V sobotu 22.2 se po Prusinovických cestách a pod azurovým nebem proběhlo přes 380 běžců, při účasti na 32. ročníku Rohalovské desítky. Na startu závodu, se tedy sešlo velké množství běžeckých nadšenců, mezi kterými se našlo i několik členů našeho oddílu. Teplé, skoro jarní počasí naznačovalo, že to bude bezva běžecký zážitek a nic nebránilo tomu, aby se všichni účastníci mohli úderem dvanácté hodiny vydat po asfaltové cestě na deseti kilometrovou trasu.
Ta vedla z Prusinovic do vedlejší Tučapy, byla docela kopcovitá a prověřila výdrž nemála závodníků. Po uběhnutí trasy, pak za podpory mnoha fandících návštěvníků, na každého čekala v cíli pěkná medaile, a po odpočinku si každý mohl pochutnat na zaslouženém a hlavně vynikajícím guláši.
Vyhlášení proběhlo bez problémů, bylo oceněno spoustu běžkyň a běžců, mezi nimiž byl i náš Dan Šindelek, který se v kategorii M60-65 a s časem 40:23, postavil na bednu na příčku nejvyšší. A my mu tímhle z celého srdce gratulujeme.
Šindelek Dan 40:23
Fousek Jan 45:15
Hutin Jan 56:24
Skřipcová Irena 59:50
Honza Hutín
My jsme se rozhodli čelit této výzvě jako jednotlivci. S odhodláním a humorem sobě vlastním jsme se vrhli do boje s nástrahami trati. A že jich nebylo málo! Kromě strmých stoupání a zrádných klesání nás na vrcholu Lysé hory přivítal vítr o rychlosti až 86 km/h, který se nás snažil sfouknout zpět do údolí. Cesta byla suchá, místy mokrá, viditelnost byla celkem dobrá (start na suchém asfaltu se postupně přes bláto měnil na ledovku až na ztvrdlý sníh, to vše se kolo od kola dramaticky měnilo k horšímu, bláta přibývalo a z pevného sněhu byla uklouzaná břečka, která si vyžádala i nehezké pády). Naše příprava byla pečlivá – tréninky, strategie, výběr správného oblečení a občerstvení (ano, i tatranky mají své místo v profesionálním sportu). Ale jak se říká, člověk míní, Lysá mění.
Nenechali jsme se odradit. S každým dalším kolem si dokazovali, že máme na to překonat sami sebe. A když už nohy začínaly protestovat a mysl toužila po teplém čaji, přišla na řadu podpora. Radimův taťka, který se ujal role supportu, byl vždy připraven podat pomocnou ruku (a svačinu). V depu připravoval občerstvení a staral se o naše vybavení. Bez jejich podpory bychom to rozhodně nezvládli. Na trati nás povzbuzoval trenér Martin Prusek s manželkou a kamarády, jejichž hlasité fandění dodávalo potřebnou energii. A samozřejmě nesmíme zapomenout na velmi početnou skupinu s členy MK Seitl Ostrava, kteří přišli podpořit své kolegy a vytvořili atmosféru, která by rozhýbala i lenochoda. Vaše podpora pro nás byla nesmírně důležitá a dodávala nám sílu pokračovat dál.
