Běhej lesy Bílá 2019🏃⛰️👍10. 08.
Vloni jsem objevila kouzlo trailového závodu Běhej lesy Bílá díky parťačce Kačce. Proč troškařit, vybrala jsem hned delší 19 km trasu. Byl to skvělý zážitek. Tak jsme si řekly, že z toho uděláme tradici. A abychom měly srovnání, zvolily jsme si letos trasu kratší 11 km 👍.
Byla to skvělá volba, jelikož jsme obě nemohly ze zdravotních důvodů běhat více jak měsíc a počasí bylo neúprosné. Sluníčko na nás svítilo o 106 😊 Pocitová teplota byla tak 50 stupňů a vlhkost byla taky slušná. Chvílemi to vypadalo na déšť, který by fakt bodl, ale spadly max 2 kapky ☹ A taky otravných vos bylo obrovské množství. Díky kamarádovi Radovanovi jsme se vyhnuly první taškařici – ten den byla na cestě obrovská a nekonečná kolona před Bílou, ve které uvízl on. Vyrazil z Ostravy v 10 hodin a dorazil 12,50 hod. My jsme vyrážely v 11,30 a vyhlídkovou trasou přes Rožnov jsem ho o 5 minut na příjezdu trumfly.
Start na Bílé je netradiční – intervalový. Je potřeba vyvézt všechny závodníky na horní stanici lanovky. A že jich nebylo málo.
Start pro 19 km byl oficiálně ve 14 hodin, ale díky již zmiňované koloně, ještě v průběhu startu závodu na 11 km (začal v 14,20 hodin), dojížděli závodníci na delší trasu, takže klobouk dolů před organizátory. Situaci zvládli na výbornou. Závod byl beznadějně dlouho před startem vyprodán, takže natěšených závodníků bylo na startu habaděj. S Kačkou jsme si řekly, že běžíme na pohodu a kochacím tempem. Vždyť běháme hlavně pro radost a jak říká Peťa Pastorová: „Když běžím, tak žiju.“. Peťa je mým velkým vzorem a hlavně díky ní jsem si běh zamilovala. Už je ze mne takový malý závisláček. A Kačka je parťačka jak má být – má pro mě pochopení a můžu se na ni vždy spolehnout.
Počasí nám nic nedarovalo, trasa byla nádherná. Můžu říct, že ta kratší trasa mne zaujala více. Krásná příroda, minimum asfaltu, trocha blátíčka, krásné seběhy, kopečky, úžasná podpora na trati od místních – fandili a zpívali z plných plic. Na závodě jsme potkaly také pár kamarádů a kamarádek, kteří jsou podobnými, ne – li většími nadšenci pro běhání než my 2 😊 Takové setkání je vždy velmi příjemné a zmírní tu příjemnou nervozitu, která mne každý závod provází.
Sem tam jsem si musely vzájemně připomenout, že běžíme na pohodu a kocháme se, ale mise byla splněna. Kačka sice tvrdí, že se celou trasu trápila – nemohla dýchat, ale až na malé okamžiky to nebylo moc poznat. Já jsem šla vyzkoušet, co udělá mé tělo po delší pauze především kvůli patní ostruze. Nakonec ostruha v pohodě. Táhlo mne koleno, které se ozývalo hlavně při sebězích.
Přežily jsme obě 2 😊 a moc se těšíme na další ročník 😊 Jen mi není jasné, pro kterou trasu se příští rok rozhodneme. Asi si hodíme korunou 😊.
Běhu ZDAR 😊 Všechny běžce zdraví 2 potřeštěné běhny Hana a Kačka 😊.
Používáš nějaký sport tester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Ano, mám Garminy.
Jaké máš běžecké ambice? Nyní jsou mé ambice absolutně nejvyšší, to znamená pokusit se stále moci vůbec trochu běhat. Po vleklých zdravotních problémech posledních 2 let, to pro mě ta nejvyšší ambice určitě je :-). 
Výsledných 5h 12min 42sec bylo tedy jako z říše snů, jelikož loni jsem to dal za 5:55:25.
Kde nejčastěji běháš? Hřiště přímo před barákem, cyklostezka okolo Opavice, běh Porubou.
Krátký průběh městem, a potom cyklostezka při řece Moravě, po jemných kamíncích a uježděné hlíně, to byla pohoda, stejně tak, jako terénní úsek na okraji Kunovského lesa. Pak už to bylo po zpevněných komunikacích, panelech, a asfaltu, kolem jezer u Ostrožské Nové Vsi, posléze kolem Letu, a přes most nad silničním obchvatem u Kunovského lesa, přes městskou část Štěpnice, a pak už jenom malý kousek zpět na Masarykovo náměstí.
Kdo bude udávat tempo závodu, bylo jasné již na startu, kde se sešli dva Vojtové z SSK Vítkovic. Oba si v podstatě běželi svůj sólo závod, když první v cíli byl v čase 16:24 
Zlatého Olympijského běhu v Ostravě-Porubě se na dlouhé trase představil Filip Daniel, který si doběhl celkově pro 2. místo v čase 40:42. Hned za ním doběhla na celkovém 3. místě