Jak jsme jeli reprezentovat Moravskoslezský kraj do Polska aneb 8. Maraton Opolski

Když se k nám díky aktivitám našeho předsedy dostalo na stůl pozvání vyjet prakticky zadarmo si zaběhat do Polska, neváhali jsme.

V rámci mezinárodní spolupráce mezi Moravskoslezským krajem a Opolským vojvodstvím bylo uvolněno pro náš klub 5 míst na akci 8. Maraton Opolski. To v praxi znamenalo neplatit ani groš za ubytování v 3hvězdičkovém hotelu, dopravu a startovné. Z větší části nám byla hrazena i strava. Když se k tomu přidá tradiční polské nadšení pro organizaci sportovních akcí a obliba Čechů u našich severních sousedů (jak trefně poznamenal jeden z účastníků výpravy, jsme pro ně „ťuťu ňuňu“ :-)), kdo by odolal?

Tak jsme v sobotu odpoledne z před Krajského úřadu vyrazili. V Opoli u hotelu si nás již přebrala zástupkyně Opolského vojvodství, která nám představila místo startu a pomohla s převzetím startovních balíčků. Jak tomu v Polsku bývá, byly bohaté: batoh, funkční tričko, sportovní brýle a další drobnosti.

Na druhý den ráno vše vypuklo, vzhledem ke slunečnému počasí v příznivý čas 9:10. Celkem okolo 1000 startujících si mohlo zvolit z několika tras: maraton, 1/2maraton, běh na 10 km, štafety a handbike.

Naše největší želízko v ohni Dan Šindelek běžel maraton, ostatní se spokojili s poloviční distancí.

Výsledky nebyly až tak důležité, šlo hlavně o důstojnou reprezentaci a užít si příjemný sportovní víkend. Ale přesto:

Dan Šindelek začal dobře (ještě na metě půlmaratonu kategorii vedl), pak jej ale stihly zdravotní problémy a byl z toho čas 03:23:58 a 4. místo v kategorii.

Půlmaratonci zápolili takto: první se v cíli zjevil Josef Šitka za 01:38:05 (29. místo v kategorii), za ním těsně finišoval Marek Moravec – 01:38:42 a 26. místo v kategorii.

Kolega z oddílu Pepa Team Frýdek – Místek Jaroslav Vernarský zaběhl za 01:51:24 a bylo z toho 17. místo v kategorii. Na startu byl tradičně hodně vidět! Pěkný výkon podala Martina Metzová. S časem 02:03:25 skončila na 13. místě v kategorii.

V Opoli se nám tak líbilo, že jsme město opustili až v pondělí dopoledne. Po závodě jsme ještě navštívili centrum města a stihli se důkladně občerstvit. Shodli jsme se jednomyslně na úspěšnosti akce a budeme se těšit na další možnosti vyjet do Polska. Nic tomu nechybělo – počasí, organizace, trasa, vřelé přijetí ze strany Poláků.

Na závěr se sluší poděkovat předsedovi klubu, který nám účast zajistil. Bc. Ivě Molnárové z Krajského úřadu, která vše zorganizovala. Paní Marzeně Koral-Jacek, která nás v Opoli mile přivítala a veškerým zázemím provedla. A v neposlední řadě skvělému řidiči Jarkovi Černému, který nás ochotně vozil.

Josef Šitka

Foto: https://drive.google.com/drive/folders/10urup_kZvV4RcPTWp68cxAwWM8JqBnYE

https://photos.google.com/share/AF1QipMdNkdwLVSuh00X9nSUse_ELORjbQ6mv0ksSCWvXxQFsNX6v69nFguz72J3ZTpXtA?key=ZGlaOVNSUlpPTlNwemtRTy1hZ2ljdV9pXzl5c3Zn

 

Závadská desítka

Ještě pořád se najdou aktívní lidé, kteří dají své úsilí do upořádání nějakého nového běžeckého závodu. Jedním z nich je také Petr Liška, hlavní organizátor prvního ročníku Závadské desítky. Obklopil se místními nadšenci, podporu našel také na obecním úřadě a dali tak vzniknout závodu, který hned napoprvé udělal velice milý dojem. Sami organizátoři byli velice mile překvapeni, že se v sobotu ve 14 hodin na start postavilo celkem 92 závodníků. Příkladem šla také místní starostka, která se bez větší přípravy postavila na start nelehkého převážně krosového téměř desetikilometrového okruhu. Trať byla velice pěkná. Z velké části vedla lesními cestičkami s minimem rovinatých úseků, takže se neustále někde sbíhalo a vybíhalo. My jsme, i díky početné výpravě na Pražský maraton, měli na startu pouhé dva zástupce. Jirka Pytlík přišel o vítězství až v samotném závěru, kdy jej předběhl vítězný Robert Antczak 37:02 min. Jirka doběhl do cíle s 15 sekundovou ztrátou. Třetí skončil Roman Janeček (Caramba! Team) 38:27 a čtvrtý pak druhý náš zástupce Ondřej Dominik 39:08 (1. místo v kategorii). Nejrychlejší ženou se stala Ľuba Konečná z Ludvíkova 47:30 min. Po doběhnutí čekalo na závodníky velice pestré občerstvení. K mání bylo ovoce, sladké pečivo, klobása nebo třeba nealko pivo. Další pochutiny se pak daly dokoupit. Také na vyhlášení a kategoriích se nešetřilo a tak třeba ženy měly hned čtyři věkové kategorie.

Foto:  https://www.zonerama.com/napohodubiketeam/Album/4299347

Čtvrteční slavnostní smažení vajec na našem stadionu

Ve čtvrtek 10. května po 17. hodině proběhne na našem stadionu v Ostravě – Martinově slavnostní smažení vajec. Díky Petře a její úspěšné pražské misi bude opět po roce co slavit a probírat. Sebou si nezapomeňte přinést nejen vajíčka, ale také chleba. Pokud bude někdo kreativní a povedlo by se mu „zhotovit“ nějaké to sladké překvapení, bude tento příspěvek jen vítán 🙂. O pitný režim bude postaráno. Zváni jsou nejen členové klubu, ale také naši přátelé a podporovatelé.

V klubových barvách bude větší sranda aneb z blázna pro změnu seitlem

Jelikož už zkrátka uzrála doba, kdy se stávám členem modrožlutého klubu, nedá mi to nenapsat několik řádků o tom, co jsem či kdo jsem, odkud jsem se vzal a o čem byl poslední dobou můj život. Jmenuju se Ivan a říkejte mi „Ivane“. Svá léta před třicítkou jsem strávil mimo jiné rekreačním běháním za svérázný, skoro až okultní a satanistický Klub bláznů. Šlo o jakousi sektu čítající jednoho člena, takzvaného „vrchního lorda Gumpa“ vyznávajícího jednoduché vysvětlení: „Chtělo… se mi… běhat,“ pro to, proč občas obuje boty a zúčastní se závodu. Správně se tedy nemělo jednat o Klub bláznů, nýbrž o Klub běžce s hraničním pásmem lehké mentální retardace.

O minulém silvestru přišel zásadní zvrat, to když jsem potkal na závodě workoholický živel zvaný Magdaléna Drastichová a dal se s ním do řeči. Vyšlo najevo, že komunikovat se živlem je velice poučné, přínosné a všelijak příjemné. Neuběhlo moc času a díky potřebné motivaci mě Magda přetvořila z tréninkového ignoranta na poctivě se připravujícího běžce.

Mrazivou dřinu z počátku roku vystřídalo intervalové jaro. Není teď dne, kdy bych alespoň neklusal. Většinou si pobíhám křížem krážem Ostravou, čelím léčkám minutových, dvouminutových či jinak dlouhých sérií v tempu, nelekám se záludných kopců a pyramid. S oteplením přišly konečně výsledky. Usadil jsem se v první polovině, ba co víc, dokonce na konci první třetiny výsledkových listin. Logika věci napověděla: „Nebuď blázen, buď seitl!“

Svou závodní premiéru jsem si za tým neoficiálně odbyl na veřovské, zhruba desetikilometrové trati po asfaltu. Zážitky? Rozběhnu se vám a koukám, že najednou před sebou vidím různé živly donedávna zapovězené mému zraku, různé nepřekonatelné příšery a nadlidi. Někteří chtěli dokonce spolupracovat. Pravda, nakonec mě většina z nich udolala. Kolik ale bylo v minulosti takových příšer? Dneska připomínají ještěrky bez ocásku.

Teď vážně. V běžecké komunitě je mi docela fajn. Zbytečné klepy se tu šíří zhruba stejně jako jinde. Je tu řada sympatických a milých lidí. Když ale dojde na závod, nedám nikomu nic zadarmo.

Po Veřovicích následoval Kateřinský běh, a já mohl konečně navléknout nádherný klubový dres největší dostupné velikosti „L“. Tedy, po pravdě řečeno, je to takové „pseudo-L“, přesněji „M“ nebo nějaké „XS“. „Hergot, Otto, to nemůžou být taky velikosti pro lidi s nekeňskou muskulaturou?!“ Tílko trochu tlačí na břicho (a foťák občas zachytí špíčky, což mi brání v budoucí kariéře modela). Jinak ale sůper trůper! Dopřál jsem si další dobrý výsledek.

Podobně jsem taky prožil prvomájový běh kolem malebného rybníku Nezmar. No a nebojte, další a ještě lepší výsledky přijdou. A jestli ne, tak jsem se zmýlil. Alespoň je nějaká sranda. A v klubových barvách bude ještě větší.

Ivan Karas

Luční půlmaraton Ostrava

Jedním z nových závodů, který se konal v Ostravě, byl Luční půlmaraton v Ostravě. Pod lákavým popisem „Nebaví vás už běhání po asfaltu a cyklostezkách?…“´se skrývalo mnoho otazníků, kudy tedy jinak, zejména, když na webu závodu moc informací nebylo. Navíc tato reklama se ukázala jako poněkud klamavá, protože tak dobrá polovina, nebo spíš dvě třetiny, po cyklostezce vedly.

Moc se mi nechtělo, slíbil jsem, že budu na své vetché tělo hodný a nebudu to hrotit, PIM se blíží, a je třeba nabírat síly a dopolední rodinný výšlap na Lysou s podvečerním závodem není nejlepší kombinace. I naše oddílová běžecká hvězda Petr Muras v sobotu vyjádřil značné pochybnosti o rozumnosti tohoto nápadu…blbost myslím je eufemismus…ale kdo by poslouchal rady někoho, komu ještě nebylo 30, že J Před pár lety jsem si přece taky myslel, kolik toho nevím, a že je Peťa fakt dobrej? A co jako? Ale dal mi ještě jednu radu, dva dny před závodem se pořádně nacpat – to mám v plánu poslechnout :-).

Nakonec jsem se vykodrcal z domu, dojel k Decatlonu v Avion Shopping parku, kde bylo zázemí a start i cíl. Trochu zklamání nastalo, že čísla byla vratná, a tak nezůstalo na památku, no ale což. Po ujištění, že občerstvovačka bude, což by v tom horku byl poslední argument proč nejít, bylo rozhodnuto. Vidím nějaké známé tváře, kouknu do mapy, kudy vlastně poběžíme. Vypadá to jako dobrý plán, opravdu po lukách, mezi Výškovicemi a Polankou a Bělou, což mám vlastně za barákem. Jdu se ještě napít, nasadit číslo a už pomalu na start. Nestihl jsem rozpravu o trati, ale podle slov Ondry Dominika jsem o nic moc nepřišel. Ostatně Ondra mě zdraví se slovy „Ty jsi tu včas! No jo odpolední start asi není problém, co?“ S Ondrou se bavíme, kudy to tu vlastně povede. „Nevím, neznám to tu, z té mapy jsem jelen a jsem schopný zabloudit i na té louce.“ pronese lakonicky, což bylo vzhledem k průběhu závodu poněkud mylné prohlášení. Dozvídáme se, že první pojede pán na kole. Skupinové foto něco kolem padesáti běžců odhadem, možná ale i sedmdesáti, a je odstartováno.

Začátek vede od Decatlonu k železnici, podél ní k cyklostezce kolem Odry a směr na zahrádky ve Výškovicích. V čele se bezpečně usazuje Ondra Dominik, na chvíli následován Standou Kováčkem, pak skupinka tří čtyř lidí. Trošku se promícháme a na první louku za zahrádkářskou kolonií vbíhá již první Ondra, následován pánem na kole, pak moje maličkost a za sebe nevidím, ale slyším. Po celou louku se mi naskýtá zajímavý pohled – běžec v čele následován nestíhajícím cyklistou, ale proč ne, v Ostravě je vše možné :-). Trochu prokrosíme louku směrem k jízdárně a pak zpátky k Výškovicím, a máme za sebou 5 km a je tu první občerstvovačka. Pamětiv dobrých předsevzetí, zastavuju, beru si vodu a banán a nechávám se předběhnout Žluťáskem, Černou plící a panem v tílku. Usoudím, že to by stačilo a běžím tedy také. Chlapci přede mnou si to pak trochu prostřídali, dokud je mám kousek, nahlodává myšlenka, zda to přece jen nezkusit, nakonec zvítězil rozum, no a je pravda, že během vnitřního boje zda závodit nebo dodržet plán na pohodu, mi chlapci trochu poutekli. Běžíme podél Bělského potoka k domům a zase vracečka směrem k cyklostezce a po ní k Honculi. Tady je další občerstvovačka a pro mě další zastávka, to už máme kolem 9 km, což bych teda netušil. Dál se máme dát kolem polaneckých rybníků. Uvažuju, kde bude další točení a kudy poběžíme zpět, míjíme totiž i šipky v protisměru s nápisem cíl a na mapě byly ještě nějaké obloučky, ale realita byla od mapy poněkud jiná. A tak běžíme mezi rybníky po cyklostezce k Jistebníku. Tady už je jasné, že to bude dlouhé a osamocené, tak nasazuju sluchátka. Před sebou vidím občas Žluťáska, za sebou nikoho. A tak si klušu a kochám se. Mám to tady rád, někdy tu chodím běhat nebo na kolo, sluneční paprsky prosvítají přes mraky, voda rybníků šplouchá, labutě skoro na dosah ruky. Teď na večer už tu není ani tolik lidí. Co mě trochu znejišťuje, je to, že pořád běžíme a hodinky hlásí další a další kilometry a já čekám, kdy v protisměru uvidím Ondru nebo cyklovodiče, neboť jsme už skoro u rybárny v Jistebníku. Najednou odbočka doleva a je mi už jasně, že se vrátíme jinudy. Ještě kousek kolem rybníků a pak už loukami a lužním lesem zpět na cyklostezku a k Polance. Tady už to známe. Kolem Honculy zpátky do Výškovic. Podle hodinek se zdá, že to bude opravdu 21 km, půlmaratonem se dnes totiž nazývá kde co, ale tady teda nekecali. Kolem 18 km kouknu za sebe a vidím, že mě dohání přespolní žralok z Třanovic, tak trochu zaberu, přece se nenechám předběhnout před cílem. Pár set metrů před Decatlonem vidím Černou plíci, jde, či poklusává, asi nějaký problém, tak zaberu, ale viděl mě, v kopečku jsem jej dohnal, ale on začal sprintovat, a na to už mu dlabu, to se přece nedělá, že?

Závod hezký, trať úžasná, trochu mrzí vratné číslo, na některých místech mohlo být sice značení lepší, zejména zadumaný běžec neznající místo by mohl doteď pobíhat po lesíkách, ale nikdo se neztratil. Že se jednalo o první ročník, se nejvíce projevilo při vyhlašování, nejstarší kategorii vyhrál mlaďoch, ale to se hned opravili. Vítěze Ondru Dominika vyhlásili správně, z našeho klubu si odnesla ocenění ještě paní Líba Kuchařová, no a taky Standa Kováček, který ve svých 34 letech vyhrál kategorii do 30 let. Na dobré náladě a chuti z opékaného buřta mu to nic neubralo, ani po upozornění, že je to asi omyl a vražedný pohled reklamující Černé plíce. Standa se smál a měl naprosto nefalšovanou radost.

Martin Hořínek

Dva městské závody v rozmezí týdne

Sezóna se pomalu rozbíhá a není týdne, kdy by se nekonal nějaký zajímavý závod. A tak jsem si v průběhu necelého týdne zaběhl dva městské desítkové okruhy ve dvou městech, s nimiž jsem nějak spojený. V Ostravě jsem strávil celý život a v Těšíně největší část toho pracovního. Každé je jiné a stejně tak byly jiné oba závody.

Fortuna běh Těšínem se letos konal podesáté a já tu byl potřetí. Začátky prý byly skromné, ale dnes to je, zejména díky Polákům, masovka s více než tisícovkou účastníků. Jedná se o „klasický“ městský silniční závod na dvě kola s minimálním převýšením. Startuje se v poledne a na rozdíl od minulých dvou let bylo letos dost teplo. Přijel jsem na poslední chvíli, lehký rozklus a jde se na start. Vidím Dana Šindelka, Tomáše Lichého a tak se postavím kousek za ně. Říkám si, kde jsou další lidi a prč je tu tak volno…a pak mi to došlo, když za sebou vidím mezeru a pána s cifrou 40 na plachtě nad hlavou. Tak nějak jsem se zařadil do prvního koridoru :-).  Po úvodních zdravicích, zazní výstřel a je odstartováno. Běžíme od fotbalového stadiónu po pravém břehu Olše, tady vlastně Olzy, směrem k zámku a Piastovské věži, přes most na českou stranu a po levém břehu, teď už Olše, zpátky ke Střelnici, za ní míjíme rychlostní prémii na 2,5 km a kroutíme se Parkem A. Sikory a přes lávku na polskou stranu, protočení na něčem co připomíná autobusové stanoviště a zpět ke stadionu. A pro velký úspěch ještě jednou. To už celkem táhnou nohy. A začínám si vyčítat rychlejší krosové kolo předcházejícího večera. Tempo je zatím celkem dobré, ale kdo ví, jak dlouho to vydrží a začíná být už dost teplo. Nedostatek regenerace začíná být kámen úrazu, bude třeba se na ni zaměřit, protože PIM se blíží a to už nebude taková sranda. A tak průměrné tempo počíná stoupat, stejně jako teplota a já už uvažuji na co všechno, včetně vlastní blbosti shodím výsledek. Ke konci se ale ještě trochu hecnu, přece se nenechám předběhnout tak lehce a tak není výsledek až tak strašný :-).  A výsledky celkové? Vyhráli „Keňani“, z Čechů nejlepší Tomáš Lichý a Dan Šindelek vyhrál svou kategorii, jinak nevím :-).

O necelý týden později pak začíná seriál Kilpi trail running cup otvírákem v Ostravě. Stejně u Fortuny, diametrální rozdíl v podmínkách…loni pěkně bahýnkem kolem Ostravice, letos cesta suchá, až se od nohou prášilo. Ale tím veškerá podobnost končí. V Ostravě se běží jen jedno kolo a je to pro neznalé takový nečekaný trailový běh. Startujeme se zpožděním z Trojhalí na Karolině, po mostě na druhou, slezskou stranu, kde se pak celou dobu pohybujeme. Nejdřív kolem Ostravice, pak kolečko kolem hradu (asi aby i neználci zjistili, že máme v Ostravě hrad, není totiž na kopci, tak není moc vidět 🙂 ) a zase podél řeky k slezskoostravské radnici. Za ní už míříme vzhůru, nejdříve po schodech, pak po cestě a pak i pěšinami k haldám, nejdřív na Malou Emu, a pak na velkou. To je ta nejhezčí část, nahoru dolů, trať se klikatí. Kolem poloviny, se pořadí ustálí, ti co mě předběhli a nevydrželi tempo, byli mnou opět předběhnuti a pozici někde na začátku druhé desítky jsem už nepustil. Začínají zase táhnout nohy, asi čtvrteční večerní výběh na Lysou a páteční štafetový sprint při Benefičním běhu pro Vojtu nebyly úplně nejlepší průpravou, ale není to nic tragického, naštěstí ty před sebou už asi nedoženu a ten za mnou je dost daleko, tak střídavě zpomaluju a zrychluju. Z Emy seběhneme dolů k řece, s občasným malým kopečkem, ale pak už rovina. Tady poprvé kouknu na hodinky, a zjistím, že to není tak zlé a když to nevypustím, bude výsledek o trochu lepší než loni. A povedlo se. Celkově vyhrál Ondra Fejfar před Peťou Murasem a v ženách Andy Krstevová před Hankou Přádkovou. No, a protože nás Peťa přihlásil do dvojičky, tak měl MK Seitl primát v mužských týmech.

Dva městské závody za týden, každý jiný, a přece se našly podobnosti – o pár desítek sekund lepší časy než loni, podobný průběh a vlastně pro mě netypicky oba bez hudby v uších. A srovnání – Fortuna má díky divákům a kapelám na trati hezčí atmosféru, ale Ostrava má větší kouzlo a mnohem hezčí trať.

Martin Hořínek

Fotky a výsledky:

http://wyniki.datasport.pl/results2474/wyniki/01_OPEN.pdf

https://www.facebook.com/pg/CFortunaBieg/photos/?tab=album&album_id=2044196718941148

https://www.sportt.cz/racesResults/resultlist/618

https://www.zonerama.com/Kuba02/Album/4283872

https://www.zonerama.com/LukasX-Trail/Album/4283908

10. ročník Kateřinského běhu Hrabovou

Letošní jubilejní ročník Kateřinského běhu premiérově organizovalo nové pořadatelské duo z našeho oddílu Martina Metzová a Marek Moravec. Obklopili se šikovnými pomocníky a celou organizaci zvládli na výbornou. Museli se potýkat s nutnou změnou trasy a zvolením jiného zázemí, než jsme byli v minulých ročnících zvyklí. Základní škola v Ostravě – Hrabové se jako zázemí pro sportovce osvědčila již při běhu 17. listopadu a ne jinak tomu bylo i ve čtvrtečním odpoledni. Závodníky potěšila také sladká odměna na konci, která po vynaloženém výkonu musela chutnat úplně všem a také tombola se zajímavými cenami.

Nejprve se na start svých závodů postavily děti, které si to rozdaly na běžeckém oválu v areálu ZŠ. Pak se již na start seřadilo 87 účastníku hlavního závodu a osvědčený startér místní starosta Igor Trávníček poslal běžce na dva 2,5 km dlouhé okruhy. Zrychlením v posledním kilometru získal vítězství v našich končinách známý polský závodník Robert Antzak, který proťal pomyslnou cílovou pásku v čase 17:03 min. Za ním se již seřadili borci z našeho oddílu, druhý Ondřej Dominik 17:19, třetí Vítězslav Prášil 17:23 a vše jistil čtvrtý Marek Škapa 17:26 (druhý ve své kategorii). V ženách si pro jasné vítězství doběhla Ivana Zbořiová (BK SAK Karviná) 19:26 min. Stejně jako u chlapů, tak i v ženách obsadila druhé místo naše závodnice a to Magdaléna Drastichová 21:20 min. Třetí skončila časem 21:48 Pavlína Masná z Janovic.

Je velice potěšující, jak velká byla účast v závodě našich členů: Petr Škrabánek 18:22 a 1. místo v kategorii, Michal Buba 18:26, Roman Slowioczek 20:21, Ivan Karas 20:27, Tomáš Lipina 20:34, Alfons Vytisk 22:05 a 1. místo v kategorii, Jana Dominiková 22:08 a 2. místo v kategorii, Ladislav Březina 23:40, Jana Kilarová 24:55, Liboše Kuchařová 25:14, Radomír Pach 26:45 a Václav Procházka 27:27 a 1. místo v kategorii.

Foto: https://drive.google.com/drive/folders/1CMZM_zvOfJQygKmiWICvvlOK7joCUVhU

„Propadla jsem sportu“ – článek o naší člence v populárním týdeníku

Aktuální číslo jednoho z nejčtenějších časopisů pro ženy na českém trhu, které vyšlo 25. 4. 2018, přináší článek o naší oddílové kolegyni Janě. V rubrice ŠTÍHLÁ & FIT najdete její pravdivý příběh o tom, jak se odhodlala ke změně životního stylu. Článek si může přečíst každý, kdo si aktuální číslo pořídí. K dostání je v běžném prodeji a to za cenu 13,-Kč. Nahlédnout na článek můžete také pod těmito odkazy: strana 1, strana 2.