Již zavedená jednotýdenní série závodů o jednom týdnu, kopírující zlaté běhy Emila Zátopka v Helsinkách, včetně startovních časů, se uskutečnila o minulém týdnu v Praze. Všechny běhy vyšly na odpoledne pracovních dnů, a tak nebylo v mém případě o čem. O navazujícím víkendu jsem se letos již vykašlal se zúčastnit polovičního triatlonu v centru Prahy, který po přijetí do série Challenge nastavil již velice odrazující startovné (prý ještě letos lidové, a hlavně pro Čechy, pravili onoho víkendu v televizi, ehm).
Časy jednotlivých závodů se sčítají, a na konci je určen vítěz. Dělí se navíc ještě do kategorií, protože poslední silniční maraton se dal nahradit půlmaratonem, či desítkou. Tedy tři hlavní kategorie. Dá se také zúčastnit jen jednotlivých běhů, na které se občas přihlásí nějaký ten specialista, který ostatním, snažícím se rozvrhnout síly, vypálí rybník. Každého závodu se zúčastnilo zhruba 200 lidí, a vše probíhalo v pěkném zázemí Olympu Praha, kde probíhaly první dva závody na dráze, a start silničních běhů (s probíháním na dráze za pěkné divácké kulisy). Titul z minulého roku měl obhajovat Radek Brunner, který se ovšem letos na poslední chvíli odhlásil. Já se dal na kategorii C (s desítkou na konci).
První desítka probíhala po silném dešti, ale stále ještě za silného parna. Jít na závod také hned po práci mne moc nesvědčí. První rozběh těch nejrychlejších čítal zhruba 45 lidí, což je na dráhu už moc. Člověk musí neustále předbíhat, i v obloucích, což je velice náročné, a špatně si hlídá záda. Běhat dvacet pět koleček na jedné dráze navíc nesvědčí moji hlavě. První čtyři kola jsem běžel s vedoucí dvojicí Šroubek (AK Plzeň) a Miler, ale s průměrem 1:19 na čtyřstovku jsem radši záhy zvolnil, protože tady se jednalo o jinou ligu, a v předposledním kole jsem absolutně nedokázal zareagovat na předbíhající duo s Davidem Pecinou (pozdějším celkovým vítězem).
Vítězem tedy Šroubek někde na hranici 33 minut a já pátý za 35:39, slibujíc si, že desítku na dráze už tedy nikdy. Nejvíc mne iritoval komentátor, který při každém našem průběhu kolem zahlásil, že letos tu nikdo za těch 31 asi běžet nebude, že špička se na to prostě vykvákla. 🙂
O pár dní později tedy pětka. Po startu na čele opět já a David Pecina, ale opět jsem usoudil, že se za ním moc dlouho neudržím, a opět nástup třech pronásledovatelů na poslední 800, na který jsem nedokázal při té intenzitě zareagovat, ale přeci jen jsem zůstal v klidu, protože na pětce mi dva tam se vyskytující účastníci moji kategorie přeci nemohli nadělat takový rozdíl. Na konci tedy za rovných 17:00, opět páté místo.
O Čtvrtku, 27. Července, nastal poslední den. Maraton se vyběhl již kolem třetí hodiny, a desítka byla na řadě až v podvečer. Událost okořenily svou účastí také Dana Zátopková a Jarmila Kratochvílová. Má taktika byla lenivá. Běžet celou dobu s pronásledovateli, na které jsem měl v rámci celého seriálu náskok minutu a minutu a půl, a jednoduše si je nenechat utéct. Něco jako taktika Sky teamu po většinu letošní Tour de France.
Co se však nestalo, vyhovovalo mi dost tempo táhnoucího Vojtěcha Líma, a oba mojí soci od nás po-odpadli již při prvním průběhu Stromovkou, kde panovalo příjemné vlhko, ovšem se mi málem podařilo vrazit čelně do obřího kontejneru, páč jsem v zákrytu jen sledoval záda Vojtěcha, který před ním náhle uhnul. Ležel totiž uprostřed chodníku. Po dotazu Vojtěcha, na kolik že to běžím, jsem jen odvětil, že mi to je jedno, že si hlídám náskok od těch dvou za námi, což mu asi radost neudělalo, poněvadž se účastnil jen desítky za vidinou lepšího času. Na poslední občerstvovačce, ke které si bylo třeba nadběhnout pár metrů, se on dožadoval pití, které ze stolu ovšem nikdo nepodával, a náhle změnil směr běhu bez napití se, na což jsem OPĚT nedokázal zareagovat (protože pokud-li by pil on, tak já také), a s obtížemi jej dohonil. Navrhnul mi, ať táhnu ke konci také chvíli já, ovšem já na to, že již na mne jde únava, a že na něj stejně nenastoupím, protože by to vůči němu nebylo fér. Ovšem nejspíše se mnou jen vypekl, jako onehdá Emil s J. Petersem, a nastoupil on mi. Náskok jsem trochu stáhl v cíli na dráze, ale skončil jsem tedy druhý v čase 35:37, a stal se celkovým vítězem ne-maratonské kategorie Zlatého týdne Emila Zátopka.
Celý závod byl velmi pěkně organizačně zajištěn, co se týče samotných běhů, jen zde nastával chaos ve vyhlašování, přičiněn velkými slejváky a docela výbušným temperamentem hlavního pořadatele. Poslední maraton měl také další účast z řad našeho klubu, ale při pokusu o představení se jsem se setkal s docela nepřívětivým pohledem. Po třech závodech v jednom týdnu se na člověku docela projeví únava. Ta mne následně docela dost odrovnala při Ostravském běžeckém Pondělí při trojce na dráze. Ještě, že se nesnažili do soutěže zakomponovat i rozběh ☺
Petr Muras
Výsledky: https://www.zlaty-tyden.cz/vysledky/2017
