Myšlenka vyrazit na maraton do zahraničí vznikla přesně před rokem. Nejprve jsme měli smělé plány vyrazit do španělské Valencie na jeden z nejrychlejších maratonů na světě. Nadšení ale skončilo hned, jak jsme si vygooglili propozice: vyprodáno!!! Záložní varianta byl Amsterdam. Ještě měli volná místa, ale než jsme se rozhoupali a dali dohromady partu… vyprodáno!!! A tak Michal hodil do placu tip na Florencii. Město umění, historie a jedinečné atmosféry, k tomu maraton s minimálním převýšením a hlavně není vyprodáno!!!
Začalo tedy klasické kolečko: plánování, letenky, ubytko, příprava. Někdo jel v přípravě bomby, další to úplně neřešil a jiní zase měli cestu na start docela trnitou. Nakonec jsme se v pátek 28. listopadu v počtu sedmi lidí sešli a vyrazili směr letiště Katovice. Jen „Pražák“ Milan musel jet z našeho hlavního města a „vyžral“ si všechny myslitelné komplikace. Ve Frankfurtu, kde jsme měli čtyřhodinový přestup, se k nám připojil a dál už jsme cestovali kompletní.
Sobota: město, selfíčka a vyhlídka
V sobotu ráno vyrážíme do ulic na prohlídku města, které dominuje ikonická Cattedrale di Santa Maria del Fiore, od které zítra startuje maraton. Šineme si to směrem ke prezentaci. Asi po čísle padesát přestávám Ivanovi a Saši počítat „selfíčka“, hold Florencie je neskutečně fotogenická. Po vyzvednutí čísel jedeme autobusem na proslulou vyhlídku Piazzale Michelangelo, kde stojí bronzová kopie Michelangelova Davida. Pokocháme se, uděláme pár fotek a pak už frčíme na ubytko odpočívat před dnem „D“.
Neděle: Den závodu
Každý si ráno jede své předmaratonské rituály. Naštěstí máme na ubytku tři toalety, takže nehrozí fronty na život a smrt. Start je v 8:30 a podle pravidel máme být v koridorech půl hodiny předem, jinak hrozí přesun na konec startovního pole. Neriskujeme, ale realita je mnohem benevolentnější.
Počasí? Ideál. Chladno, skoro bezvětří a slunečno. Čekání zpříjemňuje hudba z reprobeden. Pár minut před startem hraje nějaká italská taneční pecka, která okamžitě zvedne adrenalin. A pak už za zvuku „Rockyho III“ – Eye of the Tiger od Survivor startujeme.
Nebudu popisovat každý kilometr, ale trasa je fakt zážitková. A poslední kilometry centrem? Atmosféra jak na fotbale!!!
Výkony na královské trati
- Ondřej Dominik – 2:48:50
- Marek Škapa – 2:58:14
- Milan Ondrášek – 3:39:20
- Jana Dominiková – 3:49:37 (první maraton v životě!)
- Ivan Rodina – 3:52:08
- Michal Nosek – 4:05:38
- Saša Muroňová – support (po antibiotikách neriskovala větší intenzitu, než by bylo zdrávo)
A ještě Otta Seitl, který si dal 10 km a prolétl cílem v čase 1:32:21.
Večer: regenerace po italsku
Po návratu na ubytko jsme se dali dohromady, vyrazili na jídlo a nakoupili zásoby na večer. Ten se nesl ve znamení poctivého doplňování tekutin — hlavně kvalitním italským vínem — a debat o nesmrtelnosti maratonského běžce. Někteří odpadli dřív, ale pár neúnavných vydrželo až do poslední kapky.
Pondělí: cesta domů
Ráno balíme a míříme na cestu zpět opět přes Frankfurt do Katovic a v noci dorážíme do milované Ostravy. Výlet se povedl po všech stránkách. Nohy ho cítily ještě pár dní, ale z hlavy se nám jen tak nevytratí.
Ondra
Sobota patřila vyzvednutí startovních čísel a plánované „pohodové“ procházce po pamětihodnostech pětisetšedesátitisícového města. Jenže tahle pohoda se záhy zvrhla v chodecké orgie – svým rozsahem připomínající legendární pochod Praha–Prčice. Ale stálo to za to! Prohlídka Zwingeru, výstup na věž Frauenkirche a nakonec návštěva úžasné německé pobočky Decathlonu.
A proč právě Decathlon? Inu, celou sobotu jsme sledovali předpověď počasí – ta nevěstila nic hezkého. Občasný déšť, poryvy větru až 70 km/h, pocitová teplota pod nulou… Začali jsme tedy horečně přepočítávat vrstvy oblečení a řešit, jestli máme dostatek běžeckého vybavení na tu „arktickou“ výpravu.
V neděli ráno vstáváme posilněni o hodinu delším spánkem a povzbuzeni lepší předpovědí – dopoledne bez deště, nárazy „jen“ 60 km/h. No, to už my Ostraváci nějak přežijeme. Na startu jsme připraveni na Murphyho zákon: ať běžíš kamkoli, vždycky fouká proti. Naštěstí nás Murphy až do 16. kilometru celkem šetřil. Pak ale trasa půlmaratonu nabrala směr cíl – a tím pádem pořád proti větru.
Z Prokešova náměstí v Ostravě jsme vyrazili v pátek 15. srpna v 8:00 hodin ve složení Jana Dominiková, Ondřej Dominik, Alexandra Muroňová, Radomír Pach, Ivan Rodina, Milan Ondrášek, Radomír Pach, Iva Pachtová a Radim Václavík. Úvodní pětice běžců zamířila směrem na Krásné Pole.
Druhá část týmu, vedená „neběhajícím kapitánem“ Ottou Seitlem, se přesunula autem do Bruntálu. Tam na ně čekal slavnostní start, který odstartoval pan Urban z Okresního sdružení ČUS a zástupce bruntálské radnice.
Po celkově uběhnutých 320 kilometrech v tropických podmínkách jsme večer našli zázemí v motelu v Bezděčíně u Mladé Boleslavi.
Druhý den nás čekalo uběhnout zbylých 180 kilometrů. Na závěrečný úsek do Drážďan se k naší štafetě přidala i skupina běžců z organizačního týmu Drážďanského maratonu, která nás doprovodila na posledních šest kilometrů – krásný symbol sportovního propojení!
Cílového bodu v Drážďanech jsme dosáhli v sobotu 16. srpna 2025 ve 14 hodin. Na Altmarktplatzu nás přivítali zástupci vedení města Drážďany i primátor města Ostravy Jan Dohnal.
V zákulisí se o nás vzorně postarali a my jsme si po dvou dnech a uběhnutých 500 kilometrech mohli spokojeně oddechnout.
Na pódiu nás přivítali jako rockové hvězdy a my jsme si naplno užili svých pět minut slávy.
Po slavnostním přijetí jsme se vydali poznat některé z nejznámějších pamětihodností města na Labi, odkud jsme se následně přesunuli do místa ubytování, kde jsme naplno ukojili své chuťové pohárky.
Jaké další sporty, kromě běhání, nejčastěji provozuješ? Turistika, in-line brusle, plavání, cyklistika.