Novinky

Sedmým závodem Moravskoslezského běžeckého poháru bude v úterý 8. května tradiční Běh osvobození Ostravy. Veškeré potřebné informace o 39. ročníku tohoto závodu naleznete v přiložených propozicích nebo v naší termínovce. Připomínáme, že start a cíl jsou na dvou různých místech a přeprava je popsána právě ve zmiňovaných propozicích.

Jelikož už zkrátka uzrála doba, kdy se stávám členem modrožlutého klubu, nedá mi to nenapsat několik řádků o tom, co jsem či kdo jsem, odkud jsem se vzal a o čem byl poslední dobou můj život. Jmenuju se Ivan a říkejte mi „Ivane“. Svá léta před třicítkou jsem strávil mimo jiné rekreačním běháním za svérázný, skoro až okultní a satanistický Klub bláznů. Šlo o jakousi sektu čítající jednoho člena, takzvaného „vrchního lorda Gumpa“ vyznávajícího jednoduché vysvětlení: „Chtělo… se mi… běhat,“ pro to, proč občas obuje boty a zúčastní se závodu. Správně se tedy nemělo jednat o Klub bláznů, nýbrž o Klub běžce s hraničním pásmem lehké mentální retardace.

O minulém silvestru přišel zásadní zvrat, to když jsem potkal na závodě workoholický živel zvaný Magdaléna Drastichová a dal se s ním do řeči. Vyšlo najevo, že komunikovat se živlem je velice poučné, přínosné a všelijak příjemné. Neuběhlo moc času a díky potřebné motivaci mě Magda přetvořila z tréninkového ignoranta na poctivě se připravujícího běžce.

Mrazivou dřinu z počátku roku vystřídalo intervalové jaro. Není teď dne, kdy bych alespoň neklusal. Většinou si pobíhám křížem krážem Ostravou, čelím léčkám minutových, dvouminutových či jinak dlouhých sérií v tempu, nelekám se záludných kopců a pyramid. S oteplením přišly konečně výsledky. Usadil jsem se v první polovině, ba co víc, dokonce na konci první třetiny výsledkových listin. Logika věci napověděla: „Nebuď blázen, buď seitl!“

Svou závodní premiéru jsem si za tým neoficiálně odbyl na veřovské, zhruba desetikilometrové trati po asfaltu. Zážitky? Rozběhnu se vám a koukám, že najednou před sebou vidím různé živly donedávna zapovězené mému zraku, různé nepřekonatelné příšery a nadlidi. Někteří chtěli dokonce spolupracovat. Pravda, nakonec mě většina z nich udolala. Kolik ale bylo v minulosti takových příšer? Dneska připomínají ještěrky bez ocásku.

Teď vážně. V běžecké komunitě je mi docela fajn. Zbytečné klepy se tu šíří zhruba stejně jako jinde. Je tu řada sympatických a milých lidí. Když ale dojde na závod, nedám nikomu nic zadarmo.

Po Veřovicích následoval Kateřinský běh, a já mohl konečně navléknout nádherný klubový dres největší dostupné velikosti „L“. Tedy, po pravdě řečeno, je to takové „pseudo-L“, přesněji „M“ nebo nějaké „XS“. „Hergot, Otto, to nemůžou být taky velikosti pro lidi s nekeňskou muskulaturou?!“ Tílko trochu tlačí na břicho (a foťák občas zachytí špíčky, což mi brání v budoucí kariéře modela). Jinak ale sůper trůper! Dopřál jsem si další dobrý výsledek.

Podobně jsem taky prožil prvomájový běh kolem malebného rybníku Nezmar. No a nebojte, další a ještě lepší výsledky přijdou. A jestli ne, tak jsem se zmýlil. Alespoň je nějaká sranda. A v klubových barvách bude ještě větší.

Ivan Karas

Jedním z nových závodů, který se konal v Ostravě, byl Luční půlmaraton v Ostravě. Pod lákavým popisem „Nebaví vás už běhání po asfaltu a cyklostezkách?…“´se skrývalo mnoho otazníků, kudy tedy jinak, zejména, když na webu závodu moc informací nebylo. Navíc tato reklama se ukázala jako poněkud klamavá, protože tak dobrá polovina, nebo spíš dvě třetiny, po cyklostezce vedly.

Moc se mi nechtělo, slíbil jsem, že budu na své vetché tělo hodný a nebudu to hrotit, PIM se blíží, a je třeba nabírat síly a dopolední rodinný výšlap na Lysou s podvečerním závodem není nejlepší kombinace. I naše oddílová běžecká hvězda Petr Muras v sobotu vyjádřil značné pochybnosti o rozumnosti tohoto nápadu…blbost myslím je eufemismus…ale kdo by poslouchal rady někoho, komu ještě nebylo 30, že J Před pár lety jsem si přece taky myslel, kolik toho nevím, a že je Peťa fakt dobrej? A co jako? Ale dal mi ještě jednu radu, dva dny před závodem se pořádně nacpat – to mám v plánu poslechnout :-).

Nakonec jsem se vykodrcal z domu, dojel k Decatlonu v Avion Shopping parku, kde bylo zázemí a start i cíl. Trochu zklamání nastalo, že čísla byla vratná, a tak nezůstalo na památku, no ale což. Po ujištění, že občerstvovačka bude, což by v tom horku byl poslední argument proč nejít, bylo rozhodnuto. Vidím nějaké známé tváře, kouknu do mapy, kudy vlastně poběžíme. Vypadá to jako dobrý plán, opravdu po lukách, mezi Výškovicemi a Polankou a Bělou, což mám vlastně za barákem. Jdu se ještě napít, nasadit číslo a už pomalu na start. Nestihl jsem rozpravu o trati, ale podle slov Ondry Dominika jsem o nic moc nepřišel. Ostatně Ondra mě zdraví se slovy „Ty jsi tu včas! No jo odpolední start asi není problém, co?“ S Ondrou se bavíme, kudy to tu vlastně povede. „Nevím, neznám to tu, z té mapy jsem jelen a jsem schopný zabloudit i na té louce.“ pronese lakonicky, což bylo vzhledem k průběhu závodu poněkud mylné prohlášení. Dozvídáme se, že první pojede pán na kole. Skupinové foto něco kolem padesáti běžců odhadem, možná ale i sedmdesáti, a je odstartováno.

Začátek vede od Decatlonu k železnici, podél ní k cyklostezce kolem Odry a směr na zahrádky ve Výškovicích. V čele se bezpečně usazuje Ondra Dominik, na chvíli následován Standou Kováčkem, pak skupinka tří čtyř lidí. Trošku se promícháme a na první louku za zahrádkářskou kolonií vbíhá již první Ondra, následován pánem na kole, pak moje maličkost a za sebe nevidím, ale slyším. Po celou louku se mi naskýtá zajímavý pohled – běžec v čele následován nestíhajícím cyklistou, ale proč ne, v Ostravě je vše možné :-). Trochu prokrosíme louku směrem k jízdárně a pak zpátky k Výškovicím, a máme za sebou 5 km a je tu první občerstvovačka. Pamětiv dobrých předsevzetí, zastavuju, beru si vodu a banán a nechávám se předběhnout Žluťáskem, Černou plící a panem v tílku. Usoudím, že to by stačilo a běžím tedy také. Chlapci přede mnou si to pak trochu prostřídali, dokud je mám kousek, nahlodává myšlenka, zda to přece jen nezkusit, nakonec zvítězil rozum, no a je pravda, že během vnitřního boje zda závodit nebo dodržet plán na pohodu, mi chlapci trochu poutekli. Běžíme podél Bělského potoka k domům a zase vracečka směrem k cyklostezce a po ní k Honculi. Tady je další občerstvovačka a pro mě další zastávka, to už máme kolem 9 km, což bych teda netušil. Dál se máme dát kolem polaneckých rybníků. Uvažuju, kde bude další točení a kudy poběžíme zpět, míjíme totiž i šipky v protisměru s nápisem cíl a na mapě byly ještě nějaké obloučky, ale realita byla od mapy poněkud jiná. A tak běžíme mezi rybníky po cyklostezce k Jistebníku. Tady už je jasné, že to bude dlouhé a osamocené, tak nasazuju sluchátka. Před sebou vidím občas Žluťáska, za sebou nikoho. A tak si klušu a kochám se. Mám to tady rád, někdy tu chodím běhat nebo na kolo, sluneční paprsky prosvítají přes mraky, voda rybníků šplouchá, labutě skoro na dosah ruky. Teď na večer už tu není ani tolik lidí. Co mě trochu znejišťuje, je to, že pořád běžíme a hodinky hlásí další a další kilometry a já čekám, kdy v protisměru uvidím Ondru nebo cyklovodiče, neboť jsme už skoro u rybárny v Jistebníku. Najednou odbočka doleva a je mi už jasně, že se vrátíme jinudy. Ještě kousek kolem rybníků a pak už loukami a lužním lesem zpět na cyklostezku a k Polance. Tady už to známe. Kolem Honculy zpátky do Výškovic. Podle hodinek se zdá, že to bude opravdu 21 km, půlmaratonem se dnes totiž nazývá kde co, ale tady teda nekecali. Kolem 18 km kouknu za sebe a vidím, že mě dohání přespolní žralok z Třanovic, tak trochu zaberu, přece se nenechám předběhnout před cílem. Pár set metrů před Decatlonem vidím Černou plíci, jde, či poklusává, asi nějaký problém, tak zaberu, ale viděl mě, v kopečku jsem jej dohnal, ale on začal sprintovat, a na to už mu dlabu, to se přece nedělá, že?

Závod hezký, trať úžasná, trochu mrzí vratné číslo, na některých místech mohlo být sice značení lepší, zejména zadumaný běžec neznající místo by mohl doteď pobíhat po lesíkách, ale nikdo se neztratil. Že se jednalo o první ročník, se nejvíce projevilo při vyhlašování, nejstarší kategorii vyhrál mlaďoch, ale to se hned opravili. Vítěze Ondru Dominika vyhlásili správně, z našeho klubu si odnesla ocenění ještě paní Líba Kuchařová, no a taky Standa Kováček, který ve svých 34 letech vyhrál kategorii do 30 let. Na dobré náladě a chuti z opékaného buřta mu to nic neubralo, ani po upozornění, že je to asi omyl a vražedný pohled reklamující Černé plíce. Standa se smál a měl naprosto nefalšovanou radost.

Martin Hořínek

Sezóna se pomalu rozbíhá a není týdne, kdy by se nekonal nějaký zajímavý závod. A tak jsem si v průběhu necelého týdne zaběhl dva městské desítkové okruhy ve dvou městech, s nimiž jsem nějak spojený. V Ostravě jsem strávil celý život a v Těšíně největší část toho pracovního. Každé je jiné a stejně tak byly jiné oba závody.

Fortuna běh Těšínem se letos konal podesáté a já tu byl potřetí. Začátky prý byly skromné, ale dnes to je, zejména díky Polákům, masovka s více než tisícovkou účastníků. Jedná se o „klasický“ městský silniční závod na dvě kola s minimálním převýšením. Startuje se v poledne a na rozdíl od minulých dvou let bylo letos dost teplo. Přijel jsem na poslední chvíli, lehký rozklus a jde se na start. Vidím Dana Šindelka, Tomáše Lichého a tak se postavím kousek za ně. Říkám si, kde jsou další lidi a prč je tu tak volno…a pak mi to došlo, když za sebou vidím mezeru a pána s cifrou 40 na plachtě nad hlavou. Tak nějak jsem se zařadil do prvního koridoru :-).  Po úvodních zdravicích, zazní výstřel a je odstartováno. Běžíme od fotbalového stadiónu po pravém břehu Olše, tady vlastně Olzy, směrem k zámku a Piastovské věži, přes most na českou stranu a po levém břehu, teď už Olše, zpátky ke Střelnici, za ní míjíme rychlostní prémii na 2,5 km a kroutíme se Parkem A. Sikory a přes lávku na polskou stranu, protočení na něčem co připomíná autobusové stanoviště a zpět ke stadionu. A pro velký úspěch ještě jednou. To už celkem táhnou nohy. A začínám si vyčítat rychlejší krosové kolo předcházejícího večera. Tempo je zatím celkem dobré, ale kdo ví, jak dlouho to vydrží a začíná být už dost teplo. Nedostatek regenerace začíná být kámen úrazu, bude třeba se na ni zaměřit, protože PIM se blíží a to už nebude taková sranda. A tak průměrné tempo počíná stoupat, stejně jako teplota a já už uvažuji na co všechno, včetně vlastní blbosti shodím výsledek. Ke konci se ale ještě trochu hecnu, přece se nenechám předběhnout tak lehce a tak není výsledek až tak strašný :-).  A výsledky celkové? Vyhráli „Keňani“, z Čechů nejlepší Tomáš Lichý a Dan Šindelek vyhrál svou kategorii, jinak nevím :-).

O necelý týden později pak začíná seriál Kilpi trail running cup otvírákem v Ostravě. Stejně u Fortuny, diametrální rozdíl v podmínkách…loni pěkně bahýnkem kolem Ostravice, letos cesta suchá, až se od nohou prášilo. Ale tím veškerá podobnost končí. V Ostravě se běží jen jedno kolo a je to pro neznalé takový nečekaný trailový běh. Startujeme se zpožděním z Trojhalí na Karolině, po mostě na druhou, slezskou stranu, kde se pak celou dobu pohybujeme. Nejdřív kolem Ostravice, pak kolečko kolem hradu (asi aby i neználci zjistili, že máme v Ostravě hrad, není totiž na kopci, tak není moc vidět 🙂 ) a zase podél řeky k slezskoostravské radnici. Za ní už míříme vzhůru, nejdříve po schodech, pak po cestě a pak i pěšinami k haldám, nejdřív na Malou Emu, a pak na velkou. To je ta nejhezčí část, nahoru dolů, trať se klikatí. Kolem poloviny, se pořadí ustálí, ti co mě předběhli a nevydrželi tempo, byli mnou opět předběhnuti a pozici někde na začátku druhé desítky jsem už nepustil. Začínají zase táhnout nohy, asi čtvrteční večerní výběh na Lysou a páteční štafetový sprint při Benefičním běhu pro Vojtu nebyly úplně nejlepší průpravou, ale není to nic tragického, naštěstí ty před sebou už asi nedoženu a ten za mnou je dost daleko, tak střídavě zpomaluju a zrychluju. Z Emy seběhneme dolů k řece, s občasným malým kopečkem, ale pak už rovina. Tady poprvé kouknu na hodinky, a zjistím, že to není tak zlé a když to nevypustím, bude výsledek o trochu lepší než loni. A povedlo se. Celkově vyhrál Ondra Fejfar před Peťou Murasem a v ženách Andy Krstevová před Hankou Přádkovou. No, a protože nás Peťa přihlásil do dvojičky, tak měl MK Seitl primát v mužských týmech.

Dva městské závody za týden, každý jiný, a přece se našly podobnosti – o pár desítek sekund lepší časy než loni, podobný průběh a vlastně pro mě netypicky oba bez hudby v uších. A srovnání – Fortuna má díky divákům a kapelám na trati hezčí atmosféru, ale Ostrava má větší kouzlo a mnohem hezčí trať.

Martin Hořínek

Fotky a výsledky:

http://wyniki.datasport.pl/results2474/wyniki/01_OPEN.pdf

https://www.facebook.com/pg/CFortunaBieg/photos/?tab=album&album_id=2044196718941148

https://www.sportt.cz/racesResults/resultlist/618

https://www.zonerama.com/Kuba02/Album/4283872

https://www.zonerama.com/LukasX-Trail/Album/4283908

Letošní jubilejní ročník Kateřinského běhu premiérově organizovalo nové pořadatelské duo z našeho oddílu Martina Metzová a Marek Moravec. Obklopili se šikovnými pomocníky a celou organizaci zvládli na výbornou. Museli se potýkat s nutnou změnou trasy a zvolením jiného zázemí, než jsme byli v minulých ročnících zvyklí. Základní škola v Ostravě – Hrabové se jako zázemí pro sportovce osvědčila již při běhu 17. listopadu a ne jinak tomu bylo i ve čtvrtečním odpoledni. Závodníky potěšila také sladká odměna na konci, která po vynaloženém výkonu musela chutnat úplně všem a také tombola se zajímavými cenami.

Nejprve se na start svých závodů postavily děti, které si to rozdaly na běžeckém oválu v areálu ZŠ. Pak se již na start seřadilo 87 účastníku hlavního závodu a osvědčený startér místní starosta Igor Trávníček poslal běžce na dva 2,5 km dlouhé okruhy. Zrychlením v posledním kilometru získal vítězství v našich končinách známý polský závodník Robert Antzak, který proťal pomyslnou cílovou pásku v čase 17:03 min. Za ním se již seřadili borci z našeho oddílu, druhý Ondřej Dominik 17:19, třetí Vítězslav Prášil 17:23 a vše jistil čtvrtý Marek Škapa 17:26 (druhý ve své kategorii). V ženách si pro jasné vítězství doběhla Ivana Zbořiová (BK SAK Karviná) 19:26 min. Stejně jako u chlapů, tak i v ženách obsadila druhé místo naše závodnice a to Magdaléna Drastichová 21:20 min. Třetí skončila časem 21:48 Pavlína Masná z Janovic.

Je velice potěšující, jak velká byla účast v závodě našich členů: Petr Škrabánek 18:22 a 1. místo v kategorii, Michal Buba 18:26, Roman Slowioczek 20:21, Ivan Karas 20:27, Tomáš Lipina 20:34, Alfons Vytisk 22:05 a 1. místo v kategorii, Jana Dominiková 22:08 a 2. místo v kategorii, Ladislav Březina 23:40, Jana Kilarová 24:55, Liboše Kuchařová 25:14, Radomír Pach 26:45 a Václav Procházka 27:27 a 1. místo v kategorii.

Foto: https://drive.google.com/drive/folders/1CMZM_zvOfJQygKmiWICvvlOK7joCUVhU

Aktuální číslo jednoho z nejčtenějších časopisů pro ženy na českém trhu, které vyšlo 25. 4. 2018, přináší článek o naší oddílové kolegyni Janě. V rubrice ŠTÍHLÁ & FIT najdete její pravdivý příběh o tom, jak se odhodlala ke změně životního stylu. Článek si může přečíst každý, kdo si aktuální číslo pořídí. K dostání je v běžném prodeji a to za cenu 13,-Kč. Nahlédnout na článek můžete také pod těmito odkazy: strana 1, strana 2.

V dubnu se již běžecká sezona rozběhla naplno a kdo má čas a chuť může závodit několikrát týdně. Dva dny po Bolatické 20 se uskutečnil další tradiční závod. Již 35. ročník Jakubova lesního běhu Důlňákem ve Vratimově. Za léta jeho konání se již několikrát změnilo místo startu i trať samotná. V současnosti jí tvoří dva rozdílné okruhy o celkové délce necelých 8km.

Jarní počasí přilákalo na start krásný počet 123 účastníků. Závody, které jsou zařazené do Velké ceny vytrvalců okresu Frýdek-Místek, mohou těžit z skupiny cca 50 běžců, kteří v tomto seriálů nevynechají jedinou akci. Další výhodou tohoto běhu je termín konání. V úterý na rozdíl od víkendových závodů nemá žádnou konkurenci. A v neposlední řadě své dělá i příznivá poloha mezi třemi velkými městy Ostravou, F-M a Havířovem.

A je potěšitelné, že náš klub mohl v této konkurenci oslavit dvojitý triumf. Mezi muži nenašel soupeře Honza Fousek (26:44), který se tím zařadil mezi dvojnásobné vítěze tohoto běhu. V ženách Petra Pastorová potvrdila, že na regionálních závodech nemá soupeřky a časem 29:17 si připsala další vítězství. První skončil i Vašek Procházka v kat. nad 70 let (42:08). Marek Škapa doběhl pátý celkově a druhý v B za Davidem Skotákem. Čas 27:40 byl jeho nejlepší za poslední roky a potvrdil známou skutečnost, že s stoupajícími teplotami stoupá i jeho výkonnost. Michal Buba za čas 30:21 bral 11. místo v A. Roman Slowioczek obsadil 4. místo v C (32:34), 9. Láda Březina (36:28) a 16. Jiří Kruliš (43:25).

Hlavním organizátorem a duší tohoto závodů je Zdeněk Fejgl, bez kterého by tento pěkný běh již zanikl. Přejme mu hodně zdraví a životního elánu, abychom se ještě dlouhé roky mohli na jaře v lese Důlňák scházet.

Marek Škapa

Po sobotním závodě v Pržně, který byl novinkou, přišel v neděli na řadu závod tradiční. Již 38. ročník Bolatické dvacítky, která je součástí Prajzsko-opavské běžecké ligy. Krásné jarní počasí přilákalo na start v areálu místního koupaliště 139 běžců, kteří si mohli  vybrat ze tří tras. Nedílnou součásti je i pochod, kterého se podle organizátoru zúčastnilo rekordních více než 600 turistů všech věkových kategorií.

Na hlavní 20km dlouhé, kopcovité trati se hned od startu oddělila trojice favoritů. Vítězství si nakonec odvezl k naším severním sousedům Robert Antczak, který trať absolvoval v čase 1:11:03. Druhé místo obsadil Roman Janeček a třetí skončil stále se lepšící domácí Petr Pašek. Po skoro 4 minutové díře doběhl jako vítěz kat. B Marek Škapa (1:18:00). Další první místo pro MK Seitl přidala v ženách Petra Pastorová (1:20:57). Hned několikrát jsme pak obsadili bramborovou pozici. Lucie Kašparová brala čtvrté místo v kat. E (1:32:44), Jarda Hrabuška v kat. D (1:49:54) a Věra Božová na 10km (57:05). Posledním naším zástupcem byl Radek Luksza, který dvacítku dal za 1:41:09.

Jak už se stalo tradicí, po závodě Jarda za podpory Radka vyzkoušeli teplotu vody v bazénu. Vzhledem k teplému počasí to nevzbudilo takový ohlas přítomných jako v některých minulých letech. Pokud by někdo chtěl využit služeb zdejšího pěkného koupaliště, ať se přihlásí u autora článku. Permanentka na jeden měsíc platná do konce srpna je komukoliv k dispozici…

Marek Škapa

Dalším závodem v Moravskoslezském běžeckém poháru bude ve čtvrtek 26. dubna 2018 Kateřinský běh Hrabovou. Vše podstatné o závodu na 5 km se dozvíte z propozic, které naleznete také v naší termínovce. Stále se ještě můžete přihlásit předem a to pod tímto odkazem: registrace. Možnost předregistrace za zvýhodněnou cenu bude ukončena v neděli 22. dubna. Závod je současně prologem bežeckého poháru Hrabovské běhy.

Na strat Veřovické desítky se postavilo celkem 114 závodníku a z toho 8 z našeho klubu. Nejrychleji z nich doběhl Dan Šindelek za 36:40 min a vyhrál tak svou kategorií. Na druhém místě v téže kategorií doběhl Petr Škrabánek za 37:44 min. Petra Pastorová vyhrála celkově v ženách časem 39:21 min. Náš nový člen klubu Ivan Karas 41:49, Magdalena Drastichová celkově čtvrtá žena a svou kategorií vyhrála časem 44:01 min. Alfons Vytisk druhý ve své kategorií 44:42 min. Dále Jaroslav Kuncek 48:05 a Ladislav Březina 48:14 min.

Otta

Foto Jiřího Harašty: http://labekl.rajce.idnes.cz/Verovska_desitka_14.4.2018/