Novinky

Beskydská sedmička se kvapem blíží, a tak je nejvyšší čas začít sbírat i
nějaké ty výškové metry. Proto jsem se rozhodl pro PePa běh v Lichnově s
převýšením 550 metrů a délkou 18,5 km. Tyhle běhy mám moc rád – střídají
se výběhy do kopce a seběhy. Jen se pořád trochu bojím pustit to z
kopce, když je terén komplikovaný, třeba plný kamenů nebo příliš prudký.
Naštěstí takových pasáží bylo na PePa běhu minimum.

Jedinou, zato pořádnou komplikací bylo extrémní vedro. Tu sobotu padaly
teplotní rekordy po celém Česku a ani v podhůří Beskyd to nebylo o nic
lepší. Po doběhnutí jsem musel vzít zavděk i lichnovským potokem, do
kterého jsem skočil zchladit se. Pořadatelé ve spolupráci s hasiči sice
připravili káď s vodou, ale ta už byla po hodině teplá jak chc… Je ale
potřeba pochválit hasiče, že nás průběžně kropili hadicí. Jen škoda, že
to byla jen zahradní – mohli rovnou nastartovat cisternu.

Každopádně i díky půllitru vody, který jsem si nesl s sebou, a
občerstvovacím stanicím jsem běžel v celkem slušném tempu a nakonec
vybojoval celkové páté místo. Kategorie se nevyhlašovaly, protože šlo
především o charitativní běh pro nemocnou holčičku. Podařilo se vybrat
něco přes dvacet tisíc korun. Startovné bylo sice o něco vyšší, než bývá
zvykem, ale šlo o dobrou věc, takže ho člověk zaplatil rád. Škoda jen,
že extrémní vedro zřejmě některé odradilo a raději strávili den někde u
vody.

Hned druhý den, v neděli, jsem si pohrával s myšlenkou, jestli přece jen
nenastoupím na MUM (Moravský ultramaraton). Pro neznalé – jedná se o
sedm maratonů v sedmi dnech. A „ultra“ je to i tím, že Dan Orálek
vytyčil trasy, které nemají na 42 kilometrech méně než 800 metrů
převýšení. V těchhle vedrech obdivuji všechny, kteří se postavili na start.

Abych se jim alespoň trochu přiblížil, našel jsem si Sloupský lesní běh.
Zbytku rodiny jsem mezitím koupil vstupenky do jeskyní, takže bylo
rozhodnuto – jede se do Sloupu.

Jedná se o tradiční závod, který se letos běžel už po pětačtyřicáté.
Tentokrát to bylo „jen“ asi 200 metrů převýšení na necelých 12
kilometrech, ale i tak jsem ty kopečky cítil. Na startu jsem se potkal s
několika známými tvářemi, což mě mile překvapilo.

Dalším překvapením bylo, že se nevybíralo žádné startovné, dokonce ani
dobrovolné, a přesto byl závod profesionálně připravený – s čipovou
časomírou i občerstvením na startu a na otočce.

Nevím, jestli to bylo včerejším PePa během, díky kterému jsem kopce
docela svižně vyběhl a zpátky seběhl ještě rychleji, nebo tím, že na
jihu není tak velká běžecká konkurence. Přijde mi, že opravdová
konkurence začíná až od Olomouce směrem na sever.

Každopádně jsem ve své věkové kategorii skončil na prvním místě, což mě
opravdu potěšilo. Jen mě trochu zaskočilo, že vlastně ani nevím, kdo
pořídil vítěznou fotku. Ještě že mám alespoň diplom – mimochodem jeden z
nejhezčích, jaké jsem kdy dostal.

Pořadatelům tedy patří velké díky. Byla to prostě paráda. A příště se
sem určitě rád vrátím.

 

Radek

Michal Poláček z Ostravy – Výškovic vstoupil do našich řad v červnu 2026. A nováčkem není jen našem klubu, ale také v běžecké komunitě, kdy se běhání věnuje teprve od dubna.

Kolikrát týdně běháš? Průměrně 1x až 2x týdně                                                                                                

Kolik kilometrů týdně v průměru naběháš? V průměru kolem 10–15 km týdně, v intenzivnějších týdnech až ke 30 km           

Používáš nějaký sport tester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Používám chytrý náramek Samsung Galaxy Fit3 a na stopování kratších testů mobilní telefon

Kde nejčastěji běháš? Nejčastěji v Bělském lese                                                                                              

Běháš raději sám nebo s někým dalším? Nejčastěji běhám ve dvou se svou běžeckou partnerkou Luckou                           

Posloucháš při běhu hudbu? Výjimečně                                                                                                

Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jsi zhruba za poslední rok běžel? Možná běh na stadionu, který byl úplně jiný než jiné závody                                 

Máš svůj běžecký vzor, popřípadě někoho obdivuješ či nějakému běžci (sportovci) fandíš? Zatím se moc neorientuji v elitních běžcích                                                                        

Jaký typ závodu preferuješ? Preferuji spíše kratší a střední tratě na silnici nebo v lehkém terénu v rámci regionálních závodů                                   

Máš svůj oblíbený závod? Zatím hledám, ale zatím se mi líbily všechny                                                   

Na který svůj dosavadní běžecký výkon jsi nejvíce hrdý? Buď na závodních 11 km v Jilešovicích v tempu pod 5:00 min/km, nebo na zdolání mých tréninkových 16 km v Bělském lese  

Jaké máš běžecké ambice? V srpnu v Hrabové si zaběhnout svůj první půlmaraton                              

Jaké další sporty, kromě běhání, nejčastěji provozuješ? Fitness, bodyform, H.E.A.T, kruhový trénink                                                                       

Máš kromě běhání ještě nějaké jiné koníčky či zájmy, jaké? Šachy, Go                                               

Co bys popřál našemu klubu MK Seitl Ostrava do dalších let? Mnoho sportovních úspěchů                                                                                                                                                                       

Moje aktuální rekordy:                                                                                                           

Krátké testy: 120 m za 22 s (max. 21,9 km/h) | 300 m za 59 s | 600 m za 2:33                                       

Závodní rekordy: 5 km – 24:22 (Hrabová) | čtvrtmaraton – 53:54 (Jilešovice)                                             

Maximální vzdálenost: 16 km v kuse (trénink v Bělském lese)

 

 

Oddílové tréninky nejsou určené jen členům oddílu, ale také sportovcům, kteří chtějí trénovat strukturovaně pod vedením zkušené trenérky.

Úterní tréninky budou koncipované tak, aby na sebe dlouhodobě navazovaly a dávaly
smysl v rámci systematické přípravy. Pokud máte konkrétní běžecký cíl nebo
plánovaný vrchol sezóny, trenérka Katka vám ráda pomůže sestavit individuální tréninkový
plán

Kdy a kde trénujeme:

• Úterý od 18:00 – stadion v Ostravě Martinově (sraz i zázemí)
• Čtvrtek od 17:00 – tréninky s Martinem Pruskem na ZŠ Porubská na oválu (beze
  změny) – do konce června, další pokračování je v jednání

O trenérce:
Kateřina Melounová působí jako trenérka v klubu Atletika Poruba, kde se věnuje
především práci s dětmi a mládeží. Vede tréninky žactva a podílí se nejen na jejich
sportovním rozvoji, ale i na budování pozitivního vztahu ke sportu. Zároveň se aktivně
zapojovala do organizace atletických závodů a klubových akcí.

 

Těšíme se na společné tréninky!

Květen je měsícem lásky, ale také obdobím maturit. Součástí maturitní zkoušky z českého jazyka je mimo jiné slohová práce a jedním z jejích útvarů je úvaha. Právě při této příležitosti mě napadlo zamyslet se nad naším poměrně mladým závodem Ostravské běhny. Bylo správné rozhodnutí uspořádat závod určený pouze ženám, dívkám, slečnám, maminkám, babičkám, sestrám či manželkám?

První ročník se konal v roce 2024. K jeho vzniku vedlo rozhodnutí, že čistě ženský závod Český běh žen, pořádaný jiným ostravským oddílem, změnil termín i místo konání. V té době měl náš oddíl jiné vedení, a právě tehdejší členové stáli za myšlenkou vytvořit novou akci. Dnes už se někteří jedinci na organizaci nepodílejí, ale jejich nápad žije dál.

Na začátku roku 2025 jsme stáli před otázkou, zda v závodu pokračovat, nebo mu dopřát jepičí život. Dnes je odpověď zřejmá, tehdy však nebyla vůbec jednoduchá. Bylo potřeba přesvědčit vedení obchodního centra Nová Karolina, že jsme tým, který chce závod rozvíjet dlouhodobě a naplno. Chtěli jsme hlavně vytvořit akci, která bude především pro běžkyně a jejich zážitek.

Jenže žádný závod nevzniká sám od sebe. Potřebuje organizátory, dobrovolníky, partnery i lidi ochotné věnovat svůj čas a energii. Kdyby do toho všichni tito lidé nešli s nadšením a srdcem, rodil by se závod mnohem těžší cestou. Právě ochota pomáhat je často tím neviditelným motorem, bez kterého by podobné akce nemohly existovat.

Od začátku jsme si také uvědomovali, že se budou objevovat otázky. Proč pořádat další čistě ženský závod, když už jeden v Ostravě existuje? A proč naopak neuspořádat závod pouze pro muže?

Možná právě proto, že většina běžeckých závodů je otevřena všem, ale ženy v nich často tvoří menší část startovního pole. Ženský závod nabízí trochu jiné prostředí. Nejde jen o výsledky a časy, ale také o atmosféru, vzájemnou podporu a pocit, že je tento den věnován právě jim. Neznamená to, že by ženy potřebovaly zvláštní zacházení. Spíše dostávají prostor být v centru pozornosti, což v běžném sportovním kalendáři není samozřejmostí. Navíc součástí Ostravských běhen jsou i dětské běhy určené chlapcům i dívkám, takže si může zazávodit téměř celá rodina.

Dnes máme za sebou třetí ročník. Mělo smysl do toho jít? Myslím, že ano. Když jsem stál v cíli a sledoval výrazy běžkyň po doběhu, viděl jsem radost, únavu, emoce i hrdost. V tu chvíli jsem měl pocit, že právě kvůli těmto okamžikům stojí za to věnovat organizaci tolik času a úsilí.

Samozřejmě ne všechno se letos povedlo. Objevily se chyby. Některé byly viditelné, jiné si možná uvědomujeme jen my organizátoři. Důležité ale je, že máme chuť pokračovat, poučit se z nedostatků a posunout závod zase o krok dál. Dokonalost totiž není cílem jedné akce, ale dlouhodobé cesty.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří byli součástí letošního ročníku – závodnicím, dětem, organizátorům, dobrovolníkům, partnerům, stánkařům i fotografům. Každý z nich přiložil ruku k dílu a pomohl vytvořit den, na který budeme rádi vzpomínat. A pokud jsem na někoho zapomněl, patří mé poděkování i jemu.

Ondra

 

V pátek 29. května se osm našich běžců rozdělilo do dvou čtyřčlenných týmů a úspěšně absolvovalo Celoměstskou štafetu Ostrava 2026. Trasa vedla napříč všemi městskými obvody statutárního města Ostravy a opět nabídla nejen sportovní výzvu, ale také skvělou příležitost k týmovému setkání a společnému zážitku.

O perfektní organizaci celé akce se opět postaral pan Jaromír Horák z TJ Liga stovkařů Ostrava, z. s., díky čemuž jsme se mohli plně soustředit na samotný sportovní výkon.

Start štafety proběhl v 8:00 hodin od radnice městského obvodu Ostrava-Poruba. Odtud se obě skupiny vydaly na své trasy, které symbolicky rozdělily město na severní a jižní větev.

Severní trasu absolvovali Ondřej Dominik, Jana Dominiková, Kateřina Melounová a David Lukáš. Jižní část města oběhli Radim Václavík, Vladimír Guldan, David Navrátil a Iva Pachtová. Každý z účastníků přispěl svým dílem k hladkému průběhu celé štafety a všichni si podali skvělé výkony odpovídající svým představám.

Obě skupiny se setkaly před radnicí městského obvodu Vítkovice, odkud už všichni společně vyrazili na závěrečný úsek do cíle v Dolní oblasti Vítkovice. Právě zde v té době probíhal mezinárodní turnaj J&T Banka Ostrava Beach Pro, což dodalo finiši celé akce mimořádně slavnostní atmosféru.

V cíli nás přivítal primátor města Ostravy Mgr. Jan Dohnal spolu s ředitelem turnaje Martinem Dukou. Za předvedené výkony jsme převzali drobné věcné ceny a jako milý bonus jsme mohli zůstat po zbytek dne v areálu Dolní oblasti Vítkovice a jako diváci sledovat špičkový plážový volejbal.

Celá akce znovu potvrdila, že štafety podobného formátu patří mezi našimi členy k velmi oblíbeným. Nejde totiž jen o samotné sportovní výkony, ale také o společně strávený čas, vzájemnou podporu a utužování kolektivu. Už teď se těšíme na další podobnou akci.

Ondra

 

Občas se zúčastním závodů ve středních Čechách. Má to dva důvody – jednak tam bydlí můj bratr a pak je to placka bez kopců, i když Klánovický půlmaraton umí taky trochu potrápit. Tentokrát jsem se vydal pokořit svůj dva měsíce starý rekord ze Zlína na Nymburském půlmaratonu a to v neděli 26.4.2026.

Vše nasvědčovalo tomu, že by se to mohlo podařit. Díky vstřícným pořadatelům jsem se dostal dodatečně na startovní listinu, která byla zaplněná už měsíc před startem. Rovinatá dvouokruhová trať po cyklostezkách kolem řeky Labe mi také hrála do karet. Zaskočily mě však dvě věci. Vítr, který nás v tomhle období trochu zlobí, byl ten den ráno opravdu silný. Ještě větší překvapení ale čekalo na druhé straně okruhu – výběh po 60 schodech na most přes řeku a pak samozřejmě i seběh dolů. Musím přiznat, že jsem tentokrát četl propozice závodu a téhle poznámky si všiml. Hned jsem to hodil do AI: jakou zvolit taktiku na schody – po jednom, po dvou, nebo snad po třech? AI měla jasno: hlavně na začátku nepřepálit. Což je u mě vždycky problém, zvlášť když prvních 5 km bylo s větrem v zádech. A schody? Ty prý raději vyjít nebo velmi zvolna vyběhnout po jednom. AI se to lehce řekne, ale když mě tam všichni předbíhají… Snažil jsem se krotit a kompromisně je bral po dvou. I tak mě několik závodníků předběhlo a musel jsem je pak těžce dohánět – navíc proti větru.

Před cílem prvního kola byla drobná terénní vložka s kostkami, respektive zabetonovanými kameny, a trochu hliněné pěšinky. Ideální chvíle trochu zvolnit a dát si gel. Občerstvovačky byly boží. Škoda jen, že ta u cíle byla za zatáčkou a mně se tam nechtělo zabíhat – přece jen zatáčky rád „stříhám“. Ještě slyším pořadatele, jak vyvolává moje jméno a MK Seitl Ostrava s poznámkou, že je to velmi kvalitní běžecký klub. Zmiňuje i moje umístění v kategorii, ale to už neslyším – a možná dobře. Jsem odhodlaný dát ze sebe všechno ve druhém kole. Zvlášť když první polovinu poběžím s větrem v zádech a už se nemusím tolik krotit jako na začátku.

Bohužel si začínám uvědomovat svou (snad ne fatální) chybu – zapomněl jsem se občerstvit. Je sice zima, nepotím se, ale i tak přemýšlím, jestli zvládnu kvalitně uběhnout 15 km bez kapky vody. Nic jiného nezbývá, tak peláším dál. Postupně doháním dvě dvojice mladých závodníků. Občas mívám tendenci je provokovat poznámkou, že se přece závodí až ve druhé polovině, ale tentokrát si to odpustím, aby se mi to nevrátilo jako bumerang. Potěší mě alespoň, když jeden z nich pochválí moje tempo.

Ke schodům dobíhám už z posledního, ale beru je opět po dvou. Jakmile jsem nahoře, mám pocit, že by nohy nejradši běžely samy – hlavně už ne nahoru. Ty schody fakt bolí. Určitě mi dohromady sebraly tak dvě minuty. Občerstvovačka na dohled – ale co to? Pořadatelé nás za mostem posílají ještě dál. Aha, to je ten kilometrový náběh oproti desítce. Už jsem byl smířený s tím, že na občerstvovačce budu muset zastavit a vypít aspoň tři kelímky. A tady se vracím k tomu, proč byly „boží“. Nejen že tam měli i dva druhy jogurtů (asi místní sponzor), ale hlavně – kelímky byly zhruba dvakrát větší než obvykle a skoro plné. Jeden jsem popadl z ruky pořadatele a hltal a hltal. To mě nakoplo a věděl jsem, že souboj s protivětrem zvládnu bez křečí.

Prolétl jsem parkem, vyběhl na zdymadlo, plácl si s diváky, zapózoval fotografovi, znovu zvládl terénní vložku a dával si bacha, abych na konci nezakopl o kameny. Pak už jen výběh na cílovou rovinku. Za vydatného povzbuzování diváků jsem předvedl parádní sprint a zase se zlobil, proč jsem to ze sebe nevydal víc už na trati.  Oficiální čas 1:26:17. Celkově dvanáctý ze zhruba 700 startujících a hlavně – druhý v kategorii padesátníků. Prostě paráda. Škoda jen, že pořadatelé vyhlašovali jen první tři celkově a pak už jen vítěze jednotlivých kategorií. Aspoň jsem nemusel řešit, jak povezu ve vlaku karton postřižinských piv. Každopádně jsem se vracel s dobrým pocitem, že jsem udělal další krok k prolomení hranice 1:25. Tu bych rád na podzim zúročil při útoku na magickou tříhodinovou hranici maratonu.

Radek

V neděli 25.1.2026 se konal 9. ročník Zimního běhu Hlučínem. Jedná se o zimní kros, proto je otázkou jaké překvapení si počasí pro běžce přichystá. A letos to bylo zajímavé.

 

Ještě při předzávodním rozklusu byla asfaltová část trati pokrytá souvislou vrstvou ledovky, kde by se daly použít i brusle. Největší obavy tak vyvolával závěrečný prudký seběh. Část běžců se proto rozhodla, že z obav o zdraví na start nenastoupí. Avšak doslova pár minut před startem, díky lehkému oteplení, nebezpečný led jako zázrakem zmizel a závod tak proběhl ke všeobecné spokojenosti, a hlavně bez zranění.

Organizace pod taktovkou BK Ludgeřovice jako vždy na jedničku. Stejně jako zázemí ve firmě Gras servis Jasénky.

11 km trasa:

Michal Buba 44:53 – 3. v kategorii

Radomír Šerek – 47:08

Vojtěch Paseka 48:36

Iva Pachtová 54:38 – 3. v kategorii

Josef Smola 1:29:58

 

Michal Buba

 

Opět se nám blíží období plesů a ani náš klub nezahálí. Tradiční SEITLPÁRTY se uskuteční v sobotu 7. 3. 2026 od 19:00 hodin v Restauraci a penzionu U Slunce v Ostravě – Svinově.

Máte rádi hudbu, tanec a dobrou zábavu? Pak neváhejte a pojďte si s námi užít zábavný večer.

Vstupné:

250,-Kč bez večeře
400,-Kč s večeří – varianta 1 – kuřecí závitek plněný šunkou a sýrem a dušená rýže
400,-Kč s večeří – varianta 2 – smažený vepřový řízek a šťouchaný brambor

                                                        

K tanci bude hrát živá hudba. Součástí plesu bude tombola.

Pozvěte také své přátelé a známé. Přihlásit se je možno nejpozději do neděle 1. 3. 2026.

V rámci plesu proběhne slavnostní vyhlášení výsledků Oddílového poháru a předání cen.

Platbu za vstupenky, prosím, pošlete na č. účtu: 2400895455/2010. Do poznámky napište ples + jméno a příjmení a pro volbu s večeří varianta 1 nebo varianta 2.

Srdečně zvou a těší se na Vás pořadatelé.