Ludgeřovická 15

V sobotu 5.3. jsme se zúčastnili Ludgeřovické patnáctky. Byl jsem na ní poprvé a nelze slovy vyjádřit mé vnitřní pocity, když jsem zjistil o kopcích, které nás čekají.
Jakmile jsme dorazili na hřiště, od kterého se závod startuje, mile mě překvapilo, kolik vidím kamarádů a známých, kteří dorazili i v dobré náladě. To se projevilo třeba usmíváním, přátelským přístupem k ostatním nebo hezkými gesty, jako když mi třeba jedna z nich upravila obrácený nákrčník. Bylo to celkově příjemně nakažlivé a zvedlo to i mou vlastní náladu.
Akce se zúčastnilo přes 200 běžců a chodců a šlo to poznat. Na registracích se tvořila dlouhá fronta nadšenců, která vedla z hospůdky, kde se rozdávaly startovní čísla až ven. Dost možná tomu tak bylo i z důvodu, že závod měl pestrou nabídku disciplín – 15km, 3km, Canicross a Nordic Walking a každý si mohl najít to své.
Jdeme na start a přemýšlím, kde si vůbec stoupnout. Mí vrstevníci šli více dopředu, než na co jsem si věřil, ale parťák z klubu mi řekl, že je lepší zůstat vepředu, protože propadnout se můžu kdykoli. Přišlo mi to moudré, tak jsem tomu tak učinil.
Po startu když jsme vybíhali z hřiště nás čekala brána, kde jsme se trochu zasekli, protože byla úzká. Dalo nám to prostor například dumat nad smyslem života, vznikem světa nebo v mém případě nad tím jak se těším na nadcházející kopec, který byl hned za bránou.
Na trati se střídaly kopce, vedla i přes lesík a posléze krátký blátivý úsek na kopečku, kde jsme dostali šanci si trochu procvičit balancování a mohli jsme si užít i trochu terénu. Příjemného i nepříjemného. Rozhodně tedy nebyla nudná. Potkávali jsme i závodníky v nordic walkingu, kteří už byli na cestě zpět, protože startovali o hodinu dříve.
V cíli nás pak čekaly asi dvě bědny výborných koláčků, které zmizely jako první a já vůbec netuším proč, klobásy a nápoj naší volby.
Následovala dlouhá tombola, kde bylo připraveno velké množství cen. Kromě toho, že byla dlouhá byla i dost napínavá. Říkal jsem si ze srandy, jestli třeba ještě ne více, než ten samotný závod. Vyvolávané čísla jen těsně míjely to mé, ale po určité době mučení se na mě dostalo a rád jsem viděl, že se dostalo i na další přátele. I když bohužel ne všechny, což je škoda. Zejména ty, kteří drželi růžový papírek s číslem namísto zeleného.

Naše časy byly:

Jan Benbenek 0:57:25 – 9. celkově, Marek Škapa 0:59:22 – 1. v kategorii M 50 – 59, Filip Daniel 1:00:38 – 2. v kategorii M 40 – 59, Magdaléna Drastichová 1:05:12 – 3. v kategorii Ž 35 – 44, Kateřina Šeděnková 1:05:53, Josef Šlahař 1:07:58, Miloslav Nosek společně s Miroslavem Valoškem v čase 1:09:13, Eva Tomaszewiczová 1:12:30 – 3. v kategorii Ž nad 45, Iva Pachtová 1:14:03, Alfons Výtisk 1:21:57 – 1. v kategorii M nad 70, Josef Smola 1:28:07 – 2. v kategorii M nad 70

Míla

Rohalovská desítka pro Zemanika a Pastorovou

Líbil se mi článek na Bezva běhu od Kašného, tak jsem si dovolil jeho článek upravit o Rohalovské desítce.

Studená, ufoukaná a plná parádních výkonů, taková byla Rohálovská desítka. Již 29.tého ročníku silničního běhu se zůčastnilo 352 běžců. Nad tradičním závodem, jež je zároveň přeborem mikroregionu Holešovsko v silničním běhu, převzal záštitu hejtman Zlínského kraje Ing. Radim Holiš.
Čestným hostem a startérem byl předseda českého klubu olympioniků a dvojnásobný olympijský medailista ve veslování Oldřich Svojanovský.
Mezi muži byli favorité Navrátil, Fejfar a Staník, avšak na startu se objevil Jakub Zemaník (SSK Vítkovice) 30:55, jež tratí proběhl raketovou rychlostí a nechal všechny soupeře daleko za sebou.
To výsledek mezi ženami dnes nikdo nečekal. Největší favoritkou byla Barbora Macurová, česká reprezentantka v běhu do vrchu a ta šla taky do vedení hned po startu. Petra Pastorová kontrolovala její vedení a na 3.km šla zkušeně do vedení a zužitkovala své zkušenosti ze silničních běhů. Před obrátkou v kopci v Tučapi Barča zužitkovala své vrchařské zkušenosti a dotahovala Petru, ta však zmobilizovala všechny své síly, jež ji zbyly po dvou maratonech v posledních 14.ti dnech, které běžela 20.2. v Seville a 27.2. ve Splitu. V posledním seběhu Petra nabrala rychlost a urvala vítězství v čase 37:12 na svou stranu a stříbro tak zůstalo pro dnešní jasnou favoritku Barboru Macurovou 37:57, které dnes závod opravdu nevyšel.
Brilantní výkony podali další naši členové:

Patrik Pastor 36:09, Tomáš Věncek 36:32, Petra Pastorová 37:12. Ondřej Velička 37:28, Honza Fousek 38:28, Dan Šindelak 40:28, Petr Škrabánek 41:59 a v kat. první místo, Roman Slowiozcek 44:52 a třetí místo.

V dětských závodech soutěžilo dalších 150 dětí a kteří z nich zvítězili stylem start cíl je možné si vyhledat ve výsledcích.
všichni obdrželi účastnické medaile, Rohálovskou nášivku a tradiční guláš. Na vítěze napříč všemi kategoriemi čekaly hodnotné ceny, Rohálovská slivovice i prizemoney. V průběhu závodu proběhla rovněž hodnotná tombola.
O tom, že Rohalovská desítka patří mezi přední závody na Moravě svědčí i fakt, že se každoročně umisťuje v 10 top závodech ČR, pravidelně se ji účastní hejtman Zlínského kraje i další významné osobnosti.

 

Seitl párty 2022

Po covidové pauze opět pořádáme společenský večírek. Tradiční SEITL PÁRTY se uskuteční v pátek 18. 3. 2022. Jestli máte rádi hudbu, tanec a dobrou zábavu, přijďte se pobavit. Sejdeme se opět v Menze Vysoké školy báňské v Ostravě-Porubě od 19 hodin.

VSTUPNÉ:  490,- Kč (v ceně vstupného je večeře a živá hudba)

Přihlášky do 10.3.2022

K tanci i poslechu hraje „živá“ hudba. Uvítáme malý dárek do tomboly.

Pozvěte také své přátelé a známé.  Nahlaste (telefonicky, e-mailem) počet vstupenek.

 Kontakt: tel +420 792 304 296, e-mail ottoseitl@seznam.cz 

Srdečně zvou a těší se na Vás pořadatelé.

Zimní běh Hlučínem 30.1.2022

Na start Zimního běhu Hlučínem o délce 10,5km se postavilo 69 běžců nejen z Hlučína, ale i okolí. Počasí působilo nevyzpytatelně, ale i tak to vypadalo, že jsou všichni běžci nažhavení na větrnou a blátivou trať.

Profil tratě jsem znala jen z popisu a mapky. Můj předpoklad, kterým směrem se poběží nebyl správný a bylo to ve finále dobře. Nejdříve nás čekal lehce blátivý úsek, asfalt, kopec mezi větrnými poli a příjemný úsek kolem řeky Opavy skoro k rybníku Štěpán. Tím skončila rovinka a hurá lesem do kopce k okraji Bobrovníku. Pak už nás čekal finální úsek z Bobrovníku směrem k Hlučínu. Asfalt, sluníčko, modré nebe a nádherný výhled. Možná to nikdo z více zapálených běžců uhánějících do cíle s vidinou vítězství nevnímal, ale mě ta souhra počasí a tepla ve tváři vykouzlila úsměv na rtu.

Na stupních vítězů se opět mihlo pár Seitlovských dresů, takže se máme z čeho těšit. Na druhém místě se ve své kategorii umístil Marek Škapa 0:47:21. Dalšími běžci v této kategorii byli Petr Jorníček 0:54:40, Libor Jírů 0:59:27. Jiří Hrbáč 1:02:41 obsadil také 2. místo ve své kategorii. Dalšími běžci tohoto závodu byli Josef Šlahař 0:49:42, Stanislav Kováček 1:19:48. Michal Kubín 0:49:03 a Miroslav Valošek 0:52:18.

Úspěšnými ženami našeho klubu byly Eva Tomaszewiczová 0:57:28 na 3. místě ve své kategorii a 1. ve své kategorii Iva Pachtová 0:55:09. Další ženou na závodní trati byla Irena Koczyová 1:06:15.



Běhu zdar. Iris

Memoriál Jaroslava Dubničky

Blíží se dvě dekády od doby, kdy zesnul Jaroslav Dubnička. Na různých posezeních mě vždy bavilo poslouchat lidi, kteří už mají své roky naběhané. Když mluví o svých časech, mnohdy mi brada visí sama od sebe, ale to není ten hlavní důvod. Každým tréninkem, závodem, úsilím se v běhu zlepšovat si totiž postupně tvořili svůj velký příběh. Něco, co mají hluboko v sobě a nikdo jim to nevezme. Vytvořeno tím, kým v tu dobu byli a nadále jsou. Nikdo ho nemá stejný a je to to nejcennější, co si člověk z něčeho, co mu naplňuje život může odnést. Sám ale vím, jak je jednoduché na to zapomenout. Člověk vidí své časy a neustále se měnící cíle a stane se zaslepeným tomu, kým je, když jim dosahuje. 
Přál bych si, abychom si my, kdo jsme k tomu nikdy nedostali šanci mohli osobně poslechnout ten velký příběh pana Dubničky. Ať už veselé historky ze závodů, vtipné okamžiky nebo i ty vážnější stránky. Ten jeho pohled, který za něj nikdo neřekne. Jemu věnovaný memoriál alespoň připomene, že ten příběh existuje a věřím, že nadále žije v srdcích jeho kamarádů.
I když jsem nikdy neměl tu čest pana Dubničku poznat, tento memoriál pro mě má velkou emoční hodnotu. Jeho ročník 2021 byl totiž můj první maraton. Nějak více jsem na něj netrénoval a vlastně to celé vzniklo tak, že jsem si řekl „prostě to zkusím“. Když si ostatní běžci všimli, že jdu svůj první maraton, hecovali mě a pomáhali mi. Jen tak nezapomenu, jak mi Radek Luksza vždy hodil motivační větu nebo dvě, když jsem se míjeli na okruzích. Stejně tak i Peťa Pastorová, která bez upozornění usoudila, že asi jdu celý maraton na základě toho, že jsem vyběhl v teplácích, když jsem normálně i na začátku zimy běhával s kraťasy 😄 a také mě na trati povzbuzovala. Moc vám děkuji a jsem rád, že jsem ty okamžiky mohl s vámi sdílet.
Můj vlastní maratonský příběh tedy začínal tady.
Na letošním ročníku jsem ze zdravotních důvodů na maraton nemohl, ale tělo mi dovolilo si zaběhnout čtvrtku a memoriál byl parádní. Na to, že je zima nám dobře sedlo počasí, zejména ve srovnání s loňským ročníkem, kde byla zima nelítostná. Navíc od samého začátku až po start závodu jsem narážel na usmívající se přátele v dobré náladě a to někdy bývá nakažlivé a dokáže to obrátit i mé vlastní pocity k lepšímu. Zejména, když jde o lidi, na které se těším nebo mě svou účastí příjemně překvapí.
Dobrá nálada však u některých běžců panovala i na samotném závodě. Svůj čtvrtmaraton jsem vyběhl odzadu a mohl jsem si tam poslechnout například část diskuze o vaření. Něco, s čím osobně bojuji snad ještě více, než s během.
Trať byla pěkná rovinka a místy se na ní vyskytoval i kousek terénu. Hošťálkovický kopec jsme jen oběhli s úsměvem, že přes něj nemusíme. 
Díky dobré organizaci a hojné účasti běžců jsme si každý mohli na závodě vybrat tu vzdálenost, která nás baví nejvíce nebo ta, na kterou se zrovna cítíme. Od čtvrtmaratonu až po maraton. Účast byla podstatně větší, než v minulém ročníku a na závodě byli běžci různých věkových i výkonostních kategorií. Někteří šli závodit a tlačili na čas, někteří si chtěli hlavně pokecat s kamarády, ale každý dostal šanci si to užít.
Já jsem byl jeden z těch, co si to užili, jsem rád, že jsem se ho mohl zúčastnit, těším se na další ročník a přál bych si, ať bude mít podobnou atmosféru. 

Na maratonu jsme měli požehnaný počet běžců z klubu:
Petra Pastorová, která jej zaběhla za 3:18:38 a umístila se druhá celkově. Roman Slowioczek 3:40:21 Pavel Juřica 3:42:55,8 Libor Svozil 3:43:12 Iva Pachtová 3:46:44 Alfons Výtisk 4:29:49, čímž si zaběhl svůj 100.maraton!!! – GRATULUJI, Radek Luksza 4:49:06 Stanislav Jančář 5:19:41

Na půlmaratonu:
Patrik Pastor s parádním časem 1:19:38 a celkově půlmaraton vyhrál. Dominik Ondřej s časem 1:22:35 obsadil čtvrté místo. Mirek Valošek, kterého taktéž trápila noha měl čas 1:45:01

Na čtvrtmaratonu:
Miloslav Nosek 0:47:16 Jaroslav Hrabuška 0:59:37

A i když není z našeho klubu, dvakrát s námi kempila a odmítám jí z článku vynechat, protože si zmínku zaslouží! – Zuzka Nowaková 1:04:34 – 2. místo v ženách a to ještě stihla probrat vaření 🥳

Míla

Zimní běh Koběřicemi

Teplota lehce pod bodem mrazu, azuro na obloze, sluníčko a více lidí, než jsem čekala. Takhle vypadal Zimní běh Kobeřicemi 9.1.2022. Na trať tohoto závodu, který je tradičně prvním ze tří Kobeřických běhů v každém roce, jsem se vydala poprvé. Přesná trasa pro mě byla neznámá, v uplynulých letech jsem se účastnila jen Kobeřické dvacítky, a tak se to tentokrát obešlo bez plánování cílového času, tempa, a tak vůbec. Prostě jsem se těšila na můj první závod tohoto roku.
Ženy čekala trať o délce 4,7km, jež si mohli zaběhnout i muži, jakožto kondiční běh. A pro muže vytrvalce byla připravena trasa 9,4km. Na startovní čáře čekalo na povel celkem 78 běžců a běžkyň. Podle propozic jsem byla připravená na asfalt, nějaký kopeček, ale i tak mi tento závod dal zabrat. Značení a pomoc ze strany místních hasičů, kteří nás navigovali, byla perfektní. Počasí na běh opravdu jako stvořené, jak jsme se shodli s Markem. Hlavně žádné sněhové bouře nebo rampouchy u nosu.
V cíli fandilo pár fanoušků a pořadatelé, kteří bedlivě zaznamenávali cílové časy a hlídali odevzdávání startovních čísel. Po výklusu teplý čaj a už jen čekání na výsledky.
V kategorií mužů do 39 let s velkým náskokem doběhl jako 1. Pytlík Jiří 32:57. V další chyběli bežci našeho klubu. To nám ale ve své kategorii vynahradil 1. Škapa Marek 35:39, stejně tak 1. ve své kategorii Škrabánek Petr 35:39 a Vytisk Alfons 46:34, jež získal 2. místo v kategorii.
Z žen barvy našeho klubu tentokráte obhajovala jen Koczyová Irena 25:14, která sice nezískala krásné umístění jako pánové, ale s úsměvem v cíli byla opět ráda, že doběhla. 

Běhu vstříc v roce 2022.

Iris

RBP OCM!!! 2022

RBP Ostrava City Marathon!!! 2022  již spustila registraci.
Členové MK Seitl Ostrava se mohou registrovat s 50% slevou za těchto podmínek:

  1. Uhrazené členské příspevky za rok 2022 i 2021
  2. Závod poběží v klubovém dresu

Zájemci pište na email: info@ostravacitymarathon.cz, uveďte, kterou trať chcete běžet.

Otto Seit

Cyborg 2022: Maraton

Na čárku, ultra bez čipu!

Osmkrát jsem podřizoval silvestrovské veselí novoročnímu běhu, poprvé to byl premiérový půlmaraton, pak šestkrát maraton a letos jsem nevylučoval ultra. Přece jen: Jak na Nový rok, tak po celý rok! Ovšem, na domovské trati v Parku Śląskim mezi Chorzówem a Katowicemi, kde se opět sešlo na sedm stovek účastníků Noworocznego Maratonu Cyborg.


Teplota přála (devět až jedenáct nad nulou), horší to bylo s úhlavním nepřítelem (vítr) a taky deštěm. Na jihovýchodní katowické straně ohavnost, na severozápadní chorzówské paráda, i když to bylo do kopečka. Startovalo se individuálně – konkrétně já plus sparťanský fanoušek a známý sběrač maratonů Mirek – necelou čtvrthodinku po jedenácté dopoledne.
Tempo jako obvykle: První půlka pomalejší (o tři minuty méně, než bych chtěl, fix!) a druhá svižnější. Poslední šesté kolo fakt hodně rychlé, až jsem se musel divit … pod čtyři se mi to v Parku Śląskim nikdy nepovedlo, ale 4:03:35 byl nejlepší čas za posledních šest maratonů. A ta nejlepší sranda ještě teprve začínala. Vždyť, co je více, než maraton? Ultra!
Sparťanovi jsem dal po 42 195 metrech druhé kolo a nechtělo se mi v cíli nebo autě trčet ještě dvě hodiny. Takže, čip do bedny a další – sedmé – kolo mimo výsledkovou listinu, tréninkově na ultra. Necelých padesát kilometrů nakonec lehce pod pět hodin. Kdyby nelilo, asi bych šel i do osmého. Mirka stejně nakonec vypakovali z trati, ani maraton nedokončil.
Smerfekti małe brakowało, lecz później byłem TU i TAM!

Radek

Silvestrovský běh

Na startu Silvestrovského běhu Hrabovou se sešlo 120 běžců, kteří si mohli vybrat mezi Lidovým během, kdy je čekal jen jeden okruh, nebo Hlavním závodem o délce 9550 m ve dvou okruzích. Závod vedl celou cestu po asfaltu a o značení trasy a navigaci ze strany pořadatelů nebyla nouze.
Díky teplému počasí se účastníci závodu mohli hodit do gala a vytáhnout jarní dresy. Někteří otužilci i letní elasťáky a tílka. No nebyla o ně nouze. Už při rozklusu s Jančou Kilčou jsem si říkala, že by bylo dobré něco ze sebe taky shodit, ale nějak k tomu nedošlo, tak mi nezbývalo nic jiného než během závodu zjistit, že si rukávy u mikiny už opravdu více k loktu nevytáhnu.
Běžci se rozprostřeli rychle po celé trase závodu, která vedle od hřiště Sokola Hrabové po cyklostezce směrem ke kostelu sv. Kateřiny a zpět podél hlavní cesty ulice Paskovské. Nejsem milovníkem okruhů, ale dva se dají krásně zvládnout, a navíc při povzbuzení ze strany diváků, i s úsměvem. Tentokrát jsem docela zanedbala snídani, takže mě na prvním okruhu začaly chytat křeče v žaludku a do toho píchání v boku. Ale dle rady Otty, při proběhnutí kolem cílové a startovní části, a jeho pomyslně vztyčeného výhružného prstu, jsem se snažila držet celé druhé kolo běžce přede mnou. Povedlo se, jak to u mě bývá zvykem na posledních 3 kilometrech jsem ještě předběhla pár závodníků, ano mám tedy zásoby a musím více makat, a úspěšně s doprovodem Milana doběhnout do cílové rovinky.
Na kratší trase Lidového běhu o délce 4,8km jsme neměli žádného z našich běžců. Oproti tomu na Hlavním závodě o ně nebyla nouze. Mezi ženami nás reprezentovaly Petra Pastorová 34:51 jako 1. ve své kategorii, za ní na 2 místě Magdaléna Drastichová 36:40 a další ženou ve stejné kategorii byla Irena Koczyová 50:31. V další kategorii žen doběhla jako 3. Jana Kilarová 45:30. 
Nejmladší kategorii mužů jako 3. obhájil Aleš Miko 32:16 v patách s Patrikem Pastorem 32:30 pronásledovaným Janem Fouskem 33:16. Ve stejné kategorii doběhli ještě Josef Šlahař 39:36 a Milan Ondrášek 41:00. Ondřej Dominik 33:26 s přehledem získal 1. místo v další kategorii, v níž přiběhli do cíle i Miroslav Valošek 40:44 a Radomír Doležel 49:40. Své úspěchy poslední den v roce mohli slavit i 1. ve své kategorii Marek Škapa 35:09 a 2. ve stejné kategorii Dan Šindelek 35:57, kteří velmi často spolu soupeří o přední příčky dané kategorie. Mezi další jejich soupeři byli Petr Jorníček 39:38 a Petr Milfait 42:54. V další kategorii na 1. místě uspěl Roman Slowioczek 39:40 a ve stejné kategorii doběhli Pavel Ivko 52:34, Jaroslav Hrabuška 53:46 a Petr Jadrníček 53:47. V poslední kategorii mužů 1. místo získal Alfons Vytisk 45:04 a 3. Josef Smola 50:55.

Všem běžcům i neběžcům přeji spoustu jakkoliv zdolaných km v roce 2022.

Iris

ČLÁNEK DENÍK

FOTO