Novinky

Ano, čtete správně. MK Seitl Ostrava měl svého vyslance ve Středozemi. Kdo jiný by měl reprezentovat náš klub na tak epickém závodě, než náš dobrodružstvím posedlý Radim Murárik! 🚀

Radim se totiž rozhodl, že půlmaratonů po Evropě už má dost. Jak je jeho zvykem, dobré nápady nechává jiným a dělá jen ty bláznivé. Chce to něco víc. Něco magického. Něco… co zavání elfím potem a skřetím povzbuzováním. A tak si zabalil kecky, přibalil do batohu trochu uheráku (pro jistotu) a vyrazil na Nový Zéland, konkrétně do Hobitína, kde se každoročně koná legendární Middle Earth Halfling Marathon.

 

A teď si představte to – běžet 21,1 km mezi hobitími norami, zatímco vás Gandalf na každém kilometru povzbuzuje „Fly, you fools!“. 🍻

Otočený svět a běh hlavou dolů

Radim čelil hned několika výzvám. Tou první bylo 17 dní strávených na opačné polokouli. „Nejtěžší bylo být hlavou dolů tak dlouho. Neustále jsem měl pocit, že mi krev teče do hlavy a že mi mobil padá do oblak,“ svěřil se Radim. „A taky jsem si omylem koupil opalovací krém na noční použití. Tady je všechno naopak!“ Odletěl v zimě, přiletěl do léta, které se změnilo v podzim a vrátil se na jaře. Z toho jde jednomu hlava kolem…

Přesto se nezalekl. Po týdnu, kdy si zvykl na chůzi po stropě, se vydal na start závodu. Nutno říct, že atmosféra byla doslova filmová – hobití vesničky, zelené pláně, a dokonce i skupinka nadšenců převlečených za filmové postavy, kteří běžce „motivovali“ pořváváním.

Výsledek? Epický!

Ale teď to hlavní – Radim Murárik doběhl na celkovém 23. místě, což mu vyneslo 11. místo v kategorii z přibližně 800 běžců.

Na trati padla i jedna kuriózní situace – v 15. kilometru mu cestu zkřížil Skřítek Bilbo, který se nabídl, že mu půjčí Prsten, aby se mu běželo rychleji. Radim prý chvíli váhal, ale nakonec zvolil klasiku: „Radši gel než Prsten.“

Závěr: kde jinde se potíš vedle elfů?

Middle Earth Halfling Marathon je prý jeden z nejpohodovějších a zároveň nejveselejších půlmaratonů, jaké Radim zažil. A podle jeho slov to určitě nebyl poslední běh mimo Evropu: „Teď pokukuju po Antarktidě. Prý je tam méně stoupání a tučňáci nefandí moc nahlas.“

Radim

 

Připravte se, protože už příští čtvrtek odstartuje 1. ročník Oddílového poháru – běžeckého seriálu určeného výhradně pro členy našeho oddílu. A start to bude pořádně svižný! Během několika málo dnů budete mít možnost posbírat první body hned ve dvou závodech.

 Čtvrtek 17. dubna – Kateřinský běh Hrabovou
 Sobota 19. dubna – Hasičský velikonoční běh Jilešovicemi

Nezapomeňte: podmínkou účasti v poháru je uhrazené členství na rok 2025. Několik členů to zatím nestihlo – mají posledních pár dní na nápravu. Po 17. dubnu už nebude možné být do poháru zařazen bez splněné této podmínky.

Těšíme se na napínavé, ale férové souboje na trati a přejeme všem hodně sil v boji o titul nejlepšího běžce a běžkyně Maratón klubu Seitl Ostrava!

V pátek 4. 4. jsme se Sašou odjeli do královského města Krakova, kde se přes víkend konala spousta běžeckých klání. Páteční počasí bylo letní, ale věděli jsme, že v sobotu už to bude horší.

Saša vybíhala v sobotu ve 20:30 hod. na Night Run desítku. Na startu bylo 7000 závodníků. Počasí chladné, něco těsně nad nulou. Nicméně Saša přiběhla spokojená. Závod zvládla v čase 1:03 hod. a moc se jí líbila krásně osvětlená trasa, která vedla starým městem a dokonce přes královský hrad Wawel, kde na nádvoří závodníkům hrála kapela starobylé písničky.

Jediným negativem tak bylo velké množství závodníků, kteří se v zúžených místech trasy štosovali a při proběhnutí houpacího dřevěného mostu se tvořila zácpa.

V sobotu dopoledne mi přijela sestra Lucka, abychom společně v neděli v devět hodin vystartovali na Krakovský maraton. Ráno bylo počasí už pěkně studené, místy poletoval sníh. Startovalo se po skupinách, takže nebyl hromadný start. S Luckou jsme pět minut před startem vlezli do startovního koridoru. Sice nebyl pro náš čas, ale už jsme se nemohli přesunout. Všude byly davy lidí. Najednou se vedle nás objevil Radek Luksza. Neuvěřitelná náhoda. Na startu bylo 8 000 závodníků a Radek se ocitl zrovna u nás. Takže jsme si všichni popřáli hodně štěstí a vyrazili na trať. Chvíli jsme běželi přes centrum města a pak hlavně po hlavních ulicích Krakova do různých jeho částí, kde byly otočky a zase stejnou cestou v protisměru se běželo zpět.
Jako kdybych v Ostravě běžel po Nádražní a přes Hrabůvku. Kulisa byla perfektní, diváci nás povzbuzovali ze všech sil. Na trase se ke mně, jako snad na každém maratonu, hlásili dva slovenští běžci, kteří znali Ottu, tak jsme prohodili pár slov.

Jak jsme se dostali na otevřenější prostor, nepříjemně foukal studený vítr, takže mi byla celou cestu zima. Super byly občerstvovačky, snad co 3 km. Vždy se střídala občerstvovačka jen s vodou a následující i s ionťákem a sladkostmi.

Do cíle jsem doběhl za 3 h 54 min, což se mi líbilo.

Na Krakovském maratonu se mi líbí hlavně divácká kulisa, péče o závodníky a hlavně v cíli jsou připraveny i teplé sprchy. Trať je placka, takže se nikdo nemusí bát, že bude bojovat s převýšením. Škoda, že nevyšlo počasí, ale i tak jsme se z Krakova vraceli spokojeni.

Ivan

V Petřvaldě se v neděli uskutečnil šestý První Havířovský maraton 2025 a zároveň vyhlášení MSBP 2024. Po přečtení této úvodní věty si čtenář pomyslí, že to autor článku asi nemá v hlavě úplně v pořádku nebo je pod vlivem omamných prostředků. Takže nezbývá než uvést všechno do správných souvislostí.

Již se stalo tradicí, že na jaře pořádá oddíl regioRun Havířov maraton. Jeho trať vede po cyklostezkách v okolí meandrů řeky Lučiny. Ovšem během loňských zářijových povodní byla celá tato oblast silně zasažena. Všechny škody ještě nejsou odstraněné a tak se muselo letos hledat náhradní řešení. Organizační tým pod vedením Petra Waly se nakonec rozhodl uspořádat závod v Pežgovském lese na pomezí Havířova a Petřvaldu. 

Zázemí vzniklo v Hostinci Na Podlesí nedaleko vodárny v Petřvaldě. Účastníky maratonu čekalo deset kol, částečně po asfaltu a zbytek po šotolině. Na rozdíl od tradiční rovinaté tratě, zde běžci museli zvládnout v každém okruhu citelné stoupání. Přidruženými závody byli půlmaraton (pět kol) a čtvrtmaraton (2 kola a náběh). Na startovní čáru se postavilo 18 maratonců, 10 půlmaratonců a 31 běžců na nejkratší trať. Mezi nimi řada Slováků a nechyběli ani zástupci Polska. Počasí bylo víceméně ideální, pod mrakem a docela chladno.

Vítězem královské tratě se stal Martin Petreje za 3:13:18 a Belinda Kaiser 3:35:38. Půlku vyhrál Karel Harry Škrobánek v čase 1:43:38 a Marie Tomanová 2:05:12. Čtvrtmaraton se započítaval do MSBP a proto se na něm sešla nejkvalitnější konkurence. Roli favorita potvrdil David Flaša a cílovou čáru proťal v čase 38:51. Mezi ženami s přehledem zvítězila po zranění se vracející Markéta Kašná za 46:06.

Účast členů našeho oddílu byla (bohužel) poměrně skromná. Maraton běželi Pavel Juřica 3:47:49 (3 v B) a Roman Slowioczek 3:50:13 (1 v D). Půlmaraton absolvoval Miroslav Valošek za 2:09:58. Nejpočetnější zastoupení jsme měli v čtvrtmaratonu a všichni skončili na bedně. Marek Škapa 43:09 (1 v C), Dan Šindelek 43:33 (1 v D), Petr Škrabánek 43:46 (2 v D), Iva Pachtová 50:35 50:35 (2 v F) a Alfons Vytisk 1:05:31 (1 v E). Za zmínku určitě stojí, že v maratonu byl vyhlášen i vítěz po přepočtu věkových koeficientů. K naší radosti se jim stal nestárnoucí Roman Slowioczek!

Po skončení závodů proběhlo vyhlášení Moravskoslezského poháru za loňský rok. Absolutními vítězi se stali Miroslav Mokroš a Markéta Kašná. Na skvělém druhém místě celkově skončili Dan Šindelek v mužích a Iva Pachtová v ženách. Zároveň ovládli své věkové kategorie. Oběma posíláme velkou gratulaci! V kategorií M50 skončil druhý Marek Škapa, v M60 první Petr Škrabánek a druhý Roman Slowioczek, v M70 první Alfons Vytisk a druhý Josef Smola. Podrobné výsledky a propozice letošního ročníku naleznete na stránkách www.msbp.cz.

Na závěr si dovolím pár osobních dojmů. Změna tratě mi udělala radost, protože rád poznávám nová místa a v tomto lese jsem v životě nebyl. Paradoxně hned tento týden do něho zavítám znovu v rámci závodů v orientačním běhu. Organizace byla výborná, pěkná medaile a skvělé buchty. Musím vyzdvihnout i zázemí v hostinci Na Podlesí a moc příjemnou obsluhu. Na druhou stranu si část účastníků stěžovala na poměrně velké převýšení a některým vadilo, že půlka tratě byl asfalt a druhá terén. Ale nejde se zavděčit všem. Příští ročník maratonu se má vrátit zpět na tradiční místo u řeky Lučiny. Ale ve hře je i varianta, že na letošní trati se rovněž uskuteční nějaký běžecký závod. Osobně bych to určitě přivítal…

Marek

Čtvrtou březnovou sobotu se běžel okolo řeky Bečvy Osecký půlmaraton. O oblíbenosti tohoto komornějšího, ale o to pohodovějšího a klidnějšího závodu svědčí pořadí, čítající již patnáctý ročník.
Vedle restaurace U splavu, se na startovní čáru postavilo šedesát pět běžců a o půl jedenácté se houf nadšenců vydal na dva deseti kilometrové okruhy podél malebného prostředí řeky Bečvy. Běželo se po asfaltové cyklostezce a rovinatý profil umožňoval všem (komu se chtělo), do toho pořádně šlápnout a zaběhnout pěkný čas, či si doběhnout pro nějaký ten osobní rekord.
Počasí ke spokojenosti všech, vyšlo naprosto parádní. Sluníčko hřálo, vítr foukal tak akorát, příjemně ochlazoval, ale také dokázal v protisměru pěkně zpomalit a potrápit.

S časem 1:12:19 proběhl cílem jako první Cimbálník Pavel. Druhým byl Vandrovec Václav (1:13:05) a třetí cílem proběhl Svoboda Marek (1:16:39).

Mezi ženami vybojovala první místo Špičáková Jitka (1:26:49), druhá byla Fritscherova Jana (1:32:51) a na třetím místě se umístila Hubáčková Zuzana (1:33:53).

A jelikož se musí podporovat zájem ke sportu i u těch nejmenších z nás, pořadatelé uspořádali dva kratičké závody na 500 a 1100 metrů. Soutěživý duch, radost a nadšení ve tvářích dětí, dokazuje účelnost těchto mini závodů.

Díky pořadatelům za skvěle zorganizovanou akci. Škoda jen malé propagace závodu. Dostat závod do podvědomí většího okruhu běžců by si Osecký půlmaraton určitě zasloužil.

Za Mk Seitl Hutín Jan 02:03:24.

Honza

V neděli 23. 3. se v polském městečku Paprocany zhruba 100 km od Ostravy konala 41. běžecká soutěž o Perlu Paprocan. Je zajímavé, že tento běh se pořádá každý rok na jaře i na  podzim. Běží se kolem Paprocanského jezera. Trasa maratonu je 6 koleček. Ale je na každém závodníkovi kolik koleček se rozhodne absolvovat. Běžel jsem se svou sestrou Luckou a na startu jsme potkali i  Radka Lukszu  a Emila Trombíka.

Start začal ve svižném tempu, kdy mě překvapila i hojná účast mladých i ještě mladších běžců. Měl jsem co dělat, abych jim stačil. Všichni ale většinou skončili po prvním kole. Čím více kol jsem absolvoval, tím méně závodníků jsem potkával. Po čtyřech kolech jsem už neměl v dohledu žádného závodníka přede mnou, ani za mnou. Bohužel se začalo kazit počasí, pršelo, a v promočených oblečcích mi ve větru začala být zima.

Těšil jsem se, až ve mnou zvoleném  poklidném tempu dorazím konečně do cíle. Dokonce jsem začal v půlce posledního kola dobíhat nějakého mladého maratonce. Tak jsem si říkal, že jej předeženu a zmizím před ním. Jenže jak jsem jej doběhl, on mi polsky vysvětlil, že na mne čeká, protože už nechce běžet sám a zrychlil tempo. Nemohl jsem  se nechat zahambit a taky jsem přidal, ať mu stačím. Takže místo poklidného  běhu do cíle jsem se naháněl s minimálně o třicet let mladším chlapcem.

Samozřejmě, že na jeho závěrečný finiš jsem už neměl síly, ale vůbec mi to nevadilo. Čas 4:08 beru jako úspěch. V cíli jsme si s chlapcem padli do náručí a podali si ruce.

Po prvních kolech závodu nás vždy čekala v místě startu a cíle bouřlivá atmosféra s povzbuzujícími diváky. Jak ubývali závodníci, ubývali i diváci a v cíli maratonu už bylo jen pár pořadatelů. Dostali jsme krásnou kovovou medaili s velkou perlou a skvělou hrachovou polévku.

Trasa kolem jezera byla v lesích po zpevněných chodnících s minimálním převýšením. Ideální pro rodinné běhy, kdy je velkou výhodou, že závodník si sám určuje počet kol, které chce absolvovat, takže vyhrává opravdu každý,  kdo doběhne do cíle.

Celý maraton absolvovalo 32 běžců z celkového počtu 857 závodníků. Z našich běžců celou trať maratonu uběhli Ivan Rodina 04:08:35.3; Radek Luksza 04:45:11.7 a Emil Trombik 05:37:07.9.

Ivan

Již tradičně startuje Olympijský běh i v Ostravě – Porubě. Ostrava patří k tradičním pořadatelům a závod na oslavu Olympijského dne pořádá již od roku 1989. Trasa vede stadionem Arrows Ostrava a cyklotrasou podél Plesenského potoka. REGISTRACE byla spuštěna v únoru a do 31. 3. je startovné za zvýhodněnou cenu. Tak neváhejte a přihlaste se.

V neděli 16. března 2025 se ve sportovním areálu Olšinky v Kravařích-Koutech konal 15. ročník tradičního běžeckého závodu Jarní desítka. Za slunečného počasí, ideální teploty a mírného větru se na start postavilo 92 závodníků, připravených zdolat rovinatou desetikilometrovou trať.

V kategorii mužů zvítězil Roberto Dimiccoli (Eko.okna runners) s časem 34:51 min. Mezi ženami dominovala Markéta Kašná (TJ Jäkl Karviná), která trať zvládla za 41:33 min. Oba závodníci tak potvrdili roli favoritů a zúročili své zkušenosti.

Trať vedla převážně po asfaltové cyklostezce mimo silniční provoz, což přispělo k plynulému průběhu závodu. Organizátoři i běžci si pochvalovali nejen kvalitní zázemí sportovního areálu Olšinky, ale také přátelskou atmosféru, která je pro tento závod typická. Po doběhnutí čekalo na závodníky příjemné pohoštění.

Naši se v konkurenci neztratili: Celkově druhý doběhl Jan Benbenek 35:08, Ondřej Dominik 37:26 a 2. místo v kategorii, Marek Škapa 38:10 a 2. místo v kategorii, Petr Škrabánek 41:45 a 2. místo v kategorii, Jan Fousek 42:51, Iva Pachtová 47:25 a 2. místo v kategorii, Milan Ondrášek 47:56, Marek Moravec 48:28 a Martina Metzová 1:08:52 hod.

Ač je organizace perfektní, přesto mám k pořadatelům jednu drobnou, ale pro některé zásadní výtku. Trať je sice skvěle značená a až na jeden krátký úsek čistě asfaltová, avšak poslední kilometr je přibližně o 100 až 150 metrů delší. Jarní desítka v Kravařích-Koutech má obrovský potenciál a drobná úprava trati by mohla tuto již tak oblíbenou akci posun výš a zamezit rozladění některých z nás v cíli. Děkuji za pochopení 😊.

Ondra

 

Letos si připomínáme 30 let od podepsání partnerské smlouvy mezi městy Ostrava a Drážďany. Při této příležitosti jsme se rozhodli uspořádat štafetový běh z Ostravy do Drážďan, který bude symbolizovat nejen naše dlouholeté partnerství, ale také sportovního ducha a spolupráci.

Termín akce

Štafeta proběhne v polovině srpna. Startovat budeme v pátek 15. srpna v dopoledních hodinách od Ostravské radnice. Do Drážďan dorazíme v sobotu po 16. hodině. Návrat do Ostravy je plánován na neděli.

Složení štafety

Začátkem února jsme oslovili naše členy, zda mají zájem o účast ve štafetě a kladně reagoval pouze Radomír Pach. Nakonec i když ještě nebyl ani rámcově známy termín konání se podařilo Ottovi získat další účastníky. Momentálně je složení štafety: Kateřina Šeděnková, Romana Hyršová, Radomír Pach, Iva Pachtová, Jana Dominiková, Ondřej Dominik, Petr Milfait a Milan Ondrášek. Náhradníkem je Radim Václavík. Může se stát, že až bude potvrzen pevný termín, tak někdo ze seznamu vypadne a bude potřeba najít náhradu. Proto je stále možnost se přihlásit. Jeden náhradník je nedostačující. Pokud se chce někdo z našich členů zúčastnit, nechť nám zašle následující informace:

• Jméno a příjmení
• E-mail
• Telefon
• Velikost trička

Hlásit se můžete na email: ottoseitl@seznam.cz

 

V neděli 9. března se v Kobeřicích konal tradiční běžecký závod Kobeřická 20. Na start se postavilo celkem 98 běžců, kteří soutěžili na třech různých tratích. Počasí závodníkům přálo a vytvořilo ideální podmínky pro sportovní výkony.

Tento populární závod, který má v dnešní době nevídané startovné pouhých 30 Kč, je určen pro širokou veřejnost. Ve startovním poli bylo možné vidět jak zkušené běžce, tak amatéry, kteří si chtěli vyzkoušet svou fyzickou kondici.

Nejrychlejší závodníci opět předvedli skvělé výkony. Na hlavní dvacetikilometrové trati dominoval mezi muži Michal Stanovský (SSK Vítkovice), který doběhl v čase 1:08:49 hod. V ženské kategorii se nejlépe vedlo Kateřině Bluchové (FC Poruba), která si doběhla pro vítězství s časem 1:26:48 hod.

Kromě hlavního závodu byly připraveny i kratší varianty na 10 km a 6 km a dětské závody.

Naši závodníci, kteří startovali pouze v hlavním závodě, se neztratili a všichni si doběhli pro umístění na bedně: Ondřej Dominik 1:18:13 a 1. místo v kategorii, Marek Škapa 1:20:07 a 2. místo v kategorii, první tři místa ve stejné kategorii získali první Dan Šindelek 1:22:38, druhý Petr Škrabánek 1:23:40 a třetí Roman Slowioczek 1:30:31 hod.

Kobeřická 20 se tak opět ukázala jako skvěle zorganizovaná sportovní akce, která podporuje nejen běžecký sport, ale i komunitního ducha v regionu. Už nyní se určitě běžečtí nadšenci těší na další závod, kteří místní pořádají a tím bude na podzim Kobeřický půlmaraton.

Ondra