Závada je malá obec na „prajzské“ pyšnící se Zlatou stuhou, kterou obdržela v roce 2022 jakožto Obec roku Moravskoslezského kraje. A pyšnit se také může povedenou běžeckou akcí Závadská desítka. Letošní 6. ročník měl charitativní přesah, když se přispívalo na malou Emičku a po prodlouženém víkendu bylo na účtu již více jak 115 tisíc korun.
Předpověď na sobotu nevypadala úplně dokonale, ale v Závadě zřejmě ví, jak poručit počasí. Ve 13 hodin totiž přestalo pršet a o hodinu později v době startu již bylo na běh téměř ideálně. Do hlavního závodu na necelých 10 km vyběhlo celkem 142 závodníků. Hned od startu vypálil jako Forrest Gump náš Jirka Pytlík a nikomu nedal šanci, aby ho mohl aspoň trošku ohrozit. Uhájil tak svou květnovou neporazitelnost a do cíle doběhl v novém traťovém rekordu 36:47 minut. Druhé místo s přehledem kontroloval Robert Antczak z Raciborze. Jeho ztráta byla 2:10 minuty. Od poloviny trati se na třetím místě usadil Lukáš Bystřičan z místního FC-B7-TÝMu a doběhl do cíle v čase 40:28 min.
Mezi ženami byla jasnou favoritkou Markéta Kašná z TJ Jäkl Karviná, svou roli potvrdila a vyhrála v čase 46:20 min. Na záda ji však celou dobu dýchala Hana Mrůzková z Opavy a doběhla za ní druhá jen se ztrátou 26 sekund. Na třetím místě skončila časem 48:26 Marie Vybíralová z AO Kobeřice.
Ač byla početná část našeho oddílu v hlavním městě a ladila přípravy na nedělní Volswagen Maraton Praha, tak jsme i tak měli Závadě početné zastoupení. Ondřej Dominik skončil časem 41:15 3. ve své věkové kategorii, Michal Buba 41:57, Petr Škrabánek 42:40 a 1. místo v kategorii, Tomáš Lipina 49:16, Alfons Vytisk 56:25, Jana Dominiková 56:52, Jana Kilarová 57:03 a 1. místo v kategorii, Radomír Doležel 1:00:39 a Nikol Slaninová 1:02:12 a 3. místo v kategorii.
Tradičně se účastníci těšili na pozávodní výživný raut a na vyhlášení výsledů, které by svým rozsahem mohlo konkurovat i takové Hornické desítce 😊. Dík tak patří pořadateli Petru Liškovi a jeho týmu. Speciální osobní dík patří místní starostce, která také několikrát v závodě startovala a aktivně se již zapojili i všechny její děti, jen ten manžel tomu pořád uniká. Ale kolují zvěsti, že snad příští rok…tak se přijďte přesvědčit 😊.
Ondra
Já šel do závodu s tím, že nevím, co od sebe očekávat. Co se týče kilometráže, byla příprava nejlepší, co jsem kdy měl, ale přesto jsem momentálně jistými neduhy limitován a nejsem schopen podávat TOP výkony. Přesto jsem se cítil dobře a do závodu šel s odhodláním, jako bych měl běžet na úrovni osobáčku. Už na metě půlmaratonu mi bylo jasné, že tohle tempo do cíle neudržím. Dařilo se to do 29 km a pak už to šlo s výkonem jen z kopce. Ze stehen se stalo něco, co by se známou fotbalovou hláškou dalo nazvat jako „prešovský beton“, přesně tohle spojení se mi totiž začalo tou dobou honit hlavou. Podle tempa by se dalo říct, že jsem už zbytek závodu doklusal, ale ona to byla ještě dost těžká šichta, mnohonásobně těžší než ta předešla část závodu. Pořád jsem čekal, kdy mě dožene Dan, kterého jsem potkával v různých částech závodu v protisměru a vypadal svěže. Bohužel si libuje v teplém počasí ještě méně než já a křeče ho provázely od 38 km až do cíle. Tam se dostal v čase 3:04:44 a splnění svého cíle běžet maraton pod 3 hodiny, si musí nechat na příště. Že na to má, o tom v nejmenším nepochybuji. Mě se nakonec povedlo docupitat v čase 2:53:51. Oba jsme asi doufali v lepší výsledek, ale reálně musíme přiznat, že líp to ten den opravdu nešlo. Těšit nás třeba mohl bezvýznamný fakt, že jsme oba doběhli jako první a druhý Čech v závodě 😊.
Při rozklusu míjíme na trati dětičky, které zrovna závodí, všichni jim fandíme. Dobíháme zpátky na start, ještě rychle na záchod, prostě předstartovní nervozita a chystáme se až to vypukne. Účast je docela hojná přes 150 běžců a běžkyň. Na startu se bavím s Michalem jak to poběží a on že neví, že to nikdy neběžel stejně jako já 😊. Nevadí, zkusíme to a uvidíme. V prvních řadách stojí ti nejlepší a my se řadíme někde dál. Je odstartováno, běží se 2 okruhy, což mám ráda, protože se potkáváme s běžci a navzájem si fandíme. Michal stále přede mnou, domluvené tempo si držíme, potkáváme běžce zpět, v čele náš Patrik, který má natrénováno z Maroka a suverénně si běží celou trať sám. Za ním další skvělí běžci, první žena Petra a kousek za ní Markét, holky si vedou skvěle a já se držím s Magdou na třetí pozici. Posledních 600 m Michal začíná zrychlovat, nedá se nic dělat musím to taky nakopnout 😊. Dobíháme do cíle oba spokojení, chvilku za námi dobíhá Evička a Jaruška. 
Na start se postavilo celkem 127 závodníků a závodnic. Celkově první v cíli a také 1. v kategorii do 39 let byl 
Jakožto člověk introvertní povahy jsem z toho byl trochu nervózní, ale jakmile jsme se představili a já nastoupil do auta bylo všechno v pohodě..:-). Řekli jsme si předzávodní plány a strategie, zážitky z nedávných soustředění a cesta utekla velice rychle. V Pardubicích jsme se rychle odprezentovali, převlékli (absence šaten z toho dělala trochu exhibici) a šli se rozcvičit.
Z našeho oddílu do Pardubic odjelo 6 závodníků, do cíle se jich dostalo pět. Nejlépe si vedl 
Muži reprezentující MK Seitl byli 
Cesta proběhla v pohodě a v pátek večer naše desetičlenná výprava stanula v Miláně. Metropole Lombardie nás přivítala slunečným a teplým počasím, které nás provázelo po celou dobu pobytu. V sobotu po snídaní jsme se vydali na prezentaci, která se konala na místním výstavišti. Cestou metrem jsme však zjistili, že nedaleko se nachází stadion Giuseppe Meazza neboli zmíněné San Siro. V tu chvíli nebylo co řešit a na stejnojmenné stanici jsme vystoupili. V okolí se právě vše chystalo na večerní zápas Interu proti Florencií. Samozřejmě nás napadlo, zda by se nešlo dostat na zápas. Ovšem brzy jsme pochopili, že v Itálií to není tak jednoduché jako u nás. Ale i procházka kolem stadionu v nás zanechala silný zážitek. 
Zbytek neděle byl ve znamení odpočinku, probírání zážitků, doplňování ztracených sil a hlavně tekutin. Pondělí jsme věnovali prohlídce města a jeho pamětihodností. První nákupní centrum na světě Galerie Vittorio Emanuelle, hrad Castello Sforzesco, nejslavnější opera La Scala a zejména monumentální katedrála Duomo. Její impozantní interier v nás zanechal mnoho silných dojmů. Ovšem to hlavní teprve přišlo. Vystoupat více než 200 schodů den po maratonu dalo zabrat, ovšem výsledek předčil naše očekávání. Procházka po střešních terasách páté největší katedrály v Evropě byl další z nezapomenutelných zážitků. Navíc počasí přálo a tak jsme si na střese udělali malý piknik. Po sestupu jsme zavítali i do zajímavého muzea, které je chrámu věnováno. Po celodenním putování jsme den završili závěrečným večírkem, který byl tečkou za podařeným výletem.
V sobotu 1. dubna se konal další ročník 1/2Maraton Praha. Závod byl vyprodaný a mezi téměř 12 tisíci běžci jsme měli dva zástupce. Náš oddíl odjeli do hlavního města reprezentovat 
Ve stejný den se v Mořkově běžela silniční desítka. Mořkovský zajíc se letos konal již po čtrnácté a i zde jme měli závodníky, kteří byli hodně vidět. Celkově druhý skončil v čase 34:34