Novinky

Květen je měsícem lásky, ale také obdobím maturit. Součástí maturitní zkoušky z českého jazyka je mimo jiné slohová práce a jedním z jejích útvarů je úvaha. Právě při této příležitosti mě napadlo zamyslet se nad naším poměrně mladým závodem Ostravské běhny. Bylo správné rozhodnutí uspořádat závod určený pouze ženám, dívkám, slečnám, maminkám, babičkám, sestrám či manželkám?

První ročník se konal v roce 2024. K jeho vzniku vedlo rozhodnutí, že čistě ženský závod Český běh žen, pořádaný jiným ostravským oddílem, změnil termín i místo konání. V té době měl náš oddíl jiné vedení, a právě tehdejší členové stáli za myšlenkou vytvořit novou akci. Dnes už se někteří jedinci na organizaci nepodílejí, ale jejich nápad žije dál.

Na začátku roku 2025 jsme stáli před otázkou, zda v závodu pokračovat, nebo mu dopřát jepičí život. Dnes je odpověď zřejmá, tehdy však nebyla vůbec jednoduchá. Bylo potřeba přesvědčit vedení obchodního centra Nová Karolina, že jsme tým, který chce závod rozvíjet dlouhodobě a naplno. Chtěli jsme hlavně vytvořit akci, která bude především pro běžkyně a jejich zážitek.

Jenže žádný závod nevzniká sám od sebe. Potřebuje organizátory, dobrovolníky, partnery i lidi ochotné věnovat svůj čas a energii. Kdyby do toho všichni tito lidé nešli s nadšením a srdcem, rodil by se závod mnohem těžší cestou. Právě ochota pomáhat je často tím neviditelným motorem, bez kterého by podobné akce nemohly existovat.

Od začátku jsme si také uvědomovali, že se budou objevovat otázky. Proč pořádat další čistě ženský závod, když už jeden v Ostravě existuje? A proč naopak neuspořádat závod pouze pro muže?

Možná právě proto, že většina běžeckých závodů je otevřena všem, ale ženy v nich často tvoří menší část startovního pole. Ženský závod nabízí trochu jiné prostředí. Nejde jen o výsledky a časy, ale také o atmosféru, vzájemnou podporu a pocit, že je tento den věnován právě jim. Neznamená to, že by ženy potřebovaly zvláštní zacházení. Spíše dostávají prostor být v centru pozornosti, což v běžném sportovním kalendáři není samozřejmostí. Navíc součástí Ostravských běhen jsou i dětské běhy určené chlapcům i dívkám, takže si může zazávodit téměř celá rodina.

Dnes máme za sebou třetí ročník. Mělo smysl do toho jít? Myslím, že ano. Když jsem stál v cíli a sledoval výrazy běžkyň po doběhu, viděl jsem radost, únavu, emoce i hrdost. V tu chvíli jsem měl pocit, že právě kvůli těmto okamžikům stojí za to věnovat organizaci tolik času a úsilí.

Samozřejmě ne všechno se letos povedlo. Objevily se chyby. Některé byly viditelné, jiné si možná uvědomujeme jen my organizátoři. Důležité ale je, že máme chuť pokračovat, poučit se z nedostatků a posunout závod zase o krok dál. Dokonalost totiž není cílem jedné akce, ale dlouhodobé cesty.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří byli součástí letošního ročníku – závodnicím, dětem, organizátorům, dobrovolníkům, partnerům, stánkařům i fotografům. Každý z nich přiložil ruku k dílu a pomohl vytvořit den, na který budeme rádi vzpomínat. A pokud jsem na někoho zapomněl, patří mé poděkování i jemu.

Ondra

 

V pátek 29. května se osm našich běžců rozdělilo do dvou čtyřčlenných týmů a úspěšně absolvovalo Celoměstskou štafetu Ostrava 2026. Trasa vedla napříč všemi městskými obvody statutárního města Ostravy a opět nabídla nejen sportovní výzvu, ale také skvělou příležitost k týmovému setkání a společnému zážitku.

O perfektní organizaci celé akce se opět postaral pan Jaromír Horák z TJ Liga stovkařů Ostrava, z. s., díky čemuž jsme se mohli plně soustředit na samotný sportovní výkon.

Start štafety proběhl v 8:00 hodin od radnice městského obvodu Ostrava-Poruba. Odtud se obě skupiny vydaly na své trasy, které symbolicky rozdělily město na severní a jižní větev.

Severní trasu absolvovali Ondřej Dominik, Jana Dominiková, Kateřina Melounová a David Lukáš. Jižní část města oběhli Radim Václavík, Vladimír Guldan, David Navrátil a Iva Pachtová. Každý z účastníků přispěl svým dílem k hladkému průběhu celé štafety a všichni si podali skvělé výkony odpovídající svým představám.

Obě skupiny se setkaly před radnicí městského obvodu Vítkovice, odkud už všichni společně vyrazili na závěrečný úsek do cíle v Dolní oblasti Vítkovice. Právě zde v té době probíhal mezinárodní turnaj J&T Banka Ostrava Beach Pro, což dodalo finiši celé akce mimořádně slavnostní atmosféru.

V cíli nás přivítal primátor města Ostravy Mgr. Jan Dohnal spolu s ředitelem turnaje Martinem Dukou. Za předvedené výkony jsme převzali drobné věcné ceny a jako milý bonus jsme mohli zůstat po zbytek dne v areálu Dolní oblasti Vítkovice a jako diváci sledovat špičkový plážový volejbal.

Celá akce znovu potvrdila, že štafety podobného formátu patří mezi našimi členy k velmi oblíbeným. Nejde totiž jen o samotné sportovní výkony, ale také o společně strávený čas, vzájemnou podporu a utužování kolektivu. Už teď se těšíme na další podobnou akci.

Ondra

 

Občas se zúčastním závodů ve středních Čechách. Má to dva důvody – jednak tam bydlí můj bratr a pak je to placka bez kopců, i když Klánovický půlmaraton umí taky trochu potrápit. Tentokrát jsem se vydal pokořit svůj dva měsíce starý rekord ze Zlína na Nymburském půlmaratonu a to v neděli 26.4.2026.

Vše nasvědčovalo tomu, že by se to mohlo podařit. Díky vstřícným pořadatelům jsem se dostal dodatečně na startovní listinu, která byla zaplněná už měsíc před startem. Rovinatá dvouokruhová trať po cyklostezkách kolem řeky Labe mi také hrála do karet. Zaskočily mě však dvě věci. Vítr, který nás v tomhle období trochu zlobí, byl ten den ráno opravdu silný. Ještě větší překvapení ale čekalo na druhé straně okruhu – výběh po 60 schodech na most přes řeku a pak samozřejmě i seběh dolů. Musím přiznat, že jsem tentokrát četl propozice závodu a téhle poznámky si všiml. Hned jsem to hodil do AI: jakou zvolit taktiku na schody – po jednom, po dvou, nebo snad po třech? AI měla jasno: hlavně na začátku nepřepálit. Což je u mě vždycky problém, zvlášť když prvních 5 km bylo s větrem v zádech. A schody? Ty prý raději vyjít nebo velmi zvolna vyběhnout po jednom. AI se to lehce řekne, ale když mě tam všichni předbíhají… Snažil jsem se krotit a kompromisně je bral po dvou. I tak mě několik závodníků předběhlo a musel jsem je pak těžce dohánět – navíc proti větru.

Před cílem prvního kola byla drobná terénní vložka s kostkami, respektive zabetonovanými kameny, a trochu hliněné pěšinky. Ideální chvíle trochu zvolnit a dát si gel. Občerstvovačky byly boží. Škoda jen, že ta u cíle byla za zatáčkou a mně se tam nechtělo zabíhat – přece jen zatáčky rád „stříhám“. Ještě slyším pořadatele, jak vyvolává moje jméno a MK Seitl Ostrava s poznámkou, že je to velmi kvalitní běžecký klub. Zmiňuje i moje umístění v kategorii, ale to už neslyším – a možná dobře. Jsem odhodlaný dát ze sebe všechno ve druhém kole. Zvlášť když první polovinu poběžím s větrem v zádech a už se nemusím tolik krotit jako na začátku.

Bohužel si začínám uvědomovat svou (snad ne fatální) chybu – zapomněl jsem se občerstvit. Je sice zima, nepotím se, ale i tak přemýšlím, jestli zvládnu kvalitně uběhnout 15 km bez kapky vody. Nic jiného nezbývá, tak peláším dál. Postupně doháním dvě dvojice mladých závodníků. Občas mívám tendenci je provokovat poznámkou, že se přece závodí až ve druhé polovině, ale tentokrát si to odpustím, aby se mi to nevrátilo jako bumerang. Potěší mě alespoň, když jeden z nich pochválí moje tempo.

Ke schodům dobíhám už z posledního, ale beru je opět po dvou. Jakmile jsem nahoře, mám pocit, že by nohy nejradši běžely samy – hlavně už ne nahoru. Ty schody fakt bolí. Určitě mi dohromady sebraly tak dvě minuty. Občerstvovačka na dohled – ale co to? Pořadatelé nás za mostem posílají ještě dál. Aha, to je ten kilometrový náběh oproti desítce. Už jsem byl smířený s tím, že na občerstvovačce budu muset zastavit a vypít aspoň tři kelímky. A tady se vracím k tomu, proč byly „boží“. Nejen že tam měli i dva druhy jogurtů (asi místní sponzor), ale hlavně – kelímky byly zhruba dvakrát větší než obvykle a skoro plné. Jeden jsem popadl z ruky pořadatele a hltal a hltal. To mě nakoplo a věděl jsem, že souboj s protivětrem zvládnu bez křečí.

Prolétl jsem parkem, vyběhl na zdymadlo, plácl si s diváky, zapózoval fotografovi, znovu zvládl terénní vložku a dával si bacha, abych na konci nezakopl o kameny. Pak už jen výběh na cílovou rovinku. Za vydatného povzbuzování diváků jsem předvedl parádní sprint a zase se zlobil, proč jsem to ze sebe nevydal víc už na trati.  Oficiální čas 1:26:17. Celkově dvanáctý ze zhruba 700 startujících a hlavně – druhý v kategorii padesátníků. Prostě paráda. Škoda jen, že pořadatelé vyhlašovali jen první tři celkově a pak už jen vítěze jednotlivých kategorií. Aspoň jsem nemusel řešit, jak povezu ve vlaku karton postřižinských piv. Každopádně jsem se vracel s dobrým pocitem, že jsem udělal další krok k prolomení hranice 1:25. Tu bych rád na podzim zúročil při útoku na magickou tříhodinovou hranici maratonu.

Radek

V neděli 25.1.2026 se konal 9. ročník Zimního běhu Hlučínem. Jedná se o zimní kros, proto je otázkou jaké překvapení si počasí pro běžce přichystá. A letos to bylo zajímavé.

 

Ještě při předzávodním rozklusu byla asfaltová část trati pokrytá souvislou vrstvou ledovky, kde by se daly použít i brusle. Největší obavy tak vyvolával závěrečný prudký seběh. Část běžců se proto rozhodla, že z obav o zdraví na start nenastoupí. Avšak doslova pár minut před startem, díky lehkému oteplení, nebezpečný led jako zázrakem zmizel a závod tak proběhl ke všeobecné spokojenosti, a hlavně bez zranění.

Organizace pod taktovkou BK Ludgeřovice jako vždy na jedničku. Stejně jako zázemí ve firmě Gras servis Jasénky.

11 km trasa:

Michal Buba 44:53 – 3. v kategorii

Radomír Šerek – 47:08

Vojtěch Paseka 48:36

Iva Pachtová 54:38 – 3. v kategorii

Josef Smola 1:29:58

 

Michal Buba

 

Opět se nám blíží období plesů a ani náš klub nezahálí. Tradiční SEITLPÁRTY se uskuteční v sobotu 7. 3. 2026 od 19:00 hodin v Restauraci a penzionu U Slunce v Ostravě – Svinově.

Máte rádi hudbu, tanec a dobrou zábavu? Pak neváhejte a pojďte si s námi užít zábavný večer.

Vstupné:

250,-Kč bez večeře
400,-Kč s večeří – varianta 1 – kuřecí závitek plněný šunkou a sýrem a dušená rýže
400,-Kč s večeří – varianta 2 – smažený vepřový řízek a šťouchaný brambor

                                                        

K tanci bude hrát živá hudba. Součástí plesu bude tombola.

Pozvěte také své přátelé a známé. Přihlásit se je možno nejpozději do neděle 1. 3. 2026.

V rámci plesu proběhne slavnostní vyhlášení výsledků Oddílového poháru a předání cen.

Platbu za vstupenky, prosím, pošlete na č. účtu: 2400895455/2010. Do poznámky napište ples + jméno a příjmení a pro volbu s večeří varianta 1 nebo varianta 2.

Srdečně zvou a těší se na Vás pořadatelé.

 

V průběhu celého loňského roku mohli naši členové bojovat v Oddílovém poháru, který vyvrcholil posledním závodem – Silvestrovským během v Ostravě-Hrabové.

Do celkového bodování se zapojilo 39 mužů a 15 žen. Přinášíme vám konečné výsledky prvního ročníku.

Celkové pořadí

Muži

1. Michal Buba
2. Ondřej Dominik
3. Marek Škapa
4. Daniel Šindelek

Ženy

1. Pavlína Rybová
2. Iva Pachtová
3. Jana Dominiková
4. Kateřina Paseková

Muži – věkové kategorie

Do 39 let

1. Vojtěch Paseka
2. Jan Fousek
3. Jan Benbenek

40-49 let

1. Radomír Šerek
2. Michal Nosek
3. Vojtěch Gruchala

50-59 let

1. Michal Damek
2. Radim Václavík
3. Otmar Pospíšil

60-69 let

1. Roman Slowioczek
2. Petr Škrabánek
3. Ladislav Dvorský

Nad 70 let

1. Josef Smola
2. Alfons Vytisk

Ženy – věkové kategorie

Do 39 let

1. Viktorie Šelongová

40-49 let

1. Kateřina Řehová
2. Kateřina Šeděnková
3. Zuzana Krajíčková

Nad 50 let

1. Martina Metzová
2. Marcela Seitlová
3. Alexandra Muroňová

Všem úspěšným srdečně gratulujeme a všem členům děkujeme za skvělou reprezentaci a propagaci našeho oddílu.

Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne na našem plese SEITLPÁRTY, který se uskuteční

• 7. března 2026
• Restaurace a penzion U Slunce, Ostrava-Svinov

Těšíme se na nový ročník Oddílového poháru, který – věříme – ještě více podpoří zdravé soutěžení a týmového ducha v našem oddíle.

V sobotu 3.1.2026 jsme se místo na závod nebo páteční klubový trénink v tělocvičně vydali na výlet směr Lysá hora. Termín výletu ohlásila těsně před Vánocemi naše trenérka Katka Melounová, která vede páteční tréninky v tělocvičně na ZŠ Porubská. Ohlasy nebyly ze začátku valné. Pár vztyčených palců nebo srdíček u pozvánky na výlet v našem skupinovém chatu na WhatsAppu ukazovalo, že nás pár bude, ale že až tolik, to jsme nečekali.

Informaci o výšlapu jsme zveřejnili i na naši Facebookové stránce večer na Silvestra. Díky tomu se k nám přidal i ne-klubový účastník Tomáš, který si výlet s námi snad taky užil.

Cestou nahoru jsme potkali Grinche, užívali jsme si krásného slunečného počasí, které vykouzlilo pohádkovou atmosféru, útočiště na Lysé hoře jsme pro tak velkou skupinu našli na Chatě Emila Zátopka a cestou dolů si někteří z nás užili jako malé děti stavění brány a světe div se, podařilo se nám tou dětskou radostí nakazit i cizí výletníky.

Nebudu Vás více napínat, bylo nás krásných 21. Kolik nás společně půjde na příští výlet, který plánujeme na 14.2.2026? To je ve hvězdách.

Fotogalerie: Výšlap MK Seitl na Lysou horu 3.1.2026 – mkseitl – album na Rajčeti

Iris

Zimní běh v Kobeřicích 4.1.2026 se konal letos na lehce zkrácené trati. Pořadatelé museli kvůli velkému náledí upravit trasu a tak jeden okruh měřil 4,2 km místo 4,7 km. Delší trať tedy nakonec měřila 8,4 km.

Na start se postavilo relativně početné pole závodníků, kteří museli čelit pravému zimnímu počasí, teplota okolo -3 °C, ledový vítr a ledové zmrazky na cestě.

Z MK Seitl Ostrava jsem byl dnes tuším jediný zástupce, ale přesněji asi až podle výsledků.

Po startovním výstřelu jsem byl asi na cca 7. pozici a postupně se propracovával dopředu. Po prvním km jsem byl na třetí pozici a stahoval Tomáše Janečka. Nakonec se mi ho podařilo předběhnout a držet si 2. místo za Davidem Wittekem. Od Davida jsem držel stejný odstup přibližně do 2. kola.

Na začátku kola mi začal nepatrně odbíhat, navíc to pro mě bylo nějak náročné v úvodním kopci. Nicméně po seběhu na cca 5. km jsem držel alespoň stejný odstup a podařilo se mi nějak krizi překonat. Do mírného stoupání jsem se dostával do většího a většího klidu a našel jsem zbytky sil na konec závodu.

Na cca 6,5 km se mi nakonec Davida podařilo předběhnout a postupně se jsem zrychloval a držel své nasazení až do cíle závodu. V cíli jsem tedy proťal bílou pásku, kterou drželi pořadatelé.

Mám radost z výhry a hlavně dobře zvládnutého konce závodu.

Děkuji pořadatelům za skvělé uspořádaný závod se skutečně symbolickým startovným.

Jan Benbenek