Loni se v Dobraticích konal první ročník běžeckého závodu a jelikož měl velice pozitivní reference, tak se tuto neděli 25. června na druhém ročníku sešla v obci pod Prašivou daleko početnější běžecká komunita.
Hlavní závod na cca 8,8 km startoval společně s doprovodným během na 3 km. Organizátoři nechali běžce mírně napínat, když došlo k odložení startu kvůli kolizi s vyhlášením dětských závodů. Předpověď vypadala i co se týče teploty docela slibně, ale letní sluníčko je letní sluníčko a tak i když teplota neatakovala tropickou třicítku, vedro bylo pořádné a dalo většině startujícím zabrat.
Na tříkilometrové trati jsme měli jediného zástupce Dana Šindelka a ten hned od startu nenechal nikoho na pochybách, že si běží pro prvenství a cílem proběhl ve vítězném čase 11:06 minut.
O vítězi hlavního závodu bylo také téměř jisté již před startem, protože papírově byl jasně nejlepším závodníkem Marek Causidis z týmu Salomon. A nikoho nenechal na pochybách hned ze začátku, kdy už měl po pár stovkách metrů bezpečný náskok a ten pak už jen navyšoval. V cíli z toho byl čas 28:33 minut. Můj předzávodní tip byl, aniž bych byl nějak znalý všech běžeckých es ve startovce, že na prvních dvou místech budou dva Márové. A taky mi to vyšlo. Náš Marek Škapa posilněn povoleným dopingem slunečních paprsků, letěl jako šíp, předbíhal jednoho běžce za druhým a nakonec vybojoval druhé místo v čase 31:17. A tak se pouze s třetí příčkou musel spokojit Daniel Matejovič (Běž.cz), když na druhé místo ztratil necelých 6 sekund.
Také v ženách potvrdila jasnou roli favoritky naše Petra Pastorová a zvítězila za 34:11 minut. Druhé místo patřilo Markétě Kašné (TJ Jäkl Karviná), která na vítězku ztratila 72 sekund. Dalších 29 sekund dělilo od Markéty třetí v cíli Hanu Legerskou (SSK Vítkovice).
Úspěšní byli i další naši reprezentanti. Až na jednu výjimku a to ve velmi silné kategorii, stanuli všichni na stupních vítězů. Ondřej Dominik bral časem 32:56 1. místo v kategorii, Petr Škrabánek 34:25 taktéž 1. v kategorii, Roman Slowioczek 37:08 a 3. v kategorii, Eva Tomaszewiczová 41:05, Jana Kilarová 44:38 a 2. místo v kategorii, Alfons Vytisk 46:17 a 1. místo v kategorii a Josef Smola 53:39 v kategorii třetí.
Vyhlášení proběhlo v sympatickém prostředí místního fotbalového hřiště, následováno bylo bohatou tombolou a tak lze doufat, že pořadatelé vychytají pár nedokonalostí a další ročník bude ještě úspěšnější.
Ondra
Závod se běžel v neděli a v pátek všichni odjeli na místo startu do asi 90 km vzdáleného Pietermaritzburgu. Já jsem zůstal v Durbanu, takže mi začala dvoudenní dovolená. Konečně jsem si zašel do města a sednul si na dvě piva. Ale dva dny utekly jak voda. 
Samotný kravařský závod však měl jiného vítěze. Hned od startu bylo jasné, že mezi favority nenajde konkurenci Tomáš Bláha z AK Asics Kroměříž a suverénně si doběhl v čase 29:03 pro prvenství. Druhé místo uhájil Martin Prokša (TJ Sokol Opava) 30:40 min, třetí skončil o další 4 sekundy zpět silně finišující Robert Antczak (Easy Run Raciborz).
Nakonec to byl fajn den, při závodu jsem se pobavila. Na 5 km trati jsem 2krát seběhla z trasy a jednou se zastavila a čekala na předjezdce na kole s vodíkovým pohonem. Když mě dojel,o točila jsem se k němu, abych mu řekla -nějak to nefunguje, a než mi stačil odpovědět, že musel zastavit kvůli zábraně, která tam neměla být, narazila jsem přímým střetem do dvou procházejících žen a ocitla se v jejich zmrzlině.
Mé běžecké trénování poslední rok za moc nestálo. Rozhodně ne co se týká tréninku na takovou trasu. Říkala jsem si, že aspoň těch pár dnů před závodem budu trénovat. Přece ty nachozené kilometry, schody, trasy z kopce do kopce musí pomoct a nohy trochu připravit na sobotní nálož. Kašel se zhoršil, i když nekouřím tak jsem při kašli zněla jako bych vykouřila dvě krabičky cigaret denně, a tak jsem do poslední minuty před závodem přemýšlela, zda je to opravdu dobrý nápad. Kdo mě zná, tak ví, že kdybych to už předem vzdala, celý rok bych toho pak litovala. Tento závod je pro mě zatím jediným tohoto druhu, který jsem absolvovala.
Letos pořadatelé odstranili z této trasy „asfaltové peklo“ údolím Raduňky a nahradili jej zatím nejvyšším vrcholem Čavisovské 100 Hůrkou. Následovalo klusání kolem Okrouhlíku a dostávala jsem se pomalu do kopce na asfaltovou cestu vedoucí k občerstvovačce v Podvihově. Při pohledu nahoru na cestu jsem si všimla nějakého motorkáře a pomyslela si, co ten tady „tajtrlikuje“. Pak najednou slyším: „Irčo pojď!“ a podle hlasu už mi to bylo jasné. Kamarád z našeho klubu MK Seitl Ostrava Milan Ondrášek si vyrazil na motorku a vydal se na objížďky přes závody, kterých se naši členové ten den účastnili. Taková milá překvapení umí podpořit. V Podvihově jsme spolu u kofoly a vynikajícího ovocného salátu prohodili pár slov. Objala jsem se s kamarádkou běžkyní Evkou Čížkovou, která letos podpořila organizátory a místo toho, aby se vydala na závod, zajistila spolu s dalšími fungování této občerstvovačky a vydala jsem se směrem z prudkého kopce od Podvihova dále. Po asfaltu ještě s podporou Milana, který vedle mě pomalu popojížděl na motorce, pak už jsem se ztratila zpět do lesa. V hlavě jsem byla myšlenkami už v Hrabyni a v Zátiší, těšila se do údolí směrem k Horníku, které mi přijde vždy jako z pohádky.
V cíli ještě čekám na kamaráda Jirku, kterému zbývaly poslední 3 kilometry, jak mi zvládl napsat přes messenger. Dorazil asi hodinku po mně. Krásný výkon na jeho „poprvé“. A postupně na hřiště přichází další a další známí.