Pečecká desítka (39. ročník)

Opět individuální report tedy, tentokráte již z našich končin, ale tradičně z exilu v Čechách ☺. Tohoto víkendu jsem zavítal na tento závod poblíž Kolína, který je brán jako první ostrý „Votvírák“ (nemůžu tu v tej Praze říkat přeci „otvírák“ bez všemocného prefixu) nové sezóny. Stručně řečeno, velmi vysoká konkurence republikové špičky, kvalitní trasa jen s mírným zvlněním a příjemné zázemí venkovského charakteru (klobásy a svařák). Jedinou věcí, kterou bych zmínil, je absence klasické úschovny oproti číslu, ale praví se, že šatny, ve kterých si lze nechat věci, jsou hlídané, ač jsem tam po doběhu v cíli nikoho neviděl. Ovšem spousty lidí (necelých 1000 účastníků, včetně dětský běhů) tradičně zamořilo okolí auty, takže služby úschovny nevyhledávali.

Start byl velice ostrý. Vepředu se utvořila dvanáctičlenná skupinka těch nejlepších, o jejichž tempu jsem si mohl nechat jen zdát. Záhy se za mými zády objevila Eva Vrabcová + dvacet dalších běžců. První kilometr jsme napálili za asi 3:14 a pokračovali v tomto složení až do obrátky. Nutno zmínit, ale nerad bych, aby to znělo jako stěžování si, že jsem se neustále neverbálním způsobem pokoušel o to, aby mne na čele někdo vystřídal, ale vůbec nikdo se k tomu neměl, a tak jsem běžel na hrotu proti větru Já s Evou bok po boku, mlátíc se občas navzájem pažemi, a místo jsem mohl uvolnit jen asi odběhnutím 4 metrů vpravo, což se mi nechtělo. Až tak podivná formace to byla, že jsem radši běžel dále. Přeci jen, u kolegyně jsem aspoň věděl, že poběží tak, jak bych si přál zaběhnout já. Jediný útok vpřed provedl asi na 3,5 km Robert Štefko, ale to takovým způsobem, že se jej nikdo neodvážil pronásledovat. Na otočce za 16:49 se vše začalo trhat, naráz se běželo s lehkým větrem, ale já tradičně dostal při náhlém téměř zastavení tradiční úder kladivem, a nedokázal reagovat na nástupy pár běžců, do té doby táhnoucími se za námi. Předbíhán, svůj pokus o 33:XX jsem již téměř vzdal, ale dokázaly mne trošku podpořit pokřiky pomalejších běžců v protisměru, i když mi je jasné, že všechny směřovaly především na o pár metrů rychlejší Evu. Přeci jen jsem vbíhal zpět do Peček a na poslední kilometr měl rezervu 3:20 sekund, ale v cíli přesáhnul čas třiceti čtyř minut o pouhé tři sekundy, i po závěrečném sprintu. Ve velké konkurenci to tak bylo 22. místo (v naší tréninkové skupině mi předpovídali třicáté ☺ ) a po zklamání náhle po finiši, převládla spokojenost s pěkným zážitkem přímé konfrontace s naši olympioničkou a českým rekordmanem v maratonu. Rezervy jsou, a s nějakou vyzrálejší taktikou (většinou prostě běžím) se mi tento letošní sen snad splní ☺. Možná by bylo také vhodné týden před tím neběhat po poušti v Alžírsku.

Závod mi tak přijde takovou jarní obdobou naši Hornické Desítky ve Frýdku. Trať je jen nepoměrně náročnější (otevřený prostor a s tím spojený faktor větru buď před/po otáčce, trošku stoupání mezi 4.- 4,5. kilometrem).

Petr Muras

Výsledky http://www.sportovniservis.cz/pececka-desitka-2018/

Facebook Comments


Napište komentář: