Na náměstí Jiřího z Poděbrad a v jeho okolí se minulou sobotu konal další Běh Vítkovicemi. Šlo o tradiční úvod Petropavlovské pouti pořádaný naším klubem. Cílem nebylo pouhé potrápení těla očistným, zhruba pětikilometrovým během, ale rovněž sbírka ze startovného na malého chlapce Tomáše. Celkově se vybralo sympatických 2 650 korun. Korunek mohlo být více, nebýt toho, že běžecká účast byla letos, například oproti loňsku, kdy byl závod součástí Moravskoslezského běžeckého poháru, skutečně malá. Sám jsem byl překvapený, když se vedle mě na startovní čáru postavilo pouhých šestnáct dalších závodníků. Pouze dva z nich byli elitní. Šlo o naše prvotřídní závodníky Marka Škapu a Dana Šindelka.
Po krátkém změření sil dětí, jehož se zúčastnil i Tomášek, odstartoval závod dospělých běžců a běžkyň. Trasa nebyla nijak složitá. Dvakrát se oběhlo náměstí, poté nás čekal okružní běh parkem, po vyběhnutí přišla odbočka doleva, na první křižovatce ji následovalo odbočení vpravo, pak ještě jednou doprava a doleva zpět ke startu, následně otočka kolem malého chlapce (děti běžce skvěle navigovaly) a ještě jednou to samé do cíle.
Hned po startu byly karty celkem jasně rozdány. Na prvních dvou místech vyběhli a záhy všem unikli Dan s Markem. Skutečně nešlo o „závod století“, a tak oba dva rozhodně nepotili krev. Držení pro ně pohodového tempa jim i tak zcela stačilo. Jako první nakonec doběhl Daniel Šindelek v čase 19:51. Marek Škapa poté zapsal 20:15 min. Příjemným překvapením dne pak bylo, samozřejmě vzhledem k obsazení závodu, mé doběhnutí na místě třetím. Pohled na hodinky už tak milý nebyl. Čas 22:29 na přibližně 5,2 km dlouhé trati za příliš kvalitní nepovažuju. Na závod budu přesto vzpomínat v dobrém. Poprvé jsem si mohl udělat radost, vystoupat na stupně vítězů a převzít po pěkné medaili také krásný pohár. Za osmdesát korun startovného, které šlo navíc na dobrou věc, to byla celkem potěšující a milá záležitost.
Spolu s Danem a Markem jsme na pódiu všichni tři zazářili v modrožlutých dresech. Nebyli jsme však jediní, kdo udělal „seitlům“ radost. V kategorii žen se na krásném třetím místě umístila naše běžkyně Jana Kilarová za čas 26:30. Předběhly ji dvě sympatické slečny (již ne od nás), konkrétně Nikol Baladová (24:26 min.) a mladá krasobruslařka Dominika Kraussová (23:31 min.), která mi v první polovině závodu notně zatápěla. Činili se také naši dva další běžci: Václav Procházka (30:04 min.) a Martina Metzová (30:06 min.).
Ivan Karas
Když jsem vloni odtrpěl maraton v Jistebníku v sotva zaběhnutých Hoka One One Challenger ATR II, šastnul jsem s nimi pod stupně vítězů, prohlásil, že s nimi nic delšího nedám (mám v nich pozdější osobák na desítku!) a začal střídat čtyři modely Altra. Jenže se pak naskytla koupě jiných Hoka One One – Huaka – za fakt super cenu …. a ty se mi ukázaly také jako superrychlé. Rozhodl jsem se tedy risknout v nich Záhorácký maraton ve slovenské Senici.
V první půlce jsem se přidal k Zlatici Semanové a Peteru Bačíkovi (zdravili všechny v MKS), kteří mi pomáhali hlídat tempo, přičemž jsme probírali známé od Otty, přes Jardu až po Sandokana. Moje desítka za asi 54 minut, půlmaraton v Šaštíně 1:57, pětadvactíka pod 2:20, třicítku nevím a na devětatřicátém kilometru u nádraží v Senici za 3:40. Předběhl jsem i jednoho se závodníků, jenž neměl stejné podmínky jako my ostatní = podporoval ho cyklista.
Třiačtyřicátý maraton se mi vydařil, tajně jsem totiž chtěl v lehkých rychlých botách Huaka jít pod čtyři hodiny. Konečně se to povedlo, bez následků požití litovelské desítky a jiných trablů. Osobák jsem tušil, avšak 3:55:10 ani náhodou! Úspěch v Záhorí korunovali Iva (3:30:01 a absolutně první žena) a Petr (3:00:21, druhý v kategorii a celkově šestý). Maraton v Senici se vykázal perfektní organizací, připravením občerstvovaček i zajištěnou trasou závodu!
Naše zastoupení bylo docela početné a úspěšné. Honza Fousek v prvním závodě po zdravotní pauze skončil třetí v kat. do 34 let za 16:30. Marek Škapa byl rovněž třetí v kat. 45-54 let (17:15) následován Danem Šindelkem (17:38). U Dana je třeba se pozastavit. Na start totiž nastoupil pouhých 24 hodin po Mad-race. Pro neznalé jedná se o náročný překážkový závod na Vaňkově kopci u Ostravy. Dan startoval v podobném závodě poprvé v životě, navíc bez jakékoliv speciální přípravy a ani moc nevěděl, do čeho jde. Přes tento handicap obsadil vynikající desáté místo v absolutním pořadí v konkurenci několika stovek účastníků. Klobouk dolů!
Z něžného pohlaví v sobotu dorazily jen tři odvážlivé a tak měly všechny již předem jisté místo na stupních vítězů. Nejrychleji do cíle doběhla jediná zástupkyně kategorie do 34 let 
Do Polské Ostroleky na pulmaraton jsme vyjeli o den dřív a po cestě se stavili do městečka Klembow se nacházi asi 50 km za Waršavou kde se běžela v sobotu desítka. V této části Polska jsou převážně zemědělské usedlosti a statky, pole střídají borovicové lesy. Takže trať desítky byla opravdu pěkná a náročná zároveň, v rovině přesto často v písku, šotolině nebo klikatými stezky lesem. Mě se běželo dost těžce, to jsem zjistila hned po druhém kilometru, někdy jsou prostě nohy tuhé a nechce se jim zvedat 🙂 ….sic to mohlo být po páteční tréninkovém závodu na Ostré Hůrce, brzkou a dlouhou cestou nebo změnou počasí – projeli jsme bouřkovými mraky a pro krupobití dokonce skoro stáli…ale Bělorusku jsem prostě pustila už na 3. kilometru před sebe a nechtělo se mi s ní soupeřit…. V cíli se mě však zeptala, zda-li jedu do Ostroleky na zítřejší pulmaraton a samozřejmě ve mě vzbudila pochyby o obhajobě třetí výhry v ženách na tomto pulmaratonu….no co už, uvidíme zítra…..
Poprvé jsem na jednom závodě stala třikrát na stupních. Když mě pozvali po třetí na pódium ani nevím, za co to bylo.
v 16:30 hod. a nesměli chybět, jak obhájce prvních míst za minulé tři ročníky Marek Škapa z MK Seitl Ostrava, tak i obhájce loňského druhého místa Stanislav Záleský z AO Slavia Havířov. Dalšími adepty byl Petr Chovanec z BK SAK Karviná, Rostislav Pietrzyk , ale velké překvapení náš Ondřej Dominik z MK Seitl Ostrava, který nakonec v samotném závodě na 5,3 km diktoval velmi slušné tempo kolem 18 km/h. To se snažili akceptovat pouze Stanislav Záleský a náš Marek, který jako loni na začátku tratě se držel za Standou a nakonec musel jít před něj, pokud nechtěl, aby mu Ondřej utekl. V druhé polovině trati již bylo jasné, kdo bude stát na bedně, ale ne na kterém místě. To se ukázalo až 1,5 km před cílem, kdy Ondřej s Markem začali stupňovat své tempo a Standa si je držel na dohled. A jak to dopadlo? V teplém slunečném počasí, které miluje snad jen náš Marek, byl nakonec na 1. místě Ondra Dominik s časem 18´33“/18,11km/h. O pár metrů a 07“ za Ondrou doběhl Marek Škapa s časem18´40“/18,00km/h a na 3. místě Stanislav Záleský s časem 18´55“/17,76km/h. Oba za Odrou si vylepšili osobáky z loňska. Se ztrátou 1´18“ a také pěkným časem 19´51“/16,93km/h doběhl na pěkném 4. místě Petr Chovanec z BK SAK Karviná. Další na 5. místě se umístil Rostislav Pietrzyk 20´22“/16,50km/h a 6. místo Daniel Monczka 21´56“/15,32km/h. Naši kluci si vítězství vychutnali plnými doušky. Marek ihned si byl po závodu koupit jontovo-chmelový nápoj, kterým doplnil ztracenou energii. A pokud čekáte informaci o tom, kdo hlídal ze zadu běžce a držel si stále 10´odstup za naším Odrou, tak to byla má maličkost Dědek. Kamarádi běžci umístil jsem na celkovém pěkném 42. místě s časem 28´33“/11,77km/h. Jo nic moc? Vloni 64. místo a čas rychlejší než loni, ale je to jen o pár sekund a to se počítá přeci. Nebo ne? Byl to moc pěkný závod a pořadatelský na velmi dobré úrovni, včetně startovného. Žádná velká komerce, ale kamarádské prostředí.