V sobotu 9. prosince se na stadionu MK Seitl v Ostravě Martinově sešlo celkem 74 běžců, aby vyrazili na tradiční pětikilometrovou trasu přes pěší lávku nad řekou Opavou a dále směrem k dálnici. V polovině čekala otočka pádilo se zpátky do cíle. Letos se na startu objevili také mystické postavy Mikuláš, čert a anděl. Hlavně čertice neměla tak úplně pekelné manýry. Ač zcela ďábelsky nedala žádné ze závodnic šanci, aby ji ohrozily ve vítězství, tak následně po závodě s andělským úsměvem rozdávala všem bonbónky z košíčku 😊.
Terén byl takový všehochuť odpovídající aktuálnímu počasí a lišil se dle „údržby“ daného úseku. Místy byl na trati sníh, někde již asfalt, jinde zase solí rozbředlá kaše. Prostě podmínky, které nenahrávaly rychlým časům.
Hned od startu šel do čela Petr Pospíšil (TJ Jäkl Karviná) a uháněl, jako by šlo o závod na jednu míli. Neznalý trati neodbočil pod železniční trať a kdybych na něj nekřiknul, uháněl by dál, možná až do třebovického Tesca. Malého zaváhání jsem využil, dostal se na první pozici a tu pak kontroloval až do cíle. Vítězný čas činil 20:26 minut. Na druhém místě doběhl o 14 sekund později Jiří Mučka z BK Ludgeřovic a třetí skončil časem 20:57 již výše zmiňovaný Petr.
Ženám kralovala „rohatá“ Martina Mazáčová, když její čas v cíli byl 22:10 minut. Zdárně ji sekundovala Charlotte Rozumová z Ostravy Poruby, když na vítězku ztratila pouhých 7 sekund. Třetí místo vybojovala Hana Legerská (SSK Vítkovice) 23:27 minut.
Neb kdo běžel z našeho oddílu v klubovém dresu, měl startovné zdarma, tak byla naše účast obrovská: Tomáš Lipina 23:19, Roman Slowioczek 23:32 a 1. místo v kategorii, Kateřina Šeděnková 23:44 a 2. místo v kategorii, Magdaléna Drastichová 24:21 a 3. místo v kategorii, Jakub Wágner 24:38, Petr Milfait 24:44, Stanislav Sviták 25:22 a 1. místo v kategorii, Jana Kilarová 25:40 a 3. místo v kategorii, Robert Wágner 26:20, Romana Hyršová 26:39, Alfons Vytisk 27:07 a 2. místo v kategorii, Radim Václavík 27:24, Lenka Běhunčíková 28:00, Radomír Pach 28:04, Jaroslav Hrabuška 28:44, Josef Smola 28:54 a 3. místo v kategorii, Tadeáš Šelong 31:01 a Jaroslav Máčala 36:53 minut.
Ondra
Poslední letošní závod seriálu RUNdál dostál svému jménu a v Bělském lese to vypadalo jako v zimní pohádce Hanse Christiana Andersena. Závěje sněhu pokryly celou krajinu. I tak se 2. 12. 2023 na start Zimního RUNdálu postavilo 105 běžců a běžkyň. Všichni společně vyrazili v 11:00 hod. prošlapanou cestičkou skrz les. Běžci na prvním kilometru trasy vytvořili vláček a sem tam se někdo prohnal okolo ostatních neprošlapaným sněhem a postupně se utvořily malé skupinky. Organizátoři se postarali o přehledné značení trasy a spolu s policisty hlídali a navigovali běžce postupně směrem k cíli.
Muži v cíli: 1. David Mikala 20:02 AKEZ Kopřivnice, 2. Miroslav Mokroš 20:06 FreeRun Vratimov a 3. Tomáš Janeček 20:09 NAPOHODU bike team Píšť.
Hned od startu šli do čela favoriti a po obrátce již bylo jasné, že o vítězství si to rozdají Petr Muras (SSK Vítkovice) a Vojtěch Bližňák (TJ Sokol Praha Královské Vinohrady). Petr velkou část závodu odtáhl a tak už mu nezbyly síly do závěru a tak si pro vítězství v čase 33:32 doběhl Vojta. Petr do cíle doběhl v čase 34:12 min. Na třetí místo se postupně propracoval náš
V ženách to byl souboj až do konce, kde nakonec uhájila prvenství zkušenější Markéta Kašná (TJ Jäkl Karviná) před Danielou Valovou (AKEZ Kopřivnice). Čas vítězky byl 41:06 a druhá v cíli na ní ztratila necelých 7 sekund. Taktéž u žen třetí místo skončilo v obsazení našich barev, když ho získala v čase 44:04 
Letos v neděli 12. 11. 2023 byl den jako dělaný pro běh. Jen v předešlých dnech bylo počasí deštivé a díky tomu jsme mohli očekávat trať příznivou pro všechny divočáky a ty, jež se nebojí se trochu ušpinit. Kondiční chůze se zúčastnilo 43 chodců. Na start hlavní 3,2 km trasy se postavilo celkem 620 závodníků.
Organizátoři se vždy starají o pitný a jídelní režim závodníků, a tak všechny v cíli čeká teplý čaj a koblížky (v posledních letech i tvarohové šátečky).
Takže vždycky, když se ta naše Seitlovská skupinka začne předem domlouvat na nějakém závodě tam někde v budoucnu, přemýšlení nad detaily závodu jde do pozadí. Spíše to vnímám jako něco, k čemu můžu vždy vzhlížet, ať cítím radost nebo naopak, ať odpočívám nebo mám hory neustávající práce. Je to taková připomínka větší části smyslu mého života. Někdy pochybuji o jeho směru, ale když se člověku děje něco opravdu srdci blízkého, tak v ten moment ucítí takový rozkvět v nitru a začne vnímat sebe i okolní svět trochu jiným zrakem. Možná, že každý to cítí trochu jinak, ale rád věřím, že takhle se dá poznat, na čem opravdu záleží. Mně je blízká touha plnit život společnými zážitky s blízkými. Je to tak jednoduché a přesto někdy tak vzácné z různých důvodů a ne vždy se tomu dá pomoct i když by si to člověk přál.
Dlouho jsme se všichni drželi pospolu a někteří z nás si do toho i na pomalejších úsecích zpívali pro lepší náladu a sebepodporu. Já se nerad slyším zpívat, ale poskočil jsem si a plácnul si do větve 
Pak ale přišla první špatná zpráva a to že se museli odpojit Lenča a Mirek z různých důvodů a zahnout na odbočce na kratší trať. V Lenčiném případě to byl i bolavý kotník, se kterým ale i tak doběhla tu 46km trať a jsme na ní za to hrdí i když jsem jí to nestihl říct osobně. Snad brzy.
Únava rostla ještě více, ale drželi jsme dobrého ducha. Nikdo z nás nemluvil pesimisticky a nekazil radost druhému. Podporovali jsme se navzájem (a to už od začátku) a kontrolovali, zda někdo nepotřebuje zastavit. Naopak. I v tom snažení jsme se několikrát rádi zastavili na společné fotky na památku a Milana třeba napadlo strašně hezky oslavit Kačin vzdálenostní rekord, když překročila největší běžeckou kilometráž v životě. To samé pak udělali mě. Reagoval jsem mírným úsměvem, ale uvnitř se i teď, když na to vzpomínám, budí dojetí.
A pak ten cíl… to už jsme se všichni hecli. Byli jsme tam pozdě, ale přesto slyšet naše jména po 15 hodinách na trati bylo tak krásné, to cílové pivo tak chutné, ten pocit toho zážitku na srdci doposud.