V sobotu 29. 9. se konal v Bělském lese u Minigolfu závod na 5100 metrů, který jsem přišel omrknout ne jako běžec, ale jako divák, fanda a fotograf.
Přišel jsem akorát na start můžu, abych viděl, jak se od startu v čele i po celou dobu držel náš Daniel Filip, který si ve výsledku doběhnul pro absolutní první místo jak celkově mezi muži, tak i ve své kategorii. S časem 0:17:31 se stal králem. A to terén nebyl celou dobu asfalt, spíše smíšený, chodníky, lesní cesty, pilinovka a šotolina. Další první místo v druhé starší kategorii vyhrál Ondřej Dominik, ještě stále nemocný, s časem 0:18:08 a nejstarší kategorii ovládl Petr Škrabánek s časem 0:19:08 min.
Ženy zase zastoupila na druhém místě v druhé věkové kategorii Jana Dominiková 0:23:10, na šestém místě Jana Kilarová 0:24:57 a Martina Metzová 0:27:38 min.
Stanislav Kováček
Po účasti na loňském maratonu ve Vídni vznikl nápad pokusit se o účast v Berlíně. Je to poměrně složité, protože zájem o účast v tomto závodě je obrovský. A tak pokud nemáte splněný přísný limit nezbývá než spoléhat na štěstí v podobě losu. Přihlásit se můžete jako jednotlivec nebo jako dvoj-trojčlenný tým. V našem případě jsme se rozdělili na dvě trojice. Vylosována byla ta ve složení Marek Škapa, Martin Hořínek a Vojtěch Gruchala.
Tento můj první městský maraton jsem absolvoval v Ostravě dne 23. 9. Moje prvotní obava z přelidněného Masarykova náměstí v centru Ostravy, kde se odehrávala registrace, start i cíl závodu, byla zažehnána. Odbaven jsem byl celkem rychle a s číslem na hrudi jsem čekal na zahájení startovacího povelu. Ten zazněl o patnáct minut později než bylo plánováno, ale snad to nikomu výrazně nevadilo.
Mezi muži Martin Hořínek reprezentoval nejen naše barvy, ale také charitu Frýdek-Místek. Jeho cílový čas byl 01:28:06 hod. Dále běželi Petr Jorníček 01:30:02, Ivan Karas 01:32:37, Josef Šitka 01:34:04, Marek Moravec 01:37:48, Ladislav Dvorský 01:39:41, Alfons Výtisk, který se časem 01:45:47 umístil 3. v kategorii, Tomáš Lipina 01:49:07, náš nejstarší zástupce Václav Procházka 02:10:31 a 2. v kategorii, Georgis Fasulis 02:19:36 a Jan Bardoň 02:21:02 hod.
Nedělní příjemné počasí a skvělá atmosféra nás uvítala na půdě Slezkoostravskeho hradu, jenž jako bájný pták Fénix vstanul doslova z popele. Organizace třetího ročníku zavodu pořádané lyžařským klubem Baník byla opět na výbornou a navigace na trati byla letos zvládnutá, takže nikdo nezabloudil. Start byl v 11:00 od hradní brány a běželo se směrem k břehům řeky Ostravice přes Červenou lávku a dále podél toku ke Komenským sadům, kde se pokračovalo přes most na druhý břeh a po nábřeží se mířilo k dalšímu mostu ve směru k hradu. Zde se po mostě zatočilo nahoru bludištěm ulic k vrcholu haldy Ema. Přes vrchol se obíhala halda a vracelo se zpátky na hrad.
Ve středu 12.9. se ve Studénce běžel již sedmý ročník Studenecké pětky. Na startovní pole se v hojné účasti všech závodníků přidalo dvanáct našich členů a na tratích pět a dvanáct kilometrů se jím podařilo dosáhnout vítězství. Počasí bylo příjemně slunečné a ani mírný kopcovitý asfaltový terén nevadil k tomu aby každý z účastníků vydal ze sebe maximum. Celá akce byla pojatá jako vzpomínka na Jarka, jenž nás nedávno tragicky opustil a který byl zakladatelem Studenecké pětky.
Opomeneme-li lahůdky materiální, samotný závod byl pro změnu laskominou duševní. Poctivých patnáct kilometrů doprovázelo na letošní rok nezvykle zamračené deštivé počasí. Asfalt byl pokrytý řadou kaluží a terénní část místy nepříjemně klouzala. Během soutěžení to každopádně nebyl žádný extrém, což potvrdí každý, kdo ještě zhruba hodinu před závodem projížděl přes Kravaře, či jiné přilehlé obce, a měl co dočinění s intenzivně poťouchlou sprškou protivných kapek.
Je sobota půl páté ráno a s kamarády vyjíždím z Ostravy do Hrubých Jeseníků na start již desátého ročníku Jesenického maratónu. Nejprve nás musí nekolik autobusu převézt na místo startu z motorestu Skřítek do Ramzové, kde se koná start maratonu. Počasí nám přeje. Je teplo. Žádné mraky, ani vítr. Bude opět hic, to je jasné všem, co čekáme na odpočet ke startu. Tři, dva, jedna START a už nás všech 246 běžců a běžkyň pádí po značené stezce na první vrchol trasy Šerák (1351) vzdálený od startu pět kilometrů. Zde se nachází první možnost se osvěžit vodou. Já, ale jak mám ve zvyku, běžím s pullitrovou lahví a bez žádných povzbuzujících gelů. Jsem zvyklý na delší vzdálenosti a dnešek mám pojatý jako trénink a dále testování nových Salomon senze ultra PRO. Vyzkoušet a ověřit si perfektní schopnost držet rovnováhu při seběhu po ostrých kamenech jsem měl možnost hned při zdolání Vražedného potoku. Dalším důvodem proč jsem si Salomon senze ultra PRO pořídil, je jeho výdrž při extrémních vzdálenostech (150-300 km). Boty zkrátka drží při jakékoli změně terénu. Od lesní stezky, cesty až po seběhy náročné na techniku. Ale i do kopců se těmto botám díky jejich váze 292 g a dropu 8 mm daří skvěle pádit kupředu :-). Se svou novou obuví jsem spokojen. Pocit bezpečí a „být nad věcí“ byl na místě. Dosáhnout Šeráku se mi podařilo za 45 minut. Pak už se běželo pod vrchol Keprnika a dolů před vřesy na Vřesovou studánku a dál na Červenohorské sedlo, kde jsem od studánky běžel spádem, až mě rozbolelo břicho. To ale nevadilo, abych se nepřestal soustředit na svou rychlost a směr předběhnout co nejvíce běžců přede mnou. Pak už jen stoupání lesem na Výrovku (1167), Malý Jezerník (1208) a sedlem Velký Jezerník (1299) k chatě Švýcárna, kde bylo třetí občerstvení a kde jsem si též dal dvě coly. Pokračovalo se dál, leč pomalu ale jistě na vrchol Pradědu. Zde se oběhla slavnostně dřevěná socha vládce Jeseníků a opět dolů po asfaltové cestě k Vojenské zotavovně Ovčárna. Od Ovčárny se stoupalo kolem Vysoké hole na Jelení studánku. Až zde jsem si poprvé za celou dobu naplnil bandasku. Dolů se už běželo rychleji, protože z loňského ročníku už vím, že za Ztracenými kameny je do cíle co bych kamenem dohodil :-). Tak jsem opět využil super botek Salomon senze ultra PRO a jako milovník technických pasáží jsem obskákal každičký nebezpečně vyhlížející kámen a balvan :-). A už jen hurá do cíle po lesní cestě ke Skřítku.
Se mnou se na tento legendární závod také postavil Petr Škrabánek, jenž přiběhl do cíle v čase 3:59 na první místě ve své kategorii. „Běželo se mně docela fajn, i když rozložení sil opět nebylo optimální. Od začátku jsem se snažil vtlouct si do hlavy úvodní nepřepálení tempa, což se mně nakonec celkem podařilo“, uvedl mistr. Dalším borcem byl Martin Hořínek s časem mého loňského Yesmaratonu 4:15. Běžel skvěle a překvapilo mě že mě dostal. Dále se zúčastnil závodu ve skvělém čase Michal Buba 4:58, Radek Luksza 5:37 a Jaroslav Hrabuška 5:53.