Novinky

Desítka z Jasének

V sobotu v Hlučíně se již popáté konala Desítka z Jasének. Mezi 59 startujícími jsme měli i dva naše zástupce. Jirka Pytlík potvrdil svou květnovou nadvládu v závodech na prajzské a zvítězil v čase 35:53 min. Další náš Jirka Hrbáč zvládl členitou trať za 51:02 min.

Novojičínský půlmaraton

Taktéž v sobotu se konal v Novém Jičíně půlmaraton, kde jsme měli o jednu ženu početnější zastoupení než v Hlučíně. Nejlépe z našich zaběhl Dan Šindelek, když časem 1:26:24 získal 1. místo ve své věkové kategorii. Dále Petr Škrabánek 1:26:58 a 1. místo v kategorii a Jarmila Gavlíková 1:52:07 hod.

Vojkovice – Pískovna

V neděli se ve Vojkovicích konal 4. ročník běžeckého závodu zařazeného do Frýdecko – Místeckého běžeckého poháru. Trať dlouhou 8,7 km zdolali dva naši členové: Dan Šindelek 36:27 a 2 místo v kategorii a Roman Slowioczek 39:44 min.

Od doby, kdy jsem před třemi lety začal běhat, jsem ze všeho nejvíce vděčný za to, že ať už je životní období jakékoli, stále můžu vzhlížet k blížícím se závodům, které ale hlavně nemusím prožít sám. Vždy se na na naše skupinové závody strašně těším. Běh může dopadnout jakkoli, ale bude to zážitek, se svým vlastní, příběh. S těmi správnými…

Stejně jako minulý rok jsme si s přáteli z MK Seitl udělali výlet do Prahy. Tentokrát však v menším počtu, což jej udělalo o něco smutnější a několikrát se nám vrátily hezké vzpomínky na to, co jsme loni na Pražském maratonu společně prožili s těmi, kteří se letos nemohli zúčastnit a ten pocit, že nám chybí se s námi nesl. Přesto se nám však podařilo vytvořit plno skvělých nových zážitků, na které se dá vzpomínat s úsměvem a nevrátil bych ho.

Ten den před větším závodem pro mě bývá nepříjemný. Začíná se probouzet napětí, že se akce blíží a někdy ten pocit už nepustí. Přesto den nebyl ve znamení nějakého čekání ve stresu. Naopak. Už od rána nastalo hodně vtipných příhod jako když jsme běželi na vlak s plnými taškami, protože jsme nemohli najít vhodné parkovací místo v blízkosti nádraží nebo když jsme v průběhu tréninku vběhli s kolegou do obchodu, protože mi chyběl kartáček, jemu pasta a druhou půlku tréninku jsem pak běžel s kartáčkem v ruce. Vlastně jsme téměř celý den strávili na nohou ať už kvůli poslednímu tréninku nebo různému zařizování. Byli jsme ale v dobré náladě, nasmáli jsme se a taky mě hodně potěšilo, že jsem měl mimo jiné příležitost strávit delší čas s dobrou kamarádkou, kterou mám rád a dlouho jsem jí neviděl a společně s ní ochutnávat červíky. Stejně tak být s celou partou. To všechno úspěšně překrylo nějaké pocity trémy a byla to kapitola sama o sobě.

Když jsem v den závodu vstal, trvalo mi asi hodinu, než se úplně proberu, což je u mě běžné. Zato jeden můj spolubydlící byl úplný protiklad a všechny nás hlasitě hecoval k vítězství, zatímco druhý si zpíval na balkóně o jeho lásce k lidem z Prahy. Cítil jsem se v té správné společnosti a odcházel jsem naladěný. Těsně před závodem jsme se však rozdělili a zanedlouho už nebyl čas mezi tisíci běžců a diváků hledat svou partu. Mrzelo mě, že asi nestihnu popřát kamarádům hodně štěstí, ale vydal jsem se někde v tom chumlu lidí hledat malé místo na rozklus. Trvalo to dlouho a už moc času nezbývalo, ale nakonec jsem našel jeden krátký zastřešený úsek a čirou náhodou tam zrovna byli další známí z Ostravy a potkat je byl příjemný pocit, který pomohl na čas odpálkovat předstartovní napětí.

Po výstřelu pana prezidenta jsme vyrazili. Byl jsem v druhém nejrychlejším koridoru, ale měl jsem pocit, že kolem mě startovalo hodně lidí s nesplněným novoročním předsevzetím. Byl to ale jen prvotní pocit startovního adrenalinu. Později totiž během závodu hodně běžců ukázalo srdce a to je něco, co vždy dokáži ocenit a mnohdy mě to inspiruje udělat to samé jiným lidem. I malá gesta mohou být nakažlivá a měnit svět k lepšímu.

Od samotného začátku jsem cítil, že něco není v pořádku. Pohyb mě stál více energie, pozdější kilometry byly těžké a místo lehkosti jsem to rval. Už ale nebylo cesty zpět. Držel jsem se tempa na svůj vysněný čas, na který jsem tak dlouho trénoval, nicméně čím jsem však běžel dále, tím více mi to začalo přicházet neudržitelné. Pozitivní bylo, že jsem krátce po výstřelu jsem narazil na kamarádku z klubu a stihli jsme si popřát hodně štěstí.

Půlmaraton jsem měl za 1:28, ale věděl jsem, že ten den to pod tři hodiny nebude a nedokážu to ovlivnit. Ten pocit začal jako malá nejistota a postupně se zhoršoval až do bodu, kdy jsem si začal říkat, že snad ani nedokončím. Na 26. kilometru jsem konečně dostal zeď a přešel do chůze. Co teď? Jsem sotva za polovinou. V rámci snad jedné minuty kolem probíhal Honza Fousek – známý z klubu, jen se na mě podíval a řekl „Jsi v pohodě“. Poté mi náhodný spoluběžec plácl na záda a podporoval mě, ať to rozběhnu a zanedlouho po něm udělal další běžec to samé. Chvilku mě rozesmálo, že někdo s dresem Ostravy dostane v Praze takovou podporu, ale rozběhl jsem to nemalé díky Honzovi a těm běžcům. Přišlo mi to hezké a inspirující. Během závodu jsem potkal staršího pána, který vypadal, že se trápí. A asi i tím, že jsem si tím sám prošel už kilometry před ním jsem ho taky krátce podpořil a on to rozběhl. Běh byl od začátku utrápený, ale dokončil jsem.

Byl jsem na sebe hrdý, že jsem Pražský maraton dotáhl do konce. Zároveň je ale po tomto závodě pro mě těžké si obhájit v této jinak krásné disciplíně pokračovat. Po mém sedmém maratonu se mi jen utvrdilo, že jsem si šel za něčím, co mi není dáno.

Výlet bych však za nic nevracel. Byly to jen dva dny, ale udělali jsme z nich úplné maximum. Celý víkend byl naplněný příhodami, vtipy a skvělou náladou. Vlak měl na cestě zpět velké zpoždění, ale čas nám ve vlaku utíkal. Jediná věc, které lituji je, že nás tentokrát bylo méně a opět vzhlížím k dalším zážitkům. Už i s těmi, kteří nám letos chyběli.

Míla

Souhrnný přehled výkonů našich členů:

Závada je malá obec na „prajzské“ pyšnící se Zlatou stuhou, kterou obdržela v roce 2022 jakožto Obec roku Moravskoslezského kraje. A pyšnit se také může povedenou běžeckou akcí Závadská desítka. Letošní 6. ročník měl charitativní přesah, když se přispívalo na malou Emičku a po prodlouženém víkendu bylo na účtu již více jak 115 tisíc korun.

Předpověď na sobotu nevypadala úplně dokonale, ale v Závadě zřejmě ví, jak poručit počasí. Ve 13 hodin totiž přestalo pršet a o hodinu později v době startu již bylo na běh téměř ideálně. Do hlavního závodu na necelých 10 km vyběhlo celkem 142 závodníků. Hned od startu vypálil jako Forrest Gump náš Jirka Pytlík a nikomu nedal šanci, aby ho mohl aspoň trošku ohrozit. Uhájil tak svou květnovou neporazitelnost a do cíle doběhl v novém traťovém rekordu 36:47 minut. Druhé místo s přehledem kontroloval Robert Antczak z Raciborze. Jeho ztráta byla 2:10 minuty. Od poloviny trati se na třetím místě usadil Lukáš Bystřičan z místního FC-B7-TÝMu a doběhl do cíle v čase 40:28 min.

Mezi ženami byla jasnou favoritkou Markéta Kašná z TJ Jäkl Karviná, svou roli potvrdila a vyhrála v čase 46:20 min. Na záda ji však celou dobu dýchala Hana Mrůzková z Opavy a doběhla za ní druhá jen se ztrátou 26 sekund. Na třetím místě skončila časem 48:26 Marie Vybíralová z AO Kobeřice.

Ač byla početná část našeho oddílu v hlavním městě a ladila přípravy na nedělní Volswagen Maraton Praha, tak jsme i tak měli Závadě početné zastoupení. Ondřej Dominik skončil časem 41:15 3. ve své věkové kategorii, Michal Buba 41:57, Petr Škrabánek 42:40 a 1. místo v kategorii, Tomáš Lipina 49:16, Alfons Vytisk 56:25, Jana Dominiková 56:52, Jana Kilarová 57:03 a 1. místo v kategorii, Radomír Doležel 1:00:39 a Nikol Slaninová 1:02:12 a 3. místo v kategorii.

Tradičně se účastníci těšili na pozávodní výživný raut a na vyhlášení výsledů, které by svým rozsahem mohlo konkurovat i takové Hornické desítce 😊. Dík tak patří pořadateli Petru Liškovi a jeho týmu. Speciální osobní dík patří místní starostce, která také několikrát v závodě startovala a aktivně se již zapojili i všechny její děti, jen ten manžel tomu pořád uniká. Ale kolují zvěsti, že snad příští rok…tak se přijďte přesvědčit 😊.

Ondra

První ze dvou po sobě jdoucích prodloužený víkendů byl ve znamení třech závodů. V každém z nich měl náš oddíl zastoupení. Nejúspěšnějším z našich byl Jirka Pytlík, který dva své starty přetavil ve dvě celkové prvenství. Avšak opravdovým borcem bychom mohli klidně vyhlásit Petra Škrabánka, který se zúčastnil všech tří závodů. Ve všech třech dokázal ovládnout svou věkovou kategorii a to určitě stojí za uznání.

Veřovská desítka

V sobotu 29. dubna se ve Veřovicích běžel závod na 10 km. Zde jsme měli zastoupení čtveřici běžců. Všichni čtyři se svými výkony dostali na stupně vítězů. Nejrychlejší z nich byl celkově 11. Marek Škapa 36:28 a 1. místo v kategorii, dále pak Dan Šindelek 38:23 a 2. místo v kategorii, Petr Škrabánek 39:48 a 1. místo v kategorii a Alfons Vytisk 51:45 a 2. místo v kategorii.

Štěpánkovický kros

O den později v neděli 30. dubna se konal již 37. ročník Štěpánkovického krosu. Trasa závodu občas doznává změn, letos měřila necelých 12 km. Absolutním vítězem se stal náš Jiří Pytlík, jehož cílový čas byl 42:04 minut. Dalším startujícím pod hlavičkou MK Seitl byl už pouze Petr Škrabánek, který časem 50:26 ovládl svou věkovou kategorii.

Májový běh okolo rybníku Nezmar

Nejpočetnější zastoupení jsme měli v pondělí na prvního máje v Jilešovicíh. Patnáctý ročník Májového běhu opět připravil náš Jirka Brož ve spolupráci s místním dobrovolným hasičským sborem. Svůj triumf z předešlého dne zopakoval náš Jiří Pytlík, když zvítězil v čase 38:30 minut. Celkově třetí skončil Marek Škapa 41:22 a ve své kategorii z toho bylo místo první. Dále nás reprezentovali Michal Buba 41:52 a 1. místo v kategorii, Petr Škrabánek 46:03 a 1. místo v kategorii, Vojtěch Gruchala 46:49, Tomáš Lipina 50:06, Miroslav Valošek 55:17, Jaroslav Hrabuška 56:57, Alfons Vytisk 1:00:41 a 1. místo v kategorii a jediná naše zástupkyně něžného pohlaví Irena Skřipcová 1:06:25 hod.

Sobota 22. dubna byla v Ostravě a jeho blízkém okolí ve znamení charitativních běhů a jedné „největší tradiční běžecké události“, aspoň takto ji pořadatelé označují na svých webových stránkách. Na každé z těchto akcí jsme měli zastoupení a vesměs šlo a velice úspěšnou reprezentaci našeho oddílu.

Polanský charitativní běh

V Polance nad Odrou proběhl již 7. ročník charitativního běhu na podporu neonatologického oddělení FNO a novorozeneckého oddělení JIP2 Městské nemocnice Ostrava. Závod na 10 km ovládli naši Patrik Pastor (34:07) jako nejrychlejší vůbec a Petra Pastorová (41:20), která byla první ženou v cíli. Třetí celkově doběhl Tomáš Věnsek (35:07).

Charitativní běh NF Křídla dětem

Na porubské Hlavní třídě se konal 1. ročník charitativního běhu, jenž odstartoval Jarní sbírku Nadačního fondu Křídla dětem. Závodu na 5,2 km se zúčastnili dva naši zástupci. Michal Buba doběhl v čase 19:54 celkově třetí a Magdaléna Drastichová byla za 22:22 absolutně první mezi ženami.

NN Night run Ostrava

Také noční zážitkový běh konaný tradičně na Masarykově náměstí měl charitativní ráz. Zastoupení jsme měli v obou distancích. Na 5 km se na celkovém 5. místě umístil časem 19:20 Miloslav Nosek, dále běželi Radomír Doležel 27:13 a Jáchym Doležel 30:55. V hlavním závodě na 10 km nás reprezentovali Eva Tomaszewiczová 51:06, Jarmila Gavlíková 51:11 a 1. místo v kategorii a Miroslav Valošek 53:59.

Loni po doběhnutí Pražského mezinárodního maratonu jsem došel k názoru, že letos Prahu nepoběžím a že zkusím nějaký jiný jarní maraton. Praha má své kouzlo, ale už jsem měl těch nezáživných monotónních doběhů okolo Vltavy, než se člověk dostane na fandící Pařížskou ulici, dost. A také to loňské vedro přece jen vzalo nějaké ty procenta z výkonu. Prostě jsem chtěl zkusit dřívější termín, rychlejší trať, zvýšit tak své šance na kvalitnější čas a příznivější počasí…haha.

Po Hornické desítce se domlouváme s Danem Filipem, že bychom zkusili maraton v polském Krakově. On to měl v plánu a mě se ta myšlenka zalíbila a tak jsem se k němu přidal. Zjistil jsem si od pár lidí, co už Krakov běželi, jak je to s tratí, ale stejně není nad osobní zkušenost. Teď už vím, že až se mě někdo bude ptát na tento maraton, budu říkat trošku něco odlišného, než bylo řečeno mě 😊. Asi takhle, trať nepatří k nejrychlejším. Možná celkové převýšení nebude až tak velké, ale těch různých výběhů od řeky, podběhů mostů, zatáček, esíček, otoček, je prostě moc a když má toho člověk fakt plné kecky, tak je pro něj i retardér na cestě velkou překážkou 😊. A chuťovka přijde po 40 km, kdy musí závodníci na jednom kilometru překonat výškový rozdíl od řeky Visly ke starému městu a to si fakt, pokud nejsi masochista, neužíváš 😊.

Počasí neporučíš, to buď vyjde nebo ne, ale jé pro všechny stejné. No vyšlo, ale jen pro diváky, pro běžce určitě ne. Pokud se teda nejmenujete Marek Škapa nebo Radka Miturová, kteří milují teplo a považuji je v našem oddíle za běhající mimozemšťany 😊. Už v 9 hodin na startu bylo cítit, jak slunce peče. Ve stínu sice teplota ukazovala jen nějakých 12°C, ale hledej na trati stín, to už pravděpodobněji najdeš starověký poklad 😊. Už dopoledne rtuť teploměru překročila dvacítku. Vůbec jsem nezáviděl závodníkům, kteří se museli prát s podmínkami ještě dlouho po poledni.

Já šel do závodu s tím, že nevím, co od sebe očekávat. Co se týče kilometráže, byla příprava nejlepší, co jsem kdy měl, ale přesto jsem momentálně jistými neduhy limitován a nejsem schopen podávat TOP výkony. Přesto jsem se cítil dobře a do závodu šel s odhodláním, jako bych měl běžet na úrovni osobáčku. Už na metě půlmaratonu mi bylo jasné, že tohle tempo do cíle neudržím. Dařilo se to do 29 km a pak už to šlo s výkonem jen z kopce. Ze stehen se stalo něco, co by se známou fotbalovou hláškou dalo nazvat jako „prešovský beton“, přesně tohle spojení se mi totiž začalo tou dobou honit hlavou. Podle tempa by se dalo říct, že jsem už zbytek závodu doklusal, ale ona to byla ještě dost těžká šichta, mnohonásobně těžší než ta předešla část závodu. Pořád jsem čekal, kdy mě dožene Dan, kterého jsem potkával v různých částech závodu v protisměru a vypadal svěže. Bohužel si libuje v teplém počasí ještě méně než já a křeče ho provázely od 38 km až do cíle. Tam se dostal v čase 3:04:44 a splnění svého cíle běžet maraton pod 3 hodiny, si musí nechat na příště. Že na to má, o tom v nejmenším nepochybuji. Mě se nakonec povedlo docupitat v čase 2:53:51. Oba jsme asi doufali v lepší výsledek, ale reálně musíme přiznat, že líp to ten den opravdu nešlo. Těšit nás třeba mohl bezvýznamný fakt, že jsme oba doběhli jako první a druhý Čech v závodě 😊.

Náš oddíl měl v závodě ještě další dva zástupce Petra Milfaita a Ivu Kondasovou. V sobotu před závodem jsme je potkali na Rynku, domlouvali se na spolčeném fotu před závodem, ale prostě jsme se ráno v tom davu nepotkali. V závodě jsme je občas také míjel a informace o jejich výkonu mám jen zprostředkované. Petr si zapsal výkon 4:02:34 a Ivka se dostala do cíle za 4:25:11. Co jsem slyšel, už po první třetině se dost protrápila. No hold ty teplotní podmínky udělaly své.

V cíli jsem se bavil se slovenským běžcem Emilem Penciakem, doběhl asi 2 minuty po mě. Oba jsme se shodli, že trať nebyla ideální, počasí už vůbec ne. Říkali jsme si, kde se dají běžet rychlé časy. Oba máme v hlavě vyhlášený Berlín, tak uvidíme. On však chválil Košice. Má tam zaběhnutý osobáček a tam se na podzim chystáme, tak uvidíme…😊.

Kdybych měl zmínit dvě pozitivní věci na tomto maratonu, tak to bude prvně pojetí občerstvovacích stanic. Opravdu dlouhé občestvovačky, ochotná mládež podávat pití i jídlo a když závodník chtěl, v klidu se zvládl napít na začátku i konci stanice. Druhé plus byly sprchy v zázemí po doběhnutí. Unimobuňek k tomu přizpůsobených bylo dostatek a smýt ze sebe nánosy soli a dopřát svalům takovou první pomoc mělo účinek „živé“ vody. Nikde to nešiřte, ale já se tam „rochnil“ snad 10 minut 🙂  Pokud bych měl šanci apelovat na organizátory velkých maratonů, tak na tomhle by se opravdu šetřit nemělo!

Poděkování patří našim rodinám, které s námi jeli a podpořili nás. Dík patří mé Janči a super bylo poznat Danovu přítelkyni, kluky a jeho maminku. Všiml jsem si, že i Petr s Ivkou tam měli podporovatele také a určitě to vnímali podobně. Speciální dík patří našemu seitlovskému kolegovi Milanovi Ondráškovi, který vzal dceru, udělali si výlet a jel nám zafandit. Toho si fakt vážím, děkuji Milane!

Ondra

Dětičky v lázních, tzn. volné odpoledne, proč tedy nezkusit jeden ze série z běhů Hrabovou. Už jen pro ty krásné medaile – srdíčko, když odběhneš všechny 4 = čtyřlístek 😊.

Jdu tedy na to, po cestě nabírám Evičku a jedem do Hrabové, počasí ideální na dres a kraťasy. Dorazíme na místo, vyzvedneme si startovní čísla a potkáváme samé známé. Milé setkání se stejně naladěnými lidičkami. Převlíkačka a rychle se jít rozklusat. Trochu obavy, protože 5 km není zrovna moje disciplína, ale co už, nějak to dopadne 😊.

Při rozklusu míjíme na trati dětičky, které zrovna závodí, všichni jim fandíme. Dobíháme zpátky na start, ještě rychle na záchod, prostě předstartovní nervozita a chystáme se až to vypukne. Účast je docela hojná přes 150 běžců a běžkyň. Na startu se bavím s Michalem jak to poběží a on že neví, že to nikdy neběžel stejně jako já 😊. Nevadí, zkusíme to a uvidíme. V prvních řadách stojí ti nejlepší a my se řadíme někde dál. Je odstartováno, běží se 2 okruhy, což mám ráda, protože se potkáváme s běžci a navzájem si fandíme. Michal stále přede mnou, domluvené tempo si držíme, potkáváme běžce zpět, v čele náš Patrik, který má natrénováno z Maroka a suverénně si běží celou trať sám. Za ním další skvělí běžci, první žena Petra a kousek za ní Markét, holky si vedou skvěle a já se držím s Magdou na třetí pozici. Posledních 600 m Michal začíná zrychlovat, nedá se nic dělat musím to taky nakopnout 😊. Dobíháme do cíle oba spokojení, chvilku za námi dobíhá Evička a Jaruška.  

Jdeme se vyklusat směr ke škole, kde bylo vyhlášení a hojné občerstvení – chleby s pomazánkou a výborné domácí buchtičky.

Na start se postavilo celkem 127 závodníků a závodnic. Celkově první v cíli a také 1. v kategorii do 39 let byl Patrik Pastor 0:16:41, druhý v cíli Robert Chrudina (Stěbořice) 0:17:08 a třetí v cíli, zárověň 2. v kategorii do 59 let Marek Škapa 0:17:54. V nejmladší kategorii mužů jsme neměli dalšího běžce. V kategorii do 49 let se umístil 1. Michal Buba 0:18:04, dalším běžcem byl Michal Kubín 0:20:06. V kategorii do 59 let 3. místo Dan Šindelek 0:18:58, dále Tomáš Lipina 0:21:31, Radomír Doležel 0:25:19, Radomír Pach 0:27:40. Pro 1. místo v kategorii do 69 let si přiběhnul Petr Škrabánek 0:19:53, 2. místo Roman Slowioczek 0:20:47, dále Pavel Pivko 0:26:26. Mezi muži and 70 let vládli běžci našeho klubu. 1. Alfons Vytisk 0:24:07, 2. Stanislav Sviták 0:24:22 a 3. Josef Smola 0:25:57.

Z žen byla 1. v cíli Petra Pastorová 0:18:45, 2. v cíli Markéta Kašná (TJ Jäkl Karviná) 0:19:21 a 3. v cíli Kateřina Šeděnková 0:20:07.  Stejná trojice žen i ve stejném pořadí ovládla stupně vítězů v kategorii do 49 let, ve které ještě běžela Eva Tomasczewiczová 0:23:13. V kategorii do 39 let byla 1. Magdaléna Drastichová 0:20:22. V poslední kategorii žen nad 50 let byla na 1. místě Jarmila Gavlíková 0:23:24, 3. Jana Kilarová 0:24:07.

Skvělý závod těším se na další srdíčko, které se běží v srpnu 😊.

Katka

V sobotu 15. dubna se v Pardubicích tradičně rozdělovaly mistrovské tituly v půlmaratonu. Letošní mistři určitě potěšili nemnohého našeho člena, i když nebyli z našeho oddílu. Mužským šampionem se stal časem 1:06:59 Jakub Zemaník z SSK Vítkovice. Mezi ženami si titul připsala v čase 1:19:45 Eva Filipiová z Šumperka běhající za AK Olymp Brno. Byla to pro Evu první mistrovská medaile a hned zlatá. Určitě si už za ty roky, co dobíhala těsně za stupni vítězů, tu placku zasloužila.

Z našeho oddílu do Pardubic odjelo 6 závodníků, do cíle se jich dostalo pět. Nejlépe si vedl Patrik Pastor, který zužitkoval vysokohorské soustředění v africkém Maroku a do cíle doběhl v novém osobním rekordu 1:12:17. Také Tomáš Věnsek ladil formu na soustředění v zahraničí a to na ostrově Mallorca ve Středozemním moři a také jemu se to vyplatilo a vylepšil si o kus osobní rekord na 1:15:45. Osobní maximum se povedlo i bez přípravy v cizině posunout také Mílovi Noskovi. Jeho hodnota je nyní 1:24:51. A osobáček z Pardubic si přivezl také Milan Ondrášek, když se jeho cílový čas zastavil na 1:30:48. Jediná ženská zástupkyně našeho oddílu Kateřina Šeděnková byla také jedinou, které se v sobotu nepodařilo atakovat své nejlepší osobní maximum. I tak dosáhla moc pěkného času 1:34:51 hod.