Na maraton do Italské Pisy, kde byla přihlášena Petra, jsem ji chtěl doprovodit na kole. Už déle než dva roky jsem zlenivěl a nic nedělám, jenom sem tam doprovodím Petru na kole, při delším tréninku.
Před měsícem jsem šel na masáž do Frýdlantu nad Ostravici, protože mě dost bolelo koleno na pravé noze. Byla to spíš taková masáž, kde mě jenom mačkala body na nohou. Zažala tou levou nohou, kterou mám zdravou. A byla to taková bolest, že jsem měl oči zatlačené skoro až na druhé straně hlavy. Měl jsem co dělat, abych bolest vydržel a nekřičel. To už jsem měl obavy, když mě bude dělat tu bolavou – pravou nohu. Ale k mému překvapení to bylo v pohodě. Paní mi říkala, že tak dva dny bude noha bolet. Jo kdyby to tak bylo. Bolí mě dodneška a k mému nemilému překvapení – ta zdravá, bolí tak, že musím kulhat.
Takže ještě týden před odjezdem do Itálie si šla Petra zaběhnout 20 km a já jsem jel na kole sní. Už samotné nastoupení na kolo byl pro mne obrovský problém, protože jsem nemohl nohu ani přehodit přes sedlo právě pro velkou bolest. Trvalo mě to asi 10 min., než jsem přišel, jak na to. Musel jsem kolo položit na zem a překročit jednou nohou a kolo pomalu zvedat. Konečně se mi podařilo na kolo nasednout. Vyrazili jsme a já měl co dělat abych Petře stačil. Zrovna Petře se nechtělo běžet po rovině a vybrala si v Porubě u Myslivny les. Takže kopce nahoru a dolu. Přitom běžela po pěti minutách na km. Dokonce, když jsem jel do kopce, tak mě Petra tlačila, abych ho vyjel. No nějak jsem to zvládl.
Ve středu jsme vyrazili směr Itálie. První zastávku jsme měli v Benátkách. Auto jsme museli nechat na kraji města v garáží. Měli jsme jít asi 3 km pěšky do hotelu. No to bylo něco pro mé nohy. Při cestě do hotelu jsme přešli tak dvacet mostu přes kanály. A ještě k tomu jsem tahal kufr. Petra v ruce měla mobil s navigací a hledala adresu hotelu. Ale v úzkých uličkách se signál ztrácel a tak místo asi 3 km jsem ušel 5 km. Pak jsme došli ke kanálu a měli jsme se dostat na druhou stranu lodi. Stáli jsme na betonovém molu a mi se tak začala třepala pravá noha, že jsem byl z toho nervozní, jak mi nervy na nohou škubou. Rukama jsem si držel pravé koleno, aby se noha tak netřepala. Až mi Petra řekla, že to jede loď a hýbe se molo od vln. Konečně jsme došli do hotelu. No recepce v prvním patře a pokoj ve třetím patře, takže zase schody. Druhý den jsme se z hotelu šli projít městem. Naštěstí jsme měli hotel v centru Benátek. Naštěstí cesta zpět byla kratší. Protože už jsme nebloudili. Po prohlídce jsme šli zpět k autu a jeli směr v Florencie.
Opět jsme spali v centru, ale problém byl se zaparkováním auta. Petru jsem vysadil u hotelu a já jel hledat místo na parkování. Podařilo se mě ho zaparkovat na nádraží asi 1,4 km od hotelu. Než jsem našel hotel, tak asi třikrát jsem došel na jedno místo. Už jsem myslel, že budu chodit do rána. Řekl jsem si, že pojedu taxíkem. Když jsem mu řekl, kam chci jet, tak si mysle že si dělám srandu. Nech
těl mě vzít a až potom mi vysvětlil, že jsem 400 m od hotelu. Ukázal směr a já konečně po jedné a půl hodině došel do hotelu. V hotelu byla taková zima že jsme spali v teplákách. Nešlo dovřít okno.
Druhý den Petra běžela po památkách a já jsem jel za ni na kole. Musel jsem sice jezdit v protisměru a mezi turisty, ale aspoň jsem něco viděl. Konečně odpoledne odjezd směr Pisa a ubytovali v hotelu, kde jsme bydleli v přízemí – uf!
Další den byl start maratonu kousek od šikmé věže a cíl přímo u věže, běžel se jeden velký okruh. Jak jsem vytahoval kolo z kufru, tak se mě podařilo zadní kolo zaháčit o sedadlo na autě a podařilo se mě potáhnout za lanko na zadním kole. Takže nešlo brzdit zadním kolem. Mezi tím se šla Petra rozklusat na závod a měla na zádech batoh. No než jsem opět nasedl na kolo, Petra už byla fuč. Tak jsem jel ke startu a hledal jsem ji. Asi 15 min. před startem jsem ji našel, jak běhá rovinky a batoh na zádech. Petra byla na mě naštvaná a už myslela že poběží s batohem. Start byl v 10 hod a já vyjel na kole o něco dřív. Na třetím km jsem čekal na Petru, poté jsem jel sní. Naštěstí trať byla rovinatá. Ale bylo dost chladno a skoro pořád protivítr. Měl jsem co dělat v tom protivětru. Petra běžela první půlku za 1:21 hod. na třetím místě. Potom kolem 27. km jsme dorazili k moři, kde dost foukalo a já měl co dělat abych Petře stačil. Na posledních 8 km už Petra slábla, byla promrzlá a chytala křeče a tak nás přeběhla jedna běžkyně. Já opět 3 km před cílem jsem jel do cíle, abych mohl Petru v cíli vyfotit. Asi 500 m před cílem byly po obou stranách zábrany a plno diváku. Než jsem se probral k cíli tak jsem akorát mohl Petře vyfotit záda, jak dobíhá.
Jo mimochodem – Petra doběhla na 4. místě v čase 2:49:24 hod.
Snad jediný, který s podmínkami neměl žádné problémy a hnal si to do cíle, jako by se „nechumelilo“, byl vítězný 
Ve druhé polovině prvního okruhu se v čele vykrystalizovala pětice nejrychlejších, ze které také vzešel následný vítěz 
Na našem stadionu jsme již potřetí oslavili silvestra a celkem se nás sešlo přes dvacet.
