Novinky

V sobotu odpoledne se uskutečnil již 17. ročník Městského běhu Karvinou. Kvůli dobře známým problémům se letos konal o 14 dní později než bývá zvykem. Po dětských kategoriích přišel na řadu hlavní závod na deset kilometrů, kterého se účastnilo 78 běžců. Jak je u tohoto závodů zvykem i letos se konal za tropického počasí, kdy teplota dosahovala 30 stupňů. 

Po startu na Masarykově náměstí vytrvalce čekali čtyři okruhy v krásném zámeckém parku. Bohužel ve stejném termínu se v areálu Na lodičkách konala kulturní akce. To způsobilo, že chodníky v parku byli plné rodin s dětmi, cyklistů a nechyběli ani koně s kočárem. Řada běžců si v cíli stěžovala, že místy nevěděli kudy proběhnout, museli zpomalovat a někteří i zcela zastavit. Je ale pravdou, že tuto skutečnost nemohli pořadatelé moc ovlivnit. Musíme být rádi, že v dnešní složité době mají odvahu závody vůbec uspořádat. Na druhou stranu ne moc šťastné bylo posunutí vyhlášení výsledků o 15 minut dopředu oproti propozicím. To způsobilo, že někteří vítězové svou chvilku slávy zmeškali.

 

Suverénním vítězem se stal René Sasýn z Dukly Praha (32:52) před naším bývalým členem Petrem Murasem z SSK Vítkovice a na třetím místě doběhl Kristián Zahraj z TJ Slezan F-M. V ženách nenašla přemožitelku Veronika Siebeltová z Slezanu F-M v čase 41:53.

 

Oproti minulým rokům byla účast členů našeho klubu docela skromná. Nejlépe si vedl Marek Škapa, který přes menší problém na startu, doběhl šestý celkově a ovládl kat. C v čase 37:37. V kat. A skončil šestý Jan Benbenek (37:56), osmý Honza Fousek (38:05) a 15. Filip Burda (43:26). V kat. D obsadil druhé místo Petr Škrabánek (40:07), který jen o dvě sekundy prohrál ve finiši s Petrem Kučírkem. Čtvrtý doběhl Roman Slowioczek (44:30). V kat. E skončil nestárnoucí Alfons Výtisk druhý, když tentokrát našel přemožitele v podobě Stefana Sikory z Polska. Mezi ženami jsme měli jen jednu účastnici Janu Kilarovou. Ta zvítězila ve své kategorií v čase 51:12. Nemohu se ubránit dojmu, že čím více má náš oddíl členů, tím méně jich bohužel chodí na závody…

 

Marek Škapa

 

… hlásili nám s Alfonsem v pražské Stromovce poslední červencové úterý na „Zlatém týdnu
Emila Zátopka“. S časy 4:12:36 a 4:24:28 to sice nebyla žádná sláva, ale potěšila skutečnost,
že jsme dokázali v pomalejší vlně být nejrychlejší. A nenechali se předběhnout na trati ani od
celkového vítěze Honzy Křenka (2:56:08) z hlavní vlny, což ve třicetistupňovém vedru chtělo
přece jen zabrat a vydržet. Zvláště, pokud jeden absolvoval devátý maraton za měsíc, a druhý
z nás spadal do kategorie nad sedmdesát let.

Radek

Pošesté na kultovním Moravském Ultra Maratonu (MUM) v kopcích severozápadně od Brna se mi podařilo absolvovat kompletní – podle pořadatelů – nejdelší a nejtěžší běžecký podnik na českém území. Sedm etap delších než maraton v sedmi po sobě následujících dnech, tedy celkem 301 kilometrů (ve skutečnosti asi o něco více). Nutno podotknout, že z Ostravy tam byl ještě pouze Martin Řezáč, z MKS pak Libor Svozil na třídenní variantu a Pavel Juřica na jeden závod.

Lomnická

Úvodní etapa startovala tradičně u lomnické školy, základny MUM, Na prvních kilometrech do strmého kopce jsem vychytal tempo, něco mezi klusáním a chůzí, kterým jsem pak zvládal všechno kromě skutečně nejhorších stoupání na kamenech, a že na šestatřicátém na Lomnické jedno takové vždy čeká. Poznamenané letos řáděním dřevorubců, kteří svinčíkem nadělaným po těžbě pokazili všech sedm etap. Každopádně černá kočka přes cestu (= týden štěstí)! V cíli za 5:08:54

Boskovická

Tady přišla změna, místo seběhu z města po asfaltce, nahoru k hradu a rozhledně, většina na to nadávala, já byl spokojený. Méně ale pak z rekordních čtyř zastávek mezi startem a první občerstvovačkou kvůli značnému zavodnění … Taky se už profilovala skupina s podobnými výkony těm mým: Ivan a Paľo ze Slovenska, Joachim a Stefan z Německa, Dražan z Bosny a Hercegoviny, Petr z Prahy, Gabka – Žabka odkudsi z Čech. Více než čtyřiačtyřicet kilometrů za 5:24:30.

Blanenská

To už nechyběl UltraLibor a jeho návrat na MUM, nicméně pouze ve variantě 3 ze 7 (dříve MiniMUM). Stejně jako obvyklé vedro, v němž jsem sáhl – a celou cestu s ní vydržel – po petflašce o obsahu půldruhého litru. Jiné tekutiny přišly na řadu večer, počínaje lomnickým domácím řemeslným pivem Genius Noci ve více variantách. Ale to po dokončení třetí etapy, kdy se sprintovalo na sešupu z Rašova. Čas 5:06:26, Libor si zaběhl, padesát a půl kilometru za 7:06:17.

Tišnovská

Pomalý začátek znamená rychlý finiš, tak jsem vysvětloval i anglicky mou taktiku. Vycházela ostatně i ve „zlomové“ etapě považované za nejteplejší s obávaným kopcem s rozhlednou nad Tišnovem. Jen extratlumené Bondi 7 se do terénu sakra nehodily, tam jsem si měl vzít Rincon 2 nebo lépe SpeedGoat, samozřejmě je řeč o značce, jíž jste se všichni kdysi vysmívali a nyní ji hromadně kupujete. Bondi jinak na asfaltu super. Finiš ruku v ruce s Ivanem, 5:07:29, Libor za 5:29:58.

Olešnická

Premiéra, tahle mi na MUM jako jediná chyběla. Trať počátku vedla opět místy zhovaděnými dřevorubci. Po druhé občerstvovačce přišel asfalt a účastníky proklínaná nekrytá rovina okolo vodního díla Vír. Pro mne doslova esence dlouhého běhu, strojový krok, sledování bílé čáry a slunce nad hlavou! Překvapil vysloužilý havíř z uranového dolu Roman z Brna, když se urval a zaběhl si rekord za 4:54:49. Já opět s Ivanem za 5:00:14, Libor pak za 5:43:07, Pavel Juřica za 4:52:41.

Bystřická

Moje na MUM svého času vůbec první a po dohromady pěti zaběhnutých se ukázala též jako nejoblíbenější. Dlouhé výběhy i seběhy po přirozeném povrchu mi seděly a dokonce i terénní vložka mezi Nedvědicí a Doubravníkem stála za to. A stoupání do Ochozu jsem nikdy neměl tak svižné. V závěru po výplazu po šutrech totální sprint z kopce na Veselí, jen Petr to ustál a byl přede mnou, Ivan a Dražan nikoliv. Pod pět hodin každopádně všichni uvedení. Můj čas za 4:54:11.

Cimrmanova

Zepsula se vířivka a z regenerace nebylo kromě Genia Noci a různých chladivých mastí nic. Třináct kilometrů poslední části MUM 2021 stálo za h…, rozebíhal jsem se až na asfaltu za druhou občerstvovačkou a tak už to zůstalo. Po půlce jsem předběhl Dražana, i po skoro 300 kilometrech se dalo fakt závodit. A další černá kočka přes cestu, takže jistota! Dvoukolovou etapu jsem měl za 4:44:30. První kompletní MUM za 35:26:14, celkově šestatřicátý, v první půlce finišerů.

Radek

Na start Vítkovické 5 se postavilo pouze 34 startujících a z toho 12 naších. Celkovým vítězem se stal Biolek Martin s Řepiště 17:50,3 za ním doběhl náš Honza Benbenek 17:55,7   vítěz svoji kategorie, Marek Škapa 18:09,2 tež vítěz kategorie, Dan Šindelek 18:37,5  druhý v kategorii, Filip Burda :19:15,2 třetí v kategorií, Miroslav Nosek :21:31,1  Tomáš Lipina :22:01,7  třetí v kategorií, Petra Pastorová 22:41,1  celkově první, Stanislav Sviták :23:23,2 první v kategorii, Lucie Matlochová  23:51,2 druhá v kategorií, Jana Kilarová 23:55,4 třetí v kategorií, Pach Radomír :27:20, Procházka Václav :33:17,5 třetí v kategorií.

Kateřinský běh  v Hrabové na 5 km byla v režii našeho klubu. Z 8 kategorií vyhráli 7 a 5 x druzí.

Závadská desítka – tady naši se neztratili a  dosáhli pěkných výsledků. Vyhrál Martin Ocásek 37:00,8 a druhý doběhl náš Jirka Pytlík 38:07,9 a svoji kategorií zvítězil, další náš Dominik Ondřej 40:11,3 druhý v kategorií, Škapa Marek 42:17,3 první v kategorií, Burda Filip :42:49,9 třetí v kategorií, Škrabánek Petr :43:09,0 první v kategorií, Valošek Miroslav  47:48,6 Hrbáč Jiří 55:19,0 – 

V Plzni se konalo mistrovství ČR na 100 km Ondra Velička zvítězil 7:27:40, před Radkem Brunnerem 7:44:05 hod.

Mistrovství  České republiky v Praze maraton. Měli jsme dva zástupce.

V Hlučíně se běžela stejný den, jako 1. Havířovský maraton,  desítka z Jasenék třetí ročník. Trať nebyla rovinatá, kdy 100 m po startu se běželo do táhlého stoupaní směrem do Bobrovníku a potom zase dolů.

Zde obsadili první dvě místa naši.
Celkovým vítězem se stal a první vítězství v našem klubu Ale Miko 34:40 a za ním doběhl na
druhém místě Jiří Pytlik 36:19 min.
Další naši Marek Škapa první v kategorií 41:53,5 Filip Burda 42:48,4 Jiří Hrbáč 53:51,6 min.

Takže víkend patřil nám.