Květen je měsícem lásky, ale také obdobím maturit. Součástí maturitní zkoušky z českého jazyka je mimo jiné slohová práce a jedním z jejích útvarů je úvaha. Právě při této příležitosti mě napadlo zamyslet se nad naším poměrně mladým závodem Ostravské běhny. Bylo správné rozhodnutí uspořádat závod určený pouze ženám, dívkám, slečnám, maminkám, babičkám, sestrám či manželkám?
První ročník se konal v roce 2024. K jeho vzniku vedlo rozhodnutí, že čistě ženský závod Český běh žen, pořádaný jiným ostravským oddílem, změnil termín i místo konání. V té době měl náš oddíl jiné vedení, a právě tehdejší členové stáli za myšlenkou vytvořit novou akci. Dnes už se někteří jedinci na organizaci nepodílejí, ale jejich nápad žije dál.
Na začátku roku 2025 jsme stáli před otázkou, zda v závodu pokračovat, nebo mu dopřát jepičí život. Dnes je odpověď zřejmá, tehdy však nebyla vůbec jednoduchá. Bylo potřeba přesvědčit vedení obchodního centra Nová Karolina, že jsme tým, který chce závod rozvíjet dlouhodobě a naplno. Chtěli jsme hlavně vytvořit akci, která bude především pro běžkyně a jejich zážitek.
Jenže žádný závod nevzniká sám od sebe. Potřebuje organizátory, dobrovolníky, partnery i lidi ochotné věnovat svůj čas a energii. Kdyby do toho všichni tito lidé nešli s nadšením a srdcem, rodil by se závod mnohem těžší cestou. Právě ochota pomáhat je často tím neviditelným motorem, bez kterého by podobné akce nemohly existovat.
Od začátku jsme si také uvědomovali, že se budou objevovat otázky. Proč pořádat další čistě ženský závod, když už jeden v Ostravě existuje? A proč naopak neuspořádat závod pouze pro muže?
Možná právě proto, že většina běžeckých závodů je otevřena všem, ale ženy v nich často tvoří menší část startovního pole. Ženský závod nabízí trochu jiné prostředí. Nejde jen o výsledky a časy, ale také o atmosféru, vzájemnou podporu a pocit, že je tento den věnován právě jim. Neznamená to, že by ženy potřebovaly zvláštní zacházení. Spíše dostávají prostor být v centru pozornosti, což v běžném sportovním kalendáři není samozřejmostí. Navíc součástí Ostravských běhen jsou i dětské běhy určené chlapcům i dívkám, takže si může zazávodit téměř celá rodina.
Dnes máme za sebou třetí ročník. Mělo smysl do toho jít? Myslím, že ano. Když jsem stál v cíli a sledoval výrazy běžkyň po doběhu, viděl jsem radost, únavu, emoce i hrdost. V tu chvíli jsem měl pocit, že právě kvůli těmto okamžikům stojí za to věnovat organizaci tolik času a úsilí.
Samozřejmě ne všechno se letos povedlo. Objevily se chyby. Některé byly viditelné, jiné si možná uvědomujeme jen my organizátoři. Důležité ale je, že máme chuť pokračovat, poučit se z nedostatků a posunout závod zase o krok dál. Dokonalost totiž není cílem jedné akce, ale dlouhodobé cesty.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří byli součástí letošního ročníku – závodnicím, dětem, organizátorům, dobrovolníkům, partnerům, stánkařům i fotografům. Každý z nich přiložil ruku k dílu a pomohl vytvořit den, na který budeme rádi vzpomínat. A pokud jsem na někoho zapomněl, patří mé poděkování i jemu.
Ondra
Start štafety proběhl v 8:00 hodin od radnice městského obvodu Ostrava-Poruba. Odtud se obě skupiny vydaly na své trasy, které symbolicky rozdělily město na severní a jižní větev.
Severní trasu absolvovali Ondřej Dominik, Jana Dominiková, Kateřina Melounová a David Lukáš. Jižní část města oběhli Radim Václavík, Vladimír Guldan, David Navrátil a Iva Pachtová. Každý z účastníků přispěl svým dílem k hladkému průběhu celé štafety a všichni si podali skvělé výkony odpovídající svým představám.
Obě skupiny se setkaly před radnicí městského obvodu Vítkovice, odkud už všichni společně vyrazili na závěrečný úsek do cíle v Dolní oblasti Vítkovice. Právě zde v té době probíhal mezinárodní turnaj J&T Banka Ostrava Beach Pro, což dodalo finiši celé akce mimořádně slavnostní atmosféru.
V cíli nás přivítal primátor města Ostravy Mgr. Jan Dohnal spolu s ředitelem turnaje Martinem Dukou. Za předvedené výkony jsme převzali drobné věcné ceny a jako milý bonus jsme mohli zůstat po zbytek dne v areálu Dolní oblasti Vítkovice a jako diváci sledovat špičkový plážový volejbal.
Nejlépe se to povedlo favoritu číslo jedna Jakubovi Zemaníkovi (SSK Vítkovice), který taktikou start–cíl zvítězil v čase 49:30 minut. Konkurovat se mu snažil celkově druhý Tomáš Štverák (Sportovna), ale zaostal o 3:22 minuty. Třetí doběhl Roberto Dimiccoli z Ratiboře v čase 54:08 minut.
Našich zástupců jsem napočítal celkem patnáct. Čtrnáct startovalo v hlavním závodě a jednoho jsme měli v Nordic walking:
