Irena Skřipcová

Areál letního koupaliště v Ostravě – Porubě v sobotu 17.5.2025 ožil při konání Bezva festu, rodinného festivalu pro celou rodinu. Náš klub dostal nabídku účastnit se tohoto festivalu a s radostí ji přijal a chopil se jak prezentování Maraton klubu Seitl Ostrava z.s., tak možnosti informovat veřejnost o námi pořádaných závodech jako jsou Ostravské běhny a Ostrava City Marathon.

Návštěvníci, kteří vyrazili na festival už ráno, si mohli vychutnat i chvilky na sluníčku. Pro děti byla připravena spousta atrakcí a aktivit jak v rámci celého festivalu, tak my sami jsme si připravili pro děti překážkovou dráhu a dělalo nám radost s jakou chutí se děti do pohybu zapojily. Některé za proběhnutí dráhy nechtěly ani sladkou odměnu, dělaly to jen pro pohyb a radost.

Nejen atrakce, ale i youtubeři, známé hvězdy, vzdělávací zóna, baby zóny a spousta stánků s dobrotami byly jistě lákadlem pro děti i dospěláky. I přes pozdější deštivé počasí bylo vidět, že si všichni akci náramně užili.

Akce se za náš klub zúčastnili Jana Václavková, Ondřej Dominik, Martin Prusek, Zuzana Krajíčková a Irena Skřipcová.

Děkujeme Bezva Festu za pozvání na tuto skvělou akci, perfektní organizaci a zázemí a těšíme se opět na viděnou v roce příštím.

Iris

1. května 2025 pořádalo Slovenské městečko Krásno nad Kysucou: ,,Ethos májový beh“.

Já jsem se přihlásil na maraton a Saša na desítku. Startoval jsem s Radkem Lukszou a dalšími závodníky v 9. hod. Emil Trombík s maratonskými seniory vyrazili na trať už v osm hodin. Dohromady nás bylo dle výsledkové listiny 28 maratonců.

 

 

 

 

 

 

 

Desítka (72 závodníků) společně s půlkou (28 závodníků) startovala  v 10. hod.

Původně jsem myslel, že se bude jednat o klasický horský maraton, ale běželo se po asfaltové cyklo stezce podél řeky Kysuce. Tak jsem byl moc rád, že jsem si v posledním okamžiku do auta pro jistotu přidal i silniční boty. Samozřejmě mi na dvacátém kilometru došlo, že běžet v lesích plných medvědů je blbost, takže bylo od začátku jasné, že se bude běžet mimo les.

Trasa všech závodů vedla stejně – půlka proti proudu řeky, takže furt nahoru. Na vyznačeném bodě na asfaltu otočka a zase stejnou trasou zpět. Tentokrát už naštěstí z kopce. Slunko neúprosně hřálo, a tak jsem byl rád, že občas byl na trati i příjemný stín.

Občerstvovačky byly snad co tři km, tak to bylo super. Škoda, že na pití byla buď kofola, nebo bublinkatá voda. Mi bublinky při maratonu dělají nedobře v žaludku, tak jsem trochu trpěl.

Divácké kulisa na trati chyběla, potkávali jsme jen projíždějící cyklisty.

V cíli mě čekala Sašenka, celá rozjařená z toho, že chvíli před mým doběhem stála na bedně jako druhá ve své kategorii s časem 1:00:56 hod. Takže teď musíme jet na závod i příští rok, ať obhájí.

 

 

 

Maraton: Libor Svozil 4:03:46, Ivan Rodina 4:15:12, Radek Luksza 4:37:17 a Emil Trombík 6:14.

Desítka: Alexandra Muroňová 1:00:56 a 2. místo v kategorii

Ivan

Ano, čtete správně. MK Seitl Ostrava měl svého vyslance ve Středozemi. Kdo jiný by měl reprezentovat náš klub na tak epickém závodě, než náš dobrodružstvím posedlý Radim Murárik! 🚀

Radim se totiž rozhodl, že půlmaratonů po Evropě už má dost. Jak je jeho zvykem, dobré nápady nechává jiným a dělá jen ty bláznivé. Chce to něco víc. Něco magického. Něco… co zavání elfím potem a skřetím povzbuzováním. A tak si zabalil kecky, přibalil do batohu trochu uheráku (pro jistotu) a vyrazil na Nový Zéland, konkrétně do Hobitína, kde se každoročně koná legendární Middle Earth Halfling Marathon.

 

A teď si představte to – běžet 21,1 km mezi hobitími norami, zatímco vás Gandalf na každém kilometru povzbuzuje „Fly, you fools!“. 🍻

Otočený svět a běh hlavou dolů

Radim čelil hned několika výzvám. Tou první bylo 17 dní strávených na opačné polokouli. „Nejtěžší bylo být hlavou dolů tak dlouho. Neustále jsem měl pocit, že mi krev teče do hlavy a že mi mobil padá do oblak,“ svěřil se Radim. „A taky jsem si omylem koupil opalovací krém na noční použití. Tady je všechno naopak!“ Odletěl v zimě, přiletěl do léta, které se změnilo v podzim a vrátil se na jaře. Z toho jde jednomu hlava kolem…

Přesto se nezalekl. Po týdnu, kdy si zvykl na chůzi po stropě, se vydal na start závodu. Nutno říct, že atmosféra byla doslova filmová – hobití vesničky, zelené pláně, a dokonce i skupinka nadšenců převlečených za filmové postavy, kteří běžce „motivovali“ pořváváním.

Výsledek? Epický!

Ale teď to hlavní – Radim Murárik doběhl na celkovém 23. místě, což mu vyneslo 11. místo v kategorii z přibližně 800 běžců.

Na trati padla i jedna kuriózní situace – v 15. kilometru mu cestu zkřížil Skřítek Bilbo, který se nabídl, že mu půjčí Prsten, aby se mu běželo rychleji. Radim prý chvíli váhal, ale nakonec zvolil klasiku: „Radši gel než Prsten.“

Závěr: kde jinde se potíš vedle elfů?

Middle Earth Halfling Marathon je prý jeden z nejpohodovějších a zároveň nejveselejších půlmaratonů, jaké Radim zažil. A podle jeho slov to určitě nebyl poslední běh mimo Evropu: „Teď pokukuju po Antarktidě. Prý je tam méně stoupání a tučňáci nefandí moc nahlas.“

Radim

 

V pátek 4. 4. jsme se Sašou odjeli do královského města Krakova, kde se přes víkend konala spousta běžeckých klání. Páteční počasí bylo letní, ale věděli jsme, že v sobotu už to bude horší.

Saša vybíhala v sobotu ve 20:30 hod. na Night Run desítku. Na startu bylo 7000 závodníků. Počasí chladné, něco těsně nad nulou. Nicméně Saša přiběhla spokojená. Závod zvládla v čase 1:03 hod. a moc se jí líbila krásně osvětlená trasa, která vedla starým městem a dokonce přes královský hrad Wawel, kde na nádvoří závodníkům hrála kapela starobylé písničky.

Jediným negativem tak bylo velké množství závodníků, kteří se v zúžených místech trasy štosovali a při proběhnutí houpacího dřevěného mostu se tvořila zácpa.

V sobotu dopoledne mi přijela sestra Lucka, abychom společně v neděli v devět hodin vystartovali na Krakovský maraton. Ráno bylo počasí už pěkně studené, místy poletoval sníh. Startovalo se po skupinách, takže nebyl hromadný start. S Luckou jsme pět minut před startem vlezli do startovního koridoru. Sice nebyl pro náš čas, ale už jsme se nemohli přesunout. Všude byly davy lidí. Najednou se vedle nás objevil Radek Luksza. Neuvěřitelná náhoda. Na startu bylo 8 000 závodníků a Radek se ocitl zrovna u nás. Takže jsme si všichni popřáli hodně štěstí a vyrazili na trať. Chvíli jsme běželi přes centrum města a pak hlavně po hlavních ulicích Krakova do různých jeho částí, kde byly otočky a zase stejnou cestou v protisměru se běželo zpět.
Jako kdybych v Ostravě běžel po Nádražní a přes Hrabůvku. Kulisa byla perfektní, diváci nás povzbuzovali ze všech sil. Na trase se ke mně, jako snad na každém maratonu, hlásili dva slovenští běžci, kteří znali Ottu, tak jsme prohodili pár slov.

Jak jsme se dostali na otevřenější prostor, nepříjemně foukal studený vítr, takže mi byla celou cestu zima. Super byly občerstvovačky, snad co 3 km. Vždy se střídala občerstvovačka jen s vodou a následující i s ionťákem a sladkostmi.

Do cíle jsem doběhl za 3 h 54 min, což se mi líbilo.

Na Krakovském maratonu se mi líbí hlavně divácká kulisa, péče o závodníky a hlavně v cíli jsou připraveny i teplé sprchy. Trať je placka, takže se nikdo nemusí bát, že bude bojovat s převýšením. Škoda, že nevyšlo počasí, ale i tak jsme se z Krakova vraceli spokojeni.

Ivan

Čtvrtou březnovou sobotu se běžel okolo řeky Bečvy Osecký půlmaraton. O oblíbenosti tohoto komornějšího, ale o to pohodovějšího a klidnějšího závodu svědčí pořadí, čítající již patnáctý ročník.
Vedle restaurace U splavu, se na startovní čáru postavilo šedesát pět běžců a o půl jedenácté se houf nadšenců vydal na dva deseti kilometrové okruhy podél malebného prostředí řeky Bečvy. Běželo se po asfaltové cyklostezce a rovinatý profil umožňoval všem (komu se chtělo), do toho pořádně šlápnout a zaběhnout pěkný čas, či si doběhnout pro nějaký ten osobní rekord.
Počasí ke spokojenosti všech, vyšlo naprosto parádní. Sluníčko hřálo, vítr foukal tak akorát, příjemně ochlazoval, ale také dokázal v protisměru pěkně zpomalit a potrápit.

S časem 1:12:19 proběhl cílem jako první Cimbálník Pavel. Druhým byl Vandrovec Václav (1:13:05) a třetí cílem proběhl Svoboda Marek (1:16:39).

Mezi ženami vybojovala první místo Špičáková Jitka (1:26:49), druhá byla Fritscherova Jana (1:32:51) a na třetím místě se umístila Hubáčková Zuzana (1:33:53).

A jelikož se musí podporovat zájem ke sportu i u těch nejmenších z nás, pořadatelé uspořádali dva kratičké závody na 500 a 1100 metrů. Soutěživý duch, radost a nadšení ve tvářích dětí, dokazuje účelnost těchto mini závodů.

Díky pořadatelům za skvěle zorganizovanou akci. Škoda jen malé propagace závodu. Dostat závod do podvědomí většího okruhu běžců by si Osecký půlmaraton určitě zasloužil.

Za Mk Seitl Hutín Jan 02:03:24.

Honza

V neděli 23. 3. se v polském městečku Paprocany zhruba 100 km od Ostravy konala 41. běžecká soutěž o Perlu Paprocan. Je zajímavé, že tento běh se pořádá každý rok na jaře i na  podzim. Běží se kolem Paprocanského jezera. Trasa maratonu je 6 koleček. Ale je na každém závodníkovi kolik koleček se rozhodne absolvovat. Běžel jsem se svou sestrou Luckou a na startu jsme potkali i  Radka Lukszu  a Emila Trombíka.

Start začal ve svižném tempu, kdy mě překvapila i hojná účast mladých i ještě mladších běžců. Měl jsem co dělat, abych jim stačil. Všichni ale většinou skončili po prvním kole. Čím více kol jsem absolvoval, tím méně závodníků jsem potkával. Po čtyřech kolech jsem už neměl v dohledu žádného závodníka přede mnou, ani za mnou. Bohužel se začalo kazit počasí, pršelo, a v promočených oblečcích mi ve větru začala být zima.

Těšil jsem se, až ve mnou zvoleném  poklidném tempu dorazím konečně do cíle. Dokonce jsem začal v půlce posledního kola dobíhat nějakého mladého maratonce. Tak jsem si říkal, že jej předeženu a zmizím před ním. Jenže jak jsem jej doběhl, on mi polsky vysvětlil, že na mne čeká, protože už nechce běžet sám a zrychlil tempo. Nemohl jsem  se nechat zahambit a taky jsem přidal, ať mu stačím. Takže místo poklidného  běhu do cíle jsem se naháněl s minimálně o třicet let mladším chlapcem.

Samozřejmě, že na jeho závěrečný finiš jsem už neměl síly, ale vůbec mi to nevadilo. Čas 4:08 beru jako úspěch. V cíli jsme si s chlapcem padli do náručí a podali si ruce.

Po prvních kolech závodu nás vždy čekala v místě startu a cíle bouřlivá atmosféra s povzbuzujícími diváky. Jak ubývali závodníci, ubývali i diváci a v cíli maratonu už bylo jen pár pořadatelů. Dostali jsme krásnou kovovou medaili s velkou perlou a skvělou hrachovou polévku.

Trasa kolem jezera byla v lesích po zpevněných chodnících s minimálním převýšením. Ideální pro rodinné běhy, kdy je velkou výhodou, že závodník si sám určuje počet kol, které chce absolvovat, takže vyhrává opravdu každý,  kdo doběhne do cíle.

Celý maraton absolvovalo 32 běžců z celkového počtu 857 závodníků. Z našich běžců celou trať maratonu uběhli Ivan Rodina 04:08:35.3; Radek Luksza 04:45:11.7 a Emil Trombik 05:37:07.9.

Ivan

V sobotu 22.2 se po Prusinovických cestách a pod azurovým nebem proběhlo přes 380 běžců, při účasti na 32. ročníku Rohalovské desítky. Na startu závodu, se tedy sešlo velké množství běžeckých nadšenců, mezi kterými se našlo i několik členů našeho oddílu. Teplé, skoro jarní počasí naznačovalo, že to bude bezva běžecký zážitek a nic nebránilo tomu, aby se všichni účastníci mohli úderem dvanácté hodiny vydat po asfaltové cestě na deseti kilometrovou trasu.

Ta vedla z Prusinovic do vedlejší Tučapy, byla docela kopcovitá a prověřila výdrž nemála závodníků. Po uběhnutí trasy, pak za podpory mnoha fandících návštěvníků, na každého čekala v cíli pěkná medaile, a po odpočinku si každý mohl pochutnat na zaslouženém a hlavně vynikajícím guláši.

Vyhlášení proběhlo bez problémů, bylo oceněno spoustu běžkyň a běžců, mezi nimiž byl i náš Dan Šindelek, který se v kategorii M60-65 a s časem 40:23, postavil na bednu na příčku nejvyšší. A my mu tímhle z celého srdce gratulujeme.

Šindelek Dan 40:23
Fousek Jan 45:15
Hutin Jan 56:24
Skřipcová Irena 59:50

 

Honza Hutín

Stadion Mk Seitl Ostrava v Ostravě – Martinově prochází po zářijových povodních z minulého roku velkou rekonstrukcí. Momentálně se provádějí zednické práce, výměna elektroinstalace, oprava stropu a střechy. Pak přijde na řadu penetrace, malování a poté konečně závěrečný úklid.

Video ze stadionu

Až nastane ten pravý čas, budeme rádi za každou pomocnou ruku při finálním úklidu.

Doufáme, že bychom se na stadioně mohli potkat už v květnu nebo červnu tohoto roku a společně oslavit znovuzrození areálu.

IMOS LH 24 hodin na Lysé hoře 2025

Když se v sobotu 25. ledna 2025 rozbřesklo nad Beskydami, dva neohrožení členové MK Seitl Ostrava, Radim Murárik a Michal Kubín, se postavili na start legendárního závodu IMOS LH 24 hodin na Lysé hoře, který je vyhlášen jako Zimní MČR v horském maratonu jednotlivců. Tento extrémní vytrvalostní závod, který se koná na Lysé hoře, láká odvážlivce z celé republiky již od roku 2012. Cílem je během 24 hodin co nejvíce krát zdolat náročný okruh o délce 13,4 km s převýšením 850 metrů.

My jsme se rozhodli čelit této výzvě jako jednotlivci. S odhodláním a humorem sobě vlastním jsme se vrhli do boje s nástrahami trati. A že jich nebylo málo! Kromě strmých stoupání a zrádných klesání nás na vrcholu Lysé hory přivítal vítr o rychlosti až 86 km/h, který se nás snažil sfouknout zpět do údolí. Cesta byla suchá, místy mokrá, viditelnost byla celkem dobrá (start na suchém asfaltu se postupně přes bláto měnil na ledovku až na ztvrdlý sníh, to vše se kolo od kola dramaticky měnilo k horšímu, bláta přibývalo a z pevného sněhu byla uklouzaná břečka, která si vyžádala i nehezké pády). Naše příprava byla pečlivá – tréninky, strategie, výběr správného oblečení a občerstvení (ano, i tatranky mají své místo v profesionálním sportu). Ale jak se říká, člověk míní, Lysá mění.

Po startovním výstřelu jsme se s Michalem vrhli do prvního kola s elánem sobotního rána. První výstup na vrchol proběhl hladce, dokonce jsme si dovolili i pár vtípků o tom, jak to „půjde samo a jestli nedáme hned pauzu na oběd v hotelu Sepetná, když jsme běželi okolo“. Ale jak slunce stoupalo výš, začaly se objevovat první náznaky únavy.

Nenechali jsme se odradit. S každým dalším kolem si dokazovali, že máme na to překonat sami sebe. A když už nohy začínaly protestovat a mysl toužila po teplém čaji, přišla na řadu podpora. Radimův taťka, který se ujal role supportu, byl vždy připraven podat pomocnou ruku (a svačinu). V depu připravoval občerstvení a staral se o naše vybavení. Bez jejich podpory bychom to rozhodně nezvládli. Na trati nás povzbuzoval trenér Martin Prusek s manželkou a kamarády, jejichž hlasité fandění dodávalo potřebnou energii. A samozřejmě nesmíme zapomenout na velmi početnou skupinu s členy MK Seitl Ostrava, kteří přišli podpořit své kolegy a vytvořili atmosféru, která by rozhýbala i lenochoda. Vaše podpora pro nás byla nesmírně důležitá a dodávala nám sílu pokračovat dál.

Někde kolem třetího kola jsme si uvědomili, že naše představa o nekonečné energii byla poněkud optimistická. Michal začal mluvit o halucinacích ve formě tančících medvědů, zatímco já jsem přemýšlel, zda by nebylo lepší se věnovat šachům.

Když se setmělo, teploty klesly a my jsme se museli vypořádat s chladem, pocitově s minimálně hurikánem, nekonečnou tmou a „lehkou“ únavou. Každý další výstup na vrchol byl boj s vlastní vůlí (životem). Ale s každým dalším sestupem jsme si uvědomovali, že se blížíme k cíli (čokoládě a klobásce).

Speciální poděkování patří rovněž přítelkyni, která nespala, sledovala celou noc naše výkony a posílala podporující zprávy, které nám dodávaly morální vzpruhu. Také obrovský dík patří kamarádům za nedělní servis s jídlem, protože regenerace začíná právě u dobrého talíře po závodě.

Dokončili jsme závod s celkovým počtem kol (Radim 9, Michal 7). Byl to pro nás oba obrovský úspěch a zážitek, na který nikdy nezapomeneme.

A jak dopadli ti nejlepší? Vítězem letošního ročníku se stal Jan Procházka, který nedal nikomu šanci a suverénně zvítězil. V ženské kategorii zazářila Katka Klepáčová, která si připsala vítězný hattrick.

IMOS LH24 opět ukázal, že je závodem pro skutečné srdcaře (čti blázny), kteří jsou ochotni překonávat sami sebe a čelit nástrahám přírody i vlastního těla. A my už teď víme, že se na start příští rok určitě nepostavíme.

Závěrem slova trenéra Martina: „pak se s dovolením vrátíme k atletice a budeme dělat věci co Tě nezlikvidují.“

Radim

V sobotu 25.1.2025 jsme se vydali s nečleny i členy Mk Seitl Ostrava na Druhý společný výšlap na Lysou horu – MK SEITL spojený s fanděním závodníkům na LH24.

Většina členů naší výpravy se vydala z Ostravy autobusem směr Krásná s přestupem ve Frýdku – Místku. Kvůli zpoždění autobusu už na nástupní zastávce ÚAN v Ostravě nám ujel autobus, na který jsme měli přestupovat ve Frýdku-Místku. Nedalo se nic dělat. Našli jsme si zázemí v cukrárně Marek na náměstí Svobody a jeli dalším autobusem směr Krásná o hodinu později. Po cestě na Lysou horu jsme potkávali spoustu dalších výletníků a kousek pod vrcholem na tzv. „serpentinách“ už i samotné závodníky.

V Bezručově chatě jsme se potkali s dalšími členy klubu, letos jsme se po Lysé hoře toulali ve více skupinkách, a před chatou jsme čekali na závodníky, ať jim můžeme fandit a podpořit je. Někteří z nás do toho fandění dali opravdu vše, jako třeba Martin Prusek, a padli běžci Radimovi Murárikovi pod jednou z bran až k nohám. No co by trenér pro svého svěřence neudělal. 😀 Fandili jsme i při zpáteční cestě směr Ostravice, protože jsme velkou část cesty šli po trase závodu. Byli jsme moc rádi, že jsme měli možnost vytvořit fanklub a po skončení LH24 slyšet hezké odezvy na naše fandění.

Gratulujeme vítězům závodu IMOS 24 hodin na Lysé hoře:

Závod celkově vyhrál Jan Procházka (Craft Team) s absolvovanými 12ti koly za 22:45:35 hod. Z žen se na prvním místě umístila Kateřina Klepáčová (Kilpi LC Ladies/TJ Slezan F-M) s absolvovanými 11ti koly za 22:20:12 hod. Nejstaršímu účastníkovi závodu Emilu Trombikovi (TJ Slavoj Český Těšín) bylo 79 let a absolvoval 5 kol v čase 22:01:08 hod.

Gratulujeme také našim borcům z Mk Seitl Ostrava a děkujeme jim za úžasnou prezentaci klubu:

Radim Murárik 9 kol za 20:03:13 hod. a úžasné 23. místo celkově, Michal Kubín 7 kol za 18:40:31 hod., Josef Smola 4 kola za 13:39:58 hod., Rostislav Marvan spolu s Jan Šlachta jako Milota team 11 kol za 22:22:07 hod. a Miroslav Valošek s Michalem Petrem jako MV Sorting Team 10 kol za 21:56:41 hod.

Druhý společný výšlap na Lysou horu s Mk Seitl Ostrava | Facebook

Druhý společný výšlap na Lysou horu s Mk Seitl Ostrava sobota 25.1.2025 – mkseitl – album na Rajčeti

Až na vrcholky hor…

Iris