Když jsme v srpnu běželi štafetu do Drážďan v rámci partnerství Saské metropole s naší Ostravou, ani jsme netušili, že tahle akce inspiruje i ty, kteří se tehdy nezúčastnili. A tak se zrodil nápad – výlet do Německa na 25. ročník Dresden Marathonu.
V pátek 24. října po poledni vyráží osmičlenná skupinka dvěma auty směr Polsko a dál do „Reichu“. V našem oddíle nemáme jen skvělé běžce, ale i neskutečně šikovné cukrářky a ultrajedlíky. Cesta tak byla zpestřena několika zastávkami s přepadovkami kufru auta č. 2, kde se ukrývala sladká sacharidová bomba. Jenže místo aby se s ní zacházelo jako s pyrotechnikou, skočili jsme po ní jak piraně 😊.
Sobota patřila vyzvednutí startovních čísel a plánované „pohodové“ procházce po pamětihodnostech pětisetšedesátitisícového města. Jenže tahle pohoda se záhy zvrhla v chodecké orgie – svým rozsahem připomínající legendární pochod Praha–Prčice. Ale stálo to za to! Prohlídka Zwingeru, výstup na věž Frauenkirche a nakonec návštěva úžasné německé pobočky Decathlonu.
A proč právě Decathlon? Inu, celou sobotu jsme sledovali předpověď počasí – ta nevěstila nic hezkého. Občasný déšť, poryvy větru až 70 km/h, pocitová teplota pod nulou… Začali jsme tedy horečně přepočítávat vrstvy oblečení a řešit, jestli máme dostatek běžeckého vybavení na tu „arktickou“ výpravu.
V neděli ráno vstáváme posilněni o hodinu delším spánkem a povzbuzeni lepší předpovědí – dopoledne bez deště, nárazy „jen“ 60 km/h. No, to už my Ostraváci nějak přežijeme. Na startu jsme připraveni na Murphyho zákon: ať běžíš kamkoli, vždycky fouká proti. Naštěstí nás Murphy až do 16. kilometru celkem šetřil. Pak ale trasa půlmaratonu nabrala směr cíl – a tím pádem pořád proti větru.
Nejhorší byl závěr: poslední tři kilometry podél Labe, otevřený prostor a protivítr, který místy připomínal jízdu zpátečkou 😊. Ale dali jsme to všichni!
Výsledky hovoří jasně:
Ondřej Dominik 1:21:54, Milan Ondrášek 1:32:16, Jan Krajíček 1:39:03, Zuzana Krajíčková 1:40:14, Pavlína Rybová 1:41:27 (opět osobák!), Radim Murárik 1:41:27, Jana Dominiková 1:45:08 a Otmar Pospíšil 1:50:00.
Borec na konec? Michal Buba – ten si dal maraton a do Německa jel s rodinou po vlastní ose. Cíl měl jasný: zaběhnout pod tři. V jeho formě jsme o tom ani nepochybovali, jen jsme netušili, že to zvládne v takových podmínkách za 2:51:50! Michal je prostě Ostravák jak cyp – zatímco já drkotal zuby v dlouhých elasťácích, čepici a rukavicích, jemu stačil nátělník a trenýrky. Smekám!
A jen tak mimochodem – na zpáteční cestě, asi 100 km od Drážďan, koukám do výsledků a ejhle, v kategorii jsem třetí! Že bychom se vraceli pro cenu? Kdepak. I kdyby za to bylo pár eur, já tuhle měnu neberu. My máme přeci svou „světovou“ korunu – a ta mi v naší milované Ostravě bohatě stačí 😊.
Ondra
Když jsem viděl Michalův čas „16:55“ na kopečkovém pětikilometrovém „Běhu pro“, tušil jsem, že se schyluje ke splnění cíle. A když dobíhali na sobotním větrném „Zátopkovi“ běžci, které Michal poráží, do cíle maratonu v časech 2:54, 2:58, začal jsem si myslet, že se blíží bomba. Nebýt za poslední roky asi nejhoršího říjnového počasí, pokořil 4:00/km, a takových 2:45, 2:47 by zvládl. Příště! Fandím, ať zvládne „Běh 17. listopadu“ pod 35, protože teď je ta chvíle! Snad si zvládne prohodit tu šichtu :-).