Novinky

„Vyběhněte s Děkanem“ toto je výzva všem studentům a zaměstnancům obchodní podnikatelské fakulty Slezské univerzity Opava v Karviné a nejen jim. V kategorii ostatní byl zbytek těch, kteří si chtěli prostě jenom zaběhnout pro radost. Oproti loňskému roku letos 23. května 2018 běželo méně běžců a to 74 a 7 štafet. Start byl v 16:30 hod. a nesměli chybět, jak obhájce prvních míst za minulé tři ročníky Marek Škapa z MK Seitl Ostrava, tak i obhájce loňského druhého místa Stanislav Záleský z AO Slavia Havířov. Dalšími adepty byl Petr Chovanec z BK SAK Karviná, Rostislav Pietrzyk , ale velké překvapení náš Ondřej Dominik z MK Seitl Ostrava, který nakonec v samotném závodě na 5,3 km diktoval velmi slušné tempo kolem 18 km/h. To se snažili akceptovat pouze Stanislav Záleský a náš Marek, který jako loni na začátku tratě se držel za Standou a nakonec musel jít před něj, pokud nechtěl, aby mu Ondřej utekl. V druhé polovině trati již bylo jasné, kdo bude stát na bedně, ale ne na kterém místě. To se ukázalo až 1,5 km před cílem, kdy Ondřej s Markem začali stupňovat své tempo a Standa si je držel na dohled. A jak to dopadlo? V teplém slunečném počasí, které miluje snad jen náš Marek, byl nakonec na 1. místě Ondra Dominik s časem 18´33“/18,11km/h. O pár metrů a 07“ za Ondrou doběhl Marek Škapa s časem18´40“/18,00km/h a na 3. místě Stanislav Záleský s časem 18´55“/17,76km/h. Oba za Odrou si vylepšili osobáky z loňska. Se ztrátou 1´18“ a také pěkným časem 19´51“/16,93km/h doběhl na pěkném 4. místě Petr Chovanec z BK SAK Karviná. Další na 5. místě se umístil Rostislav Pietrzyk 20´22“/16,50km/h a 6. místo Daniel Monczka 21´56“/15,32km/h. Naši kluci si vítězství vychutnali plnými doušky. Marek ihned si byl po závodu koupit jontovo-chmelový nápoj, kterým doplnil ztracenou energii. A pokud čekáte informaci o tom, kdo hlídal ze zadu běžce a držel si stále 10´odstup za naším Odrou, tak to byla má maličkost Dědek. Kamarádi běžci umístil jsem na celkovém pěkném 42. místě s časem 28´33“/11,77km/h. Jo nic moc?  Vloni 64. místo a čas rychlejší než loni, ale je to jen o pár sekund a to se počítá přeci. Nebo ne?  Byl to moc pěkný závod a pořadatelský na velmi dobré úrovni, včetně startovného.  Žádná velká komerce, ale kamarádské prostředí.
Na závěr bych chtěl popřát nejen Ondrovi a Markovi k vítězství, ale všem naším běžcům i běžkyním v oddíle, kterým se doposud dařilo něco vyhrát na běžeckých závodech, ale i těm co dokázali doběhnout každý závod a nevzdali to. Nakonec přeji Petře Pastorové k titulu Maratonská mistryní ČR, který oslavovala na našem oddílovém hřišti. Peťko dodatečně popřeji osobně.

Jiří Kruliš

Hlučínský půlmaraton, sobota 26. května 2018

Šest maratonů + jeden ultra = pokaždé bedna! To je vizitka naší nejnovější oddílové kolegyně Marcely Čadové z Ruprechtova u Vyškova. Má to v genech, jelikož je dcerou Mildy Bayera, jehož jméno má ve světě triatlonu stejný zvuk jako prezidentovo mezi ultramaratonci.

Na členství v MK Seitl Ostrava kývá přibližně hodinu před startem Hlučínského půl (i celého) maratonu, a aby neslyšela žáby u vody, cpe si do uší sluchátka s „rychlou taneční hudbou“. Nicméně rychlejší byla oddílová běžkyně Lucie Kašparová.

MK Seitl má každopádně v ženách první (Lucie = 3:45:18 a výhra v kategorii) i druhé (Marcela = 3:48:96, výhra v kategorii a osobák navrch) místo. V mužích je to ještě zřetelnější – tam nedává šanci naprosto nikomu hlučínský milovník old school hardcoru a thrash metalu Jiří Pytlík finišující za 02:58:25! Petr Škrabánek (3:03:07) je celkově třetí a první ve své kategorii. Stanislav Kováček dobíhá za 3:31:11 a Libor Svozil za 5:43:28, ten doprovází Kláru Švarcovou a pouští ji galantně o patnáct setin sekundy, bere tím poslední místo. Já mám splněn třetím rokem po sobě květnový plán; třetí maraton ve třech týdnech – po Lošticích a Jistebníku – je znovu nejrychlejší (4:16:55).

Hlučínský půlmaraton je sice vypsán jako hlavní závod na 21,0975 kilometru, nicméně „péče“, jaké se dostává od organizačního týmu Gabky & spol. právě maratoncům, se hned tak nevidí. Jak se stará o běžce na půlce, nevím …. My máme originální medaile, plyšové potvůrky, jakýsi poukaz (odvlečený fyzioterapeutkou) a foto pěkně pokupě. Hlučínští pořadatelé to umí na jedničku, jen škoda, že se nepodařilo lapit zkurvysyna, přemisťujícího fáborky označující trať.

Půlmaratonci z MKS v Hlučíně:

Daniel Šindelek 1:30:12, celkově sedmý a druhý v kategorii

Marek Škapa 1:33:04, celkově osmý a třetí v kategorii

Ivan Karas 1:44:14

Tomáš Lipina 1:44:29

Jaroslav Hrabuška 1:58:12, celkově šedesátý třetí a druhý v kategorii

Radek Luksza

Jistebnický VH Půlmaraton (maraton, čtvrtmaraton i méně), sobota 19. května 2018

Vzhledem ke členské základně MK Seitl Ostrava byla účast na 8. ročníku Jistebnického VH Půlmaratonu bídná a nespravila to ani prezidentova dcera u časomíry. Že jsem byl na nejdelší trati sám, to se jaksi rozumělo předem (UltraLibor běžel ve Slovinsku) a na hlavním – půlmaratonském – závodě zachraňovali klubové barvy Danuše Škrdová (vyhrála v kategorii za 1:51:28) a nováček Ivan Karas (zabloudil = 1:46:56); ten ostatně jako jediný z účastníků v dresu MKS … A s Małym Lucyferem v kočárku se konal comeback sezony: Galerijní ulicí běžela Lenka Hehejíková 3,6 km za 25:24!

Počasí přitom běžcům – nikoliv tak už návštěvníkům jistebnického stadionu, kteří dorazili s dětmi za atrakcemi – přálo. Zejména první hodinu po startu. Pak se objevovalo sluníčko stále častěji a s ním i  vyšší teploty. Někteří prý závod vynechali v obavě z bahna, ale to nebylo nijak hrozné a dalo se mu docela vyhýbat.

Můj čas na 41. maratonu s číslem 41 byl 4:24:54. Horší jsem si ani nesměl dovolit, neboť hned po běhu i povinné (netekla teplá) sprše se jelo do Gliwic, kde opět došlo na „ideální spojení“. Po maratonu následoval heavymetalový koncert Manilla Road. Ve výsledcích se poté dokonce objevilo mé 3. místo v kategorii… nakonec, týden po Lošticích, proč ne!?

Radek

O uplynulém víkendu se opět v našem kraji uskutečnila celá řada závodů. Dokonce se dá říci, že to byl víkend jeden z nejnabitějších. A prim tentokrát hráli hlavně běhy do vrchu. Na území naších krásných Beskyd se konaly hned tři. A je radostné, že na všech měl náš oddíl nejen zastoupení, ale dokonce umístění na stupních vítězů.

V sobotu se běžel jubilejní již 30. ročník běhu na Velký Javorník, který je součástí Českého poháru v běhu do vrchu. Na náročnou 10,2 km dlouhou trat, která startuje od skokanských můstků ve Frenštátě pod Radhoštěm, se vydala dvojice naších členů. Libuše Kuchařová se v kat. D umístila na výborném třetím místě za čas 1:13:47. Tomáš Lipina v mužích C skončil pátý za čas 54:17.

Rovněž v sobotu jen o pár kilometrů dál uskutečnil Jarní Kubánkov. Jedná se o akci, kterou pořádá BK Kubánkov dvakrát ročně. Účastníci mají na výběr 8 nebo 16 km se startem na hřišti v Chlebovicích. (neplést s podobným závodem, který se běhá z Palkovic) I když se jedná o závod mladý je již velmi populární. O tom svědčí, že kapacita 200 startujících je vždy předem vyprodaná. A mezi nimi se opět neztratili naší zástupci. Na delší trati skončil Martin Hořínek 9. v M39 (1:15:15). Na kratší vzdálenosti Dan Šindelek doběhl mezi více než stovkou účastníků jako čtvrtý celkově a hlavně jako vítěz kat. M59 (38:11). Velká gratulace!

V neděli se pak v Těšínských Beskydech konal 17. ročník Memoriálu Mariána Kluse v běhu na Javorový vrch u Třince. Za slunečného počasí se na start postavilo 180 běžců všech věkových kategorií. Trasa vede od spodní stanice lanovky v Oldřichovicích krátkým úsekem po asfaltu a pokračuje sjezdovkou, aby pak odbočila na vrstevnici a mírným stoupáním po lesních cestách se vrátila pod vrcholem zpět na sjezdovku. Celková délka činí 3,2 km s převýšením 470m.

Závodů se v posledních letech účastním pravidelně a patří mezi mé oblíbené. Většinou vychází počasí, startovné je rozumné, na startu dostanete vždy nějaký dárek, v cíli klobásu a piva můžete vypít, kolik chcete. Vítězové pak obdrží tolik cen, že mají problém je snést zpět z kopce dolů. Nechybí bohatá tombola a hlavně se jedná o pohodovou akci. Abych jen nechválil, najdou se i zápory. Např. ve výsledcích jsou skoro každý rok nějaké chyby a výsledková listina Vám přijde na email až někdy časem. Taky je škoda, že se závod koná každoročně ve stejný den jako silniční běh v nedalekém Jablunkově. Z ohlasu přítomných vím, že to na obou snižuje účast.

A jak jsem dopadl? Protože týden po pražském maratonu jsem ještě cítil únavu, tak jsem se nikam zpočátku nehnal a do sjezdovky nabíhal asi  na osmém místě. Tam všichni přecházejí do chůze, a protože chodit umím docela rychle, tak jsem začal pořadím stoupat. Nakonec jsem se dostal i před mého největšího soupeře v kat. B Tomasze Wrobela. Ve finiši jsem sice podlehl orientačnímu běžci Michalu Argalášovi, ale to mi vůbec nevadilo. Třetí místo celkově, první v kategorií do 49 a hlavně osobák na této trati zlepšený o neuvěřitelnou minutu a čtrnáct sekund (22:11) bylo mnohem více, než jsem čekal…

Marek Škapa

Ve sportovních zprávách na ČT Sport vyzpovídali naši čtyřnásobnou maratonskou mistryni České republiky Petru Pastorovou. Na video se můžete podívat pod tímto odkazem: http://www.ceskatelevize.cz/sport/exkluzivne-na-ct-sport/374404-vrcholovou-sportovkyni-az-po-trech-detech-ma-to-pro-i-proti-rika-maratonkyne-pastorova/

Ultramaraton a Maraton Borák, Loštice, 12. května 2018

V maratonu není nic – snad jen s výjimkou přihlášek na prosincový žilinský běh okolo vodného diela – zadarmo. A pro můj čtyřicátý to v Lošticích platilo tuplovaně! Chyběl však UltraLibor (osmnáctiny syna), Otto (polský závod) i Andy (rodina). Tradici ale zůstali věrný Ondra Velička a Petr Škrabánek. Jako rozhodčí s námi už v pátek jel Sandokan a objevil se i Alfons Výtsik (vzdal maraton).

Sandokan v sedm ráno vypravil na šest okruhů dvaatřicet ultramaratonců v čele – nejen pomyslném, ale v konečném účtování i celkovém – s Danem Orálkem. Dvaačtyřicet maratonců a jedenadvacet běžců na jedno kolo (14,3 kilometru) vystartovalo o čtyři hodiny později. V zásadě to bylo jedno, neboť ukrutné vedro začalo panovat záhy a trvalo až do večera, dokud ze severu nedorazila bouřka…

Já si koupil ve specializované prodejně 2,9 kilogramu tvarůžek za velmi slušnou cenu v akci a na trať Maratonu Borák vyrazil potřetí. V nových Altrách Paradigm s naběhanou teprve stovkou, což byla chyba trestající bolavýma ztuhlýma nohama. Naštěstí ale nezlobilo koleno, nad nímž ráno fyzioterapeutka kroutila marně hlavou. Zato to horko dalo zabrat nejen mně, nýbrž i ostatním na trati.

První kolo jsem také poněkud přepálil a hned na počátku druhého to šlo znát. Dokázal jsem (dokázali oni?) ovšem držet tempo z pěti šesti dalšími, z nichž v cíli se přede mnou objevil jen Víťa Lenhart. V posledním kole jsem už chodil více, než je zdrávo, ale přesto za mnou soupeřská skupinka zaostala za pět a více minut. Utrhl jsem se ve stoupání a pojistil si to v sebězích. Čas: 4:38:21.

A pak už došlo na oslavy čtyřicítky s třiapadesátkou vínovicí a také Marcelkou Čadovou. Ta se svého pátého maratonu bála více, než žab (prý, poběžíme spolu a pokecáme si …) až na Boráku skončila za 4:11:47 jako druhá žena! MK Seitl Ostrava měl v ultra na bedně Ondřeje Veličku (7:09:42 celkově třetí a druhý v kategorii) a Petra Škrabánka (7:39:58 celkově sedmý a druhý v kategorii).

Radek

Odkaz na výsledky: http://www.ultracau.cz/index.php/32-zavody/234-mcr-v-ultratrailu-2018-lostice

Musím se s vámi podělit o jednu menší trapnost. Vždy rád sleduju, kolik žen mě v běhu poráží. Jistě, předpoklady mužů pro výkon jsou od přírody průměrně vyšší, takže i o několik minut pomalejší „květina“ je možná mnohem úspěšnější než mužský závodník před ní. I přes to se mi ale osvědčilo pozorovat při závodu běžkyně kolem mě (teď to nemyslím sexuálně, i když, pravda, i to je mnohdy zajímavé). Žen zkrátka není na trati tolik, člověk si je lépe pamatuje, a má tak docela dobrý přehled o vývoji své výkonnosti. Porazit Hanu Legerskou, to už je výkon. No a Ivana Zbořilová s Petrou Pastorovou nejsou příliš daleko. Akorát ta Bluchová byla na Běhu osvobození nedostižná. Kdybych jen tolik nepřepaloval starty! Nu což? Zamakám a bude líp (Tohle není politická reklama!!!). Nechme se překvapit, co nám mužským běžcům v poli připraví elitní ženy příště. Myslím, že se máme na co těšit a že nám ještě mnohokrát sklapne.

Mezi holkami jsem tedy skončil čtvrtý. „Ale počkej, Foreste! Vždyť jsme něco říkali o těch biologických rozdílech a predispozicích, že ano. Raději pojďme mezi muže!“ Sedmé místo v jedné ze dvou elitních kategorií, konkrétně v mužích do devětatřiceti, je vzhledem k obsazení závodu můj asi životní výsledek. Je načase mrknout se do Jistebníku na trať polokrálovské disciplíny a překonat už zaprášený osobák z mrazivého a kluzkého Oherova memoriálu. S pomocí milé trenérky Magdalény to jistě zvládnu.

Abych se z Jistebnického půlmaratonu „nepohnojil“, je třeba pokračovat v bohulibé intervalové dřině. Pravda: Intervaly jsou mnohdy atraktivní a zábavné, ale někdy se musím trochu přemáhat. Na pomoc tuhle přišla tréninková obměna ve formě čehosi jako fartleku. Vyběhl jsem si a volně volil zrychlení. V porubském lese se mi pak opět po delší době ohlásilo „Bytí“. Filozof Heidegger zhruba říká, že je naší přirozeností něco ve světě neustále dokazovat. Je to takzvaný pobyt na úrovni rozumového jsoucna. Stále cosi montujeme, přestavujeme, válčíme a soutěžíme (někdy i se ženami), honíme se za kariérou. V každodenním shonu si většinou ani neuvědomíme základní přirozenost nezatíženou rozumem, a to tu, že jsme nebo přesněji „bytujeme“ zde na tomhle světě. V lesoparku jsem tentokrát na pár okamžiků zapomněl na všechna pravidla, pohlédl směrem ke vzdáleným Beskydům a řekl si, že vlastně o nic nejde, že jsem zkrátka jen jedním z mnoha pobytů ve světě vyplňujícím svůj čas.

Jak ale Heidegger říká, zapomínání na „Bytí“ a neustála lopota lidských dní je vlastně naší přirozeností. Proto zase hajdy do víru tréninků a závodů dokud mě to baví.

Ivan Karas

Tento závod má dlouholetou tradici. Letos se konal již po 39 a trasa oproti loňsku doznala menší kosmetickou úpravu, když se malinko pozměnil doběh na stadion Arrows. Co však zůstává neměnné, je start v Hrabyni u Národního památníku II. světové války. Také o startovní výstřel se již tradičně postaral generální konzul Ruské federace Ing. Aleš Zedník. Pak se již pole 84 závodníků dalo do pohybu a běžci začali ukrajovat metry z téměř 14 kilometrové trati.

Jako první se na ploše baseballového hřiště objevil Marek Radomský z Ostravy a vítězným časem rovných 50:00 minut o více jak minutu posunul loňský traťový rekord. Na druhé a třetí pozici doběhli zástupci našeho oddílu Ondřej Dominik 51:10 a Vítězslav Prášil 51:48 min. V ženách se z vítězství radovala Kateřina Bluchová (SSK Vítkovice) 56:18 min. Na druhém místě skončila naše pražská šampionka Petra Pastorová 57:55 a třetí skončila Ivana Zbořilová (BK SaK Ložiska Karviná) 57:17 min.

Výkony našich členů: Daniel Šindelek 53:00 a 1. místo v kategorii, Petr Škrabánek 53:18 a 2. místo v kategorii, Tomáš Lipina 58:36, Ivan Karas 59:37, Lukáš Malík 1:01:46, Magdaléna Drastichová 1:03:54 a 2. místo v kategorii, Radek Luksza 1:09:04, Jana Dominiková 1:09:19, Radka Miturová 1:09:45 a 1. místo v kategorii, Jana Kilarová 1:13:26 a 2. místo v kategorii, Vladimír Skalka 1:16:08, Libuše Kuchařová 1:21:09 a 3. místo v kategorii a Václav Procházka 1:34:50 min.

Foto: http://bksak.rajce.idnes.cz/HRABYNE_-_OSTRAVA_BEH_OSVOBOZENI_H2018-05-08

http://labekl.rajce.idnes.cz/Beh_osvobozeni_Ostravy_8.5.2018/