Běh na Javorový vrch a jiné…

O uplynulém víkendu se opět v našem kraji uskutečnila celá řada závodů. Dokonce se dá říci, že to byl víkend jeden z nejnabitějších. A prim tentokrát hráli hlavně běhy do vrchu. Na území naších krásných Beskyd se konaly hned tři. A je radostné, že na všech měl náš oddíl nejen zastoupení, ale dokonce umístění na stupních vítězů.

V sobotu se běžel jubilejní již 30. ročník běhu na Velký Javorník, který je součástí Českého poháru v běhu do vrchu. Na náročnou 10,2 km dlouhou trat, která startuje od skokanských můstků ve Frenštátě pod Radhoštěm, se vydala dvojice naších členů. Libuše Kuchařová se v kat. D umístila na výborném třetím místě za čas 1:13:47. Tomáš Lipina v mužích C skončil pátý za čas 54:17.

Rovněž v sobotu jen o pár kilometrů dál uskutečnil Jarní Kubánkov. Jedná se o akci, kterou pořádá BK Kubánkov dvakrát ročně. Účastníci mají na výběr 8 nebo 16 km se startem na hřišti v Chlebovicích. (neplést s podobným závodem, který se běhá z Palkovic) I když se jedná o závod mladý je již velmi populární. O tom svědčí, že kapacita 200 startujících je vždy předem vyprodaná. A mezi nimi se opět neztratili naší zástupci. Na delší trati skončil Martin Hořínek 9. v M39 (1:15:15). Na kratší vzdálenosti Dan Šindelek doběhl mezi více než stovkou účastníků jako čtvrtý celkově a hlavně jako vítěz kat. M59 (38:11). Velká gratulace!

V neděli se pak v Těšínských Beskydech konal 17. ročník Memoriálu Mariána Kluse v běhu na Javorový vrch u Třince. Za slunečného počasí se na start postavilo 180 běžců všech věkových kategorií. Trasa vede od spodní stanice lanovky v Oldřichovicích krátkým úsekem po asfaltu a pokračuje sjezdovkou, aby pak odbočila na vrstevnici a mírným stoupáním po lesních cestách se vrátila pod vrcholem zpět na sjezdovku. Celková délka činí 3,2 km s převýšením 470m.

Závodů se v posledních letech účastním pravidelně a patří mezi mé oblíbené. Většinou vychází počasí, startovné je rozumné, na startu dostanete vždy nějaký dárek, v cíli klobásu a piva můžete vypít, kolik chcete. Vítězové pak obdrží tolik cen, že mají problém je snést zpět z kopce dolů. Nechybí bohatá tombola a hlavně se jedná o pohodovou akci. Abych jen nechválil, najdou se i zápory. Např. ve výsledcích jsou skoro každý rok nějaké chyby a výsledková listina Vám přijde na email až někdy časem. Taky je škoda, že se závod koná každoročně ve stejný den jako silniční běh v nedalekém Jablunkově. Z ohlasu přítomných vím, že to na obou snižuje účast.

A jak jsem dopadl? Protože týden po pražském maratonu jsem ještě cítil únavu, tak jsem se nikam zpočátku nehnal a do sjezdovky nabíhal asi  na osmém místě. Tam všichni přecházejí do chůze, a protože chodit umím docela rychle, tak jsem začal pořadím stoupat. Nakonec jsem se dostal i před mého největšího soupeře v kat. B Tomasze Wrobela. Ve finiši jsem sice podlehl orientačnímu běžci Michalu Argalášovi, ale to mi vůbec nevadilo. Třetí místo celkově, první v kategorií do 49 a hlavně osobák na této trati zlepšený o neuvěřitelnou minutu a čtrnáct sekund (22:11) bylo mnohem více, než jsem čekal…

Marek Škapa

40. maraton = ve vedru vydřené jubileum!

Ultramaraton a Maraton Borák, Loštice, 12. května 2018

V maratonu není nic – snad jen s výjimkou přihlášek na prosincový žilinský běh okolo vodného diela – zadarmo. A pro můj čtyřicátý to v Lošticích platilo tuplovaně! Chyběl však UltraLibor (osmnáctiny syna), Otto (polský závod) i Andy (rodina). Tradici ale zůstali věrný Ondra Velička a Petr Škrabánek. Jako rozhodčí s námi už v pátek jel Sandokan a objevil se i Alfons Výtsik (vzdal maraton).

Sandokan v sedm ráno vypravil na šest okruhů dvaatřicet ultramaratonců v čele – nejen pomyslném, ale v konečném účtování i celkovém – s Danem Orálkem. Dvaačtyřicet maratonců a jedenadvacet běžců na jedno kolo (14,3 kilometru) vystartovalo o čtyři hodiny později. V zásadě to bylo jedno, neboť ukrutné vedro začalo panovat záhy a trvalo až do večera, dokud ze severu nedorazila bouřka…

Já si koupil ve specializované prodejně 2,9 kilogramu tvarůžek za velmi slušnou cenu v akci a na trať Maratonu Borák vyrazil potřetí. V nových Altrách Paradigm s naběhanou teprve stovkou, což byla chyba trestající bolavýma ztuhlýma nohama. Naštěstí ale nezlobilo koleno, nad nímž ráno fyzioterapeutka kroutila marně hlavou. Zato to horko dalo zabrat nejen mně, nýbrž i ostatním na trati.

První kolo jsem také poněkud přepálil a hned na počátku druhého to šlo znát. Dokázal jsem (dokázali oni?) ovšem držet tempo z pěti šesti dalšími, z nichž v cíli se přede mnou objevil jen Víťa Lenhart. V posledním kole jsem už chodil více, než je zdrávo, ale přesto za mnou soupeřská skupinka zaostala za pět a více minut. Utrhl jsem se ve stoupání a pojistil si to v sebězích. Čas: 4:38:21.

A pak už došlo na oslavy čtyřicítky s třiapadesátkou vínovicí a také Marcelkou Čadovou. Ta se svého pátého maratonu bála více, než žab (prý, poběžíme spolu a pokecáme si …) až na Boráku skončila za 4:11:47 jako druhá žena! MK Seitl Ostrava měl v ultra na bedně Ondřeje Veličku (7:09:42 celkově třetí a druhý v kategorii) a Petra Škrabánka (7:39:58 celkově sedmý a druhý v kategorii).

Radek

Odkaz na výsledky: http://www.ultracau.cz/index.php/32-zavody/234-mcr-v-ultratrailu-2018-lostice

Čtvrtý mezi ženami, sedmý v elitě, Heidegger, fartlek a jiné „tenty“

Musím se s vámi podělit o jednu menší trapnost. Vždy rád sleduju, kolik žen mě v běhu poráží. Jistě, předpoklady mužů pro výkon jsou od přírody průměrně vyšší, takže i o několik minut pomalejší „květina“ je možná mnohem úspěšnější než mužský závodník před ní. I přes to se mi ale osvědčilo pozorovat při závodu běžkyně kolem mě (teď to nemyslím sexuálně, i když, pravda, i to je mnohdy zajímavé). Žen zkrátka není na trati tolik, člověk si je lépe pamatuje, a má tak docela dobrý přehled o vývoji své výkonnosti. Porazit Hanu Legerskou, to už je výkon. No a Ivana Zbořilová s Petrou Pastorovou nejsou příliš daleko. Akorát ta Bluchová byla na Běhu osvobození nedostižná. Kdybych jen tolik nepřepaloval starty! Nu což? Zamakám a bude líp (Tohle není politická reklama!!!). Nechme se překvapit, co nám mužským běžcům v poli připraví elitní ženy příště. Myslím, že se máme na co těšit a že nám ještě mnohokrát sklapne.

Mezi holkami jsem tedy skončil čtvrtý. „Ale počkej, Foreste! Vždyť jsme něco říkali o těch biologických rozdílech a predispozicích, že ano. Raději pojďme mezi muže!“ Sedmé místo v jedné ze dvou elitních kategorií, konkrétně v mužích do devětatřiceti, je vzhledem k obsazení závodu můj asi životní výsledek. Je načase mrknout se do Jistebníku na trať polokrálovské disciplíny a překonat už zaprášený osobák z mrazivého a kluzkého Oherova memoriálu. S pomocí milé trenérky Magdalény to jistě zvládnu.

Abych se z Jistebnického půlmaratonu „nepohnojil“, je třeba pokračovat v bohulibé intervalové dřině. Pravda: Intervaly jsou mnohdy atraktivní a zábavné, ale někdy se musím trochu přemáhat. Na pomoc tuhle přišla tréninková obměna ve formě čehosi jako fartleku. Vyběhl jsem si a volně volil zrychlení. V porubském lese se mi pak opět po delší době ohlásilo „Bytí“. Filozof Heidegger zhruba říká, že je naší přirozeností něco ve světě neustále dokazovat. Je to takzvaný pobyt na úrovni rozumového jsoucna. Stále cosi montujeme, přestavujeme, válčíme a soutěžíme (někdy i se ženami), honíme se za kariérou. V každodenním shonu si většinou ani neuvědomíme základní přirozenost nezatíženou rozumem, a to tu, že jsme nebo přesněji „bytujeme“ zde na tomhle světě. V lesoparku jsem tentokrát na pár okamžiků zapomněl na všechna pravidla, pohlédl směrem ke vzdáleným Beskydům a řekl si, že vlastně o nic nejde, že jsem zkrátka jen jedním z mnoha pobytů ve světě vyplňujícím svůj čas.

Jak ale Heidegger říká, zapomínání na „Bytí“ a neustála lopota lidských dní je vlastně naší přirozeností. Proto zase hajdy do víru tréninků a závodů dokud mě to baví.

Ivan Karas

Běh osvobození Ostravy

Tento závod má dlouholetou tradici. Letos se konal již po 39 a trasa oproti loňsku doznala menší kosmetickou úpravu, když se malinko pozměnil doběh na stadion Arrows. Co však zůstává neměnné, je start v Hrabyni u Národního památníku II. světové války. Také o startovní výstřel se již tradičně postaral generální konzul Ruské federace Ing. Aleš Zedník. Pak se již pole 84 závodníků dalo do pohybu a běžci začali ukrajovat metry z téměř 14 kilometrové trati.

Jako první se na ploše baseballového hřiště objevil Marek Radomský z Ostravy a vítězným časem rovných 50:00 minut o více jak minutu posunul loňský traťový rekord. Na druhé a třetí pozici doběhli zástupci našeho oddílu Ondřej Dominik 51:10 a Vítězslav Prášil 51:48 min. V ženách se z vítězství radovala Kateřina Bluchová (SSK Vítkovice) 56:18 min. Na druhém místě skončila naše pražská šampionka Petra Pastorová 57:55 a třetí skončila Ivana Zbořilová (BK SaK Ložiska Karviná) 57:17 min.

Výkony našich členů: Daniel Šindelek 53:00 a 1. místo v kategorii, Petr Škrabánek 53:18 a 2. místo v kategorii, Tomáš Lipina 58:36, Ivan Karas 59:37, Lukáš Malík 1:01:46, Magdaléna Drastichová 1:03:54 a 2. místo v kategorii, Radek Luksza 1:09:04, Jana Dominiková 1:09:19, Radka Miturová 1:09:45 a 1. místo v kategorii, Jana Kilarová 1:13:26 a 2. místo v kategorii, Vladimír Skalka 1:16:08, Libuše Kuchařová 1:21:09 a 3. místo v kategorii a Václav Procházka 1:34:50 min.

Foto: http://bksak.rajce.idnes.cz/HRABYNE_-_OSTRAVA_BEH_OSVOBOZENI_H2018-05-08

http://labekl.rajce.idnes.cz/Beh_osvobozeni_Ostravy_8.5.2018/

Jak jsme jeli reprezentovat Moravskoslezský kraj do Polska aneb 8. Maraton Opolski

Když se k nám díky aktivitám našeho předsedy dostalo na stůl pozvání vyjet prakticky zadarmo si zaběhat do Polska, neváhali jsme.

V rámci mezinárodní spolupráce mezi Moravskoslezským krajem a Opolským vojvodstvím bylo uvolněno pro náš klub 5 míst na akci 8. Maraton Opolski. To v praxi znamenalo neplatit ani groš za ubytování v 3hvězdičkovém hotelu, dopravu a startovné. Z větší části nám byla hrazena i strava. Když se k tomu přidá tradiční polské nadšení pro organizaci sportovních akcí a obliba Čechů u našich severních sousedů (jak trefně poznamenal jeden z účastníků výpravy, jsme pro ně „ťuťu ňuňu“ :-)), kdo by odolal?

Tak jsme v sobotu odpoledne z před Krajského úřadu vyrazili. V Opoli u hotelu si nás již přebrala zástupkyně Opolského vojvodství, která nám představila místo startu a pomohla s převzetím startovních balíčků. Jak tomu v Polsku bývá, byly bohaté: batoh, funkční tričko, sportovní brýle a další drobnosti.

Na druhý den ráno vše vypuklo, vzhledem ke slunečnému počasí v příznivý čas 9:10. Celkem okolo 1000 startujících si mohlo zvolit z několika tras: maraton, 1/2maraton, běh na 10 km, štafety a handbike.

Naše největší želízko v ohni Dan Šindelek běžel maraton, ostatní se spokojili s poloviční distancí.

Výsledky nebyly až tak důležité, šlo hlavně o důstojnou reprezentaci a užít si příjemný sportovní víkend. Ale přesto:

Dan Šindelek začal dobře (ještě na metě půlmaratonu kategorii vedl), pak jej ale stihly zdravotní problémy a byl z toho čas 03:23:58 a 4. místo v kategorii.

Půlmaratonci zápolili takto: první se v cíli zjevil Josef Šitka za 01:38:05 (29. místo v kategorii), za ním těsně finišoval Marek Moravec – 01:38:42 a 26. místo v kategorii.

Kolega z oddílu Pepa Team Frýdek – Místek Jaroslav Vernarský zaběhl za 01:51:24 a bylo z toho 17. místo v kategorii. Na startu byl tradičně hodně vidět! Pěkný výkon podala Martina Metzová. S časem 02:03:25 skončila na 13. místě v kategorii.

V Opoli se nám tak líbilo, že jsme město opustili až v pondělí dopoledne. Po závodě jsme ještě navštívili centrum města a stihli se důkladně občerstvit. Shodli jsme se jednomyslně na úspěšnosti akce a budeme se těšit na další možnosti vyjet do Polska. Nic tomu nechybělo – počasí, organizace, trasa, vřelé přijetí ze strany Poláků.

Na závěr se sluší poděkovat předsedovi klubu, který nám účast zajistil. Bc. Ivě Molnárové z Krajského úřadu, která vše zorganizovala. Paní Marzeně Koral-Jacek, která nás v Opoli mile přivítala a veškerým zázemím provedla. A v neposlední řadě skvělému řidiči Jarkovi Černému, který nás ochotně vozil.

Josef Šitka

Foto: https://drive.google.com/drive/folders/10urup_kZvV4RcPTWp68cxAwWM8JqBnYE

https://photos.google.com/share/AF1QipMdNkdwLVSuh00X9nSUse_ELORjbQ6mv0ksSCWvXxQFsNX6v69nFguz72J3ZTpXtA?key=ZGlaOVNSUlpPTlNwemtRTy1hZ2ljdV9pXzl5c3Zn

 

Závadská desítka

Ještě pořád se najdou aktívní lidé, kteří dají své úsilí do upořádání nějakého nového běžeckého závodu. Jedním z nich je také Petr Liška, hlavní organizátor prvního ročníku Závadské desítky. Obklopil se místními nadšenci, podporu našel také na obecním úřadě a dali tak vzniknout závodu, který hned napoprvé udělal velice milý dojem. Sami organizátoři byli velice mile překvapeni, že se v sobotu ve 14 hodin na start postavilo celkem 92 závodníků. Příkladem šla také místní starostka, která se bez větší přípravy postavila na start nelehkého převážně krosového téměř desetikilometrového okruhu. Trať byla velice pěkná. Z velké části vedla lesními cestičkami s minimem rovinatých úseků, takže se neustále někde sbíhalo a vybíhalo. My jsme, i díky početné výpravě na Pražský maraton, měli na startu pouhé dva zástupce. Jirka Pytlík přišel o vítězství až v samotném závěru, kdy jej předběhl vítězný Robert Antczak 37:02 min. Jirka doběhl do cíle s 15 sekundovou ztrátou. Třetí skončil Roman Janeček (Caramba! Team) 38:27 a čtvrtý pak druhý náš zástupce Ondřej Dominik 39:08 (1. místo v kategorii). Nejrychlejší ženou se stala Ľuba Konečná z Ludvíkova 47:30 min. Po doběhnutí čekalo na závodníky velice pestré občerstvení. K mání bylo ovoce, sladké pečivo, klobása nebo třeba nealko pivo. Další pochutiny se pak daly dokoupit. Také na vyhlášení a kategoriích se nešetřilo a tak třeba ženy měly hned čtyři věkové kategorie.

Foto:  https://www.zonerama.com/napohodubiketeam/Album/4299347

Čtvrteční slavnostní smažení vajec na našem stadionu

Ve čtvrtek 10. května po 17. hodině proběhne na našem stadionu v Ostravě – Martinově slavnostní smažení vajec. Díky Petře a její úspěšné pražské misi bude opět po roce co slavit a probírat. Sebou si nezapomeňte přinést nejen vajíčka, ale také chleba. Pokud bude někdo kreativní a povedlo by se mu „zhotovit“ nějaké to sladké překvapení, bude tento příspěvek jen vítán 🙂. O pitný režim bude postaráno. Zváni jsou nejen členové klubu, ale také naši přátelé a podporovatelé.