Letos parného 9. srpna se konal již 14.ročník Hostýnské osmy. Tento trailový závod vede závodníky přes malebné Hostýnsko – Vsetínské vrchy a testuje jejich možnosti na 68 kilometrech kopcovitého terénu. Převýšení 3000 metrů a 30 stupňů zkoušelo i ty nejlepší borce. Zdolali jsme postupně několik vrcholů jako Jehelník, cesta nás zavedla i na zříceninu Obřany (často znělo z úst závodníků “úplně zbytečný kopec” 🙂 ) nebo na svatý Hostýn a nakonec i Kelč s krásnou rozhlednou. Záchranou nám byly občerstvovačky na každých cca. 10 kilometrech se spoustou dobrot. Palačinky s povidly nebo taky Cuba libre a čepované pivko se jen tak někde nevidí. Alespoň pro mne jako závodníka, který šel tuto “šílenost” poprvé, prověřit své vlastní možnosti a schopnosti, se trasa dělila vždy na trasu od občerstvovačky k občerstvovačce. Tímto velmi děkuji organizátorům #hostynskaosma, že nám trasu takto zpříjemnili. Nejlepší závodník Petr Hének zdolal trasu za neuvěřitelných 6 hodin a 54 minut.
Z našeho klubu se zúčastnilo 7 členů, na prvním místě ve své kategorii a také nejlépe z klubu se umístil Petr Škrabánek za 8 hodin a 6 minut. Nelze nezmínit Marka Škapu, který si nenechal ujít ani jeden ročník a píše historii tohoto závodu a dosáhl také skvělého času 13 hod a 26 minut.
V cíli nás čekala skvělá atmosféra s kapelou a výborným gulášem. Každý i ten poslední úspěšný závodník měl potlesk v cíli a krásnou dřevěnou medaili z dílny TON na krku. Pro mne byl závod silným pozitivním zážitkem, zjištěním, že člověk když chce, dokáže mnoho a více než si sám myslí. A těším se na jubilejní 15. ročník, kde prý bude i jubilejní extra trasa, tak se nechme překvapit.
Za MK Seitl zpravodajka Andrea
Hostýnská 8
Mezi ženami také nebylo na pochybách, která z nich se ukáže v cíli jako první. Místní rodačka hájící barvy našeho oddílu 
Za
Takže vždycky, když se ta naše Seitlovská skupinka začne předem domlouvat na nějakém závodě tam někde v budoucnu, přemýšlení nad detaily závodu jde do pozadí. Spíše to vnímám jako něco, k čemu můžu vždy vzhlížet, ať cítím radost nebo naopak, ať odpočívám nebo mám hory neustávající práce. Je to taková připomínka větší části smyslu mého života. Někdy pochybuji o jeho směru, ale když se člověku děje něco opravdu srdci blízkého, tak v ten moment ucítí takový rozkvět v nitru a začne vnímat sebe i okolní svět trochu jiným zrakem. Možná, že každý to cítí trochu jinak, ale rád věřím, že takhle se dá poznat, na čem opravdu záleží. Mně je blízká touha plnit život společnými zážitky s blízkými. Je to tak jednoduché a přesto někdy tak vzácné z různých důvodů a ne vždy se tomu dá pomoct i když by si to člověk přál.
Dlouho jsme se všichni drželi pospolu a někteří z nás si do toho i na pomalejších úsecích zpívali pro lepší náladu a sebepodporu. Já se nerad slyším zpívat, ale poskočil jsem si a plácnul si do větve 
Pak ale přišla první špatná zpráva a to že se museli odpojit Lenča a Mirek z různých důvodů a zahnout na odbočce na kratší trať. V Lenčiném případě to byl i bolavý kotník, se kterým ale i tak doběhla tu 46km trať a jsme na ní za to hrdí i když jsem jí to nestihl říct osobně. Snad brzy.
Únava rostla ještě více, ale drželi jsme dobrého ducha. Nikdo z nás nemluvil pesimisticky a nekazil radost druhému. Podporovali jsme se navzájem (a to už od začátku) a kontrolovali, zda někdo nepotřebuje zastavit. Naopak. I v tom snažení jsme se několikrát rádi zastavili na společné fotky na památku a Milana třeba napadlo strašně hezky oslavit Kačin vzdálenostní rekord, když překročila největší běžeckou kilometráž v životě. To samé pak udělali mě. Reagoval jsem mírným úsměvem, ale uvnitř se i teď, když na to vzpomínám, budí dojetí.
A pak ten cíl… to už jsme se všichni hecli. Byli jsme tam pozdě, ale přesto slyšet naše jména po 15 hodinách na trati bylo tak krásné, to cílové pivo tak chutné, ten pocit toho zážitku na srdci doposud.
Používáš nějaký sport tester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Používám hodinky Garmin, kdy jsem si id odst oblíbil navigaci, kterou hodinky v sobě mají. V klidu si u pc nebo mobilu naklikám nějakou novou trasu a můžu pohodlně objevovat nová místa, aniž bych musel smýkat mobil. Upřímně se bez hodinek neobejdu a pomáhají mne se hlavně hlídat, ať třeba neběžím rychle. 
Máš svůj oblíbený závod? V podstatě mám tři, jedna Havířovská 10, kde je super atmosféra a organizační zabezpečení, pak Hornická 10, kde je zase super konkurence a běhají se dobré časy a pak Michalrun, kde je zajímavé zázemí v dole Michal, zajímavá trať a príma pořadatelé.
Kolikrát týdně běháš? Zatím tak 3x – 4x za týden, když se zadaří.
Na který svůj dosavadní běžecký výkon jsi nejvíce hrdý? Čavisovská 100 v roce 2022, kdy jsem překonala svůj osobní rekord na ultra, i když jsem měla problémy s nohou. Jinak jsem nadšená z každého závodu, na kterém si zlepším dosavadní čas na dané trase.