V sobotu 28. června bychom rádi uspořádali brigádu na našem stadionu v Ostravě-Martinově. Práce po řemeslnících jsou hotové a teď je řada na nás, abychom stadion dali do pořádku, oškrábali některé stěny, vymalovali a celkově ho zkulturnili.
Kdy?
Brigáda bude probíhat celý den – přijít můžete kdykoli podle svých možností:
- dopoledne
- odpoledne
- nebo na celý den
Každá pomocná ruka se počítá!
Po práci posezení a zábava
Na závěr dne si společně sedneme, dáme něco dobrého k snědku i pití, popovídáme a řekneme si, co nás čeká v druhé polovině roku.
Chápeme, že je období před prázdninami a mnoho z vás už má své plány – pokud se ale můžete alespoň na chvíli zastavit, budeme moc rádi.
Kdo by měl chuť přijít pomoct i v jiný den, stačí se domluvit s Ottou na tel.: +420 792 304 296.
Díky všem za ochotu a těšíme se na vás!
O hodinu později – v 10:00 – patřilo trať dětem. Dětské běhy byly rozděleny podle věku a pohlaví, a to na dvě délky: 250 a 500 metrů. Atmosféra byla bouřlivá – děti hnaly kupředu nejen vlastní nadšení, ale i hlasitá podpora rodičů, příbuzných a diváků.
Celou akci moderoval energický Martin Prusek, který si s lehkostí poradil i s nečekaným technickým výpadkem. Obrovský dík patří všem, kdo se podíleli na organizaci a přípravě akce – od dobrovolníků přes technický tým až po partnery a podporovatele. Mohl bych jmenovat mnoho jmen, ale to bych určitě na někoho zapomněl. Jedno jméno si ale neodpustím – díky, Radko!
Závod Ostravské běhny i letos potvrdil, že sport může být nejen o výkonech, ale i o radosti z pohybu, komunitě a výjimečné atmosféře, kterou dokážou vytvořit ženy a děti.
Za náš klub, poprvé v klubovém dresu, startovala 
Za MK Seitl Andrea Laštovková
Sobotní rozklus v délce 13,4 km nebyl mou ideální přípravou, nicméně jsem bral závod víceméně tréninkově. Dle místních pověr se závod běží z velké části na trati „Technika run“, ale nemohu soudit, protože v této lokalitě porubského lesa jsem závodil poprvé. Leč trasa se mi líbila, zvlněný profil, asflalt, les, kořeny, dřevěný mostek, blátičko, kaluže, přechod pro chodce, obrubníky, ale taky příjemné počasí pod mrakem, s dvěmi 5 km okruhy, kdy každý měl převýšení cca 80 m. Nutno podotknout, že trasa byla přesná a já se zúčastnil tedy 10 km trati. Prvních 5 km jsem běžel uvolněně, druhou půli už naplno a odpoutal jsem se od celkově druhého Milana Ondráška z našeho klubu a třetího Ivana Karase (SSK Vítkovice) a s časem 40:38 min jsem byl spokojen. V ženách na této trati byla nejrychlejší Lipová Zuzana (Elvac) s časem 48:54 min.
Organizátoři tedy byli nuceni přetrasovat všechny distance a umístit trasy závodů pouze na jistebnickou stranu a úplně se tak vyhnout oblasti rybníků, lesů a luk podél Odry. Mnozí si možná mysleli, že tím tento závod ztratí své kouzlo, ale ukázalo se, že okolí Jistebníku je hezké i na straně „před kolejema“ a trasa (půl)maratonu, která se točila směrem na Bravantice a Klimkovice, aby se přes Polanku a Hraničky vrátila zpět do Jistebníku se nakonec také povedla a nabídla z místních kopečků hezké výhledy do okolní krajiny a na Beskydy. Tedy pro ty, kteří se stihli koukat. Kopečků totiž bylo na trase docela dost a uměly kousnout do noh. Zejména stoupání na „bravantické spojce“ k Jistebníku, alejí v samotném Jistebníku a od Klapuchova mlýna na Hraničky solidně zvýšily tepovku. Pokud si však mohu dovolit subjektivní názor, nová trasa byla pro mě osobně možná i v některých ohledech lepší než trasa původní, neboť přeci jen dávám přednost pevnějšímu podkladu zpevněných a polních cest před měkkým travnatým podkladem na loukách podél Odry. Možná i to vedlo k tomu, že jsem si zde v sobotu zaběhl svůj osobní rekord na půlku. Čtvrtmaraton a běh Galerijní ulici se odběhly přímo v Jistebníku, resp. v případě čtvrtky s drobnou kličkou směrem ke Klimkovicím. 
Na start všech závodů se postavilo dohromady 243 běžců, z toho 25 dětí. Hojná byla také účast běžců z MK Seitl. A byli vidět. Běh Galerijní ulicí ovládl Jan Benbenek, čtvrtmaraton celkově vyhrál Michal Buba a ve své kategorii Radim Murárik, v půlmaratonu doběhl v kategorii druhý a celkově třetí Marek Škapa a na nejdelší, maratonské distanci doběhli ve svých kategoriích shodně třetí Libor Svozil a Ivan Rodina.
Po doběhu pak přišlo další utrpení – neskutečně dlouhá cesta k pozávodnímu občerstvení. Když má člověk za sebou 42 kilometrů a každý krok bolí, je to poslední, co by si přál. Navíc samotná nabídka občerstvení zdaleka nedosahovala toho, co pravidelně připravujeme na Ostrava City Marathonu – tam jsme zkrátka zvyklí na vyšší standard. Ale jak se říká, každý závod má svá specifika a hodnocení je vždy subjektivní.
Závod svou účastí podpořil i Ivan Uvízl, známý běžec a ambasador letošního Ostrava City Marathonu, což potěšilo jak pořadatele, tak samotné závodníky.