Seriál běžeckých závodů RUNdál 2018, který se skládá ze čtyř běhů konaných vždy v daném ročním období, se v sobotu v Bělském lese rozběhl svým prvním, tedy jarním, závodem. Počasí ten den běžcům přálo, teploty se již držely nad nulou a sluneční paprsky byly příjemným bonusem prvního jarního víkendu. V „Běláku“ se začalo závodit již od 9 hodin, kdy své síly poměřily děti a mládež různých věkových kategorií.
Pár minut po 11 hodině se na hlavní trať 5 km vydalo 158 žen. Po několikaleté odmlce se na startu objevila mladá závodnice Markéta Baginská (Nutrend team) a nedala žádné jiné soupeřce šanci bojovat o vítězství. Vyhrála „o parník“ časem 20:18 min. Na druhém místě doběhla naše Magdaléna Drastichová 22:34 a třetí finišovala Adéla Pěchová (SOŠ Waldorf Ostrava) 22:44 min. V závodě jsme měli ještě další zastoupení: Jana Dominiková 24:22 a 1. místo v kategorii, Jana Kilarová 26:16, Martina Metzová 27:45 a Libuše Kuchařová 30:02 min.
O hodinu později vyběhli na trať také muži, kterých se na startu sešlo celkem 162. Zde jsme slavili dvojnásobný úspěch, neboť celkovým vítězem se stal náš Ondřej Dominik 18:25 a druhé místo výborným závěrem vybojoval Dan Šindelek 18:43 min. Třetí doběhl Petr Hvolka (Jump Sport Frýdek-Místek) 18:48 min. Další naši chlapi: Marek Škapa 19:15, Stanislav Kováček 21:00 a Václav Procházka 28:19 min.
Celkově se závodu převládá dobrý dojem. Pár chybiček a nedostatků by se ještě našlo, ale je pozitivní, že mladý organizační tým má chuť se zlepšovat a nepouští jej dobrá nálada. Jak se jim to povede příště, můžete sami zhodnotit na dalším tentokrát letním RUNdálu v sobotu 23. 6. 2018.
Hned po startu se pole závodníku roztáhlo a na čele se vytvořila dvojce, která tam vydržela téměř až do konce. Celý závod odtáhl 
V neděli se v prosluněných a teplotně jarních Kobeřicích na start postavili závodníci již k 37. ročníku tradiční Kobeřícké dvacítky. Do hlavního závodu vyběhlo celkem 99 lidí a o jednoho méně se jich dostalo až do cíle. Hned po prvním dlouhém stoupání se na čele závodu utvořila silná trojce, která svůj náskok až do cíle již jen navyšovala. Pro vítězství si v čase 1:09:50 doběh 
Start byl velice ostrý. Vepředu se utvořila dvanáctičlenná skupinka těch nejlepších, o jejichž tempu jsem si mohl nechat jen zdát. Záhy se za mými zády objevila Eva Vrabcová + dvacet dalších běžců. První kilometr jsme napálili za asi 3:14 a pokračovali v tomto složení až do obrátky. Nutno zmínit, ale nerad bych, aby to znělo jako stěžování si, že jsem se neustále neverbálním způsobem pokoušel o to, aby mne na čele někdo vystřídal, ale vůbec nikdo se k tomu neměl, a tak jsem běžel na hrotu proti větru Já s Evou bok po boku, mlátíc se občas navzájem pažemi, a místo jsem mohl uvolnit jen asi odběhnutím 4 metrů vpravo, což se mi nechtělo. Až tak podivná formace to byla, že jsem radši běžel dále. Přeci jen, u kolegyně jsem aspoň věděl, že poběží tak, jak bych si přál zaběhnout já. Jediný útok vpřed provedl asi na 3,5 km Robert Štefko, ale to takovým způsobem, že se jej nikdo neodvážil pronásledovat. Na otočce za 16:49 se vše začalo trhat, naráz se běželo s lehkým větrem, ale já tradičně dostal při náhlém téměř zastavení tradiční úder kladivem, a nedokázal reagovat na nástupy pár běžců, do té doby táhnoucími se za námi. Předbíhán, svůj pokus o 33:XX jsem již téměř vzdal, ale dokázaly mne trošku podpořit pokřiky pomalejších běžců v protisměru, i když mi je jasné, že všechny směřovaly především na o pár metrů rychlejší Evu. Přeci jen jsem vbíhal zpět do Peček a na poslední kilometr měl rezervu 3:20 sekund, ale v cíli přesáhnul čas třiceti čtyř minut o pouhé tři sekundy, i po závěrečném sprintu. Ve velké konkurenci to tak bylo 22. místo (v naší tréninkové skupině mi předpovídali třicáté ☺ ) a po zklamání náhle po finiši, převládla spokojenost s pěkným zážitkem přímé konfrontace s naši olympioničkou a českým rekordmanem v maratonu. Rezervy jsou, a s nějakou vyzrálejší taktikou (většinou prostě běžím) se mi tento letošní sen snad splní ☺. Možná by bylo také vhodné týden před tím neběhat po poušti v Alžírsku.
Sahara Marathon se koná každoročně v zázemí jednoho z kempů, Smaře, již po léta, a je součástí mezinárodní charitativní akce Proyecto Sahara v režii několika Španělů, která vyšle hromadu dobrovolníků a účastníků závodu (nutno řící, že největší zastoupení v závodu měli převážně Saharci a Alžířani v drtivé většině). Součástí je také zařízení charterové linky do onoho Tindoufu, kde obyčejně sotva něco vzlétne/přistane. Startovné tento rok činilo 950 euro (součástí je také onen let) a slouží k nákupu proviantu, mezi kterým převažují především lékařské potřeby, kterých je zde brutální nedostatek (vlastně ani žádný doktor). Letadlo tak bylo narváno především bednami s proviantem. Část tohoto obnosu tak jde taky na podporu rozvoje infrastruktury kempu, a jako odměna pro rodiny, které nás celý týden hostily ve svých hlíněných domcích a taky na nákup jídla pro onen týden, které Vám se vší snahou poté pravidelně připravují
Při průběhu jednotlivými kempy se probíhalo davem zpívajících žen, píštícím zvláštním tónem, vybavených saharskými vlajkami. Na okrajích kempů bylo třeba proniknout „Minovými poli“, tedy obrovskými odpadištěmi s plastem a mrtvolami koz a velbloudů, což zaktivizovalo trestné výpravy speciálních jednotek much, které byly magnetizovány vašim opoceným tělem. Místy se objevil incident, kdy místní děti házely na některé z 500 celkových účastníků kameny, povětšinou po negativních reakcích na jejich univerzální uvítací frázi: „Hola. Caramela??“. Děti Vás popřípadě chytaly cestou za ruce, snažíc se o cokoli, co jim přišlo vhod.