21. srpna se v rozlehlé dědince Jistebník a jejím okolí konal 11. ročník Vodohospodářského půlmaratonu, který byl přeložen z května z důvodu vládních opatření proti pandemii. Přeložení takových soutěží nikdy není příjemné, ale dělá mi radost, že z mého pohledu mohu říci, že tentokrát pandemie měla minimální dopad na kvalitu organizace i na závod samotný.
Startem i cílem závodu bylo hřiště TJ Jistebník, které se nacházelo na skvělém místě pro přípravu a rozehřátí. V okolí byly totiž kopečky, rovinky, terén u pole a plno prostoru na to, abychom toho mohli využít. Je jedno, jestli někdo před závodem preferuje něco jako atletickou abecedu, krátký pohodový klus nebo kombinaci těchto dvou věcí. Lokace nám to umožnila a díky tomu, že se Jistebník nachází více na venkově jsme při tom ani nebyli omezeni na silnici.
Organizátoři soutěže si na ní opravdu dali záležet. Měli jsme k dispozici šatny, úschovnu, plno míst k sezení ve stínu stanů a možnost zakoupit různé občerstvení. K mému překvapení nechyběla ani moderátorka, která mimo jiné vedla s rozhovory s běžci. Na trati pak samozřejmě byly občerstvovací stanice, které byly zásobeny ionťákem, vodou, banány a dokonce i kostkami čokolády. V tomto ohledu mě napadají jen slova chvály.
Závod se možná na první pohled – možná zejména pro lidi jako já, kteří ho neznali – původně jevil jako „jeden z menších“, ale zájem lidí v něm soupeřit se nedá upřít. Navzdory tomu, že nabídl plno různých disciplín, konkrétně štafety, čtvrtmaraton, půlmaraton, maraton a galerijní běh pro mladší 18 let se všechny naplnily dostatečně na to, aby se nemusely rušit z důvodu nízkého počtu zájemců. Zaběhat si tak mohl každý, ať už má cíl jakýkoliv.
Na čtvrtmaratonu jsme měli Michala Bubu, který jej vyhrál o více, než dvě minuty a to v čase 0:42:26.
Na půlmaratonu běžel Miloslav Nosek, ten dokončil v čase 1:37:05.
Na maratonu jsme pak měli Petru Pastorovou, která jej doslova běžela svým konverzačním tempem a doběhla v čase 3:23:05.
Na trati s námi byl i předseda našeho klubu. Ten sice nezávodil, ale jeho přítomnost pro nás byla jako vždy pozitivním přínosem.
Bohatá pestrost půlmaratonové trasy, která sloužila i jako okruh pro maraton uměla zvýraznit zážitek. Závod začal v poklidu kolečkem na hřišti po měkkém trávníku. Poté jsme vyběhli za bránu hřiště, kde už nás čekal ten pravý venkovský běh skrz měnící se povrch i okolí. Běželo se na silnici, polňačce, lesní cestičce, kolem rybníků, jabloní a přes okraj lesu. To vše za příznivého počasí a v některých úsecích i pod stínem stromů. Jen málo nám tedy bránilo si běh užít naplno a snad každý si v něm mohl najít to své. Ať už je to terén, silnice, nebo jednoduše pěkná příroda. Sám si dokážu představit, že bych se jednoho dne do Jistebníku vrátil, abych si zde mohl lehnout u vody a užívat si klidu.
V cíli nás už mimo jiné čekala možnost dát si například klobásku, speciální „maratonskou polévku“ nebo si prostě sednout pod střechu stanu s výhledem na cílovou rovinku, držet palce známým a sledovat, jak radostně závod dobíhají.
Díky přejícímu počasí, hezkému okolí, a dobré organizaci jsme si mohli skvěle užít sobotního rána a věřím, že z nás mnozí na tuto akci budou mít hezké vzpomínky. Nezbývá, než se těšit na další ročník.
– Míla
