Novinky

Vinařský maraton, sobota 28. října, Velké Bílovice

Báječným ženám v běhu se coby klubu absorbujícímu stále více zajímavých person českého běžeckého světa (mj. ultraveteránku Vilmu Podmelovou či bosého maratonce v kiltu Tomáše Zahálku) povedlo stvořit nový fenomén. Nazvali ho Vinařský maraton a jeho letošní ročník s dějištěm ve Velkých Bílovicích i neměnnou trasou vedoucí krásnou jihomoravskou vinařskou krajinou byl opět zcela vyprodán. A to delší dobu před startem. Není divu, šlo o atraktivní závod s dobrým organizačním zajištěním i přátelskou atmosférou.

Já a UltraLibor Svozil jsme mu propadli od prvního – předloňského – ročníku. Absolvovali jsme ostatně z MKS jako jediní všechny tři. A alespoň za mne: Rád se příští rok vrátím, protože je kam a proč!

Poprvé jsme tam byli s Tomášem „Andym“ Mrajcou, podruhé s Lenkou Hehejíkovou (kteří už letos dorazili spolu, s dětmi i jistým bonusem) a letos se k nám přidala sice neklubová, zato ale spřízněná Marcela „Macík“ Čadová z Ruprechtova u Vyškova. Přiznám, že jsme nectili barvy MKS Ostrava; sladili jsme se do dresů Moravského Ultra Maratonu (MUM), k němuž tak nějak cítíme všichni tři podobnou náklonnost.

Tentokrát šlo však o obligátních 42 195 metrů rozdělených na dvě – pomineme-li oběhnutí vinné bečky u vyhlídky Hradištěk – stejná kola. Navzdory strašidelným předpovědím panovalo slušné počasí s pár kapkami deště i pár slunečními paprsky a rovněž slibovaným větrem. Proklínat ho nemohu, protože kolikrát pomáhal do kopce … byť nárazy při finiši na cílové rovince si mohl nakonec odpustit.

Běžel jsem šest dní po martyriu v bahně ve Wodzisławiu Śląskim a šlo to zejména po pětatřicátém kilometru cítit v nohách. Prostě bolely. UltraLibora jsem ztratil při seběhu ve druhé polovině prvního kola. Macík svá slova o „držení se jako klíště“ myslela bezesporu jinak a zmizela už na prvním kilometru (nakonec z toho měla osobák za 3:59:13 a vítězství v kategorii při svém čtvrtém maratonu … v němž si dvakrát nevěřila a potřebovala podporu … ještě jednou gratulace).

Já se ocitl, jak začalo být zvykem, v čárkařské skupince s Mirkem Krumerem (běžel 420. maraton), Mirkem Vostrým (404.) a UltraLiborem (160.). Svůj dvaatřicátý maraton jsem zvládl v čase 4:18:15, což je víceméně průměr. Ukázali se naopak Tomáš Mrajca, ten skončil třetí v kategorii (3.36.10), a Vašek Procházka, který tu svou vyhrál (4:34:24). UltraLibor finišoval za 4:43:17. MK Seitl Ostrava se však neztratil ani na půlmaratonské distanci – Danuše Škrdová doběhla za 1:47:57 a byla třetí v kategorii, David Rigo za 1:44:56, Georgis Fasulis za 2:14:11. Zmínit je třeba i Petra Walu z BK SAK Karviná za druhé místo v kategorii v maratonu, absolvoval ho za 3:29:47.

Radek

28. října si nepřipomínáme jen den vzniku samostatného Československa, ale my sportovci běhu zaslíbení také víme, že je toto datum spojeno se sportováním ve spodní části porubské Hlavní třídy. Letos se soutěžilo již po 17té a byly připraveny závody jak pro vyznavače koloběžek, tak pro běžce na distance 1 míle, 5 kilometru a hlavního závodu na 10 549 metrů.

40 závodníků se vydalo na trať 5 km a zde náš oddíl slavil úspěch v podobě vítezství Petra Murase. Jeho čas v cíli byl 16:34 a ustanovil tak nový traťový rekord. Rekord překonala také ženská vítězka z klubu SSK Vítkovice Lenka Ondrašíková, která proběhla cílem v čase 19:05 km. My měli v závodě ještě zastoupení Lukášem Malíkem 20:16 a Vladimírem Skalkou 22:44 min.

Pole hlavního závodu čítalo 128 vytrvalců. Konkurenta nenašel Matouš Vrzala (SSK Vítkovice), jenž slavil vítezství v čase 36:49 min. Druhé místo pro sebe na cílové čáře vybojoval David Skoták (Run2befit) 37:11, jenž na třetí příčku odsunul Ondřeje Dobiáše (Kopřivnice) 37:12 min. Mezi ženami suverénně zvítězila Ivana Zbořilová (BK SAK Karviná) 43:37 min. Za ní již dobíhaly naše běžkyně Magdaléna Drastichová 45:30 a Iva Pachtová 47:38 (1. místo v kategorii). Další naši členové: Ondřej Dominik 37:32 a 2. místo v kategorii, Daniel Šindelek 38:30 a 1. místo v kategorii, Petr Škrabánek 39:49 a 2. místo v kategorii, Martin Hořínek 41:58, Tomáš Lipina 45:27, Marek Zrzavý 47:02, Jana Dominiková 47:49 a 2. místo v kategorii, Alfons Vytisk 48:41 a 3. místo v kategorii, Pavel Navrátil 53:24, Radomír Pach 57:22 a Martina Metzová 1:00:37 min.

Po vyhlášení vítězů nás pořadatelé nechávali v napětí losováním bohaté tomboly. Jako hlavní a zároveň závěrečná cena byl vylosován notebook.

Foto Jiřího Harašty: http://labekl.rajce.idnes.cz/Porubsky_ctvrtmaraton_28.10.2017/

Standa Kováček, člen našeho oddílu, kterému k srdci nejvíce přirostl svět ultra, před sebe postavil dosud největší výzvu. Více se o jeho plánu dozvíte v článku pod tímto odkazem: http://www.bezvabeh.cz/clanek/5656-starobelske-lurdy-nadsenec-pobezi-v-belskem-lese-24-hodinovku. Pokud chcete přijít Standu do Bělského lesa podpořit nebo se k němu dokonce připojit, mužete tak učitinit v době od 11. listopadu od 15:00 po dobu 24 hodin. My budeme Standovi držet palce, aby svou výzvu naplnil.

Ja i Maraton im. Zbigniewa Marszałkowskiego, neděle 22. října, Wodzisław Śląski – Wilchwy

Během šesti sedmikilometrových kol v okolí Wodzisławia Śląskiego jsem měl docela spoustu času přemýšlet, jaký je devátý ročník Ja i Maratonu na počest Zbigniewa Marszałkowskiego. Ultra, to určitě ne, tam ta patřičná vzdálenost chyběla. Ale extrémní, brutální závod, to sedělo! Mimochodem, byť se konal přibližně půlhodinku cesty od Ostravy, našinci nejen z MKS chyběli.

Kros jsem si nedávno zaběhl na Přerovci… a v porovnání s tím, co nás čekalo a neminulo u Wodzisławia, to byl (pomineme-li nemalé převýšení na Přerovci) legrační závod. Zbigniewův memoriál čítal ne 99, ale 99,9 % offroadové trati. Asfalt byl asi na necelých 200 metrech na jediném úseku, jinak lesní či polní cesty a pole. Pršelo, takže bylo SAMÉ BAHNO, spousty, lepivého, klouzavého, všudypřítomného … nebýt toho kału, trať s převýšením sotva 70 metrů na kolo, by byla v pohodě zvladatelná.

Na startu se mnou (i 86 dalšími účastníky počítaje v to jednoho psa) stanul UltraLibor Svozil a fandit jsme s sebou vzali Sandokana. První kolo bylo běhatelné, druhé už méně a na počátku třetího jsem zaslechl sprosté zakletí a zahlédl padajícího Libora. Když jsme se opět potkali, já začínal čtvrté a Libor mířil do cíle půlmaratonu a konec! S každým dalším okruhem byla totiž trať neschůdnější, o běhání se nejen na polích nedalo hovořit, běžně jsem polem klouzal technikou naučenou na porubském „bruslaku“. Letěl jsem jen jednou na šestadvacátém kilometru, všechno bylo vedeno snahou dokončit bezpečně a zdravý.

Přesto opět, co kolo, to předběhnutý závodník. Vzdát jsem nechtěl a taktéž nevzdal, i když jsem věděl, že to pod pět hodin nebude. V cíli svého 31. maratonu jsem se ukázal po pěti hodinách (oficiální zřejmě nadhodnocený čas ve výsledkovce 4.55.08, Sandokanovy hodinky ukazovaly 5.16.17, takže něco mezi…). Antiosobák, jen o pár minut rychlejší, než můj nejlepší horský Yes!enický maraton. Ponožky, ty letěly do smetí hned a kdoví, jestli dám Altry Olympus 2.0 do soboty do Velkých Bílovic do cajku.

Radek

Poslední víkend nebyl jen o znamení trestné výpravy do Drážďan. Za hranice vedl i předposlední závod Kilpi Trail Cup, a to doslova přes celnici s ostnatým drátem, leč né střeženou, s přiléhající vysídlenou osadou, navozující atmosféru tzv. postapo. Zázemí závodu se nacházelo ve vísce Nemanice, kde i přítomnost jedné vietnamské večerky, kde jsem ještě dokázal uzmout poslední banán, vypadala jako nadstandard.

Po čas závodu (21 km s převýšením 600 m) se vystřídaly snad všechny scénáře počasí, kombinované s bezednou barevnou škálou okolních podzimních lesů. Vrcholem byl průběh lesem, kde skrze tisíce stromů hlasitě dul vítr, metoucí mi do obličeje déšť s kroupy, a zároveň slunce, přes ony stromy ostře prosvítající, svou září jakoby vizualizovalo onen směr proudu vody. V cíli jsem tyto momenty popsal jako silně poetické.

Díky silnému dešti těsně před startem, docela redukujícím počet startujících oproti startovce, před kterým jsem se v zázemí závodu schoval ve stanu ( a před tím strávil čas samozřejmě v tojce) jsem nestačil proskenovat složení startovního pole. Krátce po startu jsem čekal, kdy se tak vynoří Ondřej Fejfar, který byl přihlášen, a načne svou one-man show, ovšem nikdo se nevynořil, a nehodlala se mnou běžet ani koordinovaná tříčlenná smečka německých týmových kolegů na pětikilometrové trati, a tak jsem načal tu one-man show trochu nechtěně já. Jediným společníkem mi tak byla pořadatelská čtyřkolka, která mi projížděla cestu tam, kde se jezdit dalo, a již po první třetině jsem nebyl nikoho za spatřit ani při pohledu za sebe, a tak bylo se třeba tak nějak vnitřně soustředit, aby tempo neupadlo, a to ani do asi tří táhlejších kopečků. Jediný problém nastal při velmi ostrém klesání v lese na skalním terénu, s velkou listnatou pokrývkou, což skýtalo mnoho nebezpečí při každém došlapu. Protože jsem se díval hlavně pod nohy, dokázal jsem přehlídnout trochu nešťastně umístěnou šipku na jednom křoví, a ztratil jejím hledáním asi 80 sekund. A tak jsem při posledním stoupání, na velmi otevřeném terénu, spatřil na dohled Jana Pernicu, stále ovšem s asi 90 sekundovým odstupem, a tak jsem po silochůzi do kopce začal upalovat dolů do cíle v Nemanicích, a potvrdil také celkové vítězství v sérii. V čase 1:29:59.

Na konci dne se jednalo o závod jako z obrázku 🙂

Petr Muras

Výsledky: https://www.sportt.cz/racesResults/resultlist/436

V úterý 24. října se běží desetiminutovka s dřívějším startem v 17.30!

Jak už bývá léta zvykem, vyráží ostravští běžci v září do partnerského města Drážďan na místní Piepenbrock Marathon. Ani letos tomu nebylo jinak a tak v sobotu dopoledne vyjela výprava MK Seitl, tvořená Jaroslavem Hrabuškou, Tomášem Lipinou, Ondřejem Dominikem a řízená (a to doslovně) naším předsedou Ottou Seitlem , směrem k saské metropoli. Na místě nás ještě doplnil klubový kolega Stanislav Jančář, který dorazil z Plzně a zástupci TJ Ligy 100 Ostrava v čele s organizátorem celé akce Jaromírem Horákem.

Po registraci a krátké prohlídce města jsme vyrazili směr Děčín, kde nás čekal nocleh. Tomu předcházela komplexní příprava, tvořená taktickou přípravou, patřičným zavodněním a doplněním energie potřebné k nadcházejícímu nedělnímu výkonu.

Dopolední příjezd k místu startu jsme si zpestřili neplánovanou prohlídkou části trati a tím v podstatě zkontrolovali připravenost pořadatelů :-). Počasí panovalo téměř ideální běžecké. Teplota tak akorát, občasné sluníčko, jen ten vítr, který ještě v odpoledních hodinách zesílil, ubíral v posledních kilometrech závodníkům síly více než by bylo patřičné. Samotnému hlavnímu závodu, ke kterému vyběhli maratonci společně s půlmaratonci, předcházely ještě starty na kratší distance. Zde měli zastoupení běžci z Ligy 100. Dana Budinská doběhla do cíle závodu na 4,2 km v čase 24:36 minut a Martin Hlavinka zvládl desetikilometrovou trať za 47:59 min.

To, že německá preciznost může být v bývalém východoněmeckém bloku ještě pořád pokulhávající, nás mohl přesvědčit například asi o 7 minut zpožděný start, dávaní přednosti závodníků projíždějícím tramvajím (však on chlapec z Ostravy rád počká), či prodej pamětních triček s 50% slevou, neb zbyla z předešlého ročníku a nesla potisk s loňským datem konání. Hlavou i ústy tak nejednou proběhla hláška z legendárních Pelíšků: „Kde udělali….“.

Trať v Drážďanech je rychlá. Maraton se běží dvoukolově a obě kola se od sebe v některých úsecích liší. První polovina je zprvu plná zatáček a má malinko větší převýšení než kolo druhé, které vedeno zpočátku více po nábřeží Labe. Celkovým vítězem se stal Dickson Kurui z Keni v čase 2:25:14 a v ženách to byla česká běžkyně Tereza Durdiaková (AK Olymp Brno) 2:49:08 min. Nejlepší z naší čtveřice doběhl v osobním rekordu 2:47:06 Ondřej Dominik, uzavíral tak elitní desítku a v kategorii tímto výkonem bral druhé místo. Neméně dobře se vedlo také Tomáši Lipinovi, který si taktéž vytvořil skvěly osobák 3:26:01 min. Jaroslav Hrabuška finišoval za 3:39:58 a byl to jeho nejlepší výkon po překročení hranice šedesáti let. Stanislav Jančář uzavíral naši čtveřici výkonem 4.38:59 min.

Jak poznamenal Tomáš Lipina, Otta vezl k domovu auto plné šťastných a spokojených lidi a nejen za to mu patří dík. A velké poděkovaní patří také Jaromíru Horákovi, který celou akci opět perfektně zorganizoval.

Naši kolegové ze sportovního klubu SOFTBALL SEITL OSTRAVA vyhlašují nábor nových členů. Veškeré potřebné informace najdete v ilustračním letáku.