Včera, v Neděli 16.10. se tři naši účastníci postavili na start 6. ročníku Kateřinického trailu (11,5 km – 160 m+). Tedy ne moc daleko na jih od Ostravy. Martinem byl tento závod, po zkušenostech z předchozích ročníků, celkem vychválen. Jen mne lehce konsternovala výše startovného na místě, které činilo 350 korun, a já se rozhodnul tak nějak na poslední chvíli, takže se tato částka týkala i mne. Zkušenost praví, že kvalita závodu/zázemí opravdu úměrná ceně není, ale v tomto případě se jedná o jediné negativum nedělního dne, který se vyjímal především náhlými letními teplotami, na které si naše organizmy již zcela odvykly. Repertoár občerstvovačky ve finiši byl výživný dostatečně a tombola dostatečně zásobena pro téměř 100 ze 200 závodníků, na které se usmálo štěstí, v čele s hlavní cenou, živou husou na provázku.
Start závodu vedl chvíli po asfaltu do kopce, vně z vesnice. Na čele se utvořila dvojice mladíků, které jsem rychle identifikoval jako běžce poloviční trati (5750 m). Jejich tempo jsem však akceptoval, a zakončoval první okruh jen lehce v jejich závěsu, zatímco oni finišovali. Po prvním okruhu jsem si troufnul se nenapít, ale vysoká teplota babího léta mne za to mohla celkem lehce potrestat. Tempo pětkařů však moc neakceptovali moji pronásledovatelé, Roman Janeček a Aleš Velička, kteří pokračovali za vzájemné spolupráce, s téměř 400 m odstupem za mnou, což šlo vypozorovat při stoupačkách na loukách za vesnicí. A tak tomu bylo až do konce závodu. Vysluněné loučky byly v kontrastu s lesními dolinami, kde se občas také našlo nějaké to stoupání, ale stále velice běhatelné, doprovázeno nějakým tím bahnem, které při druhém proběhnutí již docela prořídlo. Ke konci okruhu následoval docela svižný seběh, ovšem na štěrkové cestě, plné větších šutrů, takže opatrnost byla na místě. Trať byla slušně poseta fanoušky, pořadately a fotografy, kteří pěkně povzbuzovali.
Na konci konců si tak náš klub bere vítězství ze závodu. Petr Muras, v čase 44:13. Na šestém místě Martin Hořinek, v čase 49:25, vylepšivší si svůj čas z roku minulého, a s podstatně lepším pocitem z běhání, než před týdnem na Ondřejníku, a na desátém místě Stanislav Kováček, v čase 54:35. Ten však poté ještě avizoval, že pokračuje v běhu na Lysou. Zřejmě jde o člena, jehož málokterý závod v přístupných termínovkách uspokojí, co se týče denní kilometráže.
Nejdůležitějším sdělením ovšem je, že onu kachnu nikdo z nás nakonec nevyhrál, a to jsme zodpovědně sečkali až na konec vyhlášení tomboly. Startovné mi aspoň vykompenzovala finanční odměna. Na další ročník se tak přihlásím rád. Snad mi vylosují aspoň mixér, či žehličku 🙂
P.S.: Také se mi dostala do rukou sleva 50 procent na startovné na Silesia Cross Marathon o dalším víkendu. Pakliže někdo chce, napiště mi na FB.
Petr Muras
Výsledky: http://www.results.onlinesystem.cz/ResultsDetail/Index/?Id=903
S trochou opoždění se ještě zmiňujeme o Ondřejnickém horském půlmaratonů, jenž je součástí Kilpi Trail Running Cup, a proběhl o minulém víkendu, o Sobotním dnu. Náš klub zde měl početné zastoupení. Vítané zastoupení zde mělo především i sluníčko, které vytvářelo na okolních horských masivech krásné scenerie, v kombinaci s částečným oblačnem. Já osobně se zde vydal vlakem do Čeladné, odkud je start vzdálen zhruba kilometr. Jedinou kaňkou dne mi však byl fakt, že tento vlak využili, všehovšudy, TŘI běžci, zatímco celý zbytek dorazil auty, povětšinou obsazeny pouze řidičem. Zázemí závodu, v horách, tak svým autobazarovým outfitem trošku narušovalo horskou idylku. Nu, toliko k mé frustraci.
Po Ještědu, který taktéž měl parametry SkyRace, jsem byl odhodlán tento závod, taktéž s vysokými parametry, přetrpět hlavně ve zdraví. Start závodu začal pěkně z ostra přímo do prudkého kopce. Ustálila se skupinka cca 12 běžců, mezi kterými byli i “Pětkaři“ (kratší trasa, startující s námi). Skupina se dále roztrhala při velmi táhlém stoupání na věhlasnou Skalku, kde se také odtrhli pětkaři, a trasa vedla dále po vrstevnicích horského masivu, dávající na konci docela výživných 1350 metrů převýšení, často skrze vlhký terén, místy velmi silně rozbahněný, především z důvodů lesních prací. Jedinou slabší částí tratě byla asi tří kilometrová rovina po šotolině, ke konci závodu, kde jsem sice mohl nahodit konečně běh jako takový, a utéci asi pětičlenné skupince pronásledovatelů, ve 
které měl náš tým také zastoupení, ale na trailech přeci jen očekáváme něco jiného. I kdyby mělo jít o další adrenalinový prudký seběh, které mi strašně nejdou, a vždy mne v nich předbíhá kde kdo. Ač jsem tentokrát nedokázal nikde v horách spadnout, tentokráte se mi to vtipně podařilo pár metrů před cílem na travnaté ploše u ski-areálu. Jinak, aspoň dle doslechu, dorazili všichni zástupci týmu bez modřin. Závod nakonec vyhrál s přehledem 
Naše pódiové zastoupení ještě rozšířil Daniel, který se ocitl na druhém místě v soutěži dvojic mužů, se svým bratrem Vladanem. Těžko tedy konstatovat, jestli jde o úspěch našeho klubu jako takový. Osobně jsem přesvědčen, že tentokrát to náš manažer Tomáš tedy hodně špatně zmanažoval, teda. Já s Martinem jsme totiž skončili na místě čtvrtém. A takový tam byl potenciál!!
Ke konci ještě třeba zmínit, že organizátoři snad poprvé v tomto roce nabídli konečně normální jídlo, v porovnání se studenými těstovinovými saláty ze závodů předchozích. Série pokračuje 22.10. na Německých hranicích v Českém lese.
Nejrychlejší nohy spolu s nejefektivnějšími zastávkami v „boxu“ dovedly k vítězství 
Samozřejmě závodem akce neskončila a mnozí se pak aktivně podíleli na „zlikvidování“ občerstvovací stanice. Pozávodní výkony však již nebyly zdokumentovány (pouze fotograficky), takže vítěze druhé fáze nelze vyhlásit…:-).
Do Číny jsme odjeli hned druhý den po RunFestu. Cesta letadlem z Prahy do Pekingu trvala cca 11 hodin. Zde jsme měli velice málo času na přestup na letadlo do Kunmingu, nepodařilo se nám včas „odčekovat“ a tak jsme se do letadla nedostali. Naštěstí nám vyšli vstříc a přebukovali nás na další spoj, který letěl za 8 hodin. S námi letěli ještě Dan Orálek a jeho přítelkyně Žaneta. Let z Pekinku do Kumningu trval už jen 3 hodiny a přistávali jsme už za tmy. V Kumningu byl oproti České republice šestihodinový časový posun. Na letišti už nás čekali pořadatelé. Měli jsme zajištěný odvoz do hotelu, který byl vzdálený 80 km a ležel v nadmořské výšce 1 800 metrů nad mořem. Po cestě jsme museli zastavit na stanovišti, kde nás kontrolovala policie. Konečně jsme dojeli do hotelu Hilton. V hale se Petra odprezentovala na 50 km a Dan na 100 km. Ještě jsme stihli zajít na večeři a šli se ubytovat.
V sobotu ráno Petra s Danem odjeli autobusem na start. Já jsem si objednal kolo a byl rozhodnutý jet 50 km na kole. Z hotelu jsem jel 500 m do kopce a myslel jsem, že ho ani nevyjedu, jak špatně se mi dýchalo. Podařilo se mi vyjet nahoru a pak až ke startu jsem jel naštěstí asi 5 km jen z kopce. Na start jsem přijel o hodinu dřív a byl tam velký mumraj. Poprvé jsem na startu viděl tolik policajtu se samopaly, štíty a dokonce i obrněný transportér. S Petrou jsme se před závodem domluvili na tempu 4:20 min/km. Nechtěli jsme riskovat rychlejší začátek a to z důvodu nadmořské výšky 1 800 metrů nad mořem. Ještě jsem Petru s Danem před startem vyfotil a odjel na kole na metu 5 km. Trasa závodu vedla kolem jezera. 100 km závod vedl kolem celého jezera, cíl na 50 km byl v polovině okruhu. Celých 100 km bylo uzavřeno páskami a zábranami. Netušil jsem, co všechno mě na trati potká. Hned po startu mě dojeli policajti na motorce a vysvětlovali mi, že tam nemám co dělat. Musel jsem jet vedle cesty buďto po chodníku a nebo nejet vůbec. Cesta byla čtyřproudová a celá uzavřená. Po trase byli co 200 metrů policajti a dobrovolníci. Když se běželo přes větší městečko, byli v něm nejen policajti, ale i transportér. Přes cestu nepřeběhl ani pes. Podařilo se mi na 11 km doprovázet Petru s Danem, kteří běželi spolu. Po 18 km se stoupalo nahoru až na do výšky 1 981 metrů nad mořem. V kopci jsem jim na kole nestačil a předbíhali mě další a další závodnici. Petra běžela na třetím místě a měla před čtvrtou dost velký náskok. Před ní asi dvě minuty běžela Číňanka a na prvním místě Polka. Konečně jsem se dostal na vrchol a jel dolů. 
Trvalo mi to 5 km, než jsem Petru dojel. Na 25 km běžela Petra bez Dana, který za ní zaostával o 2 minuty. Tady už byla Petra na druhém místě. Závod přenášela i oblastní televize a posledních 15 km jela před Petrou motorka s kamerou až do cíle. Čas v cíli byl 3:41:25 hod. 5 minut za Petrou dobíhal na metu 50 km Dan, očividně se trápil a závod raději ukončil. Já po vyhlášení výsledku na 50 km pokračoval dál na kole. Naštěstí druhá padesátka už nebyla tak kopcovitá. Byl jsem rád, že jsem nějak dojel na hotel.
Kratší závodní variantu na 5,4 km ovládli 
Dá se očekávat, že příští rok bude o akci stejný, ne-li ještě větší, zájem a její průběh bude opět vyjimečný a neméně úspěšný. Poděkování tak patří zúčastněným, pořadatelům, prostě všem okolo, kteří dělají z tohoto závodu jedinečnou událost.
Po rekordních 121 dětech se na start postavila rovná stovka dospělých. Na koho bylo 15 km moc, mohl zvolit kratší 8 km variantu. O vítězi nebylo pochyb už od startu, protože 
Dalším naším zástupcem byl Tomáš Lipina (1:08:26), který obsadil v C bronzový stupínek. Po delším čase se na regionálních závodech objevila 