Novinky

Chystáme hromadnou objednávku klubového oblečení. Má-li kdokoli z členů oddílu zájem, může poslat svou objednávku na mail: mkseitlostrava@gmail.com a to do konce měsíce srpna. Stačí napsat o jaký typ oblečení máte zájem, velikost a počet kusů. Vybírat můžete pod tímto odkazem: KLUBOVÉ OBLEČENÍ. Pokud by si chtěl někdo vyzkoušet, co by mu sedělo, tak na našem stadionu v Ostravě Martinově je některé oblečení k dispozici, ale zdaleka ne ve všech konfekčních velikostech.

Aktuálně probíhají XXXIII. Letní olympijské hry ve francouzské Paříži a pan Jaromír Horák, předseda TJ Liga stovkařů Ostrava, opět při té příležitosti přichystal projekt Olympijské štafety. Na osm běžců mělo čekat během dvou dnů 480 km, což je vzdálenost z Ostravy do Mostu, kde letos u místního jezera vyrostl Olympijský park. Akce byla naplánována na víkend 27. a 28. července.

Jak už to tak bývá, akce se neobešla bez komplikací a tak jsme museli pár dní před startem řešit složení štafety, protože někteří běžci byli nuceni z akce odstoupit. Takhle narychlo se již nepovedlo doplnit stav na původních osm vytrvalců, ale i tak jsme byli rádi za sedmičku statečných, dvě ženy a pět mužů.

Start štafety proběhl v 8:00 hodin ráno od Nové Radnice na Prokešově náměstí a postaral se o něj zastupitel města Ostravy a předseda komise pro sport Martin Kret. Od radnice běžela první skupina do Krásného Pole, kde nás na místní radnici přivítal starosta Tomáš Výtisk. Čekalo na nás milé přivítání, malé občerstvení a také slova obdivu. Druhá skupina se přemístila do Bruntálu, odkud na ně čekala jejich porce kilometrů. Z náměstí Míru se o start postarat předseda TJ Olympia Bruntál Jan Urban.

Zatím co slunce stoupalo a rozpalovalo silnici, začali jsme ukrojovat kilometry z naplánované vzdálenosti. Po poledni jen ve stínu atakovala teplota tropickou pětatřicítku, ale my se dál snažili plnit stanovený cíl. Obě skupiny se sešly u rybníčku Malá Čiperka kousek od Lázní Bohdaneč, kde jsme se krátce svlažili a společně jsme pak pokračovali do Mladé Boleslavi, kde nás čekal nocleh.

Ráno jsme se přemístili k Labi a podél jeho toku jsme po cyklostezce společně vyběhli do druhého dne štafety. Odměnou nám po pár kilometrech byl pohled na soutok Vltavy a Labe. Nemilá zpráva přišla přímo z Olympijského parku, kde v noci vítr poničil sponzorské stany a park tak zůstal uzavřený a krizový štáb řešil, co bude dál. Nakonec se se jim podařilo vše vyřešit a park se ve 13:00 hodin otevřel veřejnosti a my úspěšně o hodinu a půl později dorazili k jeho branám.

Celá naše skupina byla uvedena na slavnostním podiu, kde jsme českým olympionikům, zastoupenými olympijským vítěze v moderním pětiboji Davidem Svobodu a trojnásobnou olympijskou medailistkou v běhu na lyžích Květou Jeriovou Peckovou, předali olympijskou pochodeň ve tvaru štafetového kolíku a další upomínkové předměty. Byli jsme pak pozváni k prohlídce celého Olympijského festivalu a s chutí jsme se zapojili do vyzkoušení některých olympijských sportů.

K večeru jsme vyrazili na sdílených kolech, nám dobře známých z Ostravy, do centra Mostu. Cílem byla hospoda Severka, která se proslavila v komediálním seriálu Jana Prušinovského a Petra Kolečka Most! Od jezera k Severce to bylo skoro pořád do kopce, a tak nám bylo odměnou pivíčko, pokec s místními štamgasty, kteří nás přizvali ke stolu a v éteru zněla každou chvíli zlidovělá hláška: „dycky Most!“

Pak už na nás čekala jen chladná noc ve stanovém městečku a druhý den ráno jsme vyrazili zpátky směr Ostrava. Mise byla splněna. Během celé akce nedošlo k žádnému zranění běžce či nějaké nepříjemné situaci. Nakonec jsme byli panem Horákem obeznámeni, že by rád uspořádal za dva roky štafetu u příležitosti zimní olympiády v Itálii. A proto je na místě panu Horákovi poděkovat za organizaci a vše okolo.

Ondra

Představte si maraton, kde místo slunce zapadajícího za obzor běháte v záři půlnočního slunce. Takový je Midnight Sun Marathon v Tromsø, Norsko, který se letos uskutečnil v červnu 2024. Tento závod však není jen o běhu. Připravte se na neuvěřitelné dobrodružství plné alkoholu, žádného spánku, nezdravého jídla, ledové vody, extrémně nízkých teplot a nečekaných setkání s divokou přírodou.

Naše dobrodružství začalo v Ostravě, kde jsme se kvůli zpoždění dostali na krakovské letiště na poslední chvíli. V noční bouřce jsme odstartovali směrem do Osla, kde nás čekala další výzva – nocování na letišti. Do letadla jsme nastupovali jako úplně poslední, vyčerpaní, ale plní očekávání. Po dvouhodinovém letu, bylo v Oslu daleko více světla než v Krakově. Následující dva dny jsme strávili objevováním krás Osla, a poté jsme se konečně vydali zpožděným letem do našeho vysněného Tromsø, připraveni na všechna dobrodružství, která nás tam čekají.

Koupání v Ledové Vodě

Před odletem do Tromsø, jsme se v Oslu rozhodli tradičně osvěžit v místních vodách, jejichž teplota je natolik nízká, že by do ní nevlezl ani potápěč v zimním neoprenu. Tento ledový šok je považován za rituál, který symbolizuje odvahu a odhodlání se postavit na start maratonu. Někteří se odváží ponořit jen nohy, zatímco jiní (my) se vrhnou do vody celým tělem.

Nezdravé Jídlo na Každém Kroku

Zapomeňte na zdravé sacharidy a proteiny. Během běžecké dovolené v Norsku jsme se často oddávali kalorickým bombám v podobě fast foodu, sladkostí a jiných nezdravých pochoutek. Nebylo výjimkou si dát čokoládu, hamburger nebo soba. Vše samozřejmě zapít „levným“ norským pivem. Pokud Vám ho teda prodají….po určité hodině už v obchodě nelze koupit. Tromsø je známé svým bujarým nočním životem a účastníci maratonu toho rozhodně využijí. V místních barech a hospodách teče alkohol proudem a atmosféra je plná euforie a radosti. Maratonci se často rozhodnou strávit noc před závodem popíjením a užíváním si společenské atmosféry, čímž se připravují na nezapomenutelný závod plný adrenalinu.

Nízké Teploty

I když se jedná o letní maraton, teploty v Tromsø jsou velmi nízké, zvlášť pocitově, když u nás v tu dobu bylo přes 30°C. Po vystoupení z letadla to byl obrovský teplotní šok. Místní říkali, že sníh roztál už v květnu, zřejmě mysleli ve městě. Při pohledu jen kousek dál to vypadalo, že sníh tam vydrží až do zimy. Na ubytování jsme proto zapnuli topení, ledničku, světla a vše co vydává teplo. Termo oblečení je nutností, ale ani to často nestačí k zahřátí, když teploty klesnou k bodu mrazu.

Setkání s Divokou Přírodou

Kromě extrémních podmínek se běžci mohou setkat i s divokou faunou, která je pro tuto oblast typická. Tromsø je domovem mnoha druhů zvířat, a přestože jsou útoky vzácné, je dobré být připraven!!! Lední medvědi, tyto majestátní šelmy se občas toulají blíže k obydleným oblastem. Setkání s nimi je extrémně vzácné, ale stále možné a my jsme je zahlédli. Polární lišky, malé, ale odvážné polární lišky, mohou být zvědavé a občas se přiblíží k lidem hledajícím jídlo. Další nebezpečná zvířata, která se v této oblasti mohou vyskytovat a představovat riziko, jako jsou například vlci nebo rosomáci. Naopak nepotkali jsme ani jednoho tučňáka, i přesto, že jsme se na ně těšili!!!

Polární záře Aurora Borealis

Tromsø je jedním z nejlepších míst na světě, kde můžete zažít úchvatnou polární záři. Tato nebeská show, známá také jako Aurora Borealis, zde maluje noční oblohu zářivými odstíny zelené, růžové a fialové. Polární záře je fascinujícím přírodním fenoménem, který přitahuje cestovatele z celého světa, a v Tromsø máte jedinečnou šanci ji spatřit. Místní průvodci nabízejí speciální výpravy za polární září, které vás zavedou mimo městské světlo, kde můžete obdivovat tento přírodní zázrak v jeho plné kráse. Vidět polární záři v Tromsø je nezapomenutelný zážitek, který vás okouzlí a zanechá ve vás hluboký dojem. Byl to skvělý zážitek!!!

Unikátní Zážitek pro Odvážné

Midnight Sun Marathon v Tromsø není jen o běhu. Je to extrémní zážitek, který testuje fyzickou i psychickou odolnost všech účastníků. Je to oslava života, odvahy a přátelství v jednom z nejkrásnějších a zároveň nejdrsnějších míst na Zemi.

Pokud hledáte něco víc než jen obyčejný maraton, Tromsø je místem, kde můžete zažít něco naprosto jedinečného. Připravte se na nezapomenutelný závod, který vás provede nejen úchvatnou krajinou, ale také hranicemi vašich vlastních možností.

Radim

Kateřina Řehová z Prostředních Bludovic je členkou našeho klubu od března letošního roku. Mohli jsme ji již několikrát zaregistrovat na závodech v oddílovém dresu, jak prohání soupeřky.

Jak dlouho běháš? 3 roky

Kolikrát týdně běháš? 2 až 3x

Kolik kilometrů týdně v průměru naběháš? Cca 20 – 30 km

Používáš nějaký sport tester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Hodinky Garmin

Kde nejčastěji běháš? V okolí domova či Ostravě – převážně po silnici

Běháš raději sama nebo s někým dalším? Raději sama, ale společnost mi nevadí je to občas docela příjemná změna.

Posloucháš při běhu hudbu? Ano

Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jsi zhruba za poslední rok běžela? Běhávám většinou okolo domova a zatím jsem se účastnila jen závodu Vltava Run nemůžu říci, že by to bylo nejzajímavější místo, ale zato to byl pro mě jeden velký zajímavý pozitivní zážitek. Na zajímavé místo si ještě počkám.

Máš svůj běžecký vzor, popřípadě někoho obdivuješ či nějakému běžci (sportovci) fandíš? Běhám si jen tak pro sebe a nikdy jsem moc nesledovala dění okolo běhu, vzor tedy žádný nemám a fandím všem co sportují.

Jaký typ závodu preferuješ? Silnice 

Máš svůj oblíbený závod? Moc závodů zatím nemám, takže v tuto chvíli asi Běh žen a teď, už i Vltava Run. Na každém je něco, proč se na tyto závody ráda vracím.

Na který svůj dosavadní běžecký výkon jsi nejvíce hrdá? Asi na to, že jsem zvládla bez úhony Vltavu Run a nebyla jsem na to zase až tak mizerně.

Jaké máš běžecké ambice? Doposud jsem si běhala pro radost a udržení kondice. Ale po vstupu do klubu Seitl a sledování vzájemné podpory, prožívání zážitků na závodech, ….  bych se zatím držela při zemi a motivačně se pokusila uběhnout 1/2marton.

Jaké další sporty, kromě běhání, nejčastěji provozuješ? Jízda na kole, in-line, poledance, volejbal, plavání.

Máš kromě běhání ještě nějaké jiné koníčky či zájmy, jaké? Háčkování, občas si předčtu i nějakou knížku.

Co bys popřála našemu klubu MK Seitl Ostrava do dalších let? Spoustu nových členů, aby šel klub co nejvíce vidět se svými úspěchy.

Moje aktuální rekordy:

5 km: 23:50

10 km: 48 min.

půlmaraton: neběžela jsem

maraton: neběžela jsem

Každý příběh někdy začíná. Pro mě to začalo 26. srpna 2023, když jsem se rozhodoval, co dál dělat se svým běžeckým životem. Maraton ve Stockholmu byla jasná volba. Věřím, že když člověk dělá věci pořádně, lidé to ocení. Rozhodl jsem se, že se tohoto závodu zúčastním, i když jsem měl jet sám. Nakonec se ke mně přidali další čtyři kamarádi: Bugy, Otmar, Michal a Ivan.

Cíl byl jasný – překonat svůj osobní rekord na maratonu. Měl jsem registraci na závod ještě předtím, než jsem vůbec odběhl svůj první oficiální maraton. Své zkušenosti jsem získal na delších tratích v závodech Běhej lesy (45 km), takže jsem věděl, že maraton zvládnu. Mezitím jsem se přihlásil na další dva maratony, v Krakově a v Praze, které jsem využil pro své osobní rekordy. Stockholm už zbyl jen jako tréninkový závod, abych si užil dovolenou a atmosféru.

Do Stockholmu jsme přiletěli v pátek a hned po ubytování jsme zamířili na Stockholmský stadion pro startovací čísla a na skvělou pasta party. Byla to nejlepší pasta party, jakou jsem kdy zažil. Dokonale připravení na závod jsme se vydali na ubytování.

Druhý den jsme ráno vyrazili na metro, abychom si šetřili nohy. Krásným metrem jsme se dopravili až na stanici Stadium, kde bylo plno lidí. Není divu, maratonu se zúčastnilo rekordních 23 tisíc běžců. Zázemí závodu bylo na vedlejším stadionu vedle olympijského stadionu, kde byl cíl. Tím, že jsem si závod šel jen užít, mi chyběla obvyklá nervozita a vše probíhalo hladce.

Startovalo se na hlavní víceproudé silnici vedle stadionu. Celá ulice byla zaplněná běžci. Na startu bylo krásných 25 °C a slunečno, což je pro diváky skvělé, ale pro běžce maratonu méně příjemné. Nevadí, šel jsem si to užít. Na startu jsem se vecpal do rychlejší skupiny, než do jaké jsem byl přihlášen. Hrála hudba a těsně před výstřelem zazněla švédská hymna – úžasná atmosféra. Výstřel a běželo se. Úkol zněl jasně: běžet každý kilometr stejně, těsně nad pět minut, až do půlky závodu.

Vše šlo podle plánu a tempo se dařilo držet. Když se blížila půlka, připravoval jsem se psychicky na zrychlení. Polovina závodu je tady a musel jsem tempo dostat pod pět minut na kilometr. I v tomto počasí to šlo hladce a držel jsem tempo kolem 4:45 min/km až do asi 27. kilometru. Najednou jsem uslyšel český hlas – potkal jsem Češku žijící ve Stockholmu a začali jsme se bavit. Tím se tempo dostalo opět nad pět minut, ale díky konverzaci to rychleji utíkalo. Společně jsme doběhli až do cíle, kde jsem počkal na zbytek týmu.

V průběhu závodu jsem se kochal krásným městem a užíval si atmosféru závodu a fanoušků. Úžasný pocit bylo dokončit závod na kamenném olympijském stadionu, kde jsme museli uběhnout tři čtvrtě okruhu. Tribuny byly plné lidí, kteří tleskali a podporovali závodníky.

Long story short…nádherný závod s nejlepší atmosférou, jakou jsem kdy zažil. Užil jsem si to na maximum!

Naše časy:

Radim: 3:40:13

Michal: 4:10:56

Ivan: 4:13:48

Otmar: 4:47:20

Adidas Stockholm Marathon 2024 se stal nezapomenutelným zážitkem a dalším milníkem v našem běžeckém příběhu.

Radim

V pátek 10.5. a sobotu 11.5.2024 proběhl 11. ročník dálkového pochodu Čavisovská 100 aneb Mlýny v okolí. O závod byl letos tak velký zájem, že byl již na konci dubna vyprodán a pořadatelé udělali zájemcům, kteří nestihli registraci včas, obrovskou radost, když navýšili kapacitu o 50 osob. A další příjemná informace se objevila již před samotným závodem na jeho stránkách. Počet občerstvovacích stanic byl navýšen.

Letos jsem měla skvělého parťáka z našeho klubu, Marka Škapu. Marek týden před závodem absolvoval Pražský maraton a tak jsme byli domluveni, že se mnou Čavisovskou 100 absolvuje jako svůj výklus a zároveň zjistíme jak nám to spolu jde.

Tentokrát jsem ráno před závodem vše pěkně stihla, i když v noci mé sny říkaly něco jiného. Doslova to byly noční můry o tom, jak nestíhám, jedu parťáka pozdě vyzvednout apod. Asi jsem byla vice nervózní, než obvykle.

Dojeli jsme na start. Nachystali jsme se a rozhlíželi, koho ze známých zahlédneme. Na startu bylo pár povědomých tváří. Pár slov jsme prohodili s pořadateli.

Ještě před startem 50km trasy dorazili do cíle vítězové na 100km. Jejich časy byly neuvěřitelné a trhali rekordy. Vrátím se k nim na konci článku.

Ředitel závodu Lukáš spolu s jedním z organizátorů Petrem řekli pár vět před startem a my jsme se do toho mohli pustit. I když dřívější domluva s parťákem byla jasná, budu udávat tempo, nechtěla jsem ho moc brzdit a přepálení prvních pár kilometrů bylo tady. Trvalo mi chvíli, než jsem popadla dech a došlo mi, že nesmím řešit jak by to běžel můj parťák beze mě. Padla bych ještě před první občerstvovací stanicí. Rozsvítilo se mi v hlavě, přiznala jsem se, že takhle to nedám. Musím udělat co Marek říkal, udávat tempo a pochopit, že se přišel vyklusat a nemusí mě štvát, že jej brzdím. Tedy podle mě, on mi to brždění vymlouval. 😊

Za ty roky co chodím na Čavisovskou 100 znám trasu už skoro nazpaměť, takže jsem se letos nebála, že bych minula nějakou odbočku. Proběhli jsme Zbyslavicemi, Bítovem. V mezičase se kochali krásnou okolní krajinou. Zdolali kopeček vedoucí kolem Honova mlýna k Jakubčovicím. Pak nás čekal sešup lesem dolů před Hůrkou, která byla zařazena do 50km trasy poprvé v minulém roce. Jedná se o nejvyšší bod celého závodu měřící 530 m n.m. Čekali jste asi větší nadmořskou výšku, když jsem zmínila, že se jedná o nejvyšší vrchol závodu. Ale věřte, že i s touto výškou umí dát zabrat.

Hůrka se nachází asi 6km před druhou občerstvovací stanicí, takže už jsme se těšili na krátkou pauzu, něco málo na zub a já i na tolik oblíbený ovocný salát.

V Podvihově, kde byla zmíněná druhá občerstvovací stanice, na nás čekali Milan Ondrášek a Radim Murárik, kamarádi z našeho klubu. Přijeli nás podpořit a udělat nám doprovod pro zbytek trasy, který jsem ještě v tu chvíli netušila, jak se bude hodit. Po pár minutách vyrážíme dále. Kdo aspoň trochu zná obec Podvihov ví, že směrem k Podvihovskému mlýnku vede prudší asfaltový kopec s příkrým finále. Nepříjemně se ozvalo levé koleno. Klus moc nešel, přešla jsem do chůze. Na rovince a do kopce se to zlepšilo. Ale další úsek z kopečka mě začalo koleno opět trápit a klusání nešlo moc dobře. Kamarád na kole neváhal a vyrazil za dalším naším členem Mirkem Valoškem, který po absolvování 100km trasy už vysedával v hospůdce. Pod kopečkem vedoucím k Národnímu památníku II. Světové války se Milan vrátil s obinadlem. Koleno jsme utáhli a pokračovali dále. Míjíme památník, Rehabilitační ústav Hrabyně, Zátiší a zbývají už jen 2 kopečky. Trasa vede ze Zátiší po modré krásným a pro mě pohádkovým lesním údolím kolem vrcholku Horník. Tahle část trasy je má oblíbená. Samozřejmě ji mám radši, když vede směrem dolů a tímto úsekem závod v podstatě začíná. Ale i při opačné cestě má co nabídnout. Nádherné údolí s korytem vyrytým od občas valící se vody. Ach.

V místech na vrcholu kopečka na nás čekají další kluboví kamarádi Zuzka a Honza Krajíčkovi na kolech a doprovází nás taky do cíle. Vybíháme z lesa a před námi je vidět poslední kopec a Čavisov.

V kopci ještě zvládáme předběhnout pár závodníků. Marek mě chválí, že jsem se do toho pustila a asi půlku kopce vyklusala, což u mě není zvykem. Ani neví jakou jsem z toho měla radost. 😊

Sebíháme Čavisovem, blížíme se k cílovému hřišti. Naše cyklisti už stojí kousek od brány a podporují nás na posledních metrech. Nejsem si jistá jak Marek, ale já jsem si ten seběh a poslední metry naprosto užila. V podstatě jako vždycky.

Vběhli jsme na hřiště, rychle k okénku registrace, ať nám sejmou čip, a nával euforie je tady, až mě dohnal k slzám.

Mám neskutečnou radost z toho, že jsem to letos zvládla, i když to nešlo úplně lehce. Že jsem měla toho nej parťáka a vyzkoušela jsem si takovýto závod po boku někoho dalšího. Že mě Marek popoháněl do kopců, i když ne slovně a možná nevědomky, ale sama bych byla do kopečků určitě pomalejší. Že máme skvělý klub a lidi, kteří přijdou běžecké kamarády jen tak podpořit na závod a rozesmívat je na trati. A dovolím si použít slova někoho jiného, Díky, že můžu.

Velké díky patří celému organizačnímu týmu za jejich práci a srdce, které do tohoto závodu dávají.

Další osobáček je doma. 😊 Kdo ví, co mi přiběhne do cesty příště.

Pochod absolvovalo celkem 430 osob:

• na trase 100 km 107
• na trase 50 km 182
• na trase 30 km 141

Trasy byly letos stejné jako v minulém roce, jejich směr se otáčí co tři roky. Stejně jako v minulém roce letos padl traťový rekord na 100km. Rekord pokořil Václav Jarčuška 10:13:41 a byl tímto celkovým vítězem na této vzdálenosti. 2. Byl Jaroslav Jiskra 11:13:53 a 3. Michal Jurč 11:18:13.

Celkově jako 2. v cíli a na 1. místě mezi ženami byla Hana Váchová 10:30:02, 2. Natálie Kacalová 11:03:18 a 3. Lenka Stryková 13:06:31.

50km trasu vyhráli Jiří Kabaja 04:28:36, 2. místo Roman Janeček 04:40:24 a 3. místo Rostislav Marvan 04:43:27.

Z žen byla na 1. místě Adéla Tomanová 04:51:10, 2. místo Belinda Kaiser 05:47:19 a 3. místo Lucie Figarová 06:00:50.

Za zmínku stojí samozřejmě i trasa 30km a její vítězové: 1. David Navrátil 02:41:3, 2. místo Daniel Polášek 03:14:41 a 3. místo Martin Kořenek 03:28:01. 1. Jaroslava Ježková 02:47:14, 2. místo Adéla Elblová 03:17:16 a 3. místo Jana Gavendová 03:18:26

Z klubu Mk Seitl Čavisoskou 100 absolvovali:

Trasa 100km Miroslav Valošek 15:17:28

Trasa 50km Irena Skřipcová 07:11:11, Marek Škapa 07:11:12

Iris

Tak jsem si zase po nějaké době řekl, že si o víkendu zazávodím. Na výběr toho bylo dost. Sobota byla nabitá závody. Mé rozhodovaní ovlivnil postup České hokejové reprezentace do semifinále MS a o sledování tohoto zápasu jsem nechtěl přijít. Původně jsem měl v plánu vyrazit na Ludgeřovický šus, ale ten se kryl s hokejem. Možná kdybych věděl, že Ludgeřovičtí budou mít na akci obrazovku, rozhodl bych se jinak. O Havířovské kopečkové jsem vůbec neuvažoval. Běžel jsem ten závod několikrát a nevidím smysl života běhat tenhle masakr několikrát do roka. A vzhledem k mé aktuální formě by to byl očistec. Ano, forma si vzala neplacené volno a ještě navíc nenechala žádný vzkaz, kdy se jako míní vrátit zpátky :-). Ještě minulý týden jsem „rubal“ úseky, když mě na kole míjel Alfons Vytisk a pochvalně kvitoval, že už dlouho nikoho neviděl takhle rychle běžet. No co bych za tohle tempo tuhle sobotu dal…

Ale abych se vrátil k tomu, co jsem si vlastně vybral za závod. Už dříve mi padla do oka akce, která se koná ve třinácti městech v republice a jejíž moto je: Běžíme za všechny, kteří se nevzdali. Připomínáme si ty, kteří bojovali proti totalitám v minulosti, i ty, kteří za svobodu bojují dnes. A to mě zaujalo. V Ostravě se závod konal v Komenského sadech a na výběr byly tratě 4 a 8 km. Já si vybral tu delší a start byl naplánován na 12:00 hodin. Dvacet minut před startem se však přihnala bouřka a tak jej pořadatelé o 10 minut odložili.

Hned od začátku šel do čela běžec, jehož jsem si odhadl, že začátek přepálil a tak jsem se za ním nehnal. Ono to ani nešlo, protože jsem vyběhl rychlostí mého maratonského tempa, nešlo mi zrychlit a mě jsem co dělat, abych tuhle rychlost vůbec udýchal. A tak mi bylo jasné, že dneska to fakt žádná hitparáda nebude. Cca na druhém kilometru předbíhám prvního, ale přede mně jde i mladík, který si hned dělá náskok. Mě nezbývá nic jiného, než se dívat, jak díra mezi námi narůstá na asi 150 metrů. Já už byl schopný až do cíle jen udržet své tempo a hlídat si záda. A tak dobíhám na druhém místě, což je krásné, ale pocity z výkonu jsou diplomatiky řečeno rozpačité. Necelých 8 km jsem zvládl za 30:45 minut. Vítěz doběhl o 41 sekund dříve. Náš oddíl ještě reprezentoval Radim Václavík, jenž doběhl v čase 40:14 a pochvaloval si, že mu hodinky v cíli ukázaly osobáček na 1 km.

Při vyhlašování výsledků, jsem ve své kategorii zůstal už jediný přítomný a tak jsem si mohl vybrat jednu ze tří obálek a právě v jedné z nich, jak mi slečna sděluje, byl lístek na Colours of Ostrava. Taková cena by byla pro mě osobně úplně luxusní. Asi tušíte, jak to dopadlo. Vytáhl jsem si obálku s rodinným vstupným na Ostravskou radnici 😊. A tak mi den patřičně rozzářili až naši hokejisti, kteří v semifinále přejeli Švédy 😊.

Ondra