34. PKO Wroclaw maraton

Jednou z věcí, která je spojená s běháním je takzvaná maratonská turistika. Řada vytrvalců každý rok zamíří na maraton do jiného města a spojí ho s jeho poznáním. Poté, co se moje finanční situace během lonského roku výrazně zlepšila, jsem se do této kategorie zařadil i já. A tak po Budapešti a Paříží přišla na řadu polská Wroclaw.

Autorem nápadu na toto město byl Honza Fousek. Po finančně náročné jarní Paříži to chtělo neco levnějšího a polští pořadatelé jsou zárukou kvalitní organizace. Startovné v době našeho přihlášení činilo 99 zlotých. Časem se objevilo několik dalších zájemců, ale postupně odpadli. Většina  běžců z regionu totiž dala přednost blížícímu se Runfestu. Počáteční starosti s dopravou byli nakonec vyřešeny a do Wroclawi nás autem odvezli Honzovi rodiče. Tímto jim opět děkujeme. Cesta proběhla v pohodě a po ubytování v hostelu Trio jsme se vydali na prezentaci.

Veškeré zázemí bylo soustředěno do areálů Olympijského stadionu v Szcytnickém parku. V zdejší sportovní hale byla prezentace i malé Expo. Pasta párty a podium pro vyhlašování výsledků bylo venku před ní. Samotný historický Olympijský stadion, na kterém bývá doběh se bohužel opravuje a tak cíl byl rovněž v parku. Vše proběhlo v normě, jediné co nás překvapilo bylo, že na tričku nebyl hlavním motivem maraton, ale Světové hry neolympijských sportů, které proběhnou v Wroclawi v příštím roce. Zbytek dne jsme věnovali relaxaci a odpočinku.

V neděli 11. září nastal den, na který jsme se poctivě řadu měsíců připravovali. První vítězství jsme zaznamenali, když jsme se dostali do přeplněné tramvaje směr stadion. Kromě více než 5 tisíc maratonců směřovali na start i další tisíce na lidový běh. Start byl situován na úzkou parkovou ulici a tak dalším cílem bylo dostat se co nejvíce dopředu. To se nám rovněž povedlo a stáli jsme hned za elitní skupinkou. Je trochu paradox, že místo startu bylo nejužším místem tratě. Zbytek maratonu, který tvořil jeden velký okruh, totiž probíhal po širokých městských bulvárech. A protože teplota během dne přesáhla 30 stupnů, tak je jasné, že stín jste na trati nepotkali. A počasí rozhodlo i o (nejen) našich výkonech.

Honza i já jsme se chteli pokusit o osobní rekordy. Profil je zcela rovinatý a početné startovní pole tomu nahrávalo. Ovšem brzkého termínů jsme se báli a nakonec se ukázalo, že oprávněně. Podle pořadatelů se jednalo o nejvyšší teploty v 34 leté historií tohoto závodů. Honza nakonec doběhl 13. celkově v čase 2:43:59, v kat. byl 5. a ke vší smůle jedenáctý muž. Finanční odměny bralo prvních deset. Já si do 32km udržoval zhruba minutový náskok na osobák, ale pak jsem zpomalil a poslední tři km už byly na vůli. Čas 2:51:10 stačil na 27. místo celkově a 6. v kat.

Do cíle doběhlo 4128 startujících, kteří vypili 30 tisíc litru iontáků a 49 000 litrů vody. V cíli spotřebovali 1650 kg ledu. Několik stovek do cíle vůbec nedoběhlo. Vítězové byli z řad madarského Benedek teamu. V mužích Cosmas Mutuku 2:14:38 a v ženách Stellah Jepnegetih dokonce v tratovém rekordu 2:34:09. Svůj vlastní rekord překonala o 2:06 min.

Závod byl finančně výborně zajišten. Za první místo bylo 10 000 zlotých a např. v tombole první cenou vůz Toyota. Trochu zklamáním byla atmosféra. V prvních kilometrech v centru to ještě šlo, ale postupně diváků ubývalo a poslední kilometry už bylo víceméně liduprázdno. Ani musicfestival se až na pár DJ nekonal. Tohle se srovnat s Budapešti nebo s Paříží nedalo. Občerstvovací stanice byli co 2,5km a na několika místech sprchy nebo hadice s vodou. Po závodě ve sprchách byla teplá voda a dostali jste jídlo s čajem. Příští rok bude tento maraton ME veteránů.

Odpoledne jsme se vydali do centra na místní rynek doplnit tekutiny. Pro neznalé, Wroclaw je historické hlavní město Slezska. Město s tisíciletou a pohnutou historií. Patřilo Českému království, Rakousku, Prusku i Německu. Na konci 2 světové války bylo z velké části zničeno. Má zhruba 640 tisíc obyvatel a letos je Hlavním evropským městem kultůry. Na rynku se stále neco děje. Byli jsme svědky vojenské přehlídky, vystoupení židovského souboru i řady pouličních umělců z různých koutu světa. V ponděli jsme překonali únavu a zdolali 302 točitých schodů na kopuli kostela svatého Alžběty. Odtud se nám otevřel úžasný výhled na historické centrum, kterému se říká Benátky severu. Leží totiž na 12 ostrovech, které spojuje okolo 110 mostů. Nezapoměli jsme navštívit ani Panorámu bitvy u Raclawic. O ní se říká, že každý polák tento kultovní výjev zhlédne alespon jednou za život. Popisuje vítězství hrstky poláků nad ruskou přesilou v roce 1794.

Velkou část úterý jsme strávili v ZOO, která byla založena v 1865 a je tak nejstarší v Polsku. Pavilony jsou historické památky, ale mezi nimi jeden vyniká. Jedná se o Afrykarium, které bylo postaveno v roce 2014 a je opravdu velkolepé. Jedná se o akvária, mezi kterými procházíte a ryby jsou všude kolem vás. ZOO mohu rovněž doporučit milovníkům různých terarijních zvířat, kterých je tam celá řada. Hned vedle se nachází velkolepá Hala století, která je památkou UNESCO. Ve své době (1913) to byla největší železobetonová stavba na světě. Za ní je zpívající fontána a kouzelná Japonská zahrada. Přes únavu jsme toho stihli vidět hodně. K regeneraci nám to asi moc nepomohlo, ale když jsi někde jednou za život…

Odpočívali jsme hlavně u zlatavého moku. Ani to jsme ale nenechali náhodě a navštívili Swidnickou pivnici, která je nejstarší fungující pivnici v Evropě (od roku 1292 nepřetržitě). Zápornou stránkou věci bylo, že ceny piv v centru nebyly zrovna nejnižší. Oba jsme fanoušci fotbalu a tak pondělní večer jsme se vydali na zápas polské Extraklasy Slask Wroclaw-Ruch Chorzov. Na Městském stadionu s kapacitou 40 000 diváků, na kterém se hrálo i ME 2012, se sešlo odhadem 5-6 tisíc fanoušků, kteří odcházeli zklamání po prohře 1:2. Pro zajímavost vstupné stálo 26 zlotých (v předprodeji o 5 zlotých méně), lístky se prodávají pouze na jméno.

Ve středu ráno jsme se vydali na cestu domů. Autobusem do Katowic a pak vlakem do Ostravy. Do Ostravy jsme dorazili právě včas, abychom stihli velké slezské derby, které svou atmosferou zápas ve Wroclawi mnohokrát předčilo. Celý výlet jsme si užili, jedinou stinnou stránkou bylo počasí, které na září bylo až přílíš horké.

P.S. a pokud máte rádi trpaslíky, tak pak je Wroclaw tím pravým místem pro Vás. V centru se jich vyskytuje na všemožných místech (údajně) 281. My jich našli a zdokumentovali sotva stovku…

Marek Škapa

Petra vítězne v Polsku

Petra Pastorová dnes 18. 9. běžela v Polsku půlmaraton a vyhrála časem 1:26:08 hod. Na druhém místě doběhla polská závodnice v čase 1:32:06 hod. Petra běžela tempo na maraton. Jejím cílem je běžet na RunFestu za 2:48:00 hod. V mužích vyhrál UkrajinecVolodymyk Timoskou 1:12:31 a na druhém místě skončil s velkou ztrátou Polák Mašlanka 1:22:34 hod. Byl to druhý ročník půlmaratonu Zawierciaňski a celkem vyběhlo 144 závodníku. Petra původně chtěla běžet půlmaraton Emila Zátopka, ale přemluvil jsem jí, ať jedeme do Polska. Na Zátopkovi by neměla šanci porazit Keňanky a doběhla by nejlépe třetí. V Polsku vyhrála s přehledem a ještě k tomu dostala pomalu dvojnásobnou finanční odměnu.
Den před tím běžela v Dobraticích 5 km a tam také slavila vítězství.

Otta

Jiří Žák pátý na Dolomitenmannu, i pátý na světě

Dolomitenmann

V sobotu 10.září se v rakouském Lienzi uskutečnil 29.ročník slavného Dolomitenmannu. Nejtvrdší týmový závod světa se skládá ze čtyř disciplín. V 10hodin na startu na náměstí v Lienzi čeká na běžce trať dlouhá 12km s převýšením 1950metrů, a to se první tři kilometry běží po asfaltové rovině, než začíná po náběhu do terénu těžké, místy až brutální stoupání. Když běžci vyběhnou do nadmořské výšky 2441metrů na vrchol Kuhbodentorl, tak štafetu předávají paraglidistovi. Ten poté na sportovním hřišti v Leisachu předává pomyslný štafetový kolík bikerovi, který má výjezd dlouhý 17,4km a poté sjezd, zčásti i po sjezdovce, kde se v zimě jezdí světový pohár lyžařů sjezdařů, s výškovým převýšením 1695metrů. Poté přichází na řadu kajakáři na divoké vodě, kteří po skoku ze sedmi metrové rampy začínají svůj pěti kilometrový úsek. Na startu závodu bylo 110čtyřčlenných týmů, rozdělených na 23profitýmů a 87amatérských družstev. Technika Brno postavila dva amatérské týmy, lepší skončil na skvělém druhém místě, a druhý tým na velmi dobrém pátém místě. K tomu Jirka Žák dodává: ,, V sedm hodin večer se na náměstí v Lienzi vyhlašuje pět nejlepších týmů, proto před závodem byl cíl daný. Nechybět večer na pódiu. A to se podařilo, takže spokojenost byla veliká. I když mě osobně trošku mrzela ztráta 92 sekund na čtvrté místo. Technika Brno sází na české závodníky, jenom paraglaidisti jsou cizinci, letos v mém týmu letěl Ital, a v druhém týmu Slovák.“

Celkovým vítězem se stal profesionální tým Red Bull.

Pořadí amatérských týmů: 1.Wahaha-paradise.com-raiffeisenbank Sillian, 2.Technika Brno Extreme Abuelo (Milan Janata, Jakub Beňo, Jan Jobánek, Pavel Srbecký), 3.Columbia, 4.doorout.com Tahe Outdoors, 5.Technika Brno Extreme (Jiří Žák, Johannes Fulterer, Milan Damek, Matyáš Zieris).

 

Mistrovství světa v Susa

V neděli 28.srpna se v italské Susa uskutečnilo Mistrovství světa v běhu do vrchu kategorie masters. V kategorii nad 45let  na trati dlouhé 11km s převýšením 1400metrů skončil novoměstský atlet Jiří Žák na pátém místě. Vyhrál domácí běžec De Colo Daniele, na druhém místě doběhl Angličan Cox Martin, na třetím místě další Ital Badini Cristian, na čtvrtém místě  další Ital Trincheri Lorenzo. K tomu Jirka Žák říká: ,,Na šampionátu jsem chtěl získat medaili, protože ty se počítají, takže jsem zklamaný. Ale borci přede mnou byli skvěle připraveni. Páté místo je kvalitní výsledek, a malinké zlepšení oproti šestému místu, které jsem zaběhl před dvěma lety v rakouském Telfesu, kdy přede mnou bylo pět Italů.“

Pár vět k Ostravskému maratonu…

Začněme slovy pana Chlubny: „Současné vedení spolku Ostravský maraton z.s. má v úmyslu pořádat pouze jeden kvalitní maraton na kvalitních asfaltových komunikacích. Po mnoha organizačních peripetiích v posledních 20 letech, kdy Ostravský maraton neměl vůbec dobré jméno a účast se dlouhodobě pohybovala od 120–140 běžců, chceme, aby se z tohoto závodu stala respektovaná mezinárodní událost. Ostravský maraton se podařilo posunout v roce 2015 výrazně kupředu, o čemž svědčí 2000 účastníků, a některým to prostě vadí a nedokáží se s touto skutečností vyrovnat.“

V roce 2014 se zúčastnilo Ostravského maratonu celkem 908 startujících. Napsal jsem to na naše stránky a na bezvabeh.cz jsem si pak přečetl, že si pořadatele pletou hrušky s jablky.Maratonců že běželo 176 a půlmaratonců 371. Tehdy jsme měli finanční odměny 101 000,- Kč. To se může panu Chlubnovi jenom zdát…

Jestli pan Chlubna bude Ostravský maraton prodávat, tak bych ho koupil zpět za tu samou cenu, za kterou jsem mu maraton, jak sám říká, prodal. On to nazývá „standardní a plně vyrovnanou obchodní transakci.“ Tak to my mu odpustíme peníze, které našemu klubu dluží…

Otta Seitl

Studénecká 5

Již 5. ročník Studénecké pětky se konal 7. září pod tradičním vedením Jaroslava Kuncka. Krásné letní počasí vytáhlo téměř stovku závodníků na tradiční trať se startem u Dělnického domu. Dorazili nejen místní běžci, kteří tvořili vice než polovinu startovního pole, ale také tradiční účastníci z Ostravy a jak už je v posledních ročnících zvykem i běžci z Anglie. Pořadatelé v letošním ročníku rozšířili původní pětikilometrový závod ještě na 2 další a to běh na 12 a 3 km. „Dvanáctka“ se původně měla běžet až na Bílovskou rozhlednu, ale z důvodu stavby povodňového poldru byla trasa částečně změněna. Krátce po 17 hodině se celé klubko závodníků vydalo vstříc zvolené trase. Hned v úvodu nasadila ostré tempo tříčlenná skupinka běžců, která svůj náskok držela až do místa, kdy se trasa dělila – 2 závodníci namířili do cíle 5km trasy a třetí z nich pokračoval směrem na Velké Albrechtice, s cílem zvládnout novou 12km trať. Profil trati není zrovna rovinatý a tak se startovní pole roztáhlo a po téměř 15 minutách začali dobíhat první účastníci. Nejdříve dobíhali ti, kteří teprve zkoušeli svou fyzickou kondici a vydali se na nejkratší vzdálenost 3km. Následovali ti nejrychlejší z hlavního běhu na 5 km a cca po 50 minutách dobíhali účastníci, kteří absolvovali celých 12km. V cíli čekalo na účastníky malé občerstvení, a protože pořadatelé zvládli celou organizaci bez větších problémů, nečekalo se ani dlouho na vyhlášení vítězů. Ti nejlepší obdrželi medaili a věcné ceny, ostatní si kromě památeční medaile mohli odvést i pěknou vzpomínku  – ručník s logem tohoto závodu. Tradiční poděkování patří nejen hlavnímu organizátorovi Jaroslavu Kunckovi, ale i všem pořadatelům a běžcům, kteří se na závodě podíleli. Nezbývá nic jiného než pozvat všechny příznivce běhu na další ročník v toce 2017.

Pavel Rýdl

vysledky_studenecka-petka-2016

Běh Chuchelnou

Již poosmé se sešli běžci na stadionu TJ Spartaku Chuchelná, aby vyrazili na pěknou a poměrně náročnou téměř 15-ti kilometrovou trať. Z osmdesáti osmi účastníků, kteří se postavili na start hlavního závodu, se nejlépe vedlo Matoušovi Vrzalovi (SSK Vítkovice), který do cíle doběhl v čase 52:38 min. Druhé místo uhájil Przemyslaw Gibiec (MKS Centrum Dziegielow) 54:47 před našim Ondřejem Dominikem 55:10. Mezi ženami si v čase 1:05:47 doběhla pro vítězství Ivana Zbořilová (BK SAK Ložiska Karviná). Druhé místo brala Lucie Gruchalová (Ostrava) 1:06:48 a třetí pak Hana Legerská (SSK Vítkovice) 1:08:33 min. Vedro bylo pro všechny stejné, avšak většina tratí vedla lesem a také občerstvovací stanice v polovině trati přispěla k tomu, že se vše dalo zvládnout i s patřičným prožitkem. Velice „odvážné“ bylo umístění ženské a mužské šatny vedle sebe s využitím společné sprchy. Chlapi se však zachovali velice „gentlemansky“ a tak „snad“ nedošlo k žádným nepatřičnostem J. A jak si vedli naši: Daniel Šindelek 57:46 a 1. místo v kategorii, Michal Buba 1:02:50, Tomáš Lipina 1:08:29, Jana Dominiková 1:12:51 a 1. místo v kategorii,Magdaléna Drastichová 1:13:37, Zdeněk Oršový 1:13:39, Václav Pavelka 1:19:55 a Václav Procházka 1:22:57.