V sobotu 7. července se Moravskoslezský běžecký pohár přehoupne do své druhé poloviny. V 17 hodin bude z náměstí T. G. M. v Karviné – Fryštátě odstartován 14. ročník oblíbeného závodu Městský běh Karvinou. Veškeré potřebné informace naleznete v propozicích v naší termínovce.
Novinky
Slovácké léto/běh – půlmaraton
Tož jsem se účastnil Slováckého léta, a v rámci toho si poprvé zazávodil ve svém rodném městě, Uherském Hradišti. Po loňské premiéře se pořadatelé rozhodli, pro letošní ročník, uspořádat i půlmaraton. I když moje trénovanost je poslední dobou chabá, i tak jsem se snažil rozumným způsobem nakládat se silami, a zbytečně jimi neplýtvat.
To, že mi tak v půlce trasy začala odcházet zadní stehna, to problém byl, ale s tím jsem počítal, stejně tak, že je možné, aby byly stanice občerstvení docela daleko od sebe (cca 6,5 a 16,5 km). Chce to ovšem pevnou vůli, a tu já jsem měl, a proto také zdárně dokončil, byť v hodně podprůměrném čase, a to i na moje poměry, 2:42:03, a skončil jsem na 68. místě celkově.
Trasa vedla městem, přes Masarykovo náměstí, k restauraci U Komína, cyklostezkou, kde šotolinu později vystřídala lesní cesta, až k jezerům u Ostrožské Nové Vsi, před kterou jsme míjeli soutok Moravy a Olšavy, kolem golfového hřiště, ke kunovickému Letu, Lesopark Kunovský les, a sídliště Štěpnice, opět na náměstí, převýšení něco málo přes 140m. Ne zrovna lehká trasa, ale dala se zvládnout.
Jaroslav Máčala
Bronzový závod s příchutí útoku na čelní místa
S jistým odstupem, ale přece, podávám informace o běhu Komenského sady. Na vině je jistým způsobem pořadatel, který stejně jako loni otálel naprosto zrůdnou dobu se zveřejněním výsledků tohoto „bronzového olympijského závodu“. Bylo vyčerpávající sledovat, jak postupně v seznamu přibývají další a další „Horní Dolní“, přičemž běh v ostravském centru stále nikde. Nakonec vše dobře dopadlo, výsledky jsou na webu, a tak nezbývá, než se o celé události zmínit.
Už druhým rokem jsem dal v rámci Olympijského dne přednost okruhovému klání v parku před beztak atraktivním, ale bohužel notně předraženým „zlatým závodem v Porubě“. Předem mi bylo jasné, že můj běh není stejně jako loni příliš silně obsazen, a vzhledem k výsledkům z roku 2017 jsem tajně doufal ve stupně vítězů. Ze startovní listiny jsem příliš moudrý nebyl. V běhu na 10 km byl pro mě identifikovatelný již velmi známý Malcolm Collen, se kterým rád na závodech zakufrovávám. Občas pokořím já jeho, občas on mě, čili takový soupeř k poražení. Dále bylo jasné, že Tomáš Wrona mě najisto předstihne. Ale kdo dál? Další jména jsem neznal.
Běžci desetikilometrového (reálně přibližně 10,2 či 10,3 km) závodu absolvovali čtyři okruhy v sadech. Závodníci trati poloviční pak pochopitelně kola dvě. Zatímco nás desítkařů bylo co do mužů pouze dvaadvacet a co do žen jenom osm, hobbíky na kratší závod tvořilo mužů jednatřicet a žen neuvěřitelných čtyřiašedesát. Letmý pohled na startovku mě donutil zapsat se na desítku. Mé myšlenky vedly takto: Když už závod s menší konkurencí, pak co nejblíže bedně. No a méně lidí, to je přece větší šance! Chyba lávky! Uniklo mi, kolik startuje na pětce holek, ušel mi fakt, že komerční závod si spousta „turistů“ na co nejkratším úseku v duchu kompromisu mezi péčí o zdraví a jednoduchostí prostě odchodí. Hned po startu se zkrátka ukázala více našlapaná desítka.
Tomáš Wrona, kterého jsem z neznalosti dalších jmen tipoval na vítězství, obsadil v uvozovkách „až čtvrté místo“ (40:15:32). Před ním doběhl třetí David Flaša (39:20:03), druhý Martin Šangala (38:49:42) a první Daniel Filip (38:10:40). Mé vlastní nohy mě dovedly na místo šesté v čase 44:04:05. Alespoň mě potěšila porážka sympaťáka Malcolma dorazivšího na místě osmém. Kdybych byl býval startoval na pětce, svedl bych souboj o bednu. Druhý okruh jsem dokončil na čtvrtém místě s tím, že další fajn anglán Drew Cooney mě nedaleko cíle předběhl, když finišoval jako třetí.
Poslední dvě kola jsem se krapet trápil. Již série čtyř pětisetmetrových sprintů na porubské dráze z předchozího dne bez obalu odhalila, že prozatím tempo neumím příliš stupňovat a své běhy napaluju až přepaluju. Běh Komenského sady to potvrdil. Po něm mi vlastně přišlo, že jsem běžel zhruba pětkové tempo. A tak určitě, je stále na čem pracovat!
Z našeho klubu se krom mé maličkosti zúčastnil alespoň jeden parťák, respektive parťačka Jana Kilarová. Na delší trati zazářila druhým místem mezi ženami časem 52:37:42. Po závodě jsme spolu vyklusali a udělali nějaké fotečky. Pak se šlo na pivo s již zmiňovaným Tomem Wronou, jeho ženou Evou a vítězem Danem Filipem (Byl už večer. Závod odstartoval, stejně jako ostatní závody Olympijského dne, v šest hodin po poledni.). Den se tak skvěle završil. „Bednové plány“ zatím nejsou v mém případě tolik reálné, jak bych si někdy přál. Jsou tu však nové zkušenosti, zážitky a rozhodně další fajn lidi ze světa běhu.
Podrobné výsledky: https://www.olympijskybeh.cz/vysledky/ostrava-komenskeho-sady-2/
Ivan Karas
Hledáme zájemce pro start na Drážďanském maratonu
Opět po roce by se měla vydat do saské metropole výprava běžců z ostravských oddílů MK Seitl a TJ Liga 100. Celkem čtyři reprezentanti našeho oddílu si mohou vybírat z distancí na 4,2 km, 10 km, půlmaratonu a maratonu. Jubilejní 20. ročník Piepenbrock Dresden-Marathon se bude konat 21. října 2018. Výprava by měla být ubytována přímo v Drážďanech. Případní zájemci z našeho oddílu nechť se co nejdříve hlásí na e-mail: ottoseitl@seznam.cz nebo na tel: 792 304 296. Ideální by bylo, kdyby jeden ze zájemců mohl jet i jako řidič. Veškeré náklady spojené s dopravou, startovným, noclehem a stravováním budou proplaceny.
Tréninky na dráze
Již několik let se scházíme každé úterý od jarní změny času do podzimní kolem 17:45 na stadionu. Statujeme v 18:00 na různých tratích, píská nám to Vladimír Pastrňák alias Sandokan, atletický rozhodčí 1. třídy. Tyto tréninky jsou bezplatné a otevřené pro všechny příchozí. Rozpis tratí a výsledky naleznete zde: http://www.mkseitl.cz/draha-vokd-ostrava-poruba
Letní RUNdál
Seriál čtyř běžeckých závodů RUNdál 2018, konaných vždy v daném ročním období, měl v sobotu své pokračování letním závodem. Tentokrát byl start a také veškeré zázemí na Sportovním gymnáziu Dany a Emila Zátopkových v Ostravě – Zábřehu. Trať měřila přibližně 4,8 km, začátek obstaralo jedno kolo na atletickém oválu a pak se pokračovalo směrem k řece Odře, kde následovala smyčka a vracelo se po stejné trati zpět. Cíl byl opět na atletické dráze, což dodalo finišujícím závodníkům tu správnou stylovost. Jak je již zvykem, startují ženy a muži zvlášť a obě startovní pole vedl na kole jako zkušený předjezdec náš Honza Fousek.
V 11 hodin pole 74 dívek a žen vyběhlo na trať, aby po 18 minutách a 11 sekundách jako první a zcela suverénně proběhla cílem Kateřina Bluchová (SSK Vítkovice). Jako druhá závodnice se na dráze objevila Lucie Kalafutová (Atletický oddíl Rožnov pod Radhoštěm) 19:36 a třetí místo získala Lucie Peterková (Havířov) 19:53 min. Náš oddíl měl ve startovním poli tři zástupkyně: Jana Dominiková 21:22 a 2. místo v kategorii, Jana Kilarová 22:20 a 3. místo v kategorii a Martina Metzová 25:09 min.
Muži se vydali na start hodinu po ženách a bylo jich o 7 více než něžnějšího pohlaví. Boj o přední příčky byl vyrovnanější, přesto roli favorita splnil Matouš Vrzala (SSK Vítkovice), který zvítězil v čase 15:37 min. Druhý s nevelkým odstupem skončil náš Ondřej Dominik 15:42 a třetí 13 sekund nazpět Marek Tretera (Atletický oddíl Rožnov pod Radhoštěm). Naši chlapi: Marek Škapa 16:03 a 2. místo v kategorii, Ivan Karas 18:39 a Václav Procházka 23:35 a 3. místo v kategorii.
Podzimní RUNdál bude na programu poslední zářijovou sobotu a celá série bude zakončena zimním závodem v sobotu 8. prosince.
44 + 44 = další osobák
Kysucký maraton, Čadca, Slovensko, sobota 23. června 2018
Druhý nejstarší slovenský maraton jsem neměl v plánu, natož před MUMem… ale díky shodě okolností a zajímavé předpovědi počasí jsem vyrazil spolu s Jardou Hrabuškou. Ten ovšem málem nedojel, respektive vysedal až v Žilině, jelikož při zastavení vlaku ve stanici Čadca dlel v takové kabince v chodbičce.
Až na místě jsem zjistil, že svůj čtyřiačtyřicátý maraton poběžím na čtyřiačtyřicátém ročníku toho Kysuckého. Slavné akce, na níž jsem spíše uvažoval, koho neznám, než koho znám (objevil se po určité době i Šaňo)! Že je pozměněná trasa, mi bylo vcelku jedno, jelikož jsem chystal v Čadci přece svou premiéru.
Ačkoliv mne tak jako v Senici strašili příšerným vedrem, počasí se jevilo jako běhu příhodné. Během osmačtyřiceti hodin se ochladilo – mezi čtvrtkem a sobotou – možná o patnáct stupňů. Sluníčko se ukazovalo výjimečně. Natož, aby hřálo. Na výkonech snad celého startovního pole se to v dobrém podepsalo.
Když jsme běželi Zborovem nad Bystricou, fandila snad celá obec. O pár kilometrů později už na cestě zůstávali pouze běžci a hasiči s policisty zajišťující bezpečnost závodu. Přišla totiž průtrž mračen a ke Slovenskému orloji ve Staré Bystrici se stoupalo v krupobití… některé kousky měly průměr kulky ráže .22.
Od otočky u orloje následovalo klesání i zrychlování, čímž jsem se dostával před další a další maratonce. Včetně Moniky Domovcové, která však ukázala silný finiš a skončila čtyři sekundy přede mnou. 44. maraton na 44. ročníku Kysuckého znamenal osobák: 3:50:57! Samozřejmě opět v Hokách One One Huaka.
V dresech MK Seitl Ostrava běželi v Čadci i Daniel Šindelek (jenž skončil s časem 3:09:06 celkově čtrnáctý a ve své kategorii třetí za bratrem Vladanem) a Jarda Hrabuška (jeho čas 3:44:47 znamenal třetí místo v kategorii). Maratonci s nápisem Ostrava na zádech se každopádně setkali se silným povzbuzováním.
Radek Luksza
Členové klubu díl 27. – IVAN KARAS
Ivan Karas je členem našeho oddílu teprve krátce. Do našich řad vstoupil v dubnu roku 2018. Domovem mu je Ostrava-Poruba, kde strávil celé dětství, a po zhruba sedmi letech nádherného vyhnanství v Dolní Lutyni zamířil zpět mezi osobité cihlové zdi Hlavní třídy.
Jak dlouho běháš? S dálkovým během koketuji už od roku 2014. Teprve loni jsem ale začal častěji startovat na závodech a teprve letos smysluplně trénuji.
Kolikrát týdně běháš? Průměrně šestkrát až sedmkrát.
Kolik kilometrů týdně v průměru naběháš? Tipuji, že teď během závodní sezóny asi tak 55 – 65 kilometrů. Až přijde doba objemů, bude to zase víc.
Používáš nějaký sport tester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Nic podobného nepoužívám. V nejbližší budoucnosti mám v plánu nechat si změřit při tréninku tep, výhledově si asi pořídím nějaké pořádné běžecké hodinky. Můj život ale na sportovní technice rozhodně nestojí.
Kde nejčastěji běháš? Protože tady bydlím, ve většině případů vyběhnu vedle rondlu na Hlavní třídě. Potom často pláchnu směrem na Třebovickou, pak třeba přes Pustkovec zpět domů nebo si trasu prodloužím podél řeky Opavy. Někdy drandím zcela opačně. Jindy běžím kolem myslivny k planetáriu, po asfaltce z Krpole na Opavskou nebo lesoparkem k VŠB. Pak zase kroužím kolem nemocnice, zajdu si na ovál sportovního areálu Sareza (VOKD). Příjemné je svištět porubským nábřežím nebo v ulicích kolem kulturáku či Alšova náměstí (tam vždycky vím, že se blíží konec těžké denní dřiny). Občas si zajedu do Komenského sadů v centru, rozběhnu se na Vratimov a je mi krásně. Jsem-li u rodičů na návštěvě, vydám se po Dolní Lutyni, Orlové a Dětmarovicích. Dříve jsem měl rád cestu přes loděnici do Hlučína a zpátky. Až bude čas na delší tréninky, rád si ji připomenu.
Běháš raději sám a nebo s někým dalším? Druzí lidé, to je koření běhu, když se vyklusává a především, když se závodí. Rychlostní tréninky asi raději absolvuji sám. Člověk ale takřka nikdy neběhá v úplném osamění. Pod nohy se mu pletou nejrůznější děti na koloběžkách, líní civilisti, cyklisti a krvelační hafani.
Posloucháš při běhu hudbu? Dříve mě napadalo poslech hudby při běhu vyzkoušet, ale nedostal jsem se k tomu. Dneska už danou věc neřeším. Poslouchám zvuky okolí, což je občas příjemné a občas zase ne.
Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jsi zhruba za poslední rok běžel? Přesně před rokem se mi líbil asi patnáctikilometrový „Vaňkáč čelindž“. Super je taky běžet přes haldu Emu. Nemyslete si ale, že jsem nějaký vrchař. Tuhle jsem se vydal na Skalku. Prý že si to vyběhnu sedmkrát! Hahá! Ve třetině jsem vždycky umřel. Je ještě na čem pracovat.
Máš svůj běžecký vzor, popřípadě někoho obdivuješ či nějakému běžci (sportovci) fandíš? Nemám příliš tendenci vytvářet si idoly. Nejblíže by tomu všemu mohl být asi Marek Škapa. To je, co? Čekali jste Evu Nývltovou nebo Forresta Gumpa!
Jaký typ závodu preferuješ? Je to různé. Asi záleží na momentálním rozpoložení, na náladě či na odhodlání zrovna pokořit tu či onu výzvu.
Máš svůj oblíbený závod? Nejspíš to bude „Porubský čtvrtmaraton“. Přece jen ho mám hned u domu. Milou tradicí už je pro mě „Štěpánský běh Porubou“.
Na který svůj dosavadní běžecký výkon jsi nejvíce hrdý? Nejlépe jsem asi zatím zaběhl letošní „Veřovskou desítku“. Tu asi hned tak nepřekonám.
Jaké máš běžecké ambice? V nejbližší době mám určitě v plánu zaběhnout půlmaraton pod 1:40. Tenhle čas už je zcela na spadnutí, jen okolnosti nebyly nakloněny. Mým velkým snem je splnit limit na MČR v půlmaratonu. Výhledově bych rád uměl pravidelně běžet deset kilometrů pod čtyřicet minut. Na tom ale budu muset ještě hodně máknout, stejně jako na pětce pod dvacet minut. Příští rok bych rád po delší době vyzkoušel maraton s tím, že by konečně nebyl v mém provedení „turistický“, ale závodní.
Jaké další sporty, kromě běhání, nejčastěji provozuješ? Momentálně mě baví pouze běh. Dříve jsem kopal do balónu, ale štvalo mě poslouchat idioty na hřišti včetně sebe :-D. Příští zimu se snad konečně dostanu k lyžím, které mi smutně leží v komoře a pláčou, že je Ivánek nepoužívá.
Máš kromě běhání ještě nějaké jiné koníčky či zájmy, jaké? Trochu se věnuji hudbě, hlavně zpěvu. Dříve jsem hrál docela často na kytaru. Snad se k mučení sladkého dřeva časem vrátím. Rád poslouchám tvrdý rock, metal všeho druhu a jiné mé duši lahodící žánry (post rock, ambient, blues, jazz, vážnou hudbu atd.). V šuplíku mi leží spousta povídek a básní čekajících na finální úpravy. Mým přáním je v budoucnu vydat je knižně, i když očekávám řadu překážek. Pokud to zatím nevíte, nechtějte ani tušit, co je to „literární kavárna“. Je to banda omezenců, kteří diktují, o čem psát, a tím se já rozhodně neřídím. Teď jsem vám to řekl, sakra!
Co bys popřál našemu klubu MK Seitl Ostrava do dalších let? Ať i nadále svobodně dýchá, ať za něj závodí spousta žen a mužů obsazujících na závodech ty nejvyšší příčky, ať spojuje lidi, kteří během žijí a milují ho.
Tvé aktuální rekordy:
5 km: 0:20:27
10 km: 0:41:49
půlmaraton: 1:35:38
maraton: 5:01:55
My Ivanovi držíme pěsti v překonávání jeho běžeckých plánů. Přejeme mu mnoho zdaru nejen v oblasti sportu, ale také na poli literárním, hudebním, osobním a v neposlední řadě také profesním. Bude nám potěšením využít jeho literární vlohy pro náš klubový web.
V sobotu se bude bojovat o další body do MBP
Letošní kalendářní rok se pomalu dostává do své poloviny a po sobotě budeme taktéž v polovině závodů v Moravskoslezském běžeckém poháru. Osmým závodem bude Letní RUNdál, který bude tentokrát startovat v areálu Sportovního gymnázia Dany a Emila Zátopkových v Ostravě-Zábřehu.
Běh zámeckým parkem
Tento závod je v hierarchii akci, které pořádá Prajzský běžecký klub Kravaře, tím nejstarším, největším a také nejoblíbenějším. Svou oblibu si získal nejen atraktivní tratí, kterou tvoří tři kola v areálu zámeckého parku, ale také skvělou diváckou kulisou. Letos sice došlo k určitému narušení v podobě návštěvy závodu jistého populistického politika, ale pořádající oddíl se od této akce velice správně a sympaticky distancoval. Běh je sport, je o výkonu a vteřinách a ne o politických bodech. A to také platilo na trati, i když občas, spíše teda sporadicky, zvítězila taktika nad férovostí. Od začátku vystřelil do čela závodu Václav Bitala (AK EZ Kopřivnice) a všem bylo jasné, že na tohoto borce nikdo další ve startovním poli mít nebude. Jeho vítězný čas v cíli činil 28:32 min. Druhý skončil takticky běžící Robert Anczak (Easy Run Racibórz) 29:59 a třetí pak Michal Poledník (Canicross Beskydy) 30:01, který bohužel doplatil na roli nechtěného pacemakera. V ženách byl souboj vyrovnaný až do konce. O vítězství bojovaly kolegyně z SSK Vítkovice Kateřina Bluchová a Hana Legerská. Prvně jmenovaná byla v cíli o sekundu dříve a její čas se zastavil na 34:03 minutě. Třetí místo obsadila Zuzana Kročová (SK Hranice) 35:16 min.
Náš klub měl, jako již tradičně, v Kravařích slušné zastoupení a solidně jsme také vzali útokem stupně vítězů: Ondřej Dominik 30:28 a 2. místo v kategorii, Marek Škapa 31:01 3. místo v kategorii, Honza Fousek 31:32, Daniel Šindelek 31:34 a 2. místo v kategorii, Petr Škrabánek 32:50 a 3. místo v kategorii, Petr Jorníček 36:03, Ivan Karas 36:24, Ladislav Dvorský 36:25, Petr Brož 38:37, Jaroslav Kuncek 38:55, Marek Moravec 39:15, Pavel Pivko 41:02, Jana Dominiková 42:56, Jana Kilarová 43:17, Václav Procházka 48:19 a 2. místo v kategorii a Martina Metzová 50:24.