Běžkyně, běžci, nabízím cestu (ještě JEDNO místo) autem 1. ledna 2018 do Chorzówa u Katowic na XII. Śląski Maraton Noworoczny Cyborg (https://elektronicznezapisy.pl/event/2157.html), což je tradiční a taky hojně navštěvovaná akce na Nový rok, účastník nemusí běžet všech šest maratonských kol, ke klasifikaci a zisku krásné medaile stačí kolo jediné … ale kdo chce ultramaraton, může jich absolvovat sedm, když je zvládne do šesti hodin, součástí je i závod Nordic Walking. Jezdíme tam pravidelně a můžu tím pádem zaručit fajn zážitek – navíc, jak na Nový rok… Zájemci, pište na mail: luksza@yahoo.com! Samozřejmě si tam může kdokoliv cestovat na vlastní triko.
Radek
Náš oddíl, jak již bývá zvykem, měl v závodě početné zastoupení. Nejlepší z našich byl Petr Muras 34:21, dále pak Ondřej Dominik 34:43, Jan Fousek 35:58, Marek Škapa 35:47 a 1. místo v kategorii, Daniel Šindelek 36:36 a 2. místo v kategorii, Petr Škrabánek 37:21 a 2. místo v kategorii, Martin Hořínek 38:44, Petr Jorníček 38:59, Roman Slowiozcek 39:36, Ladislav Březina 44:28, Ladislav Dvorský 44:38, 
Petra: “ Ve Wodzislavi jsem běžela podruhé. Loni jsem se chtěla také zúčastnit, ale termín padl těsně před mým startem na MS v Doha a já byla nachlazená, nechtěla jsem proto riskovat. Dnes se mi běželo dost dobře, trať rozhodně nepatří k nejlehčím, ale mi sedí více než rovina. Velmi příjemné pro mne bylo běžet s ženou, to se mi často nestává, nevěděla jsem na trati, že je to Ukrajinka, ale pěkně jsme spolu držely tempo, i když jsme přímo nespolupracovaly. Do posledního kola jsem pak nastoupila a zabrala do kopce, z kopce už jsem si hlídala vítězství. V cíli medaile, horká polévka, chléb se škvarkami, polské klobásy…no co víc si přát? 🙂“
Start maratonu a půlmaratonu byl v neděli v 10:30. Tomu předcházela desítka, která za hojné účastí startovala již v 8:30. Nevýhodou bylo, že startovní koridory se uzavírali již skoro půl hodiny před startem. Kdo chtěl mít dobrou pozici, musel se smířit s dlouhým postáváním což samozřejmě nebylo ideální. Trat tvořilo jedno kolo kolem celého města. Úplná rovina to nebyla, kromě několika podběhu mostů čekalo i nepříjemné stoupání na 30 km. Ne úplně ideální bylo i závěrečné kličkování centrem města, zpestřené úsekem po kostkách. Největším nepřítelem se ale ukázal vítr. Nebyl to sice uragán, jaký byl u nás doma, ale poryvy byli velmi silné. Vadilo to zejména v druhé polovině trati, kdy po odpojení půlmaratonců zůstala většina z nás osamocena. Na vysvětlenou celý maraton absolvovalo 1 504 mužů a 369 žen, ale poloviční distanci 4337 mužů a 2862 žen.
Kvůli výše zmíněnému větru bylo jasné, že osobáky si asi nevylepšíme. Jako první doběhl do cíle na Kongresovém náměstí Honza v čase 2:45:29 a obsadil celkové výborné 20. místo a 9. v A. Marek časem 2:51:01 obsadil 31. místo a získal bramboru v kat. 45-49 let. (kdyby nefoukalo, tak by možná osobák padl, chybělo 2:23). Olda zaběhl 3:12:22 a skončil 142. celkem a 37. v kat. Petr byl handicapován tím, že běžel maraton před 14 dny v Hradci Králové, kde si udělal osobák. Proto jeho výkon 3:23:02 je obdivuhodný. Stačil na 241. místo a 22. v kat. Láďa tomu v tréninku v poslední době moc nedal, takže jeho čas 3:42:50 odpovídal situaci. Znamenal 570. místo a 50. v kat. Poslední z nás Zdeněk Čech běžel půlku a v mnohem početnější konkurenci mu 2:02:59 stačilo na 3252. místo a 183. v kat.
dráze po celé ČR, tam bylo více, a nostalgicky jsem si zavzpomínal na léta, kdy jsem se chtěl po jejich boku v tréninkové skupině Black Team pokoušet o běh! Dvěma z nich jsem tedy byl já, společně s Jirkou Pytlíkem. Znovu-setkání to bylo rozhodně zábavné, plné jeho vtipně podaných historek. Závody se totiž všude, už jen na základě předpovědi počasí, rušily jako na běžícím páse! Nutno říci, že při startu žen svítilo sluníčko a vládlo bezvětří, ale celkový pohled na oblohu dával tušit nestabilitu o měřítku Kubánské raketové krize. Ta vyeskalovala hned po startu nás mužů, kdy se náhle prudce zvedl vítr, a hned po přeběhu pelotonu, nedaleko startovní brány, se na cestu zřítil masivní strom. Pořadatelé tak udělali rychle improvizovanou cílovou čáru za místem jeho dopadu, zkracující trať z 5100 m na rovných 5 km a nějaké drobné. Dva jehličnaté stromy se prudce nahly do obrazných 90 stupňů při našem průběhu dětským hřištěm, kde nás téměř zastavil nárazový vítr a s ním proud vody. Také chudák vodič na kole, teda. Už zde jsme se s Jirkou dostali do trháku, a navzdory počasí pronesl hlášku: „Pojď, natřem jim to!“. Taky jsme tak učinili, jen jsem už nějak nedokázal po Sobotě nohy normálně roztočit a tak se Jiřího po kilometru pustil. Jeden strom nám stihnul spadnout do cesty ještě na všem známém běžeckém okruhu, ale šel rozumně přelézt. Všeobecně 
nehostinné počasí nahrávalo rychlému běhu, ačkoli si při něm člověk asi dost zanadával, nebo zapochyboval o bezpečnosti závodů obecně. Jiří tak zaslouženě ubíhal pro první flek, v čase 16:31. Na dohled se za mne dostával Nikola Ivanov, ale na něm se také asi již projevila únava ze Soboty, a tak nebyl schopen finálního útoku. Doběhl jsem druhý v čase 17:08 a dále za náš tým Stanislav Kováček v čase 21:30. Poslední strom dne spadl již v cíli, opět nedaleko zázemí, ale tomu již pomohli k zemi radši hasiči, přivolaní po pádu toho prvního. Na konci dne tak nikdo nenavýšil statistiku padlých v rámci hurikánu na našem území. Ano, byl to trochu risk, přiznejme si. Ale konec dobrý, všechno dobré.
Poprvé jsme 
