Novinky

S trochou opoždění se ještě zmiňujeme o Ondřejnickém horském půlmaratonů, jenž je součástí Kilpi Trail Running Cup, a proběhl o minulém víkendu, o Sobotním dnu. Náš klub zde měl početné zastoupení. Vítané zastoupení zde mělo především i sluníčko, které vytvářelo na okolních horských masivech krásné scenerie, v kombinaci s částečným oblačnem. Já osobně se zde vydal vlakem do Čeladné, odkud je start vzdálen zhruba kilometr. Jedinou kaňkou dne mi však byl fakt, že tento vlak využili, všehovšudy, TŘI běžci, zatímco celý zbytek dorazil auty, povětšinou obsazeny pouze řidičem. Zázemí závodu, v horách, tak svým autobazarovým outfitem trošku narušovalo horskou idylku. Nu, toliko k mé frustraci.

Po Ještědu, který taktéž měl parametry SkyRace, jsem byl odhodlán tento závod, taktéž s vysokými parametry, přetrpět hlavně ve zdraví. Start závodu začal pěkně z ostra přímo do prudkého kopce. Ustálila se skupinka cca 12 běžců, mezi kterými byli i “Pětkaři“ (kratší trasa, startující s námi). Skupina se dále roztrhala při velmi táhlém stoupání na věhlasnou Skalku, kde se také odtrhli pětkaři, a trasa vedla dále po vrstevnicích horského masivu, dávající na konci docela výživných 1350 metrů převýšení, často skrze vlhký terén, místy velmi silně rozbahněný, především z důvodů lesních prací. Jedinou slabší částí tratě byla asi tří kilometrová rovina po šotolině, ke konci závodu, kde jsem sice mohl nahodit konečně běh jako takový, a utéci asi pětičlenné skupince pronásledovatelů, ve které měl náš tým také zastoupení, ale na trailech přeci jen očekáváme něco jiného. I kdyby mělo jít o další adrenalinový prudký seběh, které mi strašně nejdou, a vždy mne v nich předbíhá kde kdo. Ač jsem tentokrát nedokázal nikde v horách spadnout, tentokráte se mi to vtipně podařilo pár metrů před cílem na travnaté ploše u ski-areálu. Jinak, aspoň dle doslechu, dorazili všichni zástupci týmu bez modřin. Závod nakonec vyhrál s přehledem Jan Zemaník, v čase 01:36:43. A jak jsme si vedli? Petr Muras na místě osmém (5.), Daniel Šindelek na jedenáctém (druhý na bedně v kategorii), Petr Škrabánek na místě sedmnáctém (třetí na bedně v kategorii), Martin Hořínek na 33. pozici (8.) a Tomáš Lipina na 88. (11.)

Naše pódiové zastoupení ještě rozšířil Daniel, který se ocitl na druhém místě v soutěži dvojic mužů, se svým bratrem Vladanem. Těžko tedy konstatovat, jestli jde o úspěch našeho klubu jako takový. Osobně jsem přesvědčen, že tentokrát to náš manažer Tomáš tedy hodně špatně zmanažoval, teda. Já s Martinem jsme totiž skončili na místě čtvrtém. A takový tam byl potenciál!!

Ke konci ještě třeba zmínit, že organizátoři snad poprvé v tomto roce nabídli konečně normální jídlo, v porovnání se studenými těstovinovými saláty ze závodů předchozích. Série pokračuje 22.10. na Německých hranicích v Českém lese.

Petr Muras

Výsledky:  https://www.sportt.cz/racesResults/resultlist/435

Ve čtvrtek náš stadion v Ostravě – Martinově ožil sportem. V dětských kategoriích se vrhalo, házelo a běhalo a to u příležitosti slavnostního uvedení do provozu Ostravského vrhačského areálu. Po 17té hodině vyběhli ke svému závodu také dospěláci. Třetímu ročníku Seitlovácké Relativní  10° by sice více slušela hojnější účast, i tak si to převážně žízniví závodníci užili. Pravidla se od prvního ročníku nemění: 5 okruhů, 4x proběhnutí občerstvovací stanicí s možností si po vypití kelímku piva odečíst od svého reálného času v cíli 2 minuty. Většina závodníků využila všech tří povolených zastávek. Úplní závodní abstinenti se našli ve startovním poli jen dva. Podivuji se, že při všech těch biatlonech, triatlonech či duatlonech se ještě nikdo nepokusil vymyslet „oficiální“ název toho sportování. Klidně můžete svůj tip zkusit napsat do komentářů. Nabízí se třeba takový „pivatlon“ :-). Letošní trať doznala změn. Po vyběhnutí z areálu se obíhal sběrný dvůr a zpátky v areálu se navázalo na krosový okruh, na kterém závodili děti.

Nejrychlejší nohy spolu s nejefektivnějšími zastávkami v „boxu“ dovedly k vítězství Karla Ketnera (OSA Invest), jehož relativní čas v cíli byl 16:51 (3 kelímky piva). Další dvě místa si už rozdělili naši Ondřej Dominik 17:13 (3) a Michal Buba 19:01 (3). V ženách i přes ignoraci občerstvovačky zvítězila naše Magda Drastichová 27:11 (0). Druhá byla Martina Procházková (Polanka nad Odrou) 27:15 (3) a třetí Tereza Drastichová (Tučňáci Tandem) 32:06 (1). Výkony ostatních našich členů: Petr Škrabánek 19:37 (3), Stanislav Kováček 20:46 (3), Tomáš Lipina 22:48 (3), Marek Škapa (24:07), Oto Masnica 24:44 (3) a Jan Bardoň 33:51 (3).

Samozřejmě závodem akce neskončila a mnozí se pak aktivně podíleli na „zlikvidování“ občerstvovací stanice. Pozávodní výkony však již nebyly zdokumentovány (pouze fotograficky), takže vítěze druhé fáze nelze vyhlásit…:-).

Členitý lesní terén v okolí Přerovce měřil 13 km a celý závod se střídaly seběhy s výběhy. Terén byl dost podmáčený a místy to hodně klouzalo. Zvítězil Martin Ocásek z Krnova za 51:02 a  v ženách vyhrála naše Petra Pastorová 1:03:03 hod. Z naších byl nejlepší Petr Muras 1:00:07, Stanislav Kováček 1:05:36, Petr Brož 1:08:58 a Radek Luksza 1:23:56 hod. Po závodě si mohli všichni dopřát výborných koláčků a ovocných placek. Závodu se zúčastnilo celkem 77 běžců.

Otta

Petra Pastorová doběhla na 2. místě v závodě na 50 km v Yuxi Fuxian Lake. Tento závod pořádala firma Ford, proto se také závod jmenoval Changan Ford Fuxian Lake Highland ultramaraton.

Do Číny jsme odjeli hned druhý den po RunFestu. Cesta letadlem z Prahy do Pekingu trvala cca 11 hodin. Zde jsme měli velice málo času na přestup na letadlo do Kunmingu, nepodařilo se nám včas „odčekovat“ a tak jsme se do letadla nedostali. Naštěstí nám vyšli vstříc a přebukovali nás na další spoj, který letěl za 8 hodin. S námi letěli ještě Dan Orálek a jeho přítelkyně Žaneta. Let z Pekinku do Kumningu trval už jen 3 hodiny a přistávali jsme už za tmy. V Kumningu byl oproti České republice šestihodinový časový posun. Na letišti už nás čekali pořadatelé. Měli jsme zajištěný odvoz do hotelu, který byl vzdálený 80 km a ležel v nadmořské výšce 1 800 metrů nad mořem. Po cestě jsme museli zastavit na stanovišti, kde nás kontrolovala policie. Konečně jsme dojeli do hotelu Hilton. V hale se Petra odprezentovala na 50 km a Dan na 100 km. Ještě jsme stihli zajít na večeři a šli se ubytovat.

V sobotu ráno Petra s Danem odjeli autobusem na start. Já jsem si objednal kolo a byl rozhodnutý jet 50 km na kole. Z hotelu jsem jel 500 m do kopce a myslel jsem, že ho ani nevyjedu, jak špatně se mi dýchalo. Podařilo se mi vyjet nahoru a pak až ke startu jsem jel naštěstí asi 5 km jen z kopce. Na start jsem přijel o hodinu dřív a byl tam velký mumraj. Poprvé jsem na startu viděl tolik policajtu se samopaly, štíty a dokonce i obrněný transportér. S Petrou jsme se před závodem domluvili na tempu 4:20 min/km. Nechtěli jsme riskovat rychlejší začátek a to z důvodu nadmořské výšky 1 800 metrů nad mořem. Ještě jsem Petru s Danem před startem vyfotil a odjel na kole na metu 5 km. Trasa závodu vedla kolem jezera. 100 km závod vedl kolem celého jezera, cíl na 50 km byl v polovině okruhu. Celých 100 km bylo uzavřeno páskami a zábranami. Netušil jsem, co všechno mě na trati potká. Hned po startu mě dojeli policajti na motorce a vysvětlovali mi, že tam nemám co dělat. Musel jsem jet vedle cesty buďto po chodníku a nebo nejet vůbec. Cesta byla čtyřproudová a celá uzavřená. Po trase byli co 200 metrů policajti a dobrovolníci. Když se běželo přes větší městečko, byli v něm nejen policajti, ale i transportér. Přes cestu nepřeběhl ani pes. Podařilo se mi na 11 km doprovázet Petru s Danem, kteří běželi  spolu. Po 18 km se stoupalo nahoru až na do výšky 1 981 metrů nad mořem. V kopci jsem jim na kole nestačil a předbíhali mě další a další závodnici. Petra běžela na třetím místě a měla před čtvrtou dost velký náskok. Před ní asi dvě minuty běžela Číňanka a na prvním místě Polka. Konečně jsem se dostal na vrchol a jel dolů. Trvalo mi to 5 km, než jsem Petru dojel. Na 25 km běžela Petra bez Dana, který za ní zaostával o 2 minuty. Tady už byla Petra na druhém místě. Závod přenášela i oblastní televize a posledních 15 km jela před Petrou motorka s kamerou až do cíle. Čas v cíli byl 3:41:25 hod. 5 minut za Petrou dobíhal na metu 50 km Dan, očividně se trápil a závod raději ukončil. Já po vyhlášení výsledku na 50 km pokračoval dál na kole. Naštěstí druhá padesátka už nebyla tak kopcovitá. Byl jsem rád, že jsem nějak dojel na hotel.

Druhý den po závodě jsme se přesunuli do Kunmingu, kde jsme strávili čtyři dny a poté se vraceli domů s mezipřistáním v Pekingu, kde jsme ještě stihli navštívit zakázané město a náměstí Nebeského klidu.

Otta

Již pošesté se na hošťálkovickém hřišti sešli běžci, sportovci, podporovatelé, prostě ti, kteří mají chuť přispět na dobrou věc. Memoriál Michala Pětroše je charitativní závod, jehož trasa vede po stezkách a lesích mezi Hošťálkovicemi, Bobrovníky a Martinovem a získal si za těch pár let mezi lidmi obrovskou oblibu. Kapacita je omezena na 300 startujících a její naplnění bylo po spuštění registrace otázkou několika málo dní. Není divu, když celá částka ze startovného jde na podporu mobilního hospicu Ondrášek. A podporu vyjádřili někteří také dalšími finančními dary. Součástí vyhlášení byla tentokráte dražba mimo jiného Majklového kola, která byla velice úspěšná.

Kratší závodní variantu na 5,4 km ovládli Tomáš Vrzala (SSK Vítkovice – 23:41) a Zuzana Bílková (SDH Metylovice – 29:01). Do cíle doběhl také náš člen oddílu Oto Masnica a to v čase 29:34 min. Stoprocentní rodinný úspěch dovršil v hlavním závodě na 9 km Matouš Vrzala (SSK Vítkovice), když proběhl cílem jako první za 37:33 min. Druhé místo získal Jakub Powada (Kerberos klub) 38:10 a třetí doběhl náš Ondřej Dominik 38:27 min. Pořadí mezi ženami kopírovalo loňský ročník, tedy první Denisa Krejčiříková (VZS Ostrava) 42:13, druhá její dvojče Ivona Krejčiříková (VZS Ostrava) 42:46 a třetí Adéla Voráčková (SSK Vítkovice) 44:48 min. Na celkovém 5. místě doběhl náš Marek Škapa (40:36 a 2. místo v kategorii), 37. finišoval David Rigo (48:47) a 5. žena v cíli byla Jana Dominiková (50:15).

Dá se očekávat, že příští rok bude o akci stejný, ne-li ještě větší, zájem a její průběh bude opět vyjimečný a neméně úspěšný. Poděkování tak patří zúčastněným, pořadatelům, prostě všem okolo, kteří dělají z tohoto závodu jedinečnou událost.

Start úterní (10.10.) hodinovky na dráze VOKD je v 17 hodin!

R.

Skoro 100% úspěchem členů našeho klubu skončil letošní Fachman kros v Štěpánkovicích. Šestý ročník tohoto náročného krosu organizoval BK Kravaře pod vedením Michala Pavláska za vydatné pomoci místní základní školy. Řada pořadatelů různých běžeckých akcí by se zde mohla jezdit učit. Za symbolických 50Kč startovného dostanete vše, na co si vzpomenete. Náročnou patnáctikilometrovou trat, bohatý raut po doběhu, pivo z minipivovaru, ceny, tombolu s desítkami výher i doprovodný program pro nejmenší.

Po rekordních 121 dětech se na start postavila rovná stovka dospělých. Na koho bylo 15 km moc, mohl zvolit kratší 8 km variantu. O vítězi nebylo pochyb už od startu, protože Martin Ocásek je svou výkonnosti zcela někde jinde. Po dalším solo běhu dorazil do cíle v čase 53:18. Na druhém místě se pod cílovým obloukem objevil náš Jirka Pytlík (56:03), který se už připravuje na pomalu se blížící Lysacup. Za třetím Romanem Janečkem a čtvrtým Rostou Kolichem jsem doběhl já v čase 1:00:16. Zejména ve stoupáních se na mě již projevila únava z třetího závodů ve čtyřech dnech. Na vítězství v B to však stačilo.

Dalším naším zástupcem byl Tomáš Lipina (1:08:26), který obsadil v C bronzový stupínek. Po delším čase se na regionálních závodech objevila Radka Miturová, která na 8 km (40:05) skončila po těsném finiši taky třetí. V nohách přitom měla sobotní závod v orientačním běhu, kterému se rovněž úspěsně věnuje. A tak jediným, kdo se nedostal na stupně pro nejlepší byl Petr Brož, kterému 1:05:19 stačilo v nabitém áčku na desáté místo.

I počasí zřejmě ví koho podpořit a tak po několika propršených víkendech tentokrát nezklamalo a sluníčko všechny hřálo. Je jisté, že za rok se u hasičárny na Svobodě zase v hojném počtu sejdeme.

Marek Škapa

Dovolujeme si vás pozvat na OSTRAVICKÝ KROS – nový běžecký závod určený pro širokou veřejnost, který se uskuteční v sobotu 21. 10. 2017 v areálu golfového hřiště v Ostravici.

Těšit se můžete na skvělou trať s parádními výhledy na Lysou horu, hodnotné ceny pro nejlepší, tombolu a především špičkový servis pro všechny účastníky!

Více o vzniku závodu již dodávají jeho pořadatelé Podlysáci z. s., což není nikdo jiný než úspěšná sourozenecká dvojce JAN a JAKUB ZEMANÍKOVÉ:

Myšlenku uspořádat vlastní závod jsme měli už dlouho, teď se to konečně povedlo a rádi bychom vám představili zcela nový závod Ostravický kros. Je nám jasné, že je v dnešní době po celé republice spousta běžeckých závodů,  avšak těch pravých přespolních běhů – krosů není mnoho. Už spoustu let jezdíme v roli závodníků po závodech všeho druhu, od rychlých dráhových závodů až po těžké horské maratony a letos jsme se rozhodli, že to zkusíme i v roli pořadatelů.

Dnešní doba běhání nahrává. V Česku pokračuje běžecký boom, běhání je in a závodů přibývá jako hub po dešti, zejména těch silničních. A protože silničních závodů je přehršel, rozhodli jsme se pro uspořádání krosového závodu. Našli jsme opravdu parádní zázemí místního golfového hřiště s výhledem na nejvyšší beskydské vrcholy, kde se Ostravický kros bude na konci října konat.

Kros jako takový má bohatou historii, pořádá se Mistrovství Evropy i Mistrovství světa a jednu dobu byl kros dokonce na i Olympijských hrách. Na krosových závodech se setkává vždy nesmírně silná konkurence běžců ze všech běžeckých disciplín. Je nesmírně populární v západních zemích Evropy či USA, bohužel v ČR takovou popularitu nemá. Proto je vytvoření takového závodu příležitostí, aby se podobný typ závodu dostal do podvědomí běžecké společnosti.

WEB: http://ostravickykros.cz/

FACEBOOK: https://www.facebook.com/ostravickykros

PKO Silesia Marathon, Katowice, 1. 10. 2017

Původně jsem měl svůj jubilejní třicátý maraton běžet v Košicích, avšak přeregistrace nakonec nevyšla a dvě startovní čísla nikoliv mou vinou skončily v … No, a já se vypravil s Ivou Pachtovou do Katowic na devátý ročník PKO Silesia Marathonu – kde jsme byli jedinými zástupci MK Seitl Ostrava a pěti startujícími pod českou vlajkou z celkem 1807 maratonců.

Na źyciówke čili osobák to však nebylo, byť jednokolová městská trať k tomu mohla svádět a před startem kromě hornické dechovky vyhrávaly (tak jako vloni v Drážďanech, ty mám zatím nejrychlejší) písně od AC/DC. Den před maratonem mne totiž navštívila rýma – která není podle Miloše Škorpila důvodem nevyběhnout – tak jsem se šetřil. Startovalo se od obřího obchodního centra, jemuž vévodí těžní věž a spousta odkazů na havířinu.

PKO Silesia Marathon vedl z Katowic do Myślowic, Siemianowic a Chorzówa. Značná část se běžela po výpadovkách z a do města a dálnici A4 jsme překonávali po nadjezdech čtyřikrát. V zástavbě se mohutně fandilo tak, že se běželo jedna radost… sorry, ale kam se hrabe atmosféra v Ostravě týden předtím. Míjeli jsme též šachty, v jednom závodě KWK Wieczorek povzbuzoval povrchový personál bubnováním na potrubí.

Ukázala se i místní vodárenská společnost, která postavila „vodní brány“ k osvěžení. A když jsme u toho, třeba zmínit občerstvovací stanice, jichž bylo dostatek a s přibývajícími kilometry se zjevovaly stále častěji (ale, jak je v Polsku zvykem, nepodávaly sůl).

Já začal volněji, než v Ostravě – a měl ještě pomaleji! – necelých šest minut na kilometr. To abych od půlky mohl, a také hned začal, zrychlovat. Až jsem se divil, koho všechno předbíhám… Asi od 36. kilometru jsem si připadal jako na dálkovém pochodu (zde je nutná poznámka ohledně účasti polských běžců a běžkyň na takovýchto akcích: Ač mnozí vůbec nejsou maratonci a maratonkyně, jdou po hlavě do toho, aby ten maraton prostě absolvovali!).

Nerozhodila mne ani katolická konspirace v Sosnowci, kde na 25. kilometru tleskal místní pleban běžcům a k tomu na kostelní věži ukazovaly hodiny dvanáct a zvonilo poledne… o třicet minut dříve. Věděl jsem, že od startu uplynuly dvě a půl, nikoliv tři hodiny!

Jubileum mi nakonec vyšlo za 4:08:12 a rýma nerýma znamenalo nejrychlejší se zatím čtrnácti letošních maratonů. Doslova úžasný byl doběh přímo na Stadion Śląski v Chorzówě (před nímž nevím kdo, ani jsem to v té chvíli neřešil, volal, ať pozdravuji Ottu Seitla). Skončil jsem, jak bývá obvyklé, v polovině maratonského pole. Iva prožila svou chvíli slávy v čase 3:34:32, zaznamenala třetí místo v dané věkové kategorii. A po dlooouhém doptávání se jsme zjistili, že ocenění v této kategorii náleží jen té první. To byl taky nejslabší dojem z jinak skvělých Katowic. Odkaz na hornictví jsme si odvezli na památku i na medailích a tričkách.

Radek Luksza