46. Chřibský maraton

Tak jsem dnes běžel v okolí Kroměříže opět maraton, můj Chřibský to byl 11., a celkem 81. Se Šaněm jsme odstartovali do závodu již v 9:30, on navíc s číslem 979, což značilo počet jeho startů. Ještě před 3. km jsem ho nechal běžet, ať teda za to vezme, a vzal. Já si běžel svoje, a až někde po 16. km, na konci Nové Dědiny, mě začali předbíhat ti, kdo běželi od normálního startu, v 10:30.

O počasí jsem se nebál, a bylo přímo ideálně pro maratonce. Mezi asi 15 a 19 st., a navíc se sluncem zalitou oblohou, bez mraků. Až po závodě mi bylo sděleno, že se nás zúčastnilo jen 32, z toho 2 ženy. Já teda zaběhl 5:58:54, ale čas pro mě podstatný nebyl. Důležitější bylo to, jak jsem se dokázal popasovat s tratí, a opět to vyšlo. Snad jedinou neočekávanou komplikací bylo, aspoň z mého pohledu, uhýbání velkému množství motorkářů, kteří měli, nejspíš spanilou jízdu, či co, někde mezi mým 35. a 37. km. Nejstarším účastníkem byl Alexander Simon, DS Žilina, 70 let, nejmladším nejmenovaný borec, jehož jméno si nepamatuji, ale byl z AK Kroměříž, 19 let, a i ten byl přede mnou v celkovém pořadí. Zajímavostí byl také start Ondřeje Němce, z Prusinovic, který ač zanedlouho oslaví 61 let, běžel svůj 60. maraton, a většině zanechal malý dáreček, v tekutém stavu. Závěrem, a to snad nejenom mě, potěšilo celkové hodnocení od pořadatelů, mj. i od Jaroslava Šaška, dlouholetého komentátora maratonů v okolí Kroměříže. A věřte mi, že poděkování od pořadatelů, že jsme se běžci aspoň v takovém počtu dostavili, a po místy velkém boji i doběhli.

Z mé strany = naprostá spokojenost.

Jaroslav Máčala

40. PZU Maraton Warszawski

Když jsme se rozhodovali kam vyrazit na podzim za maratonem, padla volba na hlavní město Polska. Důvodů se našlo hned několik. Mezi hlavní patřilo, že ve Varšavě ještě nikdo z nás nebyl, letos se jednalo o jubilejní čtyřicátý ročník a v neposlední řadě cesta vlakem z Ostravy je jednoduchá. V pátek 28. září ráno jsme se vydali na cestu v šesti lidech. Čtyři členové MK Seitl Láďa Dvorský, Petr Jorníček, Honza Fousek, Marek Škapa a s nimi naši dva kamarádi Eva Filipiová a Olda Jasenský.

(c) Wszelkie prawa zastrze¿one,
www.sportografia.pl www.aktywer.pl
www.pzumaratonwarszawski.com

Po pěti hodinách jsme dorazili na Warszawa Centrálna a zajeli se ubytovat do hotelu Ibis. Poté jsme vyrazili na prezentaci, která probíhala v Paláci kultůry a nauki. Jedná se o megalomanskou stavbu z padesátých let, kterou Polsku věnoval tehdejší Sovětský svaz. V jeho útrobách najdete vše, na co si vzpomenete, několik muzeí, divadla, restaurace, kanceláře, školu, kino atd. Prezentace proběhla bez problémů, Expo bylo poměrně chudé a Pasta párty za příplatek 18 Zlotých jsme oželeli. Zbytek dne jsme věnovali poněkud složitému hledání vhodné restaurace na večeři. Nakonec se povedlo a brzy jsme se mohli spokojeně odebrat do postelí.

V sobotu jsme se vydali na lehký rozklus. Ten se neplánovaně protáhl na celé dopoledne. Mimo jiné jsme oběhli Národní stadion a byli svědky Vegetariánského běhu. Odpoledne jsme věnovali procházce centrem města. Její největší zajímavosti byl boxerský zápas, který se konal v místní tržnici.

Start maratonu byl doslova pod okny našeho hotelu. V neděli ráno tak nebyli žádné logistické problémy a po snídaní jsme se v klidu vydali na startovní čáru. Na ní se postavilo kolem 7000 vytrvalců, které čekal jeden velký okruh. Ten byl doslova namotán v širším centru města. Pro zajímavost kolem našeho hotelu se běželo několikrát, ale pokaždé jiným směrem. Trat byla poměrně kopcovitá, část vedla po nezáživné dálnici a diváků kolem tratě moc nebylo (P.S. s Berlínem se atmosféra opravdu srovnat nedala, poz. autora). Hlavně však zejména v druhé polovině silně foukal vítr, samozřejmě proti směru běhu. Občerstvovacích stanic bylo hodně, kapel naopak docela málo. Zato se mimo jiné probíhalo Zoologickou zahradou a kdo měl štěstí, mohl zahlédnout bizony, zebry nebo antilopy.

Vítězem se stal časem 2:12:44 David Metto z Keny. Z naší výpravy byl nejlepší Honza Fousek, který časem 2:41:46 skončil 29. celkově a 9 v kategorií M20. Závod měl rozběhnutý pod 2:40, ovšem protivítr udělal své. Marek Škapa si zlepšil osobák z Berlína o dalších 38 sekund na 2:45:42. To mu stačilo na 49. místo a páté v kat M40. Nebýt výše zmíněného větru, hranice 2:45 by asi padla. Největší úspěch z naší výpravy zaznamenala Eva Filipiová, která si rovněž vylepšila osobní rekord na 2:51:17. Mezi ženami doběhla osmá a ve své věkové kategorií obsadila skvělé čtvrté místo. Petr Jorníček časem 3:21:40 skončil 729 a 43 v kat. M50, Olda Jasenský 1075 a 421 v kat. za 3:28:37 a Láďa Dvorský za 3:37:45 bral 1581 a 111 v kat.

Nedílnou součástí naších maratonských výletu je poznávání města. Do úterního odjezdu jsme stihli například navštívit Národní stadion pro 58 tisíc diváků, na kterém se odehrálo finále ME 2012. Menším zklamáním bylo, že místo trávníku byla betonová plocha. Fotbal se zde totiž moc nehraje, více slouží koncertům a jiným akcím. Obešli jsme i stadion místního nejpopulárnějšího klubu Legia a jeho okolí jsme patřičně vyzdobili nálepkami našeho milovaného Baníčku.

Rovněž jsme se vrátili do Paláce kultury, abychom vyjeli výtahem na vyhlídkovou terasu v 30 patře. Odtud se nám naskytl krásný rozhled na celé město. Navíc jsme měli štěstí, že právě se konala vernisáž výstavy k poctě nejslavnější polské sportovkyně Ireny Szewinské, která letos zemřela ve věku 72 let. Při procházce Starým městem jsme vyšlapali schody na vyhlídkovou věž kostela Svaté Anny, odkud jsme měli jako na dlani historické centrum. Varšava byla během druhé světové války skoro srovnaná se zemí. Abychom si připomenuli tuto tragickou část dějin zavítali jsme do Muzea vojenské historie města. Za zmínku pak ještě stojí hlučná demonstrace polských policistů a hasičů do které se málem přimotal autor článku.

Kromě dvou překonaných osobních rekordu a poznání dalšího hlavního města měl náš pobyt i další příjemné stránky. Po celou dobu krásné slunečné počasí, vydatné hotelové snídaně nebo stolní fotbálek v hotelové hale na kterém jsme svedli řadu napínavých soubojů. Trochu stinnou stránkou bylo polské pivo, kterému jsme na chuť moc nepřišli. Dojem nezlepšila ani návštěva speciálního Beer baru s nabídkou minipivovaru. Ale kladu bylo mnohem více a tak nezbývá než se těšit na příští rok až zase vyrazíme někam do světa za maratonem.

Marek Škapa

Sedmý ročník Memoriálu Michala Pětroše

Jsem pro to, aby se v meteorologické hantýrce uchytil výraz „počasí na Pětroše“, odpovídající krásnému slunečnému sobotnímu dni v období babího léta. A datum tohoto dne je dán termínem konání charitativního závodu Memoriál Michala Pětroše. Jestli něco umí Majkl tam nahoře zařídit, tak je to počasí. My ostatní, empaticky smýšlející smrtelníci, pak musíme zařídit, aby se každoročně dostalo co největší finanční pomoci mobilnímu hospici Ondrášek. Ano, součástí dne je také závod, soupeříme na krásné trati, potkáváme se, snažíme se vyhýbat v úzkých místech a své dojmy si pak sdílíme u stánku s pozávodním občerstvením. A pak dojde na vyhlášení, což je Koudyho parketa. Tam na tom betonovém plácku jsme si již více méně všichni rovni (jen ti nejlepší odchází obdařeni výherní igelitkou). Nasloucháme, usmíváme se a hřeje nás u srdce ten radostný pocit, že jsme udělali něco pro dobrou věc. To vše dělá z tohoto závodu něco originálního a neopakovatelného…

Určitě by se neměla opomenout i ta sportovní a faktická stránka závodu. Zde neplatí, že když někdo něco „zvrzal“, tak se mu to nepovedlo, ale že byl nadmíru úspěšný. Již podruhé za sebou jak na krátké tak na dlouhé distanci totiž zvítězili otec a syn Vrzalovi. Tomáš (KS Ostrava) vyhrál v čase 23:38 a syn Matouš (SSK Vítkovice) s přehledem za 37:32 min. V ženách na krátké trati zvítězila Zuzana Bílková (SDH Metylovice) 27:33 a na dlouhé kdo jiný než Denisa Krejčiříková (VZS Ostrava) 41:51 min. Z našeho oddílu se na 5,4 km představil Otto Masnica 27:24 min. Dvě kola absolvovali ne ještě zcela při síle běžící Ondřej Dominik 39:27, se dvěma skvělými maratony v nohách Marek Škapa 39:41 a zástupkyně něžného pohlaví Jana Dominiková 51:47 min.

Ondřej Dominik

Moje účast na 95. MMM

Zdarec. Tak jsem zdárně absolovoval 95. ročník Mezinárodního maratonu míru, v Košicích. Ráno bylo mírně chladno, ale do hodiny od startu, od cca 10h, to už bylo nádherně, slunce zvesela svítilo, a snad se i většině běžcům dobře utíkalo. Já, upřímně řečeno, jsem měl naději na dobrý čas asi jen do 10 km, za 1:05, pak už se to trochu zhoršilo, ale půlka za 2:31 pro mě byla znamením, že to nedopadne úplně zle. 30 km jsem probíhal za 3:51:54, a to už bylo znamení, že budu „ohrožovat“ alespoň 5:30.

Nepodařilo se to tak úplně, ale na druhou stranu, i za čas 5:31:34 mohu být nakonec rád. Z mých 3 letošních závodů v Košicích to byl ten nejrychlejší, o 24sec. Následující sobotu, t.j. 13. října, mě čeká ještě poslední letošní maraton, a to ten Chřibský, v Kroměříži a jeho okolí. Jinak, v Košicích je fajn, a tamní MMM je možná i můj nejoblíbenější. Byl můj již 11., a hlavně 80. celkově. Medaile, a to velmi krásné, na některé nezbyly, tak mi ta moje přijde poštou.

Jarda Máčala

PS: V Košicích jsme byli zastoupeni ještě dalšími třemi závodníky. S virózou se trápící si i přes tento handicap pro svůj osobní rekord doběhl Petr Muras. Čas 2:44:20 mu stačil na celkové 20. místo mezi muži. David Rigo časem 4:19:56 prokázal svůj standard. Náš nový člen Otmar Pospíšil jel do Košic pro svou první maratonskou zkušenost, od poloviny závodu měl problémy se zády, přesto nevzdal a do cíle doběhl v čase 4:52:11 hod.

Foto jiřího Harašty: https://labekl.rajce.idnes.cz/MMM_Kosice_7.10._2018/

Podzimní RUNdál

V sobotu 29. 9. se konal v Bělském lese u Minigolfu závod na 5100 metrů, který jsem přišel omrknout ne jako běžec, ale jako divák, fanda a fotograf.

Přišel jsem akorát na start můžu, abych viděl, jak se od startu v čele i po celou dobu držel náš Daniel Filip, který si ve výsledku doběhnul pro absolutní první místo jak celkově mezi muži, tak i ve své kategorii. S časem 0:17:31 se stal králem.  A to terén nebyl celou dobu asfalt, spíše smíšený, chodníky, lesní cesty, pilinovka a šotolina. Další první místo v druhé starší kategorii vyhrál Ondřej Dominik, ještě stále nemocný, s časem 0:18:08 a nejstarší kategorii ovládl Petr Škrabánek s časem 0:19:08 min.

Ženy zase zastoupila na druhém místě v druhé věkové kategorii Jana Dominiková 0:23:10, na šestém místě Jana Kilarová 0:24:57 a Martina Metzová 0:27:38 min.

Stanislav Kováček

Berlínský maraton

Maraton v hlavním městě Německa má pověst jednoho z nejrychlejších na světe. Letošní 45. ročník to jednoznačně potvrdil. Vítězný Eliud Kipchoge časem 2:01:39 výrazně překonal světový rekord. A i členové našeho oddílu byli přímý svědci tohoto skvělého výkonu!

Po účasti na loňském maratonu ve Vídni vznikl nápad pokusit se o účast v Berlíně. Je to poměrně složité, protože zájem o účast v tomto závodě je obrovský. A tak pokud nemáte splněný přísný limit nezbývá než spoléhat na štěstí v podobě losu. Přihlásit se můžete jako jednotlivec nebo jako dvoj-trojčlenný tým. V našem případě jsme se rozdělili na dvě trojice. Vylosována byla ta ve složení Marek Škapa, Martin Hořínek a Vojtěch Gruchala.

V sobotu 15. září ráno jsme vyrazili autem směr německá metropole. Po bezproblémové cestě po polských dálnicích jsme dorazili na bývalé letiště Tempelhof, kde bylo Expo a prezentace. Ta proběhla bez problémů a startovní čísla byli naše. Po ubytování v hotelu kousek od centra jsme se krátce prošli okolím, abychom nasáli atmosféru města.

Vzhledem k tomu, že nemáme moc zkušenosti s podobnými mega závody, měli jsme menší obavy z logistiky ráno před startem. 40 tisíc lidí je pořádná masa. Ale vše bylo vzládnuto s německou pečlivosti a nebyl sebemenší problém. Vstup do závodního prostoru, šatny, vstup do koridoru atd. Všechno v klidu a v pohodě. Já jsem byl v první vlně, Martin s Vojtou ve druhé, která startovala o deset minut pozdějí.

Popisovat trat by bylo nošením dříví do lesa, protože většina z Vás závod sledovala v televizním přenosu. Široké bulváry, minimum zatáček, žádné kostky, skvělá atmosféra s jen minimem hluchých míst, 80 kapel kolem tratě. Když k tomu přidáte ideální počasí, pod mrakem a bez větru, nelze se divit, že v Berlíně padají rekordy jako na běžícím pásu. Sám jsem toho důkazem, protože časem 2:46:20 jsem si zlepšil osobák skoro o minutu a půl. Martin zaběhl čas 3:15 a Vojta, který v poslední době toho moc nenatrénoval se trochu trápil a do cíle doběhl za 3:56.

Martin se odpoledne vydal na cestu domů a já s Vojtou po malé regenerace do víru velkoměsta. Hlavním úkolem bylo doplnit ztracené síly a tekutiny. To se povedlo i když obsah našich peněženek se trochu ztenčil. Pondělí jsme věnovali důkladné prohlídce města. Prohlédli jsme si prezidentský palác, sídlo kancléřů i parlamentu, řadu kostelů, zdolali 285 schodů na věž Siegessaule a večer vyjeli výtahem na televizní věž. Do hotelu jsme dorazili ve stavu jako po dalším maratonu…

V úterý ráno jsem neodolal a zajel jsem se podívat na slavný Olympijský stadion, který hostil olympijské hry v roce 1936. Zbývající čas do odjezdu vlaku jsme věnovali prohlídce zbytku Berlínské zdi a památníku holocaustu. Obojí bylo velmi působivé. Na závěr pobytu jsme se vyfotili u symbolu Berlína Braniborské brány. Po sedmi hodinách cesty jsme pozdě večer unavený, ale spokojený a plný zážitků dorazili do Ostravy.

Marek Škapa

Kilpi RunFest Ostrava!!! 2018

Tento můj první městský maraton jsem absolvoval v Ostravě dne 23. 9. Moje prvotní obava z přelidněného Masarykova náměstí v centru Ostravy, kde se odehrávala registrace, start i cíl závodu, byla zažehnána. Odbaven jsem byl celkem rychle a s číslem na hrudi jsem čekal na zahájení startovacího povelu. Ten zazněl o patnáct minut později než bylo plánováno, ale snad to nikomu výrazně nevadilo.

Celkem náš klub reprezentovalo přes 40 běžců a běžkyň, plus dvě naše složené štafety, z níž ta rychlejší skončila na celkovém 4. místě.

Na čtvrtmaratonu nás reprezentovali Petr Minařík 00:48:06 a Jiří Brož 01:16:15.

Na půlmaratonské traťi velmi dobře běžela Magdaléna Drastichová, která i přes silnou virózu dokázala časem 01:38:03 vybojovat 3. místo v kategorii. Dalšími zástupkyněmi byly Jana Kilarová 01:48:14, Martina Metzová 02:08:42 a Libuše Kuchařová 02:15:37 hod.
Mezi muži Martin Hořínek reprezentoval nejen naše barvy, ale také charitu Frýdek-Místek. Jeho cílový čas byl 01:28:06 hod. Dále běželi Petr Jorníček 01:30:02, Ivan Karas 01:32:37, Josef Šitka 01:34:04, Marek Moravec 01:37:48, Ladislav Dvorský 01:39:41, Alfons Výtisk, který se časem 01:45:47 umístil 3. v kategorii, Tomáš Lipina 01:49:07, náš nejstarší zástupce Václav Procházka 02:10:31 a 2. v kategorii, Georgis Fasulis 02:19:36 a Jan Bardoň 02:21:02 hod.

Maraton v ženách ovládla celkově a také ve své kategorii naše stálice a prezidentka závodu Petra Pastorová. Petra reprezentující také Kilpi Racing team prozradila, že byla s oraginace závodu psychicky i fyzicky unavená, přesto se dokázala dostatečně uvolnit a dosáhla času 02:58:40 hod. Na třetím místě v kategorii skončila Iva Pachtová 03:29:57 a o dvě místa dál se s časem 03:42:19 umístila Tereza Šádková.

Mezi muži byl z našich nejrychlejší Daniel Šindelek, který časem 03:04:12 vybojoval 2. místo v kategorii. Petr Škrabánek 03:08:44 skončil v kategorii třetí, Michal Buba 03:12:00, Pavel Sedlák 03:15:18, Stanislav Kováček 03:31:01, Roman Slowioczek 03:31:12, Radek Luksza 03:54:45, Stanislav Jančář 04:02:21, Jaroslav Hrabuška 04:10:08, Robert Wágner 04:13:09, Petr Navrátil 04:27:37 a Jaroslav Máčala 05:43:54 hod.

Všem gratulujeme.

Stanislav Kováček

Na Emu z hradu a zpět

Nedělní příjemné počasí a skvělá atmosféra nás uvítala na půdě Slezkoostravskeho hradu, jenž jako bájný pták Fénix vstanul doslova z popele. Organizace třetího ročníku zavodu pořádané lyžařským klubem Baník byla opět na výbornou a navigace na trati byla letos zvládnutá, takže nikdo nezabloudil. Start byl v 11:00 od hradní brány a běželo se směrem k břehům řeky Ostravice přes Červenou lávku a dále podél toku ke Komenským sadům, kde se pokračovalo přes most na druhý břeh a po nábřeží se mířilo k dalšímu mostu ve směru k hradu. Zde se po mostě zatočilo nahoru bludištěm ulic k vrcholu haldy Ema. Přes vrchol se obíhala halda a vracelo se zpátky na hrad.

Absolutním vítězem a prvním mezi závodníky, do cíle doběhnuvším, se stal náš nový mladý člen klubu Daniel Filip s časem 32:39 a se startovním číslem, jenž napovídalo o jeho kvalitách. Sám druhý muž v celkovém pořadí David Flaša se nechal slyšet, že se mu rychlého Filipa již dohnat nepodařilo.

Mezi ženami byla první naše superstar Petra Pastorová s cílovým časem 36:11 min. Na třetí příčce mezi ženami skončila naše Jana Kilarová s časem 45:02 min. Já Stanislav Kováček jsem doběhl v čase 40:06 na pohodu.

Kilpi RunFest Ostrava!!! – výzva pro členy našeho klubu

Rádi bychom v neděli za náš klub postavili štafetu a ještě nám chybí 3 běžci.  Startovné je zvýhodněné a činí 200,-Kč. Každý obdrží, dle propozic, startovní balíček včetně běžecké ledvinky a pamětní medaile. Zájemci se mohou hlásit na tel: +420 792 304 296 nebo na e-mail: ottoseitl@seznam.cz.

Dále bychom apelovali na členy MK Seitl, zda by byli ochotní zapojit se do organizace a přišli v pátek od 17 hodin na náš stadion v Ostravě – Martinově pomoct s chystáním startovních tašek. Pomoc bude potřeba také v sobotu se stavěním stanů na Masarykově náměstí.

Moc bychom přivítali, kdyby byl někdo ochotný dodávkou převézt stoly a lavice ze stadionu na Masarykové náměstí. Pro bližší informace platí stejný kontakt, jaký byl uvedený výše.

3. ročník Kilpi RunFest Ostrava!!! je již za dveřmi

Již tuto neděli 23. září propukne v Ostravě velký bežecký festival Kilpi RunFest Ostrava!!! 2018. V tuto chvíli je do závodu přihlášeno více jak 250 maratonců, okolo 420 půlmaratonců, přes 200 závodníků na čtvrtmaraton a téměř 130 štafet. Nejvíc nás překvapilo, že se přihlásilo 26 běžců z Jihoafrické republiky. Na nejdelší distanci se registrovalo 14 z nich, 7 na půlmaraton a 5 Jihoafričanů poběží nejkratší vzdálenost. Dále budou na startu zástupci z Anglie, Finska, Litvy, Slovenska nebo Ukrajiny. Ze sousedního Polska přijede letos rekordní počet závodníků. Ze známých tuzemských jmen jsou přihlášeni mimo jiné Petr Pechek nebo naše Petra Pastorová na maraton a Jiří Čivrný na půlmaraton. Zajímavý čas lze předpokládat také u jednoho polského závodníka, který sice poběží svůj první maraton, ale jeho rekord na poloviční trati činí 1:05 hod.