PKO Silesia Marathon, Katowice, 1. 10. 2017
Původně jsem měl svůj jubilejní třicátý maraton běžet v Košicích, avšak přeregistrace nakonec nevyšla a dvě startovní čísla nikoliv mou vinou skončily v … No, a já se vypravil s Ivou Pachtovou do Katowic na devátý ročník PKO Silesia Marathonu – kde jsme byli jedinými zástupci MK Seitl Ostrava a pěti startujícími pod českou vlajkou z celkem 1807 maratonců.
Na źyciówke čili osobák to však nebylo, byť jednokolová městská trať k tomu mohla svádět a před startem kromě hornické dechovky vyhrávaly (tak jako vloni v Drážďanech, ty mám zatím nejrychlejší) písně od AC/DC. Den před maratonem mne totiž navštívila rýma – která není podle Miloše Škorpila důvodem nevyběhnout – tak jsem se šetřil. Startovalo se od obřího obchodního centra, jemuž vévodí těžní věž a spousta odkazů na havířinu.
PKO Silesia Marathon vedl z Katowic do Myślowic, Siemianowic a Chorzówa. Značná část se běžela po výpadovkách z a do města a dálnici A4 jsme překonávali po nadjezdech čtyřikrát. V zástavbě se mohutně fandilo tak, že se běželo jedna radost… sorry, ale kam se hrabe atmosféra v Ostravě týden předtím. Míjeli jsme též šachty, v jednom závodě KWK Wieczorek povzbuzoval povrchový personál bubnováním na potrubí.
Ukázala se i místní vodárenská společnost, která postavila „vodní brány“ k osvěžení. A když jsme u toho, třeba zmínit občerstvovací stanice, jichž bylo dostatek a s přibývajícími kilometry se zjevovaly stále častěji (ale, jak je v Polsku zvykem, nepodávaly sůl).
Já začal volněji, než v Ostravě – a měl ještě pomaleji! – necelých šest minut na kilometr. To abych od půlky mohl, a také hned začal, zrychlovat. Až jsem se divil, koho všechno předbíhám… Asi od 36. kilometru jsem si připadal jako na dálkovém pochodu (zde je nutná poznámka ohledně účasti polských běžců a běžkyň na takovýchto akcích: Ač mnozí vůbec nejsou maratonci a maratonkyně, jdou po hlavě do toho, aby ten maraton prostě absolvovali!).
Nerozhodila mne ani katolická konspirace v Sosnowci, kde na 25. kilometru tleskal místní pleban běžcům a k tomu na kostelní věži ukazovaly hodiny dvanáct a zvonilo poledne… o třicet minut dříve. Věděl jsem, že od startu uplynuly dvě a půl, nikoliv tři hodiny!
Jubileum mi nakonec vyšlo za 4:08:12 a rýma nerýma znamenalo nejrychlejší se zatím čtrnácti letošních maratonů. Doslova úžasný byl doběh přímo na Stadion Śląski v Chorzówě (před nímž nevím kdo, ani jsem to v té chvíli neřešil, volal, ať pozdravuji Ottu Seitla). Skončil jsem, jak bývá obvyklé, v polovině maratonského pole. Iva prožila svou chvíli slávy v čase 3:34:32, zaznamenala třetí místo v dané věkové kategorii. A po dlooouhém doptávání se jsme zjistili, že ocenění v této kategorii náleží jen té první. To byl taky nejslabší dojem z jinak skvělých Katowic. Odkaz na hornictví jsme si odvezli na památku i na medailích a tričkách.
Radek Luksza
Tento pátek 29. září v sedm hodin ráno řeckého času bude odstartován další ročník Spartathlonu. Na start jednoho z nejtěžších a nejprestižnějších ultrazávodů na světě se postaví také početná skupina z našeho oddílu. Překonat vzdálenost 246 kilometrů z Atén do Sparty se vydají 
A jak moc byla akce úspěšná, již doplňuje koordinátorka CRAFT RunFest Ostrava Eva Hořčičková: „Chtěli jsme, aby celá tato akce byla charitativním během. Registrovaní závodníci mohli dobrovolně přispět na charitu pro dva vybrané příběhy mladých lidí, kteří potřebují pomoci. Příspěvky byly cíleny pro pomoc Milanovi a Marušce. Celkem se vybralo 42 000 korun. Ty byly podle přání donátorů rozděleny. Maruška obdržela 12 000 korun na velkou lupu. Milanovi bylo přiděleno 30 000 tisíc na poskytnutí příspěvku na důležitou rehabilitační léčbu.”
Odpovídala tomu i účast, kdy 
Půlmaraton běželi 
Trasy hlavních běhů se od loňska poněkud lišily, určité úseky vedly v protisměru a skvělé bylo i využití cyklostezky po slezském břehu řeky Ostravice. Zachovány byly čtyři okruhy pro maratonce (dva u ½ maratonu a jeden u ¼ maratonu). Jelikož konečně přestalo lít a na startu panovalo zamračené relativně chladné počasí, běželo se dobře. Konkrétně já se držel první kolo s vodičem na čtyři hodiny Vojtou Gruchalou, což se ukázalo na začátek jako zrádné. Nešlo vyloženě o přepálení (přidal jsem se asi na pátém kilometru), ale musel jsem se více šetřit ve druhém i třetím kole… abych mohl na závěr zrychlovat a předbíhat. Zajímavý poznatek: Až neuvěřitelné množství běžců přecházelo po třiceti kilometrech v chůzi = moje výhoda! Ani přes z mého pohledu slušný finiš jsem ale zlepšení v Ostravě nezaznamenal. Prostě jen další průměrný maraton a 29. čárka!
Běžci si už zvykli, že startovné na řadě závodů se v poslední době zvyšuje. Najdou se však mezi nimi vyjímky. Mezi ně patří Běh kolem komína Modelu v Opavě. Jeho startovné je od prvního ročníků ve výši 0. Bohužel na start se minulou neděli postavilo jen 47 zájemců. Ostatní odradilo snad špatné počasí, trasa závodů nebo nedůvěra k tomu, co je zdarma.
V hlavním závodě potvrdil roli favorita 
V rámci závodu bylo možné se přihlásit do tří zábavných podkategorií, jmenovitě: S knírem, Na Krupičku, Na boso. Přihlásil jsem se tedy, pro zpestření, Na Krupičku (tedy bez svršku), i přes 13 stupňů teploty. Zajimavé bylo později to, že většina čela závodu byla v této sranda kategorii ☺.
Nakonec jsem doběhnul na druhém místě. V druhé polovině druhého okruhu jsem viděl docela bezpečný náskok, přičemž vítěz byl již v nedohlednu. Podzimní sezóna nám teprve začíná, takže jsem si doběh užil bez nějakého zpřetrhání se. Otazné jest, jak moc moje nohy chtěly po celodenním kolování na Třeboňsku o den dříve. Doběh do Babic byl velice fajn, protože na cílové rovince nacházelo docela dost fandících přihlížejících, až na jednu starši paní v přilehlé zahrádce, která, dle místních organizátorů, by všechny ty traily nejradši zakázala. Výsledný čas byl 39 a půl minuty a dostal jsem naděleno skoro dvě minuty. Byl jsem obdařen diplomem, knížkou, ovocnou pálenkou a univerzálními šátky. Po velmi zábavném a také pódiovém KTRC Lipno, ke kterému jsme jaksi s Tomášem zapomenuli napsat report, se jednalo o další povedený trail. Je fajn, že prakticky v Praze si lze zaběhnout závody jako Trailova Závist a zde již popsaný. Při výběru mezi tímto a 10 km o den dříve v centru Prahy, nebylo o čem. Obecně se mi na asfalt chce čím dál tím méně. Všem doporučuji, budete-li se o dalším podzimu zdržovat v Praze.
