admin

Petra Pastorová doběhla na 2. místě v závodě na 50 km v Yuxi Fuxian Lake. Tento závod pořádala firma Ford, proto se také závod jmenoval Changan Ford Fuxian Lake Highland ultramaraton.

Do Číny jsme odjeli hned druhý den po RunFestu. Cesta letadlem z Prahy do Pekingu trvala cca 11 hodin. Zde jsme měli velice málo času na přestup na letadlo do Kunmingu, nepodařilo se nám včas „odčekovat“ a tak jsme se do letadla nedostali. Naštěstí nám vyšli vstříc a přebukovali nás na další spoj, který letěl za 8 hodin. S námi letěli ještě Dan Orálek a jeho přítelkyně Žaneta. Let z Pekinku do Kumningu trval už jen 3 hodiny a přistávali jsme už za tmy. V Kumningu byl oproti České republice šestihodinový časový posun. Na letišti už nás čekali pořadatelé. Měli jsme zajištěný odvoz do hotelu, který byl vzdálený 80 km a ležel v nadmořské výšce 1 800 metrů nad mořem. Po cestě jsme museli zastavit na stanovišti, kde nás kontrolovala policie. Konečně jsme dojeli do hotelu Hilton. V hale se Petra odprezentovala na 50 km a Dan na 100 km. Ještě jsme stihli zajít na večeři a šli se ubytovat.

V sobotu ráno Petra s Danem odjeli autobusem na start. Já jsem si objednal kolo a byl rozhodnutý jet 50 km na kole. Z hotelu jsem jel 500 m do kopce a myslel jsem, že ho ani nevyjedu, jak špatně se mi dýchalo. Podařilo se mi vyjet nahoru a pak až ke startu jsem jel naštěstí asi 5 km jen z kopce. Na start jsem přijel o hodinu dřív a byl tam velký mumraj. Poprvé jsem na startu viděl tolik policajtu se samopaly, štíty a dokonce i obrněný transportér. S Petrou jsme se před závodem domluvili na tempu 4:20 min/km. Nechtěli jsme riskovat rychlejší začátek a to z důvodu nadmořské výšky 1 800 metrů nad mořem. Ještě jsem Petru s Danem před startem vyfotil a odjel na kole na metu 5 km. Trasa závodu vedla kolem jezera. 100 km závod vedl kolem celého jezera, cíl na 50 km byl v polovině okruhu. Celých 100 km bylo uzavřeno páskami a zábranami. Netušil jsem, co všechno mě na trati potká. Hned po startu mě dojeli policajti na motorce a vysvětlovali mi, že tam nemám co dělat. Musel jsem jet vedle cesty buďto po chodníku a nebo nejet vůbec. Cesta byla čtyřproudová a celá uzavřená. Po trase byli co 200 metrů policajti a dobrovolníci. Když se běželo přes větší městečko, byli v něm nejen policajti, ale i transportér. Přes cestu nepřeběhl ani pes. Podařilo se mi na 11 km doprovázet Petru s Danem, kteří běželi  spolu. Po 18 km se stoupalo nahoru až na do výšky 1 981 metrů nad mořem. V kopci jsem jim na kole nestačil a předbíhali mě další a další závodnici. Petra běžela na třetím místě a měla před čtvrtou dost velký náskok. Před ní asi dvě minuty běžela Číňanka a na prvním místě Polka. Konečně jsem se dostal na vrchol a jel dolů. Trvalo mi to 5 km, než jsem Petru dojel. Na 25 km běžela Petra bez Dana, který za ní zaostával o 2 minuty. Tady už byla Petra na druhém místě. Závod přenášela i oblastní televize a posledních 15 km jela před Petrou motorka s kamerou až do cíle. Čas v cíli byl 3:41:25 hod. 5 minut za Petrou dobíhal na metu 50 km Dan, očividně se trápil a závod raději ukončil. Já po vyhlášení výsledku na 50 km pokračoval dál na kole. Naštěstí druhá padesátka už nebyla tak kopcovitá. Byl jsem rád, že jsem nějak dojel na hotel.

Druhý den po závodě jsme se přesunuli do Kunmingu, kde jsme strávili čtyři dny a poté se vraceli domů s mezipřistáním v Pekingu, kde jsme ještě stihli navštívit zakázané město a náměstí Nebeského klidu.

Otta

Již pošesté se na hošťálkovickém hřišti sešli běžci, sportovci, podporovatelé, prostě ti, kteří mají chuť přispět na dobrou věc. Memoriál Michala Pětroše je charitativní závod, jehož trasa vede po stezkách a lesích mezi Hošťálkovicemi, Bobrovníky a Martinovem a získal si za těch pár let mezi lidmi obrovskou oblibu. Kapacita je omezena na 300 startujících a její naplnění bylo po spuštění registrace otázkou několika málo dní. Není divu, když celá částka ze startovného jde na podporu mobilního hospicu Ondrášek. A podporu vyjádřili někteří také dalšími finančními dary. Součástí vyhlášení byla tentokráte dražba mimo jiného Majklového kola, která byla velice úspěšná.

Kratší závodní variantu na 5,4 km ovládli Tomáš Vrzala (SSK Vítkovice – 23:41) a Zuzana Bílková (SDH Metylovice – 29:01). Do cíle doběhl také náš člen oddílu Oto Masnica a to v čase 29:34 min. Stoprocentní rodinný úspěch dovršil v hlavním závodě na 9 km Matouš Vrzala (SSK Vítkovice), když proběhl cílem jako první za 37:33 min. Druhé místo získal Jakub Powada (Kerberos klub) 38:10 a třetí doběhl náš Ondřej Dominik 38:27 min. Pořadí mezi ženami kopírovalo loňský ročník, tedy první Denisa Krejčiříková (VZS Ostrava) 42:13, druhá její dvojče Ivona Krejčiříková (VZS Ostrava) 42:46 a třetí Adéla Voráčková (SSK Vítkovice) 44:48 min. Na celkovém 5. místě doběhl náš Marek Škapa (40:36 a 2. místo v kategorii), 37. finišoval David Rigo (48:47) a 5. žena v cíli byla Jana Dominiková (50:15).

Dá se očekávat, že příští rok bude o akci stejný, ne-li ještě větší, zájem a její průběh bude opět vyjimečný a neméně úspěšný. Poděkování tak patří zúčastněným, pořadatelům, prostě všem okolo, kteří dělají z tohoto závodu jedinečnou událost.

Skoro 100% úspěchem členů našeho klubu skončil letošní Fachman kros v Štěpánkovicích. Šestý ročník tohoto náročného krosu organizoval BK Kravaře pod vedením Michala Pavláska za vydatné pomoci místní základní školy. Řada pořadatelů různých běžeckých akcí by se zde mohla jezdit učit. Za symbolických 50Kč startovného dostanete vše, na co si vzpomenete. Náročnou patnáctikilometrovou trat, bohatý raut po doběhu, pivo z minipivovaru, ceny, tombolu s desítkami výher i doprovodný program pro nejmenší.

Po rekordních 121 dětech se na start postavila rovná stovka dospělých. Na koho bylo 15 km moc, mohl zvolit kratší 8 km variantu. O vítězi nebylo pochyb už od startu, protože Martin Ocásek je svou výkonnosti zcela někde jinde. Po dalším solo běhu dorazil do cíle v čase 53:18. Na druhém místě se pod cílovým obloukem objevil náš Jirka Pytlík (56:03), který se už připravuje na pomalu se blížící Lysacup. Za třetím Romanem Janečkem a čtvrtým Rostou Kolichem jsem doběhl já v čase 1:00:16. Zejména ve stoupáních se na mě již projevila únava z třetího závodů ve čtyřech dnech. Na vítězství v B to však stačilo.

Dalším naším zástupcem byl Tomáš Lipina (1:08:26), který obsadil v C bronzový stupínek. Po delším čase se na regionálních závodech objevila Radka Miturová, která na 8 km (40:05) skončila po těsném finiši taky třetí. V nohách přitom měla sobotní závod v orientačním běhu, kterému se rovněž úspěsně věnuje. A tak jediným, kdo se nedostal na stupně pro nejlepší byl Petr Brož, kterému 1:05:19 stačilo v nabitém áčku na desáté místo.

I počasí zřejmě ví koho podpořit a tak po několika propršených víkendech tentokrát nezklamalo a sluníčko všechny hřálo. Je jisté, že za rok se u hasičárny na Svobodě zase v hojném počtu sejdeme.

Marek Škapa

Dovolujeme si vás pozvat na OSTRAVICKÝ KROS – nový běžecký závod určený pro širokou veřejnost, který se uskuteční v sobotu 21. 10. 2017 v areálu golfového hřiště v Ostravici.

Těšit se můžete na skvělou trať s parádními výhledy na Lysou horu, hodnotné ceny pro nejlepší, tombolu a především špičkový servis pro všechny účastníky!

Více o vzniku závodu již dodávají jeho pořadatelé Podlysáci z. s., což není nikdo jiný než úspěšná sourozenecká dvojce JAN a JAKUB ZEMANÍKOVÉ:

Myšlenku uspořádat vlastní závod jsme měli už dlouho, teď se to konečně povedlo a rádi bychom vám představili zcela nový závod Ostravický kros. Je nám jasné, že je v dnešní době po celé republice spousta běžeckých závodů,  avšak těch pravých přespolních běhů – krosů není mnoho. Už spoustu let jezdíme v roli závodníků po závodech všeho druhu, od rychlých dráhových závodů až po těžké horské maratony a letos jsme se rozhodli, že to zkusíme i v roli pořadatelů.

Dnešní doba běhání nahrává. V Česku pokračuje běžecký boom, běhání je in a závodů přibývá jako hub po dešti, zejména těch silničních. A protože silničních závodů je přehršel, rozhodli jsme se pro uspořádání krosového závodu. Našli jsme opravdu parádní zázemí místního golfového hřiště s výhledem na nejvyšší beskydské vrcholy, kde se Ostravický kros bude na konci října konat.

Kros jako takový má bohatou historii, pořádá se Mistrovství Evropy i Mistrovství světa a jednu dobu byl kros dokonce na i Olympijských hrách. Na krosových závodech se setkává vždy nesmírně silná konkurence běžců ze všech běžeckých disciplín. Je nesmírně populární v západních zemích Evropy či USA, bohužel v ČR takovou popularitu nemá. Proto je vytvoření takového závodu příležitostí, aby se podobný typ závodu dostal do podvědomí běžecké společnosti.

WEB: http://ostravickykros.cz/

FACEBOOK: https://www.facebook.com/ostravickykros

Tento pátek 29. září v sedm hodin ráno řeckého času bude odstartován další ročník Spartathlonu. Na start jednoho z nejtěžších a nejprestižnějších ultrazávodů na světě se postaví také početná skupina z našeho oddílu. Překonat vzdálenost 246 kilometrů z Atén do Sparty se vydají Jaroslav Bohdal (st. číslo 220), Tereza Gecová (4127), Martin Hokeš (3785), Pavel Marek (286) a Ondřej Velička (281). Do závodu nastoupí ještě další vytrvalci z České republiky a největší ambice z nich bude mít opět Radek Brunner (187), který loni skončil na výborném 3. místě.

průběžné výsledky: http://www.spartathlon.gr/en/live-data-en.html

video přenos: https://beta.vidblee.com/spartathlon.htm

V rámci programu CRAFT RunFest Ostrava se konal také charitativní běh PRO – JOYRUN, který startoval na Masarykově náměstí  ve 14:30 hodin. Pro letošní rok se pořadatelé RunFestu spojili s organizátory tohoto typu závodu: http://www.joyrun.cz/. A jaká že je podstata této akce: JOY RUN je asistovaný běžecký závod s handicapovanými dětmi a mladými lidmi, jehož hlavním cílem je integrace této skupiny mezi své zdravé vrstevníky a odbourání zbytečných bariér a přehnaných obav z kontaktu s nimi. JOY RUN je závod, kde je každý vítězem!¨

A jak moc byla akce úspěšná, již doplňuje koordinátorka CRAFT RunFest Ostrava Eva Hořčičková: „Chtěli jsme, aby celá tato akce byla charitativním během. Registrovaní závodníci mohli dobrovolně přispět na charitu pro dva vybrané příběhy mladých lidí, kteří potřebují pomoci. Příspěvky byly cíleny pro pomoc Milanovi a Marušce. Celkem se vybralo 42 000 korun. Ty byly podle přání donátorů rozděleny. Maruška obdržela 12 000 korun na velkou lupu. Milanovi bylo přiděleno 30 000 tisíc na poskytnutí příspěvku na důležitou rehabilitační léčbu.”

Životní příběh Milana a Marušky najdete na oficiálních stránkách závodu: www.runfest.cz.

Všem zúčastněným a přispěvovatelům moc děkujeme.

V začínající v podzimní sezoně náš opět čeká několik novinek. Jednou z prvních byl minulou neděli Raškovický čtvrtmaraton. A byla to vydařená premiéra. Obec za podpory atletického oddílů Slezan F-M připravila všem výborné podmínky. Zázemí bylo v moderní sportovní hale v centru obce, parkovacích míst byl dostatek, pro děti skákací hrad. Na trati byla občerstvovací stanice, v cíli každý obdržel bagetu. Na všechny čekala pamětní medaile a bohatá tombola. Samotnou trat tvořili dva asfaltové okruhy po místních komunikacích směr Bystré. Část byla rovinatá, ale v každém okruhu čekal jeden táhlý kopec. Stoupání navíc znepříjemnoval silný protivítr.

Po spoustě dětí se na start hlavního závodů postavilo 82 vytrvalců. Výrazný favorit chyběl, takže na čele se vytvořila početná skupinka. Ta se roztrhala až v první seběhu. Vítězství nakonec vybojoval David Skoták v čase 39:48 před Vladanem Šindelkem.

Náš klub měl šestičlenné, ryze mužské zastoupení a slavil úspěchy. Já jsem se po sobotním večírku necítil zrovna nejlíp, proto mě druhé místo v kat. 45-54 (41:18) příjemně překvapilo. Hned za mnou doběhl Dan Šindelek (42:27). V kat. 55-64 skončil rovněž druhý Roman Slowioczek (45:21) a čtvrtý i přes zdravotní problémy Ladislav Březina (52:03). Další čtvrté místo vybojoval Michal Buba v nejmladší kategorií do 34 let (42:47). Jarda Kuncek v kat. 35-44 obsadil 11. příčku za čas 49:43 min.

Marek Škapa

Fotografie: http://atletikafm.rajce.idnes.cz/Raskovicky_ctvrtmaraton_2017/

Populární atletický klub SK Babice, majíc ve svém repertoáru nejednoho běžce mezinárodního formátu, v těsném sousedství Prahy u Říčan, pořádal tento víkend již sedmý ročník trailového čtvrtmaratonu v přilehlých lesících. Příjemné zázemí s rodinnou atmosférou se nachází na návsí, schopno pojmout zhruba 200 závodníků + dětské kategorie, a vyjímají se zde především stánky se zdravou vegetariánskou kuchyní. Letos bylo startovní pole lehce zredukováno docela nepřejícím počasím, které po teplých dnech naráz všechny rázně ujistilo, že již nastává podzim. Trasa je vedena na jih od Babic do lesa, kde se v okolí nachází dost vojenských prostorů, tudíž je zde hodně nedotčené přírody, a člověk jako by měl pocit, že se náhle ocitl na Šumavě. Po dvou okruzích v lese se běží zpět do Babic. Trasa je opravdu jen trochu kopcovitá, z třetiny na šotolině, sem tam nějaký asfalt, a zbytek po stezkách s nějakými těmi šutry a blátem (celou noc pršelo a bylo docela chladno), takže jde o trasu velmi rychlou a nemusel jsem se bát toho, co mi jde nejhůře, tedy prudkých seběhů. Před pár týdny jsem na Lipenském půlmaratonu zahučel mezi kameny/stromy/křoví celkem třikrát.

V rámci závodu bylo možné se přihlásit do tří zábavných podkategorií, jmenovitě: S knírem, Na Krupičku, Na boso. Přihlásil jsem se tedy, pro zpestření, Na Krupičku (tedy bez svršku), i přes 13 stupňů teploty. Zajimavé bylo později to, že většina čela závodu byla v této sranda kategorii ☺.

Po startu jsem se ocitl ve vedoucí trojici. Jeden kolega se hned zkrotil, a druhý kolega si evidentně běžel pro vítězství systémem start-cíl, tak jsem se zkrotil záhy také. Šlo také o držitele traťového rekordu, Lukáše Kozlíka, s časem něco přes 36 minut. Větší peloton se držel za námi, ale hlouběji v lese jsem již něměl přehled. Trojice pronásledovatelů zářila za mnou ve svých dresech již ke konci prvního okruhu, a tohle samotné pobíhávání moc nemám rád, páč jsem radši ten nahánějící ☺ Na vběhu do lesa/obrátce na druhý okruh se staral o povzbuzování a občerstvovačku, mimochodem, domácí Radek Brunner, což povzbudilo dost a vyvolalo lišácký úsměv. O povzbuzování se také staraly vtipné tabulky v lesíku, s různými nápisy, z nichž nejlepší byla na desátém km „Teď už to tam pošli“.

Nakonec jsem doběhnul na druhém místě. V druhé polovině druhého okruhu jsem viděl docela bezpečný náskok, přičemž vítěz byl již v nedohlednu. Podzimní sezóna nám teprve začíná, takže jsem si doběh užil bez nějakého zpřetrhání se. Otazné jest, jak moc moje nohy chtěly po celodenním kolování na Třeboňsku o den dříve. Doběh do Babic byl velice fajn, protože na cílové rovince nacházelo docela dost fandících přihlížejících, až na jednu starši paní v přilehlé zahrádce, která, dle místních organizátorů, by všechny ty traily nejradši zakázala. Výsledný čas byl 39 a půl minuty a dostal jsem naděleno skoro dvě minuty. Byl jsem obdařen diplomem, knížkou, ovocnou pálenkou a univerzálními šátky. Po velmi zábavném a také pódiovém KTRC Lipno, ke kterému jsme jaksi s Tomášem zapomenuli napsat report, se jednalo o další povedený trail. Je fajn, že prakticky v Praze si lze zaběhnout závody jako Trailova Závist a zde již popsaný. Při výběru mezi tímto a 10 km o den dříve v centru Prahy, nebylo o čem. Obecně se mi na asfalt chce čím dál tím méně. Všem doporučuji, budete-li se o dalším podzimu zdržovat v Praze.

Petr Muras

Výsledky: http://www.sportovniservis.cz/babicky-trail-14-maraton-2017