Kobeřice plné běhu se dočkají stovky

Okresní noviny uveřejnily v r. 1982 tuto informaci:

„V neděli 7. března 1982 byl odstartován v areálu TJ Sokol Kobeřice 1. ročník Pochodu a běhu Kobeřická dvacítka u příležitosti osvobození obce slavnou Rudou armádou. Organizátory byly spolu s TJ Sokol také komise pro tělovýchovu a mládež, Místní výbor Národní fronty při Místním národním výboru v Kobeřicích“.

A v neděli 23. října 2022 bude na hřišti Sokola odstartován jubilejní, stý závod běžeckého seriálu Kobeřice plné běhu.

KOBEŘICKÁ DVACÍTKA

Začalo to Kobeřickou dvacítkou. Běžci okolo Emila Kašného vybrali trasu, turisté se aktivně chopili celé organizace  – od přípravy až po vyhlášení vítězů a první ročník se mohl uskutečnit.

Prvním vítězem se v Kobeřicích stal opavský atlet, účastník olympijských her, Jiří Sýkora. V roce 1980 – přesně 1.8. – vytvořil československý, nyní český rekord v běhu na 5 km časem 13:24:99, který do dnešní doby, po 44 letech, nebyl překonán. 

O rok později se první vítězkou stala Dana Juhová z Bolatic.

Kobeřická dvacítka je mezi závodníky velice oblíbeným závodem. Dodnes platí, že výsledek závodu každému ukáže, co udělal v zimě pro zdar celého roku.

ZIMNÍ BĚH KOBEŘICEMI

V létě r. 1989 přišel prezident AO Kobeřice Hubert Jašek s návrhem uspořádat také závod v zimě. 

A tak v první neděli roku 1990 se v ulicích Kobeřic běžel Novoroční běh, později přejmenovaný na Zimní běh Kobeřicemi. Byl to jeden okruh dlouhý 4,7 km, ale už v r. 1993 se na žádost závodníků běžely okruhy dva.

Vítězem prvního závodu se stal další opavský atlet Pavel Stuchlík. 

V témže roce v kategorii žen zvítězila Danuše Zrebná, Liga 100 Opava.

Od roku 1990 do dnešní doby je organizátorem všech běhů v Kobeřicích Atletický oddíl Kobeřice.

KOBEŘICKÝ PŮLMARATON

Opakoval se rok 1982.

V říjnu 1996 napsal tehdejší okresní tisk:

„Nultý ročník Kobeřického půlmaratonu uspořádali v Kobeřicích za účasti 56 běžců čtyř kategorií. V hlavní kategorii mužů zvítězil český reprezentant Karel David ze Sokola Opava.“

Pro doplnění přidávám, že kategorii žen vyhrála Věra Vašutová z MK Seitl Ostrava.

Půlmaratonská trať byla tehdy novinkou. Nebyla ani součástí maratonských závodů, které v té době pořádal Maraton klub Seitl Ostrava.

Také popularita tohoto závodu rostla. V roce 2003 se závod běžel jako „Mistrovství Moravy a Slezska“ a v r. 2009 jako Mistrovství republiky veteránů v půlmaratonu.

Abychom se dopočítali stovky, musíme připomenout organizaci dvou závodů Běhů Terryho Foxe. Výtěžek z obou těchto závodů ve výši 45 000,-Kč zaslal Atletický oddíl Kobeřice na podporu boje proti rakovině.

Téměř stovky běhů se zúčastnilo skoro 10 000 závodníků. Obyčejných nadšenců a dětí běhajících pro radost z pohybu byla většina, ale cestu do Kobeřic si našli i špičkoví atleti, mistři republiky, účastníci olympijských závodů, např. Jiří Sýkora, Karel David, Alena Peterková, Renáta Berková, Jakub Holuša. Častými hosty byli v Kobeřicích také běžci ze zahraničí.

Naším hostem byl v roce 2000 u příležitosti konání běhu Terryho Foxe náš nejlepší sportovec 20. století v zimních sportech, olympijský vítěz, mistr světa ve skoku na lyžích, Jiří Raška.

Bezchybný průběh závodů by nebyli schopni zajistit jen členové atletického oddílu.

Při jejich organizaci pomáhali zejména členky volejbalového oddílu Sokola a kobeřičtí hasiči.

Nejen jim, ale i všem ostatním, kteří přispěli ke zdárnému průběhu všech závodů, patří velké poděkování.

Jubilejní stý závod běžeckého seriálu Kobeřice plné běhu – půlmaraton se uskuteční 23.10. 2022. 

Start v 9.00 hodin na hřišti TJ Sokol Kobeřice.

Všichni jste srdečně zváni!

Na závěr chci vyslovit přání, aby v r. 2056 byl „Zimní běh Kobeřicemi“ dvoustým závodem v rámci běžeckého seriálu Kobeřice plné běhu.

Milan Halfar, tiskový mluvčí AO Kobeřice

Kulíšková desítka

Program akce Kulíškova desítka 1. 10. 2022

Sportovně rekreační areál „Na Hrázi“, obec Darkovice.

Dne 1. 10. 2022 si můžete odběhnout 5,10 km- projít si trať 3km- pro děti máme dle věku tratě od 100 do 500m.

Občerstvení zajištěno. Pro děti je připraven doprovodný program.

Žádáme o on-line registraci běžců na 5,10 km a dětských tratí!!

Každý běžec – dospělý i dětský dostane startovací číslo, medaili, balíček s občerstvením.

On- line registrace závodníků:  https://forms.gle/GHqpXPHzqLw3v5HFA

Cena on- line registrace: 150,-kč

Registrace na místě: 200,-kč

Dětské závody do 15 let zdarma, pěší trasa zdarma.

Časový harmonogram dne:

9:30 -10:45 registrace závodníků

10:30 závod dětí od 0-6 let

10:40 závod dětí 7-10 let

10:50 závod dětí 11-15 let

11:00 závod na 10km

11:05 závod na 5 km

12:30 vyhlášení dětských vítězů

12:45 vyhlášení vítězů závodu na 5,10 km

Po celou dobu trvání akce možnost projít pěší trasu 3 km.

Oficiální ukončení akce 15 hodin.

Další informace najdete na Facebooku : Kulíškova desítka 1. 10. 2022 

nebo Kamila Plačková tel. 776 82 82 84, kamila.plackova@seznam.cz

Jesenický maraton

Naši na Jesenickém maratonu: 
Petra Pastorová      3:52:15
Petr Brož                  4:45:51
Miroslav Valošek     4:59:51
Iva Pachtová             5:09:52
Radek Luksza            5:41:14
Gabriela Dostálová 5:49:10
Půl maraton:
Radomír Doležal  2:59:13

 
V sobotu se stal Jesenický hřeben kulisou nádherného sportovního představení. Za téměř ideálního běžeckého počasí se ve finálovém závodě GOLDEN TRAIL NATIONAL SERIES CZE/SVK/POL sešlo na startu obou závodních distancí přes 600 běžců v čele s těmi, kteří v pozici kvalifikantů z některého z předchozích závodů série dorazili bojovat o největší prémii – GOLDEN TICKET na finále světové série, které se uskuteční v říjnu na portugalské Madeiře.
Nervozita, soustředění, ale i velká očekávání a nadšení – to vše bylo cítit ve vzduchu na startu na Ramzové i Červenohorském sedle. Maratonská trať poslala běžce hned po výstřelu čelit nejtěžšímu stoupání až na horskou chatu na Šeráku, odkud se přes další vrchol Keprník stoupá k Vřesové studánce a pokračuje přes nejkrásnější místa Jeseníků a okolí Pradědu, na který běžci rovněž zavítají. Petrovy kameny, Jelení studánka, Ztracené kameny… a cíl na Skřítku, kde se jako první zdravil s diváky vítězný Tomáš Křivohlávek (CZE/Salomon-Suunto).
Na tom bylo v cíli znát opravdu velké vyčerpání a to jen dokazuje, jak náročný je tento horský závod. S odstupem šesti minut za ním finišoval Florian Pyszel (POL/ Piekelni Warszava) a s dalšími více než třemi minutami na vítěze třetí Taras Ivaniuta (SVK/RestatniSa.sk). A protože se všichni tři do finále kvalifikovali z pozice TOP3 v jednom z předchozích závodů série, stali se rovněž jejími celkovými vítězi, kterým nálež:52:15í velká prémie – GOLDEN TICKEN na velké finále Golden Trail World Series, kam jsou pozváni rovněž ti nejlepší běžci všech národních sérií. Budou tak mít jedinečnou možnost porovnat své síly s nejlepšími horskými běžci světa. A to dokonce hned v pěti vysoce náročných etapách v pěti dnech!
Závod žen byl velmi dramatický až do posledních metrů. Spíše specialistka na silnici a již veteránka Petra Pastorová (CZE/Seitl Ostrava) dokázala až v samotné cílové rovince odrazit útok Lady Štalzerové (CZE/Liberec) a mohla se radovat z vítezství. Jako třetí v cíli na Skřítku zvedla ruce v oslavném gestu Zuzana Ožanová (CZE/Fklidu team). Čtvrtá dorazila do cíle Tereza Rudolfová a za ní již pátá Barbora Marková, která se však díky pozici kvalifikované běžkyně zkompletovala trojici držitelek GOLDEN TICKET – ten mohly v podobě makety převzít Petra Pastorová, Lada Štalzerová a právě Barbora Marková, což také na stupních vítězů společně oslavili vítězným šampaňským…

MUŽI:
1. Tomáš Křivohlávek (CZE/Salomon-Suunto) 3:13:04
2. Florian Pyszel (POL/ Piekelni Warszava) 3:19:21
3. Taras Ivaniuta (SVK/RestatniSa.sk)

ŽENY:
1. Petra Pastorová (CZE/MK Seitl Ostrava) 3:52:15
2. Lada Štalzerová (CZE/Liberec) 3:52:31
3. Zuzana Ožanová (CZE/FKlidu team) 3:57:02

MUM rychlejší, TMMTR navrch

a ve společnosti indiánů Raramurí!

Tak, a mám za sebou vrchol letošní sezony, který se opět odbýval na jihu Moravy a pomezí Vysočiny v opravdu vybrané společnosti. Mezi níž tentokrát nechyběli indiáni z mexického kmene Raramurí (Tarahumara) platící ve světě dlouhých běhů za kultovní. Talina a Antonio Ramirez – sestra s bratrem – se očividně necítili v jiném prostředí ani na asfaltových cestách vůbec ve své kůži, ale snažili se reprezentovat. Mně se odvděčili za nezájem o společné foto přisednutím jednoho rána ke snídani. Nejprve přišel na řadu Moravský Ultramaraton (MUM) se sedmi etapami se vzdáleností cca kilometr nad maraton v sedmi dnech.

Lomnická

Úvodní etapa jubilejního třicátého ročníku MUM probíhala klasicky za vedra a čítala jednu docela zajímavou změnu po druhé polovině. Začínal jsem, jako obvykle opatrněji, a nevyšel tedy plán běžet každou etapu pod pět hodin. Lomnickou jsem měl za 5:19:36. Na scénu se tu vrátil s plnou parádou i s bourbonem UltraLibor Svozil, čas 7:00:36.

Boskovická

Opět vedro a návrat k silničnímu začátku (vloni byl terénní kvůli rozkopané cestě), navázání běžeckého přátelství s německým hrabětem Jobstem von Palombini, zjištění, že jeho krajana Michaelu Kienemu letos nedostihnu, naopak starého kamaráda Ivana Raffaye překonávám, a finiš za 4:58:14. Libor za 6:43:37. Regenerace ve vířivce a u masérky.

Blanenská

Zkazil ji déšť, respektive sračky, jež se po něm nadělaly na vidláckém pozemku u Černé Hory s asi kilometrovým stoupáním. Zde nadávali i ti, kterým vedro na MUM vadí, chtěli chladněji a měli to za to … Zlaté tropické počasí! Dobře jsem udělal, že jsem zasvinil boty Bondi, lepší a rychlejší Rincon 3 zůstaly v pořádku. Já za 5:00:58, Libor za 6:27:45.

Tišnovská

Zlom k lepšímu představovala už ta třetí, kdy prakticky zmizely bolesti ve stehnech, ve čtvrté etapě jsme pak u Svratky ve Veverské Bitýšce vstoupili do druhé poloviny MUM. Vrcholným zážitkem bylo sledovat indiána Antonia v běhu kozí stezkou, kdy po ním nebylo nic, než sráz a dole řeka! Tišnovská mi letos hodně seděla, 4:57:15, Libor za 6:52:19.

Olešnická

Nejrychlejší, byť jsem se na nejkrásnějším a předlouhém silničním úseku kolem přehrady Vír potýkal s „bolením břicha“. S třímetrovým přídělem toaletního papíru na třetí občerstvovačce se to však zvládlo. Ivana jsem předběhl na konci, ale závěr patři Bohuši Barbořákovi letícímu o život. Můj čas 4:38:55 (vloni při premiéře 5:00:14) a Liborův 6:37:22.

Bystřická

Výsledkem ze čtvrtka jsem si vysloužil místo v rychlejším autobuse s běžci startujícími až ve s tři hodiny odpoledne. Takže: Plán pěkně z posledního místa. Až do dvacátého kilometru sám a poté už tu byla legenda Sigrid Eichner a další a další. Pro mne vůbec nejlepší etapa ze všech a letos i s vyklusáním předzávěrečného stoupání, 4:45:56. Libor 6:28:25.

Cimrmanova

MUM debut Alfa Výtiska z MK Seitl Ostrava v jediné etapě na dvě kola za 4:53:33! Já běžel sedmou na pohodu za 4:55:08 a zvládl tak záměr mít poslední čtyři pod dvacet hodin. Letošní MUM jsem absolvoval skoro o hodinu lépe, než vloni, za 34:36:02 na čtyřicátém místě. Byla také větší konkurence. Libor skončil na jednasedmdesátém místě, 46:13:03.

TMMTR

Rozběhaný s 301 kilometry za týden, plný dojmů a taktéž určité lítosti, že MUM je za námi, jsem pouhé dva dny přemítal o poznámce Venci Orálka (táty Mr. Run Dana), proč nejsem ve startovní listině TransMoravského Masochistického Terénního Běhu, který se pořádá znovu v Lomnici jen týden nato. Velká trasa je 100 mil (161 kilometrů) a mini varianta 100 kilometrů. Veškeré okolnosti nakonec hrály ve prospěch, tudíž jsem v sobotu 16. července ve dvě hodiny ráno stál na startu první stovky v životě. Natěšený, nachystaný se vším všudy včetně supportu a piva. Pomaličku, do svítání a první občerstvovačky na třiadvacátém se Zdeňkem Doubkem. Sedmnáctiletého vlasatého šílence bez zkušeností Sašu Bočka (zvládl skoro 97 kilometrů, než mu vypověděly nohy) jsem předběhl po lehkém bloudění u srnčí lebky v lese. Pokračovalo to víceméně bez problémů, převlékání a přezouvání v Petrovicích, přežírání se a popíjení, kde se dalo včetně čepované jedenáctky v Doubravicích, užívání si skutečného vstupu do ultra-světa,  nucení se k mírnějšímu tempu v sebězích, na dálku sledován on-line Liborem i Ivanem. Jistá únava – bez občerstvovačky či hospody po ruce – byla znát v dvanáctikilometrovém stoupání z Lysic, kdy jsem většinu vyklusal a až v konci mašíroval. Posledních deset kilometrů vedlo z kopce a po rovince (pomineme-li úsek v Lomnici) doslova na jistotu. U kostela jsem se snažil popohnat indiánku Talinu (její bratr Antonino vzdal), ale věnovala mi jen úsměv – což dělala výjimečně. Stovka každopádně za 15:19:36! Slavit se začalo v místním minipivovaru Genius Noci s jejich skvělým stoutem …

A teď pozor: TMMTR letos vyhrály ženy! Lenka Horáková stomílovou variantu v dámském traťovém rekordu 16:59:59 a za ní Marci Čadová v čase 19:29:39. Stovku zvládla nejrychleji Helena Uhlířová za 9:16:37.

Radek

Nabídka pro členy klubu

Pro členy klubu nabízíme možnost slevy 30% od  našeho partnera CRAFT v e-shopu:

http://www.limoo.cz/

Podmínky a postup:

  • zaplacené členské příspěvky pro rok 2021, 2022
  • běhání v dresu – nutno přiložit alespoň 2 fotografie člena klubu (ze závodu, popř tréninku) v emailu s objednávkou
  • objednávky se zkopíravaným odkazem konkrétního zboží + barva + velikost posílejte na email: ottoseitl@seznam.cz. Do tohoto emailu rovněž napište dodací adresu, kam chcete zboží doručit

Otto

 

Rogoźnik, maraton se žebříkem!

To vymyslel UltraLibor Svozil, maraton, kde jsme jako doma a už se ani nikdo neptal, kdo ještě dorazil z MKS (Ostravy, Česka), jelikož je to jaksi zbytečné … Rogoźniku jsme dali 11. června přednost před Kolínem (Marathon Labe) i Senicou (Záhorácký), kdy ve prospěch hrála jak vzdálenost – méně než půldruhé hodiny autem – tak čas startu – ve dvě hodiny odpoledne – pomineme-li poplatek Pln 50 (cca Czk 268), předem i u registrace jednotný pro kratší trasy, maraton či ultramaraton.

Maratonců vyběhlo okolo dvou stovek (až dorazil vítěz 104 kilometrového ultra Adam Jagieła za méně, než deset hodin) a čekal nás jeden okruh. O němž nikdo neřekl, že Maraton 7 Jezior takřka celý terénní. Oproti tomu byl takový Maraton Borák silniční, pomineme-li převýšení. Rogoźnik měl mini kopečky, ale prudké s samým pískem, bláta, bahna, podmáčených míst až hrůza, nástrahy v podobě zlámaných borovic a k dovršení všeho žebřík k překonání sestupu z dvoumetrové hráze rybníka.

Vzhledem k překonávání překážek čas 4:34:09, ale když si vezmeme, že dvaatřicet běžců bylo přede mnou (vítěz lehce pod 3:13) a další více než stovka za mnou – asi nijak ostudné! Libor skončil jednasedmdesátý za 5:07:56, vlastně v lepší polovině maratonských finišerů. To by se do co počtu účastníků jižně od polské hranice sotva stalo, že? Každopádně to měl tým kolem Sabiny & Andrzeje dobře zorganizované, jen se objevil neznámý škůdce (nazvaný výrazy fiut a kutas) měnící značení trati.

Radek

Olympijský běh Poruba

Start byl na stadionu Arows . Na 7 km trať se letos vydalo 40 startujících a z toho 9 naších.  Běžely se dvě kola po lesní cestě tam a zpět. Tento závod byl zařazen do MBP. Proto byla účast oproti loňsku o něco větší.
Z naších byl nejlepší Dominik Ondřej  čas 27:27 a celkově doběhl na třetím místě, Škapa Marek 28:43, v ženách vyhrála Kateřina Šeděnková 30:13 před Pastorovou Petrou 30:14 a na třetím místě Drastichová Magdaléna 31:06, Šlahař Josef 31:58, Dostálová Gabriela 38:15 Smola Josef 40:39 a Irena Koczyová 41:25 min.
Konečně v ženách po několika letech u nás je Katka Šeděnková schopna běhat 10 km pod 40 min. Takže konečně Drastichové a Kašné přibyla soupeřka.  Jinak je to smutné, že v našem regionu není zatím žádná žena, která by běhala desítku aspoň kolem 38 min.  Naším holkám stačí, když běhají průměrné časy, ale hlavně že se objeví na bedně, aby co nejdříve dali na sociální sítě fotku ze stupně vítězů, jak jim to skvěle běhá. Katka když zapracuje na lepší technice běhu, tak se může ještě o dost zrychlit. Katce jsem říkal, ať si dá pozor na takzvané internetové trenéry. Ti hlavně umí dobře mluvit a holkám popletou hlavu. Protože jak se tu objeví nový objev, hned jak vosy lítají kolem ní a radí ji, jak by měli trénovat atd. Já tyto „rádoby trenéry“ pozoruji a musím se tomu smát. Protože nikoho nevychovali, často toho moc ani sami neuběhli, ale přesně ví a radí, jak by měli druzí trénovat. 

 To co dneska vy běháte v závodech, tak tyto časy jsme my běhali v tréninku. Já vím, vy říkáte „je jiná doba“. To já vím že je jiná doba. Máte mobil, internet, na trénink nemáte čas. Sám vidím, kolik času strávíte na mobilu nebo internetu.

My jsme měli jedny boty na vše. Vy dneska možná půl hodiny probíráte, které boty si vzít. Jak vás znám, tak u většiny je to celkem jedno, v čem běžíte, protože jestli běžíte závod nebo trénink, běžíte pořád stejně.

Říkám když se chce všechno jde. Ale to se musí chtít.

Právě na Katce jde vidět, že chce se zlepšit, ale ještě to chce trpělivost.

Otto

Závody víkend 13.-14.5.

Hlučíně se běžela Desítka z jasenék.
Z naších se účastnili Benbenek, Jan celkově doběhl na druhém místě 38:37,4    Škrabánek Petr 42:28,9 první v kategorií, Hrbáč jiří 51:22,6 druhé místo v kategorií. Celková účast 37 startujících .

V Havířově se běžela Jarní kopečková 12,8 km s účastí teš 37 startujících.
Dominik Ondřej celkově doběhl na druhém místě časem 51.21,8 Šindelek Dan  první v kategorií 5:36,5  Drastichová Magdalena celkově první mezi ženama 54.52,5  Škrabánek Petr první v kategorií 56:38,8 min. Šlahař Josef  58:58,9  Jorníček Petr 1:03:30,8 a 3. místo v kategorií, Tomaszewiczová Eva 1:03.37,7 a 3. místo v kat. Pachtová Iva 1:06.52,9 a 1. místo v kat.  Kilarová Jana 1:08:4,8 a  3. místo v kat.  Vytisk Alfons 1.11:53,4 a 1. místo v kat. a Josef Smola 1:13.40,1a 2. místo v kat.
 
Nový Jičín půl maraton
Šindelek Dan 1:24:51,8 a 1. místo v kat.  Pastor Dan 1:33:09,58  Jorníček Petr 1:37:07,91   Valošek Miroslav 1:39:57,19  Pachtová Iva 1.47:2, Dostálová Gabriela 1:54:52,84
 
Ostra Hůrka 6,6 km 
Muži do 60 let dvě kola ženy a muži nad 60 let dvě kola.  29 startujících.
Celkový vítěz Škapa Marek  36:04,   Škrabánek Petr 18:33 první místo v kat. Drastichová Magdaléna 19:24 celková vítězka v ženách a Alfons Vytisk 22:22 min. a první v kategorií

Máj, maratonů čas!

Gliwice

Začalo to vlastně už poslední dubnový den na V. Maratonu Pędziwiatra v Gliwiciach hodinku autem od Ostravy. Místní klub Pędziwiatr k tradičnímu, letos i jubilejnímu 100. půlmaratonu nazývanému „Parková provokace“ přidal i jednou tak delší trať, což znamenalo deset okruhů převážně v lese po zpevněné cestě. Z české strany hranice jako obvykle sám, kroužilo se furt dokola, takže čas 4:10:00.

Olomouc

Tady nás čekalo na Memoriálu Jiřího Hronka (věnovanému památce pedagoga z Univerzity Palackého, katedry informatiky) kol hned třináct, a to v parcích uprostřed hanácké metropole, kde bylo i známé květinové výstaviště. Plus v každém okruhu náběh a seběh z lávky nad ulicí s tramvajovými kolejemi. Na maraton v rámci celouniverzitního sportovního dne – běžela se i půlka, třicítka, a kdo-ví-co-ještě-všecko – nás startovalo ani ne deset a dokončilo sedm. Já za 4:13:14 a absolutně třetí. Za což si můžu vlastně sám, protože jsem budoucího vítěze po jeho třiceti kilometrech hecoval, ať běží dále … Libor Svozil za mnou za 4:36:00. Pěkná akce, fajn lidi, kteří ji pořádali!

Loštice

Borák, coby vyhlášené setkání maratonců a ultramaratonců, následoval tři dny po Olomouci. Nově se startem i cílem u loštického koupaliště, to znamenalo určitou úpravu trasy a nikoliv na škodu. Dorazila spousta sběračů a čárkařů, ale dokonce i další ostravský maratonec Martin Hořínek (celkově třetí). Maraton Borák jsem nevynechal ani jednou od roku 2016, tentokrát to byl můj nejrychlejší za 4:23:56. Na čemž se kladně podepisovalo jak příjemné teplo, tak méně kol, běžely se jen tři.

Jistebník

Tady se trať se dvěma okruhy blížila ideálu, o počasí nemluvě, a dokonce se na startu ukázali i jiní ostravští maratonci, nežli jen já či Libor. Čárkaři pochopitelně nechyběli. Jistebnický VH Maraton jsem běžel popáté (vloni i předloni to znemožnila čínská nákaza), letos nejrychleji za 4:11:03 a v pořadí desátý, Libor pak za 4:57:44. Teď už se to dá vyslovit nahlas, všechny čtyři v posledních čtyřech týdnech byly přípravou na ten pátý.

Mikulov

Minulou sezonu si odbyl Česko-rakouský maraton svou premiéru a já ho měl za celý rok 2021 taky nejrychlejší. Bodejť by ne, konečně jen jediný veliký okruh kombinující cyklostezky, pár kilometrů vesnicemi a kopečkovitý úsek na rakouské straně hranice. K tomu sice teplo, avšak skutečně odporný vítr s až třicetikilometrovou rychlostí v nárazech (samozřejmě, většinou ne do hřbetu, aby potlačil…), který od třicátého do šestatřicátého kilometru doslova, do písmene brzdil. Ale, nakonec se tajný plán podařil: Mikulov v jeho druhém ročníku pod čtyři, přesněji 3:54:12! A nebýt gentlemanského gesta v podobě nepředběhnutí jiného maratonce pár metrů před cílovou čárou, mohlo být i třetí místo v kategorii, tak uniklo o čtyři sekundy. Sběračské zastoupení opět mocné, narozdíl od ostravských účastníků, ale s tím se už jaksi musí počítat.

Radek