Již potřetí měl Štěpánský běh zázemí na našem stadionu v Ostravě – Martinově a taktéž trasa po tři tyto ročníky zůstala beze změn. Loni se běžci museli připravit na sněhový podklad. Letos sněhová nadílka roztála a tak byla trať běhavá, jen od konce zahrádkářské kolonie po rybník Štěpán bylo občas klouzavé „bahýnko“. Rybník a jeho okolí se již nějakou dobu revitalizuje a tak těžká technika udělala s touto částí cyklostezky své.
Na start se postavilo 85 vytrvalců a hned od začátku se o tempo starala mužská dvojce z SSK Vítkovice a nedala nikomu šanci jejich pozici ohrozit. A klidně to ten den mohl být Vítkovický triumf na všech třech prvních místech, kdyby třetího do party, taktně nebudeme Matouše jmenovat 😊, neodradilo od plánovaného startu nachlazení. O prvenství rozhodla momentální forma a tak v čase 53:42 zvítězil Michal Stanovský, jenž měl v nohách čerstvé zahraniční soustředění. Druhý Petr Muras (53:50) měl zase za sebou posezonní pauzu a tak Michalovi pouze kryl záda. Třetí skončil se ztrátou 45 sekund na vítěze náš Tomáš Věnsek. Je milé sledovat, jak se Tomáš krůček po krůčku zlepšuje.
A podobný mustr by se dal použít i na ženskou vítězku, tudíž soustředění = vítězství a tak si pro první místo doběhla naše Petra Pastrová. Její čas v cíli byl 59:48 minut. A také druhá žena Eva Filipiová (Šumperk – 1:00:25) se po posezonní pauze teprve rozbíhá. Pro třetí místo si doběhla Martina Mazáčová z AKEZ Kopřivnice (1:02:47).
Našich v závodě startovalo celkem 22, což je více jak ¼ startovního pole. A jak je zvykem, byli jsme vidět také na stupních vítězů při vyhlašování… Jan Benbenek 55:56, Patrik Pastor 56:14, Ondřej Dominik 57:29 a 1. místo v kategorii, Marek Škapa 58:54 a 1. místo v kategorii, Dan Šindelek 1:00:54 a 2. místo v kategorii, Miloslav Nosek 1:03:25, Petr Škrabánek 1:04:30 a 1. místo v kategorii, Kateřina Šeděnková 1:06:57 a 3. místo v kategorii, Magdaléna Drastichová 1:07:01, Petr Jorníček 1:11:10, Petr Milfait 1:11:44, Eva Tomaszewiczová 1:12:02 a 3. místo v kategorii, Roman Slowioczek 1:14:12 a 2. místo v kategorii, Lenka Běhunčíková 1:20:13, Radek Luksza 1:20:37, Oto Masnica 1:20:47, Josef Smola 1:21:17 a 1. místo v kategorii, Marek Moravec 1:22:38, Miroslav Valošek 1:31:41 a Martina Metzová 1:40:31.
Celý závodní sváteční den završila tombola, která byla během pár minut rozebrána do poslední položky.
Ondra
Vyzvedli jsme si startovní čísla, dostali k nim lísteček na polévku a nápoj, obsadili flek v restauraci a hurá ven. Klasicky jsme neměli moc času od našeho dojezdu na místo do startu závodu. Tentokrát jsme se nestihli ani rozklusat. Odstartoval dětský závod a účastníci hlavního závodu už poskakovali kolem startu. Čas utekl hodně rychle a za chvíli jsme vybíhali. Trať vedla trochu jinak než minulý rok, protože na silničním mostě přes řeku Opavu probíhaly stavební práce. Vyběhli jsme tedy k cyklostezce přes most pro pěší směrem na Kozmice. Za mostem odbočili doleva na hlavní cestu. Hned na první křižovatce v Kozmicích se trasa stočila doprava opět na cyklostezku a vedla zpět k areálu Restaurace Kamenec. Blížil se třetí kilometr, žádný z běžců, kteří byli daleko před námi se nevracel, a tak jsme si začali říkat kudy trasa dále povede, když už se blížíme k cíli? Na mostě pro pěší míjíme Petru Pastorovou s úsměvem ve tváři, která se na mou hlášku, že jsme ji jako doběhli ještě více rozesmála. Stačila nám jen oznámit, že už nás čeká jen cílová rovinka. Tu jsme zdolali sprintem a je to za námi. Šli jsme se schovat do vyhřáté restaurace, kde nás už čekala dobrá gulášová polévka a nápoj dle výběru.
Letos nás pořadatelé trochu vyvedli z míry. Na startu byla oznámena délka trasy 4,3km. Nakonec to
To mezi ženami se o vítězství bojovalo tak, jak je v letošní moravskoslezské pohárové sezoně pravidlem. Byl to totiž souboj mezi M&M. V Havířově to jde v kopečcích lépe naší 
V neděli ráno jsme se s respektem k tomuto závodu (hlavně tomu převýšení) postavili na start. Překvapilo nás, kolik je tam bratrů Slováků a Čechů, dokonce i bývalí z MK Seitl. Atmosféra byla skvělá a za srdce nás vzala Vltava, která se rozezněla po odstartování. Naše parta, pět statečných, vyrazila plnou parou vpřed, abychom po 12 kilometrech mohli na vrcholu obdivovat úžasná panoramata. Byla to zasloužená odměna za vystoupané metry. Celý závod se běžel v krásném prostředí, probíhali jsme italskými vesničkami, kde nás povzbuzovali místní. Počasí nemohlo být lepší. V noci se vypršelo a na nás už zbylo jen sluníčko a krásných cca 16°C. První zdolal 27 km a dorazil do cíle Míla s časem 2:04:34. Takže Mílo, klobouček, protože je to opravdu obdivuhodné. Ale musím ho zmínit i jako „borec na konec“. A to doslova. Nejdříve ve výsledcích nebyl vůbec a po reklamaci se umístil až za námi všemi. Po závodě nás totiž povzbuzoval a doprovodil v cílové rovince Libora. Proběhl s ním cíl a jeho čip byl opět zaznamenán. Tak jsme se večer při vínečku nemohli udržet smíchy, jak chudák dopadl. Ale má to šťastný konec, uznali mu to první proběhnutí cílem. Kačka se umístila ve své kategorii na 2. místě. Gratuluji!
Možná někdo z vás začal uvažovat o tom, že by se příští rok vydal na tento nádherný závod….a můžu vám říct, stojí opravdu za to.
