Je již dlouholetou tradicí, že se v Ostravě na druhý svátek vánoční koná běžecký závod. Dříve míval Štěpánský běh zázemí na VOKD Poruba, ale co se stadion začal rekonstruovat, přemístil se závod na náš stadion do Ostravy – Martinova. Trasa se natáhla na 15 km a běží se převážně mimo dopravní komunikace. Letos se na startu 46. ročníku sešlo 64 závodníků, což je úbytek oproti létům minulým. Přitom počasí běhu přálo, bylo teplo a vítr, který měl v nárazech přesahovat rychlosti nad 60 km/h, nebyl pro závodníky až takovým nepřítelem.
Hned od začátku celému startovnímu poli utekl náš Patrik Pastor a náskok udržel až do cíle. Jeho vítězný čas se zastavil na hodnotě 55:51 minut. Pronásledovat se Patrika snažil další náš běžec Jan Benbenek a ač z náskoku pořád ukrojoval, nakonec skončil druhý s 15sekundovou ztrátou. Pro třetí místo si taktéž osamocen doběhl v čase 57:07 Marek Svoboda (AD team).
Pro vítězství mezi ženami si s přehledem doběhla zkušená Eva Filipiová ze Šumperka a připsala si výkon 1:01.12 hod. Druhá skončila Martina Mazáčová (AKEZ Kopřivnice) 1:03:56 a třetí místo brala Hana Legerská (SSK Vítkovice) 1:07:05 hod.
Naši členové měli startovné zdarma a tak toho využili v hojném počtu: Marek Škapa 58:25 a 1. místo v kategorii, Ondřej Dominik 59:38 a 2. místo v kategorii, Dan Šindelek 1:01:02 a 3. místo v kategorii, Petr Škrabánek 1:05:28 a 1. místo v kategorii, Roman Slowioczek 1:08:07 a 2. místo v kategorii, Kateřina Šeděnková 1:08:43, Pavel Juřica 1:09:30, Romana Hyršová 1:16:16, Jaroslav Hrabuška 1:21:52, Lenka Běhunčíková 1:21:58, Miloslav Nosek 1:21:58, Alfons Vytisk 1:25:29, Martin Hlavsa 1:27:16, Ladislav Dvorský 1:27:56 a Josef Smola 1:28:31.
Vánoční běh Hlučínem
Taktéž tradicí je tentýž den odpolední závod v Hlučíně. Startovalo se ve 14 hodin a na 4 km dlouhou trať se vydalo 80 závodníků a někteří z nich už měli v nohách dopolední závod na 15 km. Mezi muži zvítězil chodecký talent z Poruby Adam Zajíček a to v čase 11:46 minut. V ženách brala první místo časem 17:23 Eva Hrachovcová z Ostravy.
I zde měl náš klub zastoupení: Celkově třetí doběhl Jiří Pytlík 12:45 a Petr Škrabánek 15:06 minut.
Ondra
Poslední letošní závod seriálu RUNdál dostál svému jménu a v Bělském lese to vypadalo jako v zimní pohádce Hanse Christiana Andersena. Závěje sněhu pokryly celou krajinu. I tak se 2. 12. 2023 na start Zimního RUNdálu postavilo 105 běžců a běžkyň. Všichni společně vyrazili v 11:00 hod. prošlapanou cestičkou skrz les. Běžci na prvním kilometru trasy vytvořili vláček a sem tam se někdo prohnal okolo ostatních neprošlapaným sněhem a postupně se utvořily malé skupinky. Organizátoři se postarali o přehledné značení trasy a spolu s policisty hlídali a navigovali běžce postupně směrem k cíli.
Muži v cíli: 1. David Mikala 20:02 AKEZ Kopřivnice, 2. Miroslav Mokroš 20:06 FreeRun Vratimov a 3. Tomáš Janeček 20:09 NAPOHODU bike team Píšť.
Hned od startu šli do čela favoriti a po obrátce již bylo jasné, že o vítězství si to rozdají Petr Muras (SSK Vítkovice) a Vojtěch Bližňák (TJ Sokol Praha Královské Vinohrady). Petr velkou část závodu odtáhl a tak už mu nezbyly síly do závěru a tak si pro vítězství v čase 33:32 doběhl Vojta. Petr do cíle doběhl v čase 34:12 min. Na třetí místo se postupně propracoval náš
V ženách to byl souboj až do konce, kde nakonec uhájila prvenství zkušenější Markéta Kašná (TJ Jäkl Karviná) před Danielou Valovou (AKEZ Kopřivnice). Čas vítězky byl 41:06 a druhá v cíli na ní ztratila necelých 7 sekund. Taktéž u žen třetí místo skončilo v obsazení našich barev, když ho získala v čase 44:04
Letos v neděli 12. 11. 2023 byl den jako dělaný pro běh. Jen v předešlých dnech bylo počasí deštivé a díky tomu jsme mohli očekávat trať příznivou pro všechny divočáky a ty, jež se nebojí se trochu ušpinit. Kondiční chůze se zúčastnilo 43 chodců. Na start hlavní 3,2 km trasy se postavilo celkem 620 závodníků.
Organizátoři se vždy starají o pitný a jídelní režim závodníků, a tak všechny v cíli čeká teplý čaj a koblížky (v posledních letech i tvarohové šátečky).
Takže vždycky, když se ta naše Seitlovská skupinka začne předem domlouvat na nějakém závodě tam někde v budoucnu, přemýšlení nad detaily závodu jde do pozadí. Spíše to vnímám jako něco, k čemu můžu vždy vzhlížet, ať cítím radost nebo naopak, ať odpočívám nebo mám hory neustávající práce. Je to taková připomínka větší části smyslu mého života. Někdy pochybuji o jeho směru, ale když se člověku děje něco opravdu srdci blízkého, tak v ten moment ucítí takový rozkvět v nitru a začne vnímat sebe i okolní svět trochu jiným zrakem. Možná, že každý to cítí trochu jinak, ale rád věřím, že takhle se dá poznat, na čem opravdu záleží. Mně je blízká touha plnit život společnými zážitky s blízkými. Je to tak jednoduché a přesto někdy tak vzácné z různých důvodů a ne vždy se tomu dá pomoct i když by si to člověk přál.
Dlouho jsme se všichni drželi pospolu a někteří z nás si do toho i na pomalejších úsecích zpívali pro lepší náladu a sebepodporu. Já se nerad slyším zpívat, ale poskočil jsem si a plácnul si do větve
Únava rostla ještě více, ale drželi jsme dobrého ducha. Nikdo z nás nemluvil pesimisticky a nekazil radost druhému. Podporovali jsme se navzájem (a to už od začátku) a kontrolovali, zda někdo nepotřebuje zastavit. Naopak. I v tom snažení jsme se několikrát rádi zastavili na společné fotky na památku a Milana třeba napadlo strašně hezky oslavit Kačin vzdálenostní rekord, když překročila největší běžeckou kilometráž v životě. To samé pak udělali mě. Reagoval jsem mírným úsměvem, ale uvnitř se i teď, když na to vzpomínám, budí dojetí.
A pak ten cíl… to už jsme se všichni hecli. Byli jsme tam pozdě, ale přesto slyšet naše jména po 15 hodinách na trati bylo tak krásné, to cílové pivo tak chutné, ten pocit toho zážitku na srdci doposud.