Populární atletický klub SK Babice, majíc ve svém repertoáru nejednoho běžce mezinárodního formátu, v těsném sousedství Prahy u Říčan, pořádal tento víkend již sedmý ročník trailového čtvrtmaratonu v přilehlých lesících. Příjemné zázemí s rodinnou atmosférou se nachází na návsí, schopno pojmout zhruba 200 závodníků + dětské kategorie, a vyjímají se zde především stánky se zdravou vegetariánskou kuchyní. Letos bylo startovní pole lehce zredukováno docela nepřejícím počasím, které po teplých dnech naráz všechny rázně ujistilo, že již nastává podzim. Trasa je vedena na jih od Babic do lesa, kde se v okolí nachází dost vojenských prostorů, tudíž je zde hodně nedotčené přírody, a člověk jako by měl pocit, že se náhle ocitl na Šumavě. Po dvou okruzích v lese se běží zpět do Babic. Trasa je opravdu jen trochu kopcovitá, z třetiny na šotolině, sem tam nějaký asfalt, a zbytek po stezkách s nějakými těmi šutry a blátem (celou noc pršelo a bylo docela chladno), takže jde o trasu velmi rychlou a nemusel jsem se bát toho, co mi jde nejhůře, tedy prudkých seběhů. Před pár týdny jsem na Lipenském půlmaratonu zahučel mezi kameny/stromy/křoví celkem třikrát.
V rámci závodu bylo možné se přihlásit do tří zábavných podkategorií, jmenovitě: S knírem, Na Krupičku, Na boso. Přihlásil jsem se tedy, pro zpestření, Na Krupičku (tedy bez svršku), i přes 13 stupňů teploty. Zajimavé bylo později to, že většina čela závodu byla v této sranda kategorii ☺.
Po startu jsem se ocitl ve vedoucí trojici. Jeden kolega se hned zkrotil, a druhý kolega si evidentně běžel pro vítězství systémem start-cíl, tak jsem se zkrotil záhy také. Šlo také o držitele traťového rekordu, Lukáše Kozlíka, s časem něco přes 36 minut. Větší peloton se držel za námi, ale hlouběji v lese jsem již něměl přehled. Trojice pronásledovatelů zářila za mnou ve svých dresech již ke konci prvního okruhu, a tohle samotné pobíhávání moc nemám rád, páč jsem radši ten nahánějící ☺ Na vběhu do lesa/obrátce na druhý okruh se staral o povzbuzování a občerstvovačku, mimochodem, domácí Radek Brunner, což povzbudilo dost a vyvolalo lišácký úsměv. O povzbuzování se také staraly vtipné tabulky v lesíku, s různými nápisy, z nichž nejlepší byla na desátém km „Teď už to tam pošli“.
Nakonec jsem doběhnul na druhém místě. V druhé polovině druhého okruhu jsem viděl docela bezpečný náskok, přičemž vítěz byl již v nedohlednu. Podzimní sezóna nám teprve začíná, takže jsem si doběh užil bez nějakého zpřetrhání se. Otazné jest, jak moc moje nohy chtěly po celodenním kolování na Třeboňsku o den dříve. Doběh do Babic byl velice fajn, protože na cílové rovince nacházelo docela dost fandících přihlížejících, až na jednu starši paní v přilehlé zahrádce, která, dle místních organizátorů, by všechny ty traily nejradši zakázala. Výsledný čas byl 39 a půl minuty a dostal jsem naděleno skoro dvě minuty. Byl jsem obdařen diplomem, knížkou, ovocnou pálenkou a univerzálními šátky. Po velmi zábavném a také pódiovém KTRC Lipno, ke kterému jsme jaksi s Tomášem zapomenuli napsat report, se jednalo o další povedený trail. Je fajn, že prakticky v Praze si lze zaběhnout závody jako Trailova Závist a zde již popsaný. Při výběru mezi tímto a 10 km o den dříve v centru Prahy, nebylo o čem. Obecně se mi na asfalt chce čím dál tím méně. Všem doporučuji, budete-li se o dalším podzimu zdržovat v Praze.
Petr Muras
Výsledky: http://www.sportovniservis.cz/babicky-trail-14-maraton-2017