Novinky

Pro sportovce z Ostravy a okolí je určitě nemálo pádných důvodu, aby v Den boje za svobodu a demokracii vyrazili do Hrabové na běžecký závod. Jeden z nich je třeba ten, že jde o přesně změřenou a rychlou silniční desítku a tak je to zřejmě poslední možnost si v končící sezóně zaběhnout kvalitní čas a třeba i překonat osobní rekord. Někdo zase ocení zázemí v místní Základní škole, kde jsou k dispozici jak šatny tak i sprchy. A v žádném případě nelze opomenout občerstvení po závodě. V cíli byl připravený teplý čaj. Opět bylo napečeno a to velmi chutně. Dokazoval to i fakt, že kdo zaváhal, neměl už co koštovat 😊. Každý běžec dostal pivko a mohl si vybrat, zda chce alkoholické či ochucené. Výborná byla dýňová polévka, která v tom pochmurném listopadovém počasí přišla opravdu vhod. A příjemným překvapením byl i stánek s kávou, který vábil běžce už v době prezentace. Za to vše díky především Láďovi s Martinou a všem, kteří jim s organizací pomáhali a nelze zapomenout na všechny sponzory, protože bez nich by všechny tyhle „vychytávky“ šly jen těžko zrealizovat.

Letos se startovní pistole chopil nový starosta Hrabové Milan Slíva a poslal tak na trať 137 natěšených závodníků. Do předu šli od startu papíroví favorité, ale už na otočce bylo zřejmé, které trio si to rozdá o vítězství. Nejlépe si rozložil síly mladík, čerstvě osmnáctiletý, z SSK Vítkovice Ondřej Szkandera, který byl v cíli za 35:34 minut. Stíhán byl naším Ondřejem Dominikem, jenž finišoval s 9 sekundovou ztrátou a třetí pak doběh v čase 35:58 Stanislav Záleský z regioRUN Havířov.

V ženách si doběhla pro vítezství v osobním rekordu, jenž má nyní hodnotu 40:28 minut, Markéta Kašná z BK Ludgeřovice. S druhým místem se musela spokojit naše Magdaléna Drastichová 40:55 a třetí skončila časem 43:29 Hana Fialová z Ostravy.

Jak je zvykem, my jsme měli ve startovním poli početné a úspěšné zastoupení. Jan Benbenek byl časem 36:34 náš druhý nejrychlejší  běžec, Marek Škapa bral za 36:38 1. místo v kategorii, Daniel Šindelek 38:44 a 3. místo v kategorii, Miloslav Nosek 40:30, Pavel Juřica 40:32, Petr Škrábánek 40:58 a 1. místo v kategorii, Roman Slowioczek 42:18 a 2. místo v kategorii, Petr Jorníček 43:00, Milan Ondrášek 43:15, Otmar Pospíšil 44:41, Eva Tomaszewiczová 45:01 a 2. místo v kategorii, Iva Kondasová 45:33, Iva Pachtová 47:26 a 3. místo v kategorii, Jana Kilarová 50:12, Josef Smola 51:56 a 1. místo v kategorii,Radomír Doležel 54:17 a Irena Skřipcová 56:44.

Proběhlo také vyhlášení Hrabovského poháru, do kterého se počítají tři závody: Kateřinský běh Hrabovou, Hrabovský půlmaraton a Běh 17. listopadu. Mužské stupně vítězů se stali kořistí běžců našeho oddílu v pořadí 1. Ondřej Dominik, 2. Marek Škapa a 3. Daniel Šindelek. Mezi ženami prvenství našim „běhnám“ sebrala Markéta Kašná z BK Lugeřovice a tak se s druhým a třetím místem musely spokojit Iva Pachtová a Jana Kilarová.

V Hrabové se uvidíme opět na konci roku na tradičním Silvestrovském běhu…

Ondra

Je libo koblížek a teplý čaj?

Dejte si Starobělské Lurdy

Starobělské Lurdy se už osmým rokem konaly v zalesněné části Staré Bělé v Ostravě. Den D letos připadl na sobotu 13.11.2022. Trasa závodu se nemění. I tak ale můžete každý rok pozorovat novinky. Opravená Studánka Matky Boží, značená Křížová cesta, zrekonstruovaný můstek přes potok. Počasí si s námi v době konání závodu často hraje, ale letos mu nebylo co vytknout. Les hrál krásnými podzimními barvami zdůrazněnými prosvítajícím sluncem. Den byl jako stvořený na běh.

Před mým startem jsem od běžeckých kolegů zjišťovala, zda si někde dávat pozor na rozbahněný terén nebo jiná úskalí. I když jsem vybíhala mezi posledními startujícími, nebylo se čeho bát. Trasa byla jako vždy dobře značená. V některých místech byli ještě hlídkující organizátoři. V cíli nás tradičně čekala odměna v podobě teplého čaje a koblížků. Někdo by si mohl říct, proč účastníci tohoto závodu očekávají v cíli odměnu, když zdolali „jen“ 3,2 km. Vzdálenost může leckoho zmást. Ale ti, kteří se už alespoň jednou do tohoto terénu vydali, vědí, že jim starobělské kopečky nedají nic zadarmo.

Na závod se letos přihlásilo a zdárně jej zvládlo 679 běžců, z toho 10 závodníků našeho klubu MK Seitl Ostrava.

Celkovými mužskými vítězi Starobělských Lurd byli na 1. místě Krišica Marek TJ Třinec 0:11:46, na 2. místě Vrzala Matouš SSK Vítkovice 0:12:02 a na 3. místě náš Dominik Ondřej MK Seitl Ostrava 0:12:45, který se s tímto pěkným výkonem umístil na 1. místě ve své kategorii.

Z žen byla 1. Štiglerová Sylvie USK Praha 0:13:22, 2. Krausová Dominiica SSK Vítkovice 0:13:35 a 3. Vikartovská Lucie SSK Vítkovice 0:13:59.

Dalšími běžci MK Seitl byli Ondrášek Milan 0:15:04, těsně za ním Nosek Miloslav 0:15:10, Kondasová Iva 0:16:58, 2. ve své kategorii Tomaszewiczová Eva 0:17:02, 1. ve své kategorii Smola Josef 0:18:37, na 2. místě ve své kategorii Miturová Radka 0:18:55, Běhunčíková Lenka 0:18:55, Skřipcová Irena 0:21:16.

Mezi dorostenci nás reprezentoval Tomasziewicz Sebastian 0:22:12.

Gratuluji všem k pěkným výsledkům a přeji krásné podzimní běhání.

Iris

Fotografie Lukáše Podoláka

V sobotu 12. 11. se konal již 6. ročník Ludgeřovické krosové 10. V hlavním závodě se mezi 125 startujícími neztratili ani běžci z našeho oddílu. Nejrychlejší byl celkově 5. Michal Buba (39:31 min), další pak vítěz své věkové kategorie Marek Škapa (40:09), Josef Šlahař (42:25), Petr Jorníček (47:43), Iva Pachtová (49:48) a 2. v kategorii, Petr Milfait (50:20) a Josef Smola (1:01:40) 2. v kategorii.

V neděli pořádala Lékařská fakulta Ostravské univerzity v Ostravě Zábřehu MovemeRUN a v hlavním závodě na 9 km jsme měli jedinou zástupkyni a to Magdalénu Drastichovou. Ta se stala mezi 26 závodníky časem 34:32 min absolutní vítězkou.

Po dvouleté pauze se ve Frýdku – Místku, respektive v moravské části tohoto města Místku, konal další již 35. ročník Hornické desítky. Ať už za nekonanými ročníky stál covid či něco jiného, je moc dobře, že je tento tradiční závod zpátky. Letošní ročník si připsal jednu zásadní novinku. Trať byla poprvé certifikovaná, start se posunul o asi 40 metrů dozadu a odpadly tak “věčné” a “věcné” debaty o tom, jak je to s délkou tratě a zda mohli běžci zde zaběhnutý čas uvádět jako svůj “osobáček” na silniční desítku. Odteď už tak mohou činit, aniž by je někdo konfrontoval praktickými argumenty :-). 

Ve 14:30 hodin se více jak pětistovka závodníků vydala na trať hlavního závodu. Cílovou pásku jako první proťal v čase 30:05 ukrajinský běžec Dmytro Didovodivk, závodící za polský klub Achilles-Leszno. Druhý skončil s 5 sekundovou ztrátou jeho oddílový kolega Polák Roman Adamovich a na třetím místě o dalších 16 sekund později doběhl René Sasyn z Dukly Praha.  

Ženy ovládla časem 34:32 ukrajinská závodnice z Charkova Maryna Nemchenko. Druhé místo obsadila Slovenka Katarína Pejpková (TJ Obal servis Košice) 35:09 a třetí finišovala za 35:54 Karolína Sasynová (PSK Olymp Praha). 

Z našeho oddílu se na start postavilo celkem 21 závodníků a jelikož o kategorie není v tomto závodě nouze a ještě se vyhlašuje 5 nejlepších v kategorii, tak jsme měli na pódiu v Národním domě velmi početné zastoupení.  Nejlepšího času z našich dosáhl Tomáš Věnsek 34:54, dále Petra Pastorová 36:00 a 1. v kategorii, Ondřej Dominik 36:01 a 3. v kategorii, Daniel Filip 36:25 a 5. v kategorii, Marek Škapa 36:27  a 1. v kategorii, Daniel Šindelek 28:13 a 2. v kategorii, Magdaléna Drastichová 39:49 a 3. v kategorii, Petr Škrabánek 40:33  a 2. v kategorii, Josef Šlahař 40:49, Kateřina Šeděnková 41:26 a 5. v kategorii, Vladan Šurík 41:57, Roman Slowioczek 42.52 a 5. v kategorii, Petr Jorníček 43:00 a 4. v kategorii, Eva Tomaszewiczová 44:16 a 4. v kategorii, Iva Kondasová 45:59, Iva Pachtová 46:21, Stanislav Sviták 46:43 a 1. v kategorii, Radka Miturová 49:48 a 4. v kategorii, Josef Smola 51:51, Jaroslav Březina 55:53 a Martina Metzová 1:04:44 hod.  

Ondra

Výsledky 

Počasí v sobotu 8.10.2022 bylo jako stvořené pro závod a tak nic nebránilo tomu, aby se uskutečnil 2. ročník Svinovské pětky. Večer před závodem někteří z organizátorů označili trasu a od brzkých ranních hodin už pro účastníky závodu chystali vše potřebné.
U mě žádná velká změna. K registracím jsem se dostavila v poslední minutě určené pro vyzvedávání startovních čísel a hned jsem začala rekognoskovat terén. Kde je WC, úschovna věci, zbytek našeho týmu.
Organizační tým byl pěkně sehraný v čele s panem starostou, který běžcům fandil na občerstvovaci stanici. A mikrofonu se s nadšením chopil věčně ukecaný Martin Prusek, který se v moderování vyžíval a povedla se mu nejedna výborná hláška či dotaz k běžcům i z dětských řad.
Hlavní trať byla rozdělena na mužskou a ženskou část. Muži vyběhli a my jsme už po 10ti minutách začali vyhlížet první běžce. Vítěz byl pro všechny jasný už asi předem už podle své atletické postavy a předstartovní přípravy. Ano, první v cíli byl účastník až z Prahy Bližňák Vojtěch 00:17:08. Druhý Hradil Rudolf 00:18:44. Třetí Horáček Vít 00:21:42 který byl oceněn i jako nejrychlejší Svinovan. Barvy klubu hájili 3. v kategorii do 39 let Miloslav Nosek 00:22:11 a chvíli za ním ve stejné kategorii Milan Ondrášek 00:22:48.

Okresní noviny uveřejnily v r. 1982 tuto informaci:

„V neděli 7. března 1982 byl odstartován v areálu TJ Sokol Kobeřice 1. ročník Pochodu a běhu Kobeřická dvacítka u příležitosti osvobození obce slavnou Rudou armádou. Organizátory byly spolu s TJ Sokol také komise pro tělovýchovu a mládež, Místní výbor Národní fronty při Místním národním výboru v Kobeřicích“.

A v neděli 23. října 2022 bude na hřišti Sokola odstartován jubilejní, stý závod běžeckého seriálu Kobeřice plné běhu.

KOBEŘICKÁ DVACÍTKA

Začalo to Kobeřickou dvacítkou. Běžci okolo Emila Kašného vybrali trasu, turisté se aktivně chopili celé organizace  – od přípravy až po vyhlášení vítězů a první ročník se mohl uskutečnit.

Prvním vítězem se v Kobeřicích stal opavský atlet, účastník olympijských her, Jiří Sýkora. V roce 1980 – přesně 1.8. – vytvořil československý, nyní český rekord v běhu na 5 km časem 13:24:99, který do dnešní doby, po 44 letech, nebyl překonán. 

O rok později se první vítězkou stala Dana Juhová z Bolatic.

Kobeřická dvacítka je mezi závodníky velice oblíbeným závodem. Dodnes platí, že výsledek závodu každému ukáže, co udělal v zimě pro zdar celého roku.

ZIMNÍ BĚH KOBEŘICEMI

V létě r. 1989 přišel prezident AO Kobeřice Hubert Jašek s návrhem uspořádat také závod v zimě. 

A tak v první neděli roku 1990 se v ulicích Kobeřic běžel Novoroční běh, později přejmenovaný na Zimní běh Kobeřicemi. Byl to jeden okruh dlouhý 4,7 km, ale už v r. 1993 se na žádost závodníků běžely okruhy dva.

Vítězem prvního závodu se stal další opavský atlet Pavel Stuchlík. 

V témže roce v kategorii žen zvítězila Danuše Zrebná, Liga 100 Opava.

Od roku 1990 do dnešní doby je organizátorem všech běhů v Kobeřicích Atletický oddíl Kobeřice.

KOBEŘICKÝ PŮLMARATON

Opakoval se rok 1982.

V říjnu 1996 napsal tehdejší okresní tisk:

„Nultý ročník Kobeřického půlmaratonu uspořádali v Kobeřicích za účasti 56 běžců čtyř kategorií. V hlavní kategorii mužů zvítězil český reprezentant Karel David ze Sokola Opava.“

Pro doplnění přidávám, že kategorii žen vyhrála Věra Vašutová z MK Seitl Ostrava.

Půlmaratonská trať byla tehdy novinkou. Nebyla ani součástí maratonských závodů, které v té době pořádal Maraton klub Seitl Ostrava.

Také popularita tohoto závodu rostla. V roce 2003 se závod běžel jako „Mistrovství Moravy a Slezska“ a v r. 2009 jako Mistrovství republiky veteránů v půlmaratonu.

Abychom se dopočítali stovky, musíme připomenout organizaci dvou závodů Běhů Terryho Foxe. Výtěžek z obou těchto závodů ve výši 45 000,-Kč zaslal Atletický oddíl Kobeřice na podporu boje proti rakovině.

Téměř stovky běhů se zúčastnilo skoro 10 000 závodníků. Obyčejných nadšenců a dětí běhajících pro radost z pohybu byla většina, ale cestu do Kobeřic si našli i špičkoví atleti, mistři republiky, účastníci olympijských závodů, např. Jiří Sýkora, Karel David, Alena Peterková, Renáta Berková, Jakub Holuša. Častými hosty byli v Kobeřicích také běžci ze zahraničí.

Naším hostem byl v roce 2000 u příležitosti konání běhu Terryho Foxe náš nejlepší sportovec 20. století v zimních sportech, olympijský vítěz, mistr světa ve skoku na lyžích, Jiří Raška.

Bezchybný průběh závodů by nebyli schopni zajistit jen členové atletického oddílu.

Při jejich organizaci pomáhali zejména členky volejbalového oddílu Sokola a kobeřičtí hasiči.

Nejen jim, ale i všem ostatním, kteří přispěli ke zdárnému průběhu všech závodů, patří velké poděkování.

Jubilejní stý závod běžeckého seriálu Kobeřice plné běhu – půlmaraton se uskuteční 23.10. 2022. 

Start v 9.00 hodin na hřišti TJ Sokol Kobeřice.

Všichni jste srdečně zváni!

Na závěr chci vyslovit přání, aby v r. 2056 byl „Zimní běh Kobeřicemi“ dvoustým závodem v rámci běžeckého seriálu Kobeřice plné běhu.

Milan Halfar, tiskový mluvčí AO Kobeřice

Další ročník Ostravského maratonu je za námi! Napsali o nás v DENÍKU

Program akce Kulíškova desítka 1. 10. 2022

Sportovně rekreační areál „Na Hrázi“, obec Darkovice.

Dne 1. 10. 2022 si můžete odběhnout 5,10 km- projít si trať 3km- pro děti máme dle věku tratě od 100 do 500m.

Občerstvení zajištěno. Pro děti je připraven doprovodný program.

Žádáme o on-line registraci běžců na 5,10 km a dětských tratí!!

Každý běžec – dospělý i dětský dostane startovací číslo, medaili, balíček s občerstvením.

On- line registrace závodníků:  https://forms.gle/GHqpXPHzqLw3v5HFA

Cena on- line registrace: 150,-kč

Registrace na místě: 200,-kč

Dětské závody do 15 let zdarma, pěší trasa zdarma.

Časový harmonogram dne:

9:30 -10:45 registrace závodníků

10:30 závod dětí od 0-6 let

10:40 závod dětí 7-10 let

10:50 závod dětí 11-15 let

11:00 závod na 10km

11:05 závod na 5 km

12:30 vyhlášení dětských vítězů

12:45 vyhlášení vítězů závodu na 5,10 km

Po celou dobu trvání akce možnost projít pěší trasu 3 km.

Oficiální ukončení akce 15 hodin.

Další informace najdete na Facebooku : Kulíškova desítka 1. 10. 2022 

nebo Kamila Plačková tel. 776 82 82 84, kamila.plackova@seznam.cz

Naši na Jesenickém maratonu: 
Petra Pastorová      3:52:15
Petr Brož                  4:45:51
Miroslav Valošek     4:59:51
Iva Pachtová             5:09:52
Radek Luksza            5:41:14
Gabriela Dostálová 5:49:10
Půl maraton:
Radomír Doležal  2:59:13

a ve společnosti indiánů Raramurí!

Tak, a mám za sebou vrchol letošní sezony, který se opět odbýval na jihu Moravy a pomezí Vysočiny v opravdu vybrané společnosti. Mezi níž tentokrát nechyběli indiáni z mexického kmene Raramurí (Tarahumara) platící ve světě dlouhých běhů za kultovní. Talina a Antonio Ramirez – sestra s bratrem – se očividně necítili v jiném prostředí ani na asfaltových cestách vůbec ve své kůži, ale snažili se reprezentovat. Mně se odvděčili za nezájem o společné foto přisednutím jednoho rána ke snídani. Nejprve přišel na řadu Moravský Ultramaraton (MUM) se sedmi etapami se vzdáleností cca kilometr nad maraton v sedmi dnech.

Lomnická

Úvodní etapa jubilejního třicátého ročníku MUM probíhala klasicky za vedra a čítala jednu docela zajímavou změnu po druhé polovině. Začínal jsem, jako obvykle opatrněji, a nevyšel tedy plán běžet každou etapu pod pět hodin. Lomnickou jsem měl za 5:19:36. Na scénu se tu vrátil s plnou parádou i s bourbonem UltraLibor Svozil, čas 7:00:36.

Boskovická

Opět vedro a návrat k silničnímu začátku (vloni byl terénní kvůli rozkopané cestě), navázání běžeckého přátelství s německým hrabětem Jobstem von Palombini, zjištění, že jeho krajana Michaelu Kienemu letos nedostihnu, naopak starého kamaráda Ivana Raffaye překonávám, a finiš za 4:58:14. Libor za 6:43:37. Regenerace ve vířivce a u masérky.

Blanenská

Zkazil ji déšť, respektive sračky, jež se po něm nadělaly na vidláckém pozemku u Černé Hory s asi kilometrovým stoupáním. Zde nadávali i ti, kterým vedro na MUM vadí, chtěli chladněji a měli to za to … Zlaté tropické počasí! Dobře jsem udělal, že jsem zasvinil boty Bondi, lepší a rychlejší Rincon 3 zůstaly v pořádku. Já za 5:00:58, Libor za 6:27:45.

Tišnovská

Zlom k lepšímu představovala už ta třetí, kdy prakticky zmizely bolesti ve stehnech, ve čtvrté etapě jsme pak u Svratky ve Veverské Bitýšce vstoupili do druhé poloviny MUM. Vrcholným zážitkem bylo sledovat indiána Antonia v běhu kozí stezkou, kdy po ním nebylo nic, než sráz a dole řeka! Tišnovská mi letos hodně seděla, 4:57:15, Libor za 6:52:19.

Olešnická

Nejrychlejší, byť jsem se na nejkrásnějším a předlouhém silničním úseku kolem přehrady Vír potýkal s „bolením břicha“. S třímetrovým přídělem toaletního papíru na třetí občerstvovačce se to však zvládlo. Ivana jsem předběhl na konci, ale závěr patři Bohuši Barbořákovi letícímu o život. Můj čas 4:38:55 (vloni při premiéře 5:00:14) a Liborův 6:37:22.

Bystřická

Výsledkem ze čtvrtka jsem si vysloužil místo v rychlejším autobuse s běžci startujícími až ve s tři hodiny odpoledne. Takže: Plán pěkně z posledního místa. Až do dvacátého kilometru sám a poté už tu byla legenda Sigrid Eichner a další a další. Pro mne vůbec nejlepší etapa ze všech a letos i s vyklusáním předzávěrečného stoupání, 4:45:56. Libor 6:28:25.

Cimrmanova

MUM debut Alfa Výtiska z MK Seitl Ostrava v jediné etapě na dvě kola za 4:53:33! Já běžel sedmou na pohodu za 4:55:08 a zvládl tak záměr mít poslední čtyři pod dvacet hodin. Letošní MUM jsem absolvoval skoro o hodinu lépe, než vloni, za 34:36:02 na čtyřicátém místě. Byla také větší konkurence. Libor skončil na jednasedmdesátém místě, 46:13:03.

TMMTR

Rozběhaný s 301 kilometry za týden, plný dojmů a taktéž určité lítosti, že MUM je za námi, jsem pouhé dva dny přemítal o poznámce Venci Orálka (táty Mr. Run Dana), proč nejsem ve startovní listině TransMoravského Masochistického Terénního Běhu, který se pořádá znovu v Lomnici jen týden nato. Velká trasa je 100 mil (161 kilometrů) a mini varianta 100 kilometrů. Veškeré okolnosti nakonec hrály ve prospěch, tudíž jsem v sobotu 16. července ve dvě hodiny ráno stál na startu první stovky v životě. Natěšený, nachystaný se vším všudy včetně supportu a piva. Pomaličku, do svítání a první občerstvovačky na třiadvacátém se Zdeňkem Doubkem. Sedmnáctiletého vlasatého šílence bez zkušeností Sašu Bočka (zvládl skoro 97 kilometrů, než mu vypověděly nohy) jsem předběhl po lehkém bloudění u srnčí lebky v lese. Pokračovalo to víceméně bez problémů, převlékání a přezouvání v Petrovicích, přežírání se a popíjení, kde se dalo včetně čepované jedenáctky v Doubravicích, užívání si skutečného vstupu do ultra-světa,  nucení se k mírnějšímu tempu v sebězích, na dálku sledován on-line Liborem i Ivanem. Jistá únava – bez občerstvovačky či hospody po ruce – byla znát v dvanáctikilometrovém stoupání z Lysic, kdy jsem většinu vyklusal a až v konci mašíroval. Posledních deset kilometrů vedlo z kopce a po rovince (pomineme-li úsek v Lomnici) doslova na jistotu. U kostela jsem se snažil popohnat indiánku Talinu (její bratr Antonino vzdal), ale věnovala mi jen úsměv – což dělala výjimečně. Stovka každopádně za 15:19:36! Slavit se začalo v místním minipivovaru Genius Noci s jejich skvělým stoutem …

A teď pozor: TMMTR letos vyhrály ženy! Lenka Horáková stomílovou variantu v dámském traťovém rekordu 16:59:59 a za ní Marci Čadová v čase 19:29:39. Stovku zvládla nejrychleji Helena Uhlířová za 9:16:37.

Radek