Novinky

Milé ženy,

srdečně vás zveme na nezapomenutelný zážitek plný radosti, pohybu a solidarity – závod Ostravské běhny 2025! Přijďte si užít den plný energie a skvělé atmosféry.

Závod odstartuje u Forum Nová Karolina a nejdelší trasa povede až do malebného prostředí Komenského sadů, které jsou oázou klidu a zeleně v srdci Ostravy.

Připravili jsme pro vás různé trasy:

🏃‍♀️ Běh 2,5 km
🏃‍♀️ Běh 5 km
🚶‍♀️ Nordic Walking 2,5 km

Ať už jste nadšené běžkyně, milovnice chůze nebo jen hledáte příležitost k pohybu a zábavě, určitě si najdete tu pravou výzvu. Navíc se můžete zapojit do jedné z šesti věkových kategorií.

Myslíme i na děti! Pro vaše nejmenší budou připraveny dvě závodní tratě a  také bohatý program plný zábavy, aby si i ony mohly užít tento slavnostní den.

Po závodě vás čeká spousta dalších aktivit a občerstvení v areálu Nové Karoliny, kde se můžete potkat s ostatními účastnicemi a užít si příjemné chvíle.

Tak neváhejte a přijďte si s námi užít den plný pohybu, radosti a solidarity!

Těšíme se na vás!

Začínáme 7.6.2025 ve Forum Nová Karolina

V cíli na vás bude čekat:

• originální funkční tričko
• účastnická medaile
• věcné ceny pro první tři vítězky v každé kategorii

Startovní čísla, výsledkový servis, zabezpečení trasy i zázemí jsou samozřejmostí. Zajistíme vám naprostý běžecký komfort.

Předběžný harmonogram

• 8:30 Prezentace
• 9:15 WarmUp pro Nordic Walk
• 9:30 Start Nordic Walk 2,5 km
• 9:45 WarmUp pro děti
• 10:00-10:15 Start Dětské běhy
• 10:30 WarmUp pro trasu 2,5 km
• 10:45 Start Běh žen 2,5 km
• 11:00 WarmUp pro trasu 5 km
• 11:15 Start Běh žen 5 km
• 13:00 Vyhlášení výsledků

Kategorie:

Běh 2,5 km

• do 29 let
• 30-39 let
• 40-49 let
• 50+ let

Nordic-walking 2,5 km

• do 29 let
• 30-39 let
• 40-49 let
• 50-59 let
• 60-69 let
• 70+

Běh 5 km

• do 34 let
• 35-39 let
• 40-44 let
• 45-49 let
• 50-54 let
• 55+ let

Dětský závod

• 2-7 let | 400 m
• 8-12 let | 800 m

Startovné

	28.2. – 20.4.	21.4. – 1.6.	7.6. (na místě)
Ženy	500 Kč	600 Kč	700 Kč
Děti	50 Kč	50 Kč	100 Kč

REGISTRACE ZDE

Ve dnech 28. a 29. března 2025 proběhne v Ostravě Vítkovicích školení rozhodčích 3. třídy. Toto školení je určeno pro zájemce o rozhodování atletických soutěží z řad rodičů závodníků, současných závodníků, atletických funkcionářů bez kvalifikace rozhodčího nebo pro zájemce, které nějakým jiným způsobem atletika oslovuje. Seminář je finančně zpoplatněn a časově bude zahrnovat páteční odpoledne a celou sobotu. Pokud by měl někdo ze členů našeho oddílu zájem, bude mu kurz v plné výši uhrazen. Zájemci se mohou hlásit na email: mkjanavaclavkova@seznam.cz

V sobotu 22.2 se po Prusinovických cestách a pod azurovým nebem proběhlo přes 380 běžců, při účasti na 32. ročníku Rohalovské desítky. Na startu závodu, se tedy sešlo velké množství běžeckých nadšenců, mezi kterými se našlo i několik členů našeho oddílu. Teplé, skoro jarní počasí naznačovalo, že to bude bezva běžecký zážitek a nic nebránilo tomu, aby se všichni účastníci mohli úderem dvanácté hodiny vydat po asfaltové cestě na deseti kilometrovou trasu.

Ta vedla z Prusinovic do vedlejší Tučapy, byla docela kopcovitá a prověřila výdrž nemála závodníků. Po uběhnutí trasy, pak za podpory mnoha fandících návštěvníků, na každého čekala v cíli pěkná medaile, a po odpočinku si každý mohl pochutnat na zaslouženém a hlavně vynikajícím guláši.

Vyhlášení proběhlo bez problémů, bylo oceněno spoustu běžkyň a běžců, mezi nimiž byl i náš Dan Šindelek, který se v kategorii M60-65 a s časem 40:23, postavil na bednu na příčku nejvyšší. A my mu tímhle z celého srdce gratulujeme.

Šindelek Dan 40:23
Fousek Jan 45:15
Hutin Jan 56:24
Skřipcová Irena 59:50

 

Honza Hutín

Začátkem února navštívil Otto Seitl, zástupce Ostrava City Marathonu, komunikační a marketingovou společnost PULARY GROUP. S potěšením oznamujeme, že během schůzky byla dojednána spolupráce, a PULARY GROUP se tak opět stává hlavním komunikačním a marketingovým partnerem našeho nejvýznamnějšího závodu.

Letos si připomínáme 30 let od podepsání partnerské smlouvy mezi městy Ostrava a Drážďany. Při této příležitosti jsme se rozhodli uspořádat štafetový běh z Ostravy do Drážďan, který bude symbolizovat nejen naše dlouholeté partnerství, ale také sportovního ducha a spolupráci.

Podpora primátora

Tuto akci podporuje město Ostrava, a dokonce se prvního úseku osobně zúčastní i primátor Ostravy. Přislíbil, že nás do Drážďan přijede podpořit a společně s námi proběhne závěrečný úsek štafety.

Termín akce

Přesný termín štafety zatím není stanoven. Čekáme na potvrzení z Drážďan, aby nás tam mohli přivítat oficiální představitelé města. Jakmile bude termín potvrzen, budeme vás informovat.

Hledáme běžce!

Pro tuto jedinečnou akci potřebujeme sestavit tým 8 běžců a 4 náhradníky. Pokud se chce někdo z našich členů zúčastnit, nechť nám zašle následující informace:

• Jméno a příjmení
• E-mail
• Telefon
• Velikost trička

Financování

Akce je financována z prostředků DP Ostrava a města Ostravy. Přidejte se k nám a buďte součástí nezapomenutelné sportovní události, která propojuje dvě partnerská města! Těšíme se na vaši účast!

Hlásit se můžete na email: ottoseitl@seznam.cz

Stadion Mk Seitl Ostrava v Ostravě – Martinově prochází po zářijových povodních z minulého roku velkou rekonstrukcí. Momentálně se provádějí zednické práce, výměna elektroinstalace, oprava stropu a střechy. Pak přijde na řadu penetrace, malování a poté konečně závěrečný úklid.

Video ze stadionu

Až nastane ten pravý čas, budeme rádi za každou pomocnou ruku při finálním úklidu.

Doufáme, že bychom se na stadioně mohli potkat už v květnu nebo červnu tohoto roku a společně oslavit znovuzrození areálu.

IMOS LH 24 hodin na Lysé hoře 2025

Když se v sobotu 25. ledna 2025 rozbřesklo nad Beskydami, dva neohrožení členové MK Seitl Ostrava, Radim Murárik a Michal Kubín, se postavili na start legendárního závodu IMOS LH 24 hodin na Lysé hoře, který je vyhlášen jako Zimní MČR v horském maratonu jednotlivců. Tento extrémní vytrvalostní závod, který se koná na Lysé hoře, láká odvážlivce z celé republiky již od roku 2012. Cílem je během 24 hodin co nejvíce krát zdolat náročný okruh o délce 13,4 km s převýšením 850 metrů.

My jsme se rozhodli čelit této výzvě jako jednotlivci. S odhodláním a humorem sobě vlastním jsme se vrhli do boje s nástrahami trati. A že jich nebylo málo! Kromě strmých stoupání a zrádných klesání nás na vrcholu Lysé hory přivítal vítr o rychlosti až 86 km/h, který se nás snažil sfouknout zpět do údolí. Cesta byla suchá, místy mokrá, viditelnost byla celkem dobrá (start na suchém asfaltu se postupně přes bláto měnil na ledovku až na ztvrdlý sníh, to vše se kolo od kola dramaticky měnilo k horšímu, bláta přibývalo a z pevného sněhu byla uklouzaná břečka, která si vyžádala i nehezké pády). Naše příprava byla pečlivá – tréninky, strategie, výběr správného oblečení a občerstvení (ano, i tatranky mají své místo v profesionálním sportu). Ale jak se říká, člověk míní, Lysá mění.

Po startovním výstřelu jsme se s Michalem vrhli do prvního kola s elánem sobotního rána. První výstup na vrchol proběhl hladce, dokonce jsme si dovolili i pár vtípků o tom, jak to „půjde samo a jestli nedáme hned pauzu na oběd v hotelu Sepetná, když jsme běželi okolo“. Ale jak slunce stoupalo výš, začaly se objevovat první náznaky únavy.

Nenechali jsme se odradit. S každým dalším kolem si dokazovali, že máme na to překonat sami sebe. A když už nohy začínaly protestovat a mysl toužila po teplém čaji, přišla na řadu podpora. Radimův taťka, který se ujal role supportu, byl vždy připraven podat pomocnou ruku (a svačinu). V depu připravoval občerstvení a staral se o naše vybavení. Bez jejich podpory bychom to rozhodně nezvládli. Na trati nás povzbuzoval trenér Martin Prusek s manželkou a kamarády, jejichž hlasité fandění dodávalo potřebnou energii. A samozřejmě nesmíme zapomenout na velmi početnou skupinu s členy MK Seitl Ostrava, kteří přišli podpořit své kolegy a vytvořili atmosféru, která by rozhýbala i lenochoda. Vaše podpora pro nás byla nesmírně důležitá a dodávala nám sílu pokračovat dál.

Někde kolem třetího kola jsme si uvědomili, že naše představa o nekonečné energii byla poněkud optimistická. Michal začal mluvit o halucinacích ve formě tančících medvědů, zatímco já jsem přemýšlel, zda by nebylo lepší se věnovat šachům.

Když se setmělo, teploty klesly a my jsme se museli vypořádat s chladem, pocitově s minimálně hurikánem, nekonečnou tmou a „lehkou“ únavou. Každý další výstup na vrchol byl boj s vlastní vůlí (životem). Ale s každým dalším sestupem jsme si uvědomovali, že se blížíme k cíli (čokoládě a klobásce).

Speciální poděkování patří rovněž přítelkyni, která nespala, sledovala celou noc naše výkony a posílala podporující zprávy, které nám dodávaly morální vzpruhu. Také obrovský dík patří kamarádům za nedělní servis s jídlem, protože regenerace začíná právě u dobrého talíře po závodě.

Dokončili jsme závod s celkovým počtem kol (Radim 9, Michal 7). Byl to pro nás oba obrovský úspěch a zážitek, na který nikdy nezapomeneme.

A jak dopadli ti nejlepší? Vítězem letošního ročníku se stal Jan Procházka, který nedal nikomu šanci a suverénně zvítězil. V ženské kategorii zazářila Katka Klepáčová, která si připsala vítězný hattrick.

IMOS LH24 opět ukázal, že je závodem pro skutečné srdcaře (čti blázny), kteří jsou ochotni překonávat sami sebe a čelit nástrahám přírody i vlastního těla. A my už teď víme, že se na start příští rok určitě nepostavíme.

Závěrem slova trenéra Martina: „pak se s dovolením vrátíme k atletice a budeme dělat věci co Tě nezlikvidují.“

Radim

V sobotu 25.1.2025 jsme se vydali s nečleny i členy Mk Seitl Ostrava na Druhý společný výšlap na Lysou horu – MK SEITL spojený s fanděním závodníkům na LH24.

Většina členů naší výpravy se vydala z Ostravy autobusem směr Krásná s přestupem ve Frýdku – Místku. Kvůli zpoždění autobusu už na nástupní zastávce ÚAN v Ostravě nám ujel autobus, na který jsme měli přestupovat ve Frýdku-Místku. Nedalo se nic dělat. Našli jsme si zázemí v cukrárně Marek na náměstí Svobody a jeli dalším autobusem směr Krásná o hodinu později. Po cestě na Lysou horu jsme potkávali spoustu dalších výletníků a kousek pod vrcholem na tzv. „serpentinách“ už i samotné závodníky.

V Bezručově chatě jsme se potkali s dalšími členy klubu, letos jsme se po Lysé hoře toulali ve více skupinkách, a před chatou jsme čekali na závodníky, ať jim můžeme fandit a podpořit je. Někteří z nás do toho fandění dali opravdu vše, jako třeba Martin Prusek, a padli běžci Radimovi Murárikovi pod jednou z bran až k nohám. No co by trenér pro svého svěřence neudělal. 😀 Fandili jsme i při zpáteční cestě směr Ostravice, protože jsme velkou část cesty šli po trase závodu. Byli jsme moc rádi, že jsme měli možnost vytvořit fanklub a po skončení LH24 slyšet hezké odezvy na naše fandění.

Gratulujeme vítězům závodu IMOS 24 hodin na Lysé hoře:

Závod celkově vyhrál Jan Procházka (Craft Team) s absolvovanými 12ti koly za 22:45:35 hod. Z žen se na prvním místě umístila Kateřina Klepáčová (Kilpi LC Ladies/TJ Slezan F-M) s absolvovanými 11ti koly za 22:20:12 hod. Nejstaršímu účastníkovi závodu Emilu Trombikovi (TJ Slavoj Český Těšín) bylo 79 let a absolvoval 5 kol v čase 22:01:08 hod.

Gratulujeme také našim borcům z Mk Seitl Ostrava a děkujeme jim za úžasnou prezentaci klubu:

Radim Murárik 9 kol za 20:03:13 hod. a úžasné 23. místo celkově, Michal Kubín 7 kol za 18:40:31 hod., Josef Smola 4 kola za 13:39:58 hod., Rostislav Marvan spolu s Jan Šlachta jako Milota team 11 kol za 22:22:07 hod. a Miroslav Valošek s Michalem Petrem jako MV Sorting Team 10 kol za 21:56:41 hod.

Druhý společný výšlap na Lysou horu s Mk Seitl Ostrava | Facebook

Druhý společný výšlap na Lysou horu s Mk Seitl Ostrava sobota 25.1.2025 – mkseitl – album na Rajčeti

Až na vrcholky hor…

Iris

Příběhy vítkovické atletiky (1924–2024) je unikátní publikace mapující století vítkovické atletiky, kterou dal dohromady Aleš Uher st. Je to unikátní mozaika vzpomínek lidí, kteří psali historii královny sportu v Ostravě, v Česku a bez nadsázky i ve světě. V kapitolách se dojmete nebo zasmějete s olympioniky jako Helena Fibingerová, Taťána Netoličková, Denisa Rosolová či Jaroslav Bába. V knize nechybí ani historky Jana Železného či příběhy Ireny Szewińské, Sergeje Bubky, Usaina Bolta, Alberta Juantoreny, lorda Sebastiana Coea, Monda Duplantise a dalších úžasných světových atletických hvězd. A jedna kapitola je také věnována našemu dlouholetému předsedovi. Zde je její přepis:

Otto Seitl

(1953, se stal maratonskou legendou, jako první Čechoslovák překonal na čtyřiadvacetihodinovce vzdálenost 250 kilometrů, v kariéře jich uběhl na 245 000 km)

Prožil jsem život v běhu

Co si pomyslet o člověku, který má za sebou 370 maratonů, 17 čtyřiadvacetihodinovek, 24 závodů na 100 km a dva šestidenní závody? Fanatik? Blázen? Borec? Možná by se hodilo vše a asi nejlépe „bláznivý borec.“ Živa legenda nejen ostravského maratonu.

Přitom nechybělo mnoho a mohl z něj být fotbalista. Běhat sice uměl, vyhrál coby žák dokonce i okresní přebor. Ale chtěl hrát za Baník.

Na Bazaly se chodil dívat na ligu už od deseti, a když se tam pořádal nábor žáků, Nezaváhal. „Posílali mě od čerta k ďáblu, od jedněch dveří ke druhým, tak jsem se naštval a řekl si, že to zkusím ve Vítkovicích.“

„To mi bylo čtrnáct. Když jsem tak postával před bránou vítkovického stadionu, uviděl mě nějaký pán. Zeptal se, na co čekám, a hned jestli nechci mezi atlety. Až později jsem přišel na to, že to byl Olda Jurák. Zlatý chlap, který se stal tak trochu i mým druhým otcem, protože o tátu jsem přišel už v dětství.“

Protože v dorosteneckém družstvu chyběli překážkáři, padlo na Otu. A nebyla to špatná volba. Alespoň zpočátku, kdy se stal přeborníkem ČR na 100 m překážek, byl i v širší nominaci na 400 metrů překážek. „Běhal jsem i za ligový mančaft, byl jsem v družstvu, které v Košicích vybojovalo postup do první ligy. Ale byl jsem malý, věděl jsem, že na překážkách nemám perspektivu. V jednadvaceti jsem vlastně s atletickou kariérou skončil. Pracoval jsem ve Vítkovicích, nejdříve v závodě 84 – údržba a pak až do důchodu v závodě 2. Chvíli jsem dělal údržbáře na stadionu a taky trénoval děcka. Do mojí party patřil třeba i Tomáš Pracný, který je teď ředitelem Sportovního gymnázia Dany a Emila Zátopkových. Na stadionu jsem trávil prakticky celé dny, všechen volný čas ostatně jako skoro všichni. Měl jsem to tam rád, dokonce jsem byl odměněn kouskem tartanu jako nejlepší brigádník, když se dělala nová dráha. A jak mě napadlo zkusit místo překážek uběhnout něco delšího? Jednou jsem se přihlásil na hodinovku, která se Vítkovicích pravidelně běhala. Bylo to na konci sezony, uběhl jsem možná 15 kilometrů. Takže nic moc. Ale kluci mi říkali, že bez tréninku to bylo docela dobré. No, a tak se země stal vytrvalec.“

Svůj první maraton zaběhl v Prostějově. Říkal si, že se budu držet dědků, ale po dvou kilometrech mu jeho tempo nevyhovovalo. „Nemohl se dívat na jejich styl běhu a utekl jim. Ale na třicátém kilometru, kdy vlastně maraton teprve začíná, se dostávali přede mne a viděl jsem je pak až v cíli. Musel jsem ledacos překousnout, když jsem prohrával, a trvalo mi to docela dlouho, než jsem zaběhl,“ říká skromně ten, který má osobák 2:27,53 hod. a pod tříhodinový limit se vešel při maratonech osmdesátkrát.

Možná si ještě někdo vzpomíná, jak se na Vítkovickém stadionu v osmdesátých letech běhala čtyřiadvacetihodinovka. Ota tam soupeřil s dalším výborným vítkovickým maratoncem Břetislavem Molatou. Skončil druhý, ale v dalším závodě překonal jako první Čechoslovák vzdálenost 250 kilometrů. „Víte, někdy se tak trochu pousměju, když si vzpomenu, že na Košickém maratonu jsem dosáhl času třeba 2:45 hod. a byl jsem devětačtyřicátý. Doba je jiná, dnes když dáte maraton za 2:50, tak je to dobrý čas. Nebo když vidím dálkové běžce se sluchátky na uších…. Já si vychutnával přírodu, ptačí zpěv, díval se kolem sebe. Na stadionu nebo v hale to byla nuda. Někdy jsem myslel, že to dokonce zabalím. A jen tak mimochodem a bez vychloubání, jsou borci, kteří za týden uběhnou 40 km a myslí si kdovíco. To já dělal denně. Kdybych si měl v tréninku zaběhnout jenom desítku, to bych se ani nepřevlíkal, nezapotil, to by mi nestálo za to. Ale vím, my jsme měli jen to běhání. V televizi šly dva naše a dva polské programy, nebyly mobily, dneska je těch lákadel mnohem více. A všichni mají taky méně času. Doba je hrozně uspěchaná,“ chápavě se usměje.