Letošní Běh Slováckého léta, které se konal včera, so 29. 6., v Uh.Hradišti a jeho okolí, byl zvláštní minimálně už tím, že bylo dost horko. Přesto, že jsme vybíhali do závodu v 17 hodin, tak ještě 30 minut po startu bylo 27st, což je na vytrvalce skutečně až dost, ale někteří jsou zvyklí více, takže třeba mně to až tak nevadilo. Ale k závodu.
Krátký průběh městem, a potom cyklostezka při řece Moravě, po jemných kamíncích a uježděné hlíně, to byla pohoda, stejně tak, jako terénní úsek na okraji Kunovského lesa. Pak už to bylo po zpevněných komunikacích, panelech, a asfaltu, kolem jezer u Ostrožské Nové Vsi, posléze kolem Letu, a přes most nad silničním obchvatem u Kunovského lesa, přes městskou část Štěpnice, a pak už jenom malý kousek zpět na Masarykovo náměstí.
Mým cílem bylo překonat loňských 2h 42min, a to se bezezbytku podařilo, takže 90. místo, 74. v kategorii mužů (byly jen kategorie muži a ženy), a hlavně čas 2:31:44, s kterým jsem maximálně spokojen. Pitný režim byl docela fajn, našlo se i několik ochotných, mimo občerstvovací stanice, kteří poskytli několik doušků vody.
Za mě skvělý, i když díky vedru hodně náročný závod, který byl navíc vypsán až na 21,97 km, takže nakonec více než půlmaraton, ale dobře víte, že takové závody mi vyhovují. Jo, a že vás ostatní z našeho klubu, pozdravuje Ilona Bajerová, v současnosti běžkyně i ultra závodů, včera st. č. 2059.
Jaroslav Máčala
Kdo bude udávat tempo závodu, bylo jasné již na startu, kde se sešli dva Vojtové z SSK Vítkovic. Oba si v podstatě běželi svůj sólo závod, když první v cíli byl v čase 16:24 
Zlatého Olympijského běhu v Ostravě-Porubě se na dlouhé trase představil Filip Daniel, který si doběhl celkově pro 2. místo v čase 40:42. Hned za ním doběhla na celkovém 3. místě 
Tento závod je mezi běžci oblíbený. Mezi závody, které místní Prajzský běžecký klub pořádá, má nejvyšší účast. A není se co divit. Zázemí v místním fotbalovém areálu je dostačující. Trať, vedená po cestičkách v zámeckém parku, je nenáročná a líbivá. Dobíhající běžce v cílové rovince povzbuzuje vždy špalír nadšených diváků a najít by se dalo ještě spousty dalších důvodů. Co mě osobně letos nejvíce potěšilo, i když možná to už bylo i dříve, ale já to tak intenzivně nevnímal, byl startovní balíček, který byl balený v papírové tašce. Zda to byl od pořadatelů záměr, aby byli šetrnější k přírodě, to netuším. Je to však velká inspirace pro pořadatele ostatních závodů a kéž by se tím inspirovali. Ještě nahradit na občerstvení plastové kelímky třeba papírovými a bylo by to téměř ideální 🙂 .
V ženách to byla jasná záležitost pro naši 
Mezi muži to mohl být souboj mezi dvěma tradičními soupeři z našeho oddílu. Marek Škapa však byl indisponován pátečním náročným programem na porubské Hlavní třídě a tak zvolil taktiku „na jistotu“ a v čase 1:05:00 doběhl do cíle jako druhý. A tak měl ulehčenou pozici Ondřej Dominik, když více na trati bojoval s horkem a dusnem a jeho vítězný čas byl 1:01:47 hod. Náš oddíl ještě reprezentoval Alfons Vytisk, a ač nemusel, oběhl oba okruhy a zvládl je za 1:22:31 hod.
Mladý nadějný atlet Petr Muras vstoupil do naších řad v květnu roku 2017. Již dříve se z rodné Ostravy přestěhoval za prací do Prahy, kde také v Kerteamu pod vedením trenéra Jana Kervitcera našel kvalitní tréninkovou skupinu, která ho výkonnostně posunula.
Máš kromě běhání ještě nějaké jiné koníčky či zájmy, jaké? V první řadě četba, kvůli které jsem už přejel nejednu zastávku šaliny a metra. Jedná se hlavně o historii a společenské vědy, prokládané občas romány či povídkami, v poslední době hlavně ruskou klasiku. Je naprosto skvělá, a určitě lepší forma údržby ruského jazyka, než se dvořit slečnám z východních teritorií, jejichž jediným zájmem jsou hadry a instagram.
No a zde je další občerstvovací stanice (12. km). V případě veder zde organizátoři pravidelně připravovali sprchy, snad to bude i tentokrát. Nezapomeňte se poohlédnout po místním kostele sv. Jana Křitele, jelikož se jedná o jednu z nejvzácnějších památek slezské cihlové architektury v našem kraji. Od občerstvovací stanice u letadla z II. světové války se připravte na další 700 m dlouhé stoupání a následnou 1 km dlouhou rovinku s občerstvovačkou. Po 300 m dlouhém sběhu přijdou 2 stoupání v jednom. Nejdříve prudší 400 m a následně mírnější o délce 600 m. Nezoufejme, odtud už to máme jen 5 km do cíle. Na kopci naberme dech, začněme natahovat běhy a dostaneme se 400 m dlouhým sběhem do obce Třebom. No a co bude v Třebomi? Další občerstvovací stanice. Na konci Třebomi ostře vlevo a šup do posledního delšího stoupání o délce 400 m. Toto stoupání s dalšími dvěma zhupy je na rovince o celkové délce 4 km.
Dle sil přeběhněte tento úsek co nejsvižněji, abyste v závěrečných 500 metrech mohli rozdávat úsměvy všem přítomným v cílové rovince. Nezapomeňte v cíli přibrzdit a vyzvednout si, pokud ne jednu z prvních tří, tak památnou medaili věnovanou Josefu Kozinovi, kterému je tento běh v letošním roce věnován. Tento člověk dlouhá léta podporoval sport v česko-polském příhraničí, ale startu XII. ročník se už bohužel nezúčastní.