Česká asociace ultramaratonců – info ze schůze výboru

Ve čtvrtek 6. 10. 2016 proběhla v Brně schůze výbor ČAU. Presidentem ČAU byl zvolen Dan Orálek. Členové výboru se dále stali Jiří Bezrouk a z našeho oddílu Tereza Gecová, Ondřej Velička a Otto Seitl. Náš klub tak bude v pětičlenném vedení zastoupen třemi našimi členy.
Dan Orálek po nedokončeném Spartatlonu avizoval, že vydá v brzké době prohlášení co a jak dál. Po letošní nevydařené sezoně se rozhodl, že už se nebude připravovat a trénovat sám, ale do další sezony ho povede trenér Pavel Novák.

MČR veteránů v maratonu

V sobotu 1.10.2016 se konal za krásného a teplého počasí  Královský maraton v Písku a současně to bylo  MČR veteránů . Z našeho klubu se ho zůčasnili pouze 2 běžci, snad proto, že to bylo hodně daleko. Trať byla hodně náročná, běžely se 4 kola a to vždy do dlouhého kopce k hradu, a pak strmě dolů po žulových kostkách, po obrátce pak zpět. V katategorii M 49 běžel Pavel Sedlák a super časem 3:10:28 získal 1.místo na MČR a celkově 5. umístění . V kategorii M 74 jsem běžel já, a časem 4:26:07 jsem obhájil již po sedmé zlato a 1. místo v maratonu na MČR veteránů. Celkem tam startovalo 88 běžců,  já jsem byl na 63. místě. Všechny zdravím Václav Procházka.

Mezinárodní maraton míru Košice

Letošní Mezinárodní maraton míru, který se konal v neděli, 2. 10., mi sedl rozhodně lépe, než Runfest týden předtím, alespoň co se přímo běžecké stránky závodu týče. Vlastně jsem byl rozběhaný ještě z ostravského závodu, takže při samotném běhu jsem se cítil nadmíru dobře, i když únava byla v pozdější fázi závodu znát.

Na startu bylo poměrně teplo, asi 15-17;C, kolem poledne šla teplota přes 20, ale jinak pohoda. Již před 18. km mě předbíhal v tu dobu vedoucí David Kemboi Kiyeng z Keni, který také nakonec vyhrál.

Můj výkon se sice pohyboval na hranici únosnosti, ale žádné zvláštní potíže jsem neměl, a to ani s trávením, jenom již před 20. km mě začaly nohy, ale řekl jsem si, že to zkusím vydržet. Polovinou závodu jsem probíhal za 2:23:54, v cíli z toho bylo 1269. místo v rámci mužů a 609. místo v hlavní kategorii. Výsledný čas: 5:08:51. Jsem spokojen, bylo to o zhruba 13 minut lépe, než loni, a asi 20 minut rychlejší, než na letošním Runfestu.

Trošku je mi líto, že nás tam asi nebylo více, nicméně byl jsem odhodlán důstojně reprezentovat náš klub.

Jaroslav Máčala

Memoriál Michala Pětroše

V běžecké sezoně je mnoho komerčních závodů, kde je mnohdy nesmyslně vysoké startovné a v podstatě pro nic a pak je pár takových akcí, kde ty peníze vložené do závodu mají smysl. A takovou akcí je Memoriál Michala Pětroše. Snad každý zúčastněný, který v sobě cítí empatie, snaží se pomáhat potřebným, má radost z toho, že může svým dílem (startovným) přispět na dobrou věc. Celý organizační tým v čele s Davidem Koudelkou odvádí skvělou práci. Letos navýšili kapacitu na 300 startujících a opět poptávka přesáhla nabídku a bylo mnoho těch, kteří se už do startovní listiny nevešli. Potěšující a přínosný byl také fakt, že celá část startovného šla přímo na mobilní hospic Ondrášek.

A v sobotu se nejen veselilo, dobře bavilo, jedlo a pilo, ale také sportovalo :-). V závodě na 5,4 km jsme měli z našeho oddílu dva zástupce. A jak Patrik Chovanec mladší 27:01, tak Jana Dominiková28:14, zvítězili ve své věkové kategorii. Celkovými vítězi kratší distance se stali Tomáš Simon24:39 a Zdenka Mžiková 28:05 min. Pro první místo v závodě na 9 km si doběhl náš člen Ondřej Dominik 37:02. Následován byl Alešem Veličkou (JulboWay) 38:12 a Lukášem Rečkem 38:48 min. Mezi ženami si první dvě místa rozdělili dvojčata Denisa a Ivona Krejčiříkové (VZS Ostrava). jejich čas v cíli byl 41:30 a 42:43 min. Třetí místo získala Adéla Voráčková (SSK Vítkovice) 43:39. Na delší tratí jsme měli ještě další naše závodníky. Marek Škapa, ten den běžící solidárně v barvách svého bývalého oddílu X-Air Ostrava, skončil časem 40:01 3. ve své kategorii. David Rigo 46:00,Petra Schwarzová 51:37 (závodící v barvách VZS Ostrava) a Kristina Čabanová 1:02:43.

Opět vše klapalo, jak mělo. Počasí vyšlo na jedničku. To má prý na starosti Majkl tam nahoře. Skvělé odměny pro nejlepší závodníky, bohatá tombola a také již tradiční Davidovy vtípky :-). A tak už se jistě všichni těšíme na další ročník…nepropásněte registraci :-).

Běh na Emu

Neuplyne snad jediný týden, aby v regionu nevznikl nějaký nový závod. A tak pouhé tři dny po úspěšné premiéře Runfestu proběhla přímo v centru Ostravy další novinka. Na svátek svatého Václava se poprvé běžel Běh na Emu. Jeho organizátorem byl lyžařský oddíl Baníku Ostrava za podpory obvodu Slezská Ostrava. Trasa vedla z Slezskoostravského hradu po náplavce kolem řeky na Gagarinovo náměstí a pak přes Baranovec nahoru na vrchol haldy Ema. Serpentýnami opět dolů a po druhém břehu Ostravice zpět na hrad. Na 8,2km dlouhé trati čekalo běžce několik přeběhu mostu přes řeku nebo výběh i následný seběh několika desítek schodů.

Suverénním vítězem se stal Tomáš Maceček v čase 30:58. Trat byla pro něho jako stvořena, protože je nejen výborným vrchařem, ale i skvělým běžcem do schodů. Na druhém místě doběhl Jakub Lukáš, který nedávno vyměnil dres Julboway za SSK Vítkovice. V ženách zvítězila Adéla Esentierová před Luckou Gruchalovou. Naše zastoupení nebylo početné. Marek Škapa skončil celkově pátý, když doplatil na svoji slabinu v sebězích. Dvojice Jana Vaněrková a Lenka Hehejiková uzavírala pořadí žen.

Zajištění závodů bylo nadstardantní. Na trati snad 30 regulovčíků včetně městské policie, závod pro děti s doprovodným zábavním programem, bohatý raut po závodě, zpěvák před startem a koncert živé kapely na závěr. Startovné platilo i jako vstupenka do Miniuni apod. Pro nejlepší nechyběli finanční odměny. Kdo však chyběl byli běžci. Pouhých 21 mužů a 11 žen je na dnešní poměry a zmíněné zajištění závodů účast hodně nedůstojná. Pravdou je, že běh byl poněkud utajen a řada lidí o něm vůbec nevěděla. Podle pořadatelů by příští rok měla akce proběhnout v ještě větší kvalitě. A tak věřme, že organizátoři investují více úsilí i do propagace. A na Svatého Václava se na hradním nádvoří sejde mnohem více běžců.

Marek Škapa

Fachman kros Svoboda

Hezkého počasí babího léta si mohli užít závodníci, kteří se v neděli vypravili na Fachman kros do Svobody. Na start hlavního závodu na 15 km se postavilo 69 běžců a běžkyň a kratší varianty na 8 km se zúčastnilo 46 závodníků. Atmosféra zde bývala vždy domácí a přátelská a nejinak tomu bylo i na 5. ročníku. Celkovým vítězem hlavního závodu se stalMartin Ocásek (Krnov), když do cíle doběhl s pohodlným náskokem v čase 54:20 min. Druhý za ním skončil náš Ondřej Dominik 57:32 a třetí Roman Janeček (Caramba! Team) 58:37. Ženy byly „odsouzené“ bojovat jen o druhé místo, protože první příčku si s přehledem pohlídala naše Petra Pastorová 1:04:10 hod. Druhá tak skončila Lucie Gruchalová (TK Ostrava) 1:08:14 a třetí Jana Richterová (Prajzský BK Kravaře) 1:08:42. V závodě na 8 km zvítězili David Wittek 30:22 a Barbora Lampová 39:05, oba závodící za TJ Sokol Opava. Výsledky našich: Marek Škapa 1:00:02 a 1. místo v kategorii, Daniel Šindelek1:00:08 a 2. místo v kategorii, Petr Jorníček 1:07:28, Iva Pachtová 1:15:50 a 1. místo v kategorii, Jana Dominiková 1:16:55 a 2. místo v kategorii, Radek Luksza 1:17:08, Zdeněk Oršový 1:20:21 a Josef Smola 1:20:54 a 3. místo v kategorii.

IX. AUSTIN VALACHIA RUN

V sobotu (1. 10. 2016) se konal ve Vsetíně Valachia Run. Pořadatelé připravili pro každého něco: dětské mini běhy, rodinný běh, silniční 5, běh na 10 km a horský půlmaraton. Všichni členové naší výpravy absolvovali půlmaraton. Za slunečného počasí jsme si mohli užít krásného prostředí Vsetínských vrchů s nádhernými výhledy. Trasa byla vedena  ze70%  terénem. Zbytek po zpevněných cestách a po silnici. Převýšení  940m. Naše malá tříčlenná skupinka byla velmi úspěšná. Každý, si užil svoji chvilku na stupních vítězů.  Nejúspěšnější byla Iva Pachtová.  Celkově třetí žena. V kategorii druhá v čase 2:16:24. Martin Hořínek2:02:16, Petr  Jorníček druhý v kategorii v čase 2:04:24. Josef Smola druhý v kategorii v čase 2:50:22.

Petr  Jorníček

Výsledky: http://results.onlinesystem.cz/upload/2016/641/Horský%20půlmaraton_kategorie.pdf

Horský půlmaraton na pohodu

Asi to znáte všichni, jedete na závod, na který se celkem těšíte, ale už po startu cítíte, že to nepůjde úplně na plný plyn, ale bude to takříkajíc závod na pohodu. A takový byl Horský maraton pořádaných Valachiarunem ve Vsetíně. Byl prostě krásný a o výsledek tentokrát nešlo (byť 13. místo celkově není tak zlé).

„Trasa závodu vede náročným kopcovitým terénem. I když vychází z předešlých tras horských běhů, přibyly prudké seběhy i výběhy v členitém terénu po technicky náročných lesních stezkách. Velká část tratě vede po turisticky neznačených cestách, z nichž některé nejsou ani zakresleny v běžných mapách. Tyto cesty budou doznačeny těsně před závodem.“ Tak to bude sranda, říkám si po přečtení popisu trati, no a vlastně celkem byla.

Závod je „happeningem“ zahrnujícím různé typy běhů a aktivit pro děti, což je nejen trendy, ale my s menšími dětmi to velice vítáme ☺ Hlavní vlna – závody na 5, 10 a 22 km startují společně. S většinou rodinky, která běží 5ku se domlouváme na místě potkání, které odhaduji za 2 hodiny. S výstřelem se dáváme do pohybu a řadím se do skupinky, kterou tipuji jako tempově svou. Po zhruba 1,5 km městem se cesty dělí a my se vydáváme do kopců nad Vsetín. Moc vepředu a moc rychle říkám si poté co je kolem mě najednou prázdno, to není dobré. Záhy mě ale dobíhají rychlíci a jedna rychlanda, což mě uklidňuje, pomaličku klušeme do kopce, který se stále zvedá a sluníčko krásně svítí, prostě paráda. Záhy nastává první okamžik zlomu – polykám běžeckou pýchu a poprvé (a nikoli naposledy) přecházím do chůze. Je to ještě daleko a přece se neztrhám na začátku a těch slibovaných 900 m převýšení budeme muset někde nabrat, zdůvodňuji si rozhodnutí a plíce mi okamžitě poděkují. Při pohledu kolem sebe zjišťuji, že nejsem sám, což mě samozřejmě těší. Stoupání se zmenšuje a zase zvětšuje a občas přechází v rovinky a podle toho se odvíjí tempo. Pořadí se víceméně ustálilo a já si hlídám dostatečné rozestupy vepředu i vzadu a společnost mi dělají jen stromy, tráva a Ritchie Blackmore ve sluchátkách. Tak běžíme na první občerstvovačku (Janovské paseky, 6,5 km) a ještě kousek za ni, jedinou změnou je jedno předběhnutí někoho kdo asi přepálil začátek a jeden nový človíček přede mnou. To už je mi jasné, že to dneska nebude žádný trhák, běží se dobře, ale nějak chybí impulz zrychlit, zhruba si hlídám své místo a začínám přemýšlet o všem možném. Navíc se těžko hledá motivace, když jste si všechny běžecké cíle letos splnili. Na konci jednoho prudšího stoupání si vzpomenu na slova startéra o krásných rozhledech a na chviličku se zastavím a koukám, že měl pravdu, ty výhledy jsou fakt hezké – to, že kolem mě proklusali další dva borci, je mi v tu chvíli jedno a nakonec jsem je stejně za chvíli předehnal.

Změna přichází s další občerstvovačkou na cca 10 km. To odbočujeme mimo turistickou trasu a tak opouštím tvorbu strategického plánu a hodnocení zaměstnanců, nad kterými právě přemýšlím a 100% pozornosti soustředím na cestu – už si totiž nestačí hlídat kameny a kořeny, ale je třeba sledovat bedlivě i trasu. Popis trasy nelhal, cesta je chvílemi nezřetelná a celkem náročná. Záhy zjišťuji, že mi ten přede mnou někam zmizel a na 11 km se ve mně probouzí závodník – trasa vede pěšinkami nahoru dolů a já si připomínám, že to mě vlastně nejvíce na běhání baví. Problém nastává při prvním „kufru“, to jsem se naštěstí vracel jen kousek, zase se rozbíhám a nabírám rychlost a tak peláším lesem, až doběhnu na křižovatku, kde se cesty dělí, a žádný ukazatel nevidím. A je to tady říkám si, pochoduju chvilku kolem, jestli něco neuvidím a nic. Záhy mě dobíhá další závodník a ten už si nebere servítky, spustí příval nadávek a po zaváhání se vydává jednou z cest. Nu což říkám si a pouštím se za ním. Chvilku běžíme spolu, ale žádnou značku nevidíme. „Hele tam někoho vidím“, ukazuju na skupinku běžců ve svahu na druhé straně potoka, který záhy přeskáčeme a vmísíme se mezi ně. Z rozhovoru s jedním z běžců, ale zjišťuji, že ani on si není jistý, kde je a zda běží správně. Po asi kilometru se na naši cestu shora napojila další skupinka, která již běžela správně a to jsme již u občerstvovačce v Jasenicích (15 km). Jestli jsme si to zkrátili? Řekl bych, že ne, kilometry na hodinkách seděly s kilometrovým značením občerstvovačky, u které jsme se navíc potkali s klukem, co do lesa vbíhal přede mnou, maximálně jsme přišli o nějaké výškové metry, ale zase jsme ztratili čas volbou cest v lese.

Od občerstvovačky zase stoupáme, v kopci předbíhám spolublouditele a ještě jednoho běžce a takto nám to vydrží až do cíle. Tady už o závodění vůbec není řeč, dokonce přestávám sledovat i průměrné tempo a jen si hlídám pozici, a protože se na mě nikdo zezadu necpe, nikam se neženu a jen si tak klušu. Na 18 km je další občerstvovačka, protože mám hlad a před sebou ani za sebou nikoho nevidím, zastavím se a pojím. Dobíhá mě spolublouditel  a tak vyrážím a předbíhám ho. „Je to kousek do konce a pak už jen dolů do města“ volají za námi kluci, to vám tak věřím, odpovídám jim v duchu a měl jsem pravdu – do kopce to bylo a s kopce pak taky, ale pak nahoru a dolů ještě asi dvakrát. Pod sebou už slyším ruch z doběžiště, tak trošku přidávám. Výsledný čas je 2:02:16, a ty 2 minuty trochu mrzí, ale když si vzpomenu na průběh závodu… Po cestě z jídelny potkávám Ivanu Pachtovou a shodli jsme se, že to mělo své mouchy, ale že to byl krásný závod a to je v tu chvíli asi hlavní.

Martin Hořínek

Zlatý podzim, Vratimov

V sobotu 1.10. se uspořádal 24.ročník tradičního běhu Zlatý podzim ve Vratimově. Tento náročný kopcovitý závod měří necelých 10km a provede vás okolím Vratimova začíná se kousek od KD a dobíhá se z druhé strany. Velký dík patří určitě pořadatelům a především Zdeňkovi Fejglovi. Něco po půl jedenácté byl závod odstartován a na trasu se vydalo úctyhodných 89 běžců. Pěkné teplé počasí v kopcích nebylo idealní, ale jak se říká každý má stejné podmínky a nejlíp se s nima popasoval René Sasyn 33:23 z (1.Běžecký Jablunkov) druhý doběhl Honza Zemaník 33:25 (Salamon) a na třetím místě skončil Aleš Miko 33:40 (SSK Vítkovice). V ženách vyhrála Petra Pastorová 37:29 (MK Seitl Ostrava) druhá doběhla Veronika Siebeltová 39:01 (Atletika Frýdek – Místek) a třetí příčku obsadila Chlebiková Aneta 39:58 (1.Běžecký Jablunkov). V cíli na závodníky čekala výborná zelňačka.

Naši členové:

Fousek Jan 35:36, 1.místo Pastorová Petra 37:29, Pěchula Petr 40:54, 1.místo Slowioczek Roman 41:03, Lipina Tomáš 42:31, Dvorský Ladislav 43:03, Březina Ladislav 43:50.

Spartathlon i s naším členem Ondřejem Veličkou

V sedm hodin ráno řeckého času odstartoval v Aténách další ročník Spartathlonu. Je to jeden z nejtěžších a nejprestižnějších ultrazávodu na světě a jeho účastníci musí překonat vzdálenost 246 kilometrů. S číslem 259 do něj již podruhé nastoupil náš člen Ondřej Velička. Jeho počínání na trati můžete sledovat zde:

http://spartathlon.gr/en/live-data-en.html

http://dashboard.vidblee.com/ver2/videocode4.htm