Kdyby někdo v sobotu v Hrabové chtěl ignorovat, že je poslední den v roce, tak si klidně mohl představit nějaký aprílový víkend. Teplota šplhala k 10 °C, sluníčko se činilo a jen ten svěží vítr mohl trošku evokovat, jaké že to vlastně máme roční období. A tak nebylo divu, že se na startu objevilo více závodníků nežli loni. Hlavního závodu se zúčastnilo 110 závodníků a poloviční trať absolvovalo 42 běžců.
Když se podíváme do výsledkové listiny, tak nám pohled na první místa může připadat, jako by šlo o souboj dvou největších ostravských klubů. Chlapcům z oddílu mladých a talentovaných z SSK Vítkovice kryli chlapi z našeho MK Seitl zdatně záda. O vítězi v podstatě nebylo pochyb od doby, kdy se do závodu registroval český reprezentant Jakub Zemaník. Svůj v podstatě sólo závod zvládl za 29:06 minut. Další dvě místa obsadili taktéž závodníci z SSK Vítkovic druhý Vojtěch Bárta (30:36) a třetí junior Jeroným Polášek (31:49).
Mezi ženami bylo umístění na prvních příčkách pestřejší. Nejrychlejší v cíli byla Pavla Smolková z Krnova, která dva okruhy Hrabovou zvládla za 37:59 minut. Druhá skončila Hana Legerská z SSK Vítkovic (39:29) a třetí doběhla Darina Trojková z Českého běžeckého klubu (41:30).
ejlepší z našich, stejně jako na Štěpána, byl Jan Benbenek 33:43, dále pak Ondřej Dominik 34:02 a 1. místo v kategorii, Marek Škapa 34:08 a 1. místo v kategorii, Jan Fousek 35:28, Roman Slowioczek 40:37 a 2. místo v kategorii, Petr Jorníček 41:29, Romana Hyršová 44:25, Stanislav Sviták 45:55 a 1. místo v kategorii, Robert Wágner 46:29, Jarmila Gavlíková 46:31, Josef Smola 49:51 a 2. místo v kategorii, Alfons Vytisk 53:27 a 3. místo v kategorii, Jaroslav Hrabuška 55:10 a Radomír Pach 55:28.
Na poloviční trati s přehledem zvítězil v čase 15:41 Matouš Vrzala z SSK Vítkovic. Mezi ženami byla první v cíli za 20:17 jeho oddílová kolegyně Adriana Strnadová. Z našich kratší distanci běželi dva členové, Jana Kilarová 22:06 a Jan Bardoň 32:24.
Po závodě se mohli běžci občerstvit gulášovou polívkou a nápojem a po vyhlášení vítězů se pak sportovci odebrali strávit poslední den roku dle své libosti…
Ondra
Na Štěpána se nekoná jen tradiční porubský závod, ale také odpolední Vánoční běh v Hlučíně. Ten startoval ve 14:00 hodin a trať měřila necelé 4 kilometry. Každý rok se najdou takoví borci, kteří absolvují oba závody a také v Hlučíně byly k vidění tváře, které měly v nohách dopoledních 15 kilometrů. Náš oddíl měl ve 47 členném poli dvě želízka a proměnil je ve stříbro a zlato. Celkově druhý doběhl 
A podobný mustr by se dal použít i na ženskou vítězku, tudíž soustředění = vítězství a tak si pro první místo doběhla naše 
Vyzvedli jsme si startovní čísla, dostali k nim lísteček na polévku a nápoj, obsadili flek v restauraci a hurá ven. Klasicky jsme neměli moc času od našeho dojezdu na místo do startu závodu. Tentokrát jsme se nestihli ani rozklusat. Odstartoval dětský závod a účastníci hlavního závodu už poskakovali kolem startu. Čas utekl hodně rychle a za chvíli jsme vybíhali. Trať vedla trochu jinak než minulý rok, protože na silničním mostě přes řeku Opavu probíhaly stavební práce. Vyběhli jsme tedy k cyklostezce přes most pro pěší směrem na Kozmice. Za mostem odbočili doleva na hlavní cestu. Hned na první křižovatce v Kozmicích se trasa stočila doprava opět na cyklostezku a vedla zpět k areálu Restaurace Kamenec. Blížil se třetí kilometr, žádný z běžců, kteří byli daleko před námi se nevracel, a tak jsme si začali říkat kudy trasa dále povede, když už se blížíme k cíli? Na mostě pro pěší míjíme Petru Pastorovou s úsměvem ve tváři, která se na mou hlášku, že jsme ji jako doběhli ještě více rozesmála. Stačila nám jen oznámit, že už nás čeká jen cílová rovinka. Tu jsme zdolali sprintem a je to za námi. Šli jsme se schovat do vyhřáté restaurace, kde nás už čekala dobrá gulášová polévka a nápoj dle výběru.
Letos nás pořadatelé trochu vyvedli z míry. Na startu byla oznámena délka trasy 4,3km. Nakonec to
To mezi ženami se o vítězství bojovalo tak, jak je v letošní moravskoslezské pohárové sezoně pravidlem. Byl to totiž souboj mezi M&M. V Havířově to jde v kopečcích lépe naší 
V neděli ráno jsme se s respektem k tomuto závodu (hlavně tomu převýšení) postavili na start. Překvapilo nás, kolik je tam bratrů Slováků a Čechů, dokonce i bývalí z MK Seitl. Atmosféra byla skvělá a za srdce nás vzala Vltava, která se rozezněla po odstartování. Naše parta, pět statečných, vyrazila plnou parou vpřed, abychom po 12 kilometrech mohli na vrcholu obdivovat úžasná panoramata. Byla to zasloužená odměna za vystoupané metry. Celý závod se běžel v krásném prostředí, probíhali jsme italskými vesničkami, kde nás povzbuzovali místní. Počasí nemohlo být lepší. V noci se vypršelo a na nás už zbylo jen sluníčko a krásných cca 16°C. První zdolal 27 km a dorazil do cíle Míla s časem 2:04:34. Takže Mílo, klobouček, protože je to opravdu obdivuhodné. Ale musím ho zmínit i jako „borec na konec“. A to doslova. Nejdříve ve výsledcích nebyl vůbec a po reklamaci se umístil až za námi všemi. Po závodě nás totiž povzbuzoval a doprovodil v cílové rovince Libora. Proběhl s ním cíl a jeho čip byl opět zaznamenán. Tak jsme se večer při vínečku nemohli udržet smíchy, jak chudák dopadl. Ale má to šťastný konec, uznali mu to první proběhnutí cílem. Kačka se umístila ve své kategorii na 2. místě. Gratuluji!
Možná někdo z vás začal uvažovat o tom, že by se příští rok vydal na tento nádherný závod….a můžu vám říct, stojí opravdu za to.