admin

Tradiční mistrovství republiky v Ironman triatlonu se každoročně koná koncem Června v Otrokovicích, a minulým rokem se jednalo vůbec o můj první triatlon vůbec. Šlo o osobní výzvu, která mne přivedla zpět k běhu, po pár letech kynutí, a zároveň jeden ze suverénně nejhezčích sportovních zážitků vůbec. Vždyť kdo by nechtěl být titulován Železným mužem/ženou? 🙂

V tomto roce jsem se naivně domníval, že již podstoupím pořádný triatlonový trénink a také se posunu pod hodně dobrou hranici 11 hodin. Jenže kdo měl tu čest, tak ví, že časová náročnost tohoto tréninku je mnohem vyšší než u běhu. U cyklistiky téměř trojnásob. Po třech závodech jsem si k triatlonu vytvořil nesmírný respekt. Přeci jen, tři disciplíny za sebou jsou zákonitě třikrát obtížnější jak můj nejoblíbenější běh. Triatlon byl navíc vytvořen evidentně cyklisty, a pokud je člověk nevyježděn, naráží do maratonské zdi už na prvním běžeckém kilometru. Finišující školní povinnosti mé snahy na jaře ovšem rázně utnuly, i přesto jsem něco nastával o čtyřech hodinách ranních a trochu pojezdil.

Tento víkend se nesl ve znamení obecné paniky na soc. sítích ohledně veder na olomouckém ½ maratonu. To vyvolalo spíše posměšek ve srovnání, kombinovaný s panikou o dnu pátečním, kdy reálně hrozilo, že se bude plavat bez neoprénu. Není většího evergreenu před delšími triatlony, než neustálé výzvědy na teplotu vody. Dosavadní tři závody jsem plaval svoje „Kraulo-prsa“ vždy s ním, tak jsem netušil, jak moc pomalý budu bez něj. Soustředil jsem se spíše na kolo, které jsem na Czechmanu, tří týdny předem, vylepšil, a na běh, se kterým vždy předběhnu půl startovního pole, co mi mává na kole. V tomto ročníku se také změnila trasa maratonu, ze které se stal takový menší sky-race, a neposkytovala ani minimum stínu. Při 36 stupních předpověď velmi příznivá, věru. Přesto se nám v pět ráno před startem, s kamarádem Jirkou ze západočeského Witte Bike teamu, stávalo fajn. Já si chtěl vylepšit čas, a on atakovat elitní hranici 10 hodin, která mu loni utekla o 4 minuty. Těží hlavně z cyklistické části a velice obstojným během. Čistý maraton zvládne těsně nad tři.

Plavání tedy probíhalo ještě za svěžích podmínek, ale větší výdej energie byl znát. Jedinými překážkami byl kopanec do žeber těsně po startu a zamotání se do jakéhosi silonového provázku u jedné z bójek, někde na 3,6 kilometrech, takže sil bylo na vymotávání se už málo, a člověk se div neutopil. Plavalo se opravdu pomalu, trvalo mi to 1:30, tedy o šest min. pomaleji než minule. Ale pořád se stovkou závodníků za mnou. Účast na trénincích plavecké školy je tak také v mém deníčku na další sezónu.

Rozjezd na kole se zdál býti bolestivým a ztuhlým, a vedro již stačilo dávat o sobě najevo. První 45km okruhy ze čtyř byly za fajnových 32km/h a nedělaly mi problém ani kopečky před Kroměříží. Pohledným děvčatům na občerstvovačkách jsem trhal z rukou vše, co nabízely. Tradiční krize „Necyklisty“ přišla v druhé půli třetího okruhu, kdy se opět projevilo, že těch 180 km je již prostě moc pro necyklistu, a nejvíce se to nelíbilo samozřejmě čtyřhlavým svalům stehenním. Myšlenkové pochody jsou v oněch chvílích všelijaké, a člověk by nejradši přisedl k oněm děvčatům na uzavírkách ve vesnicích po trase, a dal si zmrzlinu. Tečku tomu dává průjezd elity, v čele s mistrem Vabrouškem, kteří mi dávají „Kolo“ na svých futuristicky vzhlížejících mašinách. A prvním průserem dne se zdála býti poslední občerstvovačka před posledními 30 km, kdy se mi nenabídl žádný bidon s ionťákem, ale pouze asi 400 ml vody. Prožil jsem si tak solidní muka, a snažil se zabavit přeříkáváním seznamu římských císařů v chronologickém pořadí, a ignorovat rostoucí zástupy vzdávajících závodníků podél cesty, ať už z únavy, nebo poškození kola.

Po šesti hodinách a pár minutách, tedy docela průměrném kolu, jsem se skrze požární sprchy vydal na maraton, který jsem původně plánoval doklusat aspoň za 3:30, ale tropických 35 stupňů již utínalo v onen moment nejedny naděje. První půlmaratonský okruh jsem si držel svoje, předběhl opět snad půlku startovního pole, která měla s během evidentně větší problém než já na kole, a chodil jen u občerstvovaček, pumpujíc do sebe vše skupenství tekutého. V druhé půli už ovšem tělo začalo dost vypovídat, a hlavně kopce na „Energy labu“, tedy na hrachových polích u Tlumačova, jsem potupně odchodil na indiánka. Poslední dva kilometry do cíle již proběhly za výrazně zvýšeného tepu, což asi dávám na vinu mému nedostatečnému tréninku na triatlon a tréninku za velkých veder vůbec. Maraton tedy za hrozných 3:59, ale ten den jej běžela pod čtyři opravdu jen hrstka lidí. V cíli tedy za 11:50:01. Kamarád Jiří zaostal za deseti hodinami také o pěknou půl hodinku. Všeobecně každý o tomto víkendu šel o cca 40 minut za svým potenciálem, ale to mne momentálně moc netrápí. Umístění 118. z 271 dokončivších, za doprovodu mnoha kolonek DNF, a páté místo v kategorii M25 značí, že si této ultimátní výzvy užiju ještě dosyta a rychleji, bude-li čas na přípravu. Tento ročník se zapsal do historie také rekordním počtem zásahů ambulance a dvěma hospitalizacemi, ale všichni živí. Po pozávodním šampaňském, dobrovolném darování krve a následujícímu obžérství jsme si poslechli oslavný ohňostroj a vydali se spát, abychom mohli již v šest ráno vyjet směrem na Prahu, a sdílet své zážitky z letošního Moraviamana, který je více než závodem, a rád bych se zde vracel pravidelně. Atmosférou, lidmi, a zážitkem, se jedná o sportovní vrchol roku :-).

Video: https://www.youtube.com/watch?v=K6etjnHC1Rc

Výsledky: http://czechtriseries.cz/results/race?id=2264

Petr Muras

V sobotu se běžel v polském Rybniku noční půlmaraton. Start byl ve 22.00 hod. u koupaliště. Celkem se ho zúčastnilo 857 startujících. Na startu nechyběla ani naše Petra Pastorová. Běžely se 3 okruhy a hned po startu se šlo do kopce. V jednom kole na závodníky čekaly tři kopce, takže náročná trať. Petra mezi ženami doběhla na celkově 5. místě a v kategorii vyhrála. Vyhodnocení bylo půl druhé ráno a hned po něm jsme jeli domu. Naštěstí je Rybnik pouze 60km od Ostravy.
V neděli jsme se ve 14.30 vydali opět směr Polsko, kde jsme jeli na závod na 10 km a to na 15. ročník Ogólnopolskiego Biegu Ulicznego. Petra doběhla na 4. místě v čase 38:53 min. Svojí kategorii vyhrála s přehledem. Do cíle doběhlo 369 závodiníků.

O tomto víkendu se konalo ve více či méně vzdáleném okolí množství běžeckých akcí a jednou z těchto akcí byl tradiční, již 43. ročník Kysuckého maratonu. Součástí této významné akce, mimochodem druhého nejstaršího maratonu na Slovensku (první ročník se konal již v roce 1953), byl také půlmaraton (15. ročník), minimaraton, maratonská štafeta a společenský program přímo v místě startu, v centru Čadce. Zde krátký pohled dvou běžeckých nadšenců – amatérů, maratonce i půlmaratonce.

Trať maratonu vedla od Domu Kultúry v Čadci údolím řeky Kysuce přes obce Raková, Staškov, Podvysoká, město Turzovka, Vysoká nad Kysucou a zpátky po stejné trase; převýšení k otočce na trati činilo 115 m. Trasa půlmaratonu byla stejná, jen otočka byla už v obci Podvysoká, s převýšením 40 m. Na start se v 10 hodin dopoledne postavilo podle výsledkové listiny společně 65 maratonců (4 ženy) a 96 půlmaratonců (z toho 20 žen). Závod startoval tradičně výstřelem z historického děla J za mohutné divácké podpory. Úvodní kilometry vedly po rovině a poté se trať zvolna zvedala, zejména v maratonské části, mezi 10 – 20 kilometrem. Obtížnost trati spíše než v jejím profilu spočívala v tom, že se běželo za plného provozu na poměrně frekventovaných komunikacích. Při přebězích ze strany na stranu v zatáčkách došlo místy i na kličkování mezi auty, naštěstí bez kolizí. Komplikací pro mnohé běžce byla také teplota, která se blížila třicítce, a pálící slunce, pod kterým měkl asfalt a před kterým se nebylo po většinu trati kam ukrýt. Tradičně se kolem trati kromě oficiálních občerstvovaček nacházely sem tam i ty neoficiální, které „provozovali“ místní a kde jsme viděli na stolečku i decky piva :-). V Rakové místní hasiči kropili ze stříkačky probíhající závodníky a na jiném místě trati sestrojili improvizovanou sprchu i místní, což autoři článku v průběhu závodu dosti ocenili :-).

V náročných povětrnostních podmínkách mezi muži zvítězil, stejně jako v předchozím ročníku, Ukrajinec Viktor Starodubtsev (JM Demolex Bardejov) za 2:37:38 a mezi ženami Ivana Butoracová(MTC Vyšná Šebastová) za 3:22:57. Půlmaraton ovládl Tomáš Michalec (AŠK Fenix Bratislava) za 1:20:00 a mezi ženami zvítězila Radka Prívarová (Čadca) za 1:39:27.

MK Seitl Ostrava měl v závodě jediného závodníka a ten si vedl skvěle. Dan Šindelek zvítězil ve své kategorii M50-59 v čase 3:06:36 (9. celkově). Hned za ním doběhl jeho bratr Vladan.

Ze „zpřátelených“ běžců maraton dále zvládli Pavel Horkel (jeden z autorů článku, M50-59) v osobáku 4:10:46 a Jaroslav Vernarský za 4:22:53. Druhý autor článku (M30-39) se „protrápil“ do cíle půlmaratonu za 1:43:12. Po doběhu na všechny závodníky čekal gulášek a pivko.

Oficiální výsledky lze nalézt zde:

https://www.kysuckymaraton.sk/vysledky

Fotogalerie by měla být dostupná časem zde:

https://www.kysuckymaraton.sk/fotogaleria

Mirek Turjap a Pavel Horkel

Ve středu 21. července byl na baseballovém hřišti Arrows v Ostravě – Porubě odstartován zlatý T-Mobile Olympijský běh. Závod jako takový má dlouholetou tradici a mohl se pyšnit oblíbeností místních běžců, milovníků sportu, ať už rekreačního či výkonostního. Poslední ročníky se však této celorepublikové běžecké akce chopil T-Mobile a celá idea tak dostala komerčnější podobu. Zda je to ku prospěchu věci, ať posoudí každý sám. Za nemalé startovné sice obdrží prvních 200 přihlášených funkční tričko, ale nezaručí vám, že dostanete vámi vybranou velikost. Nemožnost se přeregistrovat za jiného běžce, jenž se nemohl zúčastnit, také nelze brát jako bonus. V rámci oficiálního závodu se vyhlašují jen první tři muži a ženy bez rozdílu věku, což je zřejmě jakési měřítko te pravé komerce…vy nám tučné startovné, my vám, co uznáme za vhodné. Ještě že některé jistoty zůstávají. Místní organizátor TJ Liga stovkařů Ostrava je zárukou toho, že si na výhlášení přijdou také závodníci ve věkových kategoriích, že po závodě proběhne tombola a organizace a zázemí bude pečlivě připraveno. A abychom nebyli jen kritičtí, tak velké plus bylo, že se závodu zúčastnil také předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. Po doběhnutí závodu na 10km pak sám předával ceny prvním třem mužům a ženám. A kdo že vlastně byli ti vítezové? V hlavním závodě si s přehledem pohlídal první místo Marek Causidis 37:11 min. Druhý doběhl Aleš Miko 37:21 a třetí skončil nášMarek Škapa 37:42, jemuž se zde tradičné daří a pro kterého panovaly ideální klimatické podmínky. Ženy ovládla, jak jinak, naše Petra Pastorová 40:59 min. Druhé a třetí místo zbylo pro Adélu Esentiérovou 41:41 a Hanu Legerskou 45:31 min. Naše další zastoupení v hlavním závodě: Ondřej Dominik 37:55 a 2. místo v kategorii, Dan Šindelek 39:51 a 1. místo v kategorii, Iva Pachtová 49:41 a 1. místo v kategorii, Jana Dominiková 51:50 a 2. místo v kategorii, Radek Luksza 52:41, Radka Miturová 53:49 a 2. místo v kategorii a Václav Procházka 1:02:04 a 1. místo v kategorii.
Závod na 5 km ovládli Roman Janeček 19:17 a Andrea Krstevová 23:15 min.

Ondřej Dominik

Letošní Běh Vítkovicemi se nesl ve znamení pomoci malému bojovníkovi Matymu Tazbirkovi. O nádherné částce, která se vybrala, se zmiňovala rodina Matyho v poděkování, které najdete níže na stránkách. My se přidáváme k poděkování všem, kteří přispěli ať už formou startovného nebo následné spontánní sbírky.

Trať se oproti loňsku pozměnila. Již se neobíhal kužel na náměstí, ale kroužili se 4 kola pouze v parku a na náměstí byl start a cíl. To mělo za následek, že se trasa zkrátila na cca 3300 metrů. Pro vítězství si zkušeně doběhl v čase 11:31 Matouš Vrzala (SSK Vítkovice). Následován byl naší dvojicí Petr Muras 11:39 a Ondřej Dominik 11:45 min. V ženách zvítězila Adéla Esentierová (Baláž Extreme Team Ostrava) 12:38 min. A také vítězku následovaly dvě naše závodnice Petra Pastorová 12:52 a Jana Dominiková 15:49 min. Za náš oddíl se ještě zúčastnili: Michal Buba 12:23, Petr Škrabánek 13:15, Lukáš Malík 13:33,Václav Procházka 17:26 a Jiří Brož 20:54 min.

Veliké poděkování posíláme v prvé řadě panu Ottovi Seitlovi a jeho MARATONSKÉMU KLUBU SEITL OSTRAVA za skvělý zážitek, spojený s jeho velkým srdcem a vůli pomáhat. MK Seitl nám dle slibu věnoval celý výtěžek ze startovného, což činilo nádherných 6.300,- Kč!!! Dále se na akci formou sbírky vybralo na Matyho vozíček 4.275,- Kč a to už nás dostalo doslova do kolen. Jak jsem již psal dříve, není lepší místo na světě než ta naše krásná malá zemička v srdci Evropy, ale neznamenala by nic bez lidí, co mají srdce na pravém místě. Jsme rádi, že zde můžeme být s Vámi!!!