Je sobota půl páté ráno a s kamarády vyjíždím z Ostravy do Hrubých Jeseníků na start již desátého ročníku Jesenického maratónu. Nejprve nás musí nekolik autobusu převézt na místo startu z motorestu Skřítek do Ramzové, kde se koná start maratonu. Počasí nám přeje. Je teplo. Žádné mraky, ani vítr. Bude opět hic, to je jasné všem, co čekáme na odpočet ke startu. Tři, dva, jedna START a už nás všech 246 běžců a běžkyň pádí po značené stezce na první vrchol trasy Šerák (1351) vzdálený od startu pět kilometrů. Zde se nachází první možnost se osvěžit vodou. Já, ale jak mám ve zvyku, běžím s pullitrovou lahví a bez žádných povzbuzujících gelů. Jsem zvyklý na delší vzdálenosti a dnešek mám pojatý jako trénink a dále testování nových Salomon senze ultra PRO. Vyzkoušet a ověřit si perfektní schopnost držet rovnováhu při seběhu po ostrých kamenech jsem měl možnost hned při zdolání Vražedného potoku. Dalším důvodem proč jsem si Salomon senze ultra PRO pořídil, je jeho výdrž při extrémních vzdálenostech (150-300 km). Boty zkrátka drží při jakékoli změně terénu. Od lesní stezky, cesty až po seběhy náročné na techniku. Ale i do kopců se těmto botám díky jejich váze 292 g a dropu 8 mm daří skvěle pádit kupředu :-). Se svou novou obuví jsem spokojen. Pocit bezpečí a „být nad věcí“ byl na místě. Dosáhnout Šeráku se mi podařilo za 45 minut. Pak už se běželo pod vrchol Keprnika a dolů před vřesy na Vřesovou studánku a dál na Červenohorské sedlo, kde jsem od studánky běžel spádem, až mě rozbolelo břicho. To ale nevadilo, abych se nepřestal soustředit na svou rychlost a směr předběhnout co nejvíce běžců přede mnou. Pak už jen stoupání lesem na Výrovku (1167), Malý Jezerník (1208) a sedlem Velký Jezerník (1299) k chatě Švýcárna, kde bylo třetí občerstvení a kde jsem si též dal dvě coly. Pokračovalo se dál, leč pomalu ale jistě na vrchol Pradědu. Zde se oběhla slavnostně dřevěná socha vládce Jeseníků a opět dolů po asfaltové cestě k Vojenské zotavovně Ovčárna. Od Ovčárny se stoupalo kolem Vysoké hole na Jelení studánku. Až zde jsem si poprvé za celou dobu naplnil bandasku. Dolů se už běželo rychleji, protože z loňského ročníku už vím, že za Ztracenými kameny je do cíle co bych kamenem dohodil :-). Tak jsem opět využil super botek Salomon senze ultra PRO a jako milovník technických pasáží jsem obskákal každičký nebezpečně vyhlížející kámen a balvan :-). A už jen hurá do cíle po lesní cestě ke Skřítku.
Letošní čas byl o něco míň horší (4:22) jako loni (4:15) ale spokojenost byla i za pár dalších minut navíc na krásné trati.
Se mnou se na tento legendární závod také postavil Petr Škrabánek, jenž přiběhl do cíle v čase 3:59 na první místě ve své kategorii. „Běželo se mně docela fajn, i když rozložení sil opět nebylo optimální. Od začátku jsem se snažil vtlouct si do hlavy úvodní nepřepálení tempa, což se mně nakonec celkem podařilo“, uvedl mistr. Dalším borcem byl Martin Hořínek s časem mého loňského Yesmaratonu 4:15. Běžel skvěle a překvapilo mě že mě dostal. Dále se zúčastnil závodu ve skvělém čase Michal Buba 4:58, Radek Luksza 5:37 a Jaroslav Hrabuška 5:53.
Stanislav Kováček