Za rok oslaví L15 své osmnácté narozeniny – bude tedy plnoletá. Jenže dospěle tento závod působí už několik let. Nebál bych se použít příměr, že působí až mazácky. Pro mě osobně to byl v Ludgeřovicích osmý start. Jednou z toho, v době covidové a krátce po mé covidové rekonvalescenci, jsem se přeregistroval z hlavní trasy na tříkilometrovou. Takže už můžu trochu srovnávat.
Závod se v posledních letech dostal na úroveň, která snese velmi vysoká měřítka a těší se velké oblibě. Kdybych měl použít běžecký příměr, jsou místní borci z pořádajícího BK Ludgeřovice takoví pořadatelští „ultramaratonci“.
A teď něco k samotnému závodu, aby to nebylo jen o chvále a lichotkách organizátorům, ale také o dřině a potu. Hlavního závodu, na který se upírala největší pozornost, se zúčastnilo 298 vytrvalců. Letos přálo počasí a terénní vložka při výběhu do Černého lesa byla dobře běhatelná, takže nedělala větší problémy. O to víc jsme si mohli závod na trati užít a rozdat si to se soupeři – nebo třeba sami se sebou.
Nejlépe se to povedlo favoritu číslo jedna Jakubovi Zemaníkovi (SSK Vítkovice), který taktikou start–cíl zvítězil v čase 49:30 minut. Konkurovat se mu snažil celkově druhý Tomáš Štverák (Sportovna), ale zaostal o 3:22 minuty. Třetí doběhl Roberto Dimiccoli z Ratiboře v čase 54:08 minut.
Ženskou kategorii ovládla běžkyně s příznačným příjmením Barbora Závodník (CEP) v čase přesně jedna hodina. Druhá skončila Zuzana Starečková (Sportovna) za 1:04:43 a třetí doběhla Veronika ze Sportovny v čase 1:06:11 – její příjmení nám bohužel výsledková listina nenabídla.
Našich zástupců jsem napočítal celkem patnáct. Čtrnáct startovalo v hlavním závodě a jednoho jsme měli v Nordic walking:
Ondřej Dominik – 58:40
Marek Škapa – 59:10 (1. místo v kategorii)
Milan Ondrášek – 1:03:40
Petr Škrabánek – 1:03:54 (2. místo v kategorii)
Roman Slowioczek – 1:08:24
Zuzana Krajíčková – 1:10:30
Jan Krajíček – 1:12:44
Iva Pachtová – 1:13:01 (2. místo v kategorii)
Pavlína Rybová – 1:13:08
Petr Milfait – 1:13:58
Tomáš Lipina – 1:16:03
Kateřina Melounová – 1:17:53
Jana Dominiková – 1:21:37
Josef Smola – 1:39:25 (2. místo v kategorii)
Nordic walking
Petr Jorníček – 1:59:15
Po závodě už to bylo hlavně o sdílení dojmů, doplňování energie dobrotami, vyhlašování výsledků a také o číhání na případný úlovek v bohaté tombole.
Tak zase opět za rok, dámy a pánové…
Ondra
Z našeho klubu se zúčastnilo 7 členů, na prvním místě ve své kategorii a také nejlépe z klubu se umístil Petr Škrabánek za 8 hodin a 6 minut. Nelze nezmínit Marka Škapu, který si nenechal ujít ani jeden ročník a píše historii tohoto závodu a dosáhl také skvělého času 13 hod a 26 minut.
Za MK Seitl zpravodajka Andrea
Mezi ženami také nebylo na pochybách, která z nich se ukáže v cíli jako první. Místní rodačka hájící barvy našeho oddílu 
Za
Takže vždycky, když se ta naše Seitlovská skupinka začne předem domlouvat na nějakém závodě tam někde v budoucnu, přemýšlení nad detaily závodu jde do pozadí. Spíše to vnímám jako něco, k čemu můžu vždy vzhlížet, ať cítím radost nebo naopak, ať odpočívám nebo mám hory neustávající práce. Je to taková připomínka větší části smyslu mého života. Někdy pochybuji o jeho směru, ale když se člověku děje něco opravdu srdci blízkého, tak v ten moment ucítí takový rozkvět v nitru a začne vnímat sebe i okolní svět trochu jiným zrakem. Možná, že každý to cítí trochu jinak, ale rád věřím, že takhle se dá poznat, na čem opravdu záleží. Mně je blízká touha plnit život společnými zážitky s blízkými. Je to tak jednoduché a přesto někdy tak vzácné z různých důvodů a ne vždy se tomu dá pomoct i když by si to člověk přál.
Dlouho jsme se všichni drželi pospolu a někteří z nás si do toho i na pomalejších úsecích zpívali pro lepší náladu a sebepodporu. Já se nerad slyším zpívat, ale poskočil jsem si a plácnul si do větve 
Pak ale přišla první špatná zpráva a to že se museli odpojit Lenča a Mirek z různých důvodů a zahnout na odbočce na kratší trať. V Lenčiném případě to byl i bolavý kotník, se kterým ale i tak doběhla tu 46km trať a jsme na ní za to hrdí i když jsem jí to nestihl říct osobně. Snad brzy.
Únava rostla ještě více, ale drželi jsme dobrého ducha. Nikdo z nás nemluvil pesimisticky a nekazil radost druhému. Podporovali jsme se navzájem (a to už od začátku) a kontrolovali, zda někdo nepotřebuje zastavit. Naopak. I v tom snažení jsme se několikrát rádi zastavili na společné fotky na památku a Milana třeba napadlo strašně hezky oslavit Kačin vzdálenostní rekord, když překročila největší běžeckou kilometráž v životě. To samé pak udělali mě. Reagoval jsem mírným úsměvem, ale uvnitř se i teď, když na to vzpomínám, budí dojetí.
A pak ten cíl… to už jsme se všichni hecli. Byli jsme tam pozdě, ale přesto slyšet naše jména po 15 hodinách na trati bylo tak krásné, to cílové pivo tak chutné, ten pocit toho zážitku na srdci doposud.
Používáš nějaký sport tester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Používám hodinky Garmin, kdy jsem si id odst oblíbil navigaci, kterou hodinky v sobě mají. V klidu si u pc nebo mobilu naklikám nějakou novou trasu a můžu pohodlně objevovat nová místa, aniž bych musel smýkat mobil. Upřímně se bez hodinek neobejdu a pomáhají mne se hlavně hlídat, ať třeba neběžím rychle. 
Máš svůj oblíbený závod? V podstatě mám tři, jedna Havířovská 10, kde je super atmosféra a organizační zabezpečení, pak Hornická 10, kde je zase super konkurence a běhají se dobré časy a pak Michalrun, kde je zajímavé zázemí v dole Michal, zajímavá trať a príma pořadatelé.