22. Volkswagen Ljubljanski maraton 2017

Když jsme uvažovali, kam se letos na podzim vypravit na maraton padlo několik návrhů. Nakonec zvítězila varianta navštívit jednu ze zemí bývalé Jugoslávie. Konkretně Slovinsko a její hlavní město Ljubljan. A tak v pátek ráno jsme se sešli na Svinovském nádraží v sestavě Honza Fousek, Petr Jorníček, Zdeněk Čech, Marek Škapa a Láďa Dvorský (ten jako jediný už měl s Ljubljaní dávnou maratonskou zkušenost). V Přerově pak přistoupil náš kamarád ze Zlína Olda Jasenský.

Třináctihodinová cesta vlakem obsahovala tři přestupy (Brno, Víden, Villach). Naše představy o bezproblémové cestě vzali za své již v Brně. Porucha zabezpečovacího zařízení způsobila totální chaos, kdy každý zaměstnanec Českých drah říkal a konal něco jiného. Výsledkem byla zbytečná autobusová projíždka do Židenic a zase zpět na hlavák. V jednu chvíli to už vypadalo, že nám ujedou následující přípoje a náš výlet skončí dříve než pořádně začal. Naštěstí v poslední chvíli vše dopadlo dobře a před devátou jsme dorazili na Ljubljanské hlavní nádraží. Hostel, kde jsme byli ubytování, se nacházel nedaleko a tak jsme mohli ještě vyrazit doplnit dlouhou cestou ztracené tekutiny.

V sobotu ráno jsme se nejprve rozklusali v největším městském parku Tivoli. Hlavním bodem sobotního programu byla prezentace, která na místním výstavišti proběhla zcela hladce. Expo bylo poměrně chudé a pasta párty klasická. Zbytek dne jsme věnovali předzávodnímu odpočinku a nabíraní energie, mj. v srbské restauraci, kam jsme zavítali na večeři.

Start maratonu a půlmaratonu byl v neděli v 10:30. Tomu předcházela desítka, která za hojné účastí startovala již v 8:30. Nevýhodou bylo, že startovní koridory se uzavírali již skoro půl hodiny před startem. Kdo chtěl mít dobrou pozici, musel se smířit s dlouhým postáváním což samozřejmě nebylo ideální. Trat tvořilo jedno kolo kolem celého města. Úplná rovina to nebyla, kromě několika podběhu mostů čekalo i nepříjemné stoupání na 30 km. Ne úplně ideální bylo i závěrečné kličkování centrem města, zpestřené úsekem po kostkách. Největším nepřítelem se ale ukázal vítr. Nebyl to sice uragán, jaký byl u nás doma, ale poryvy byli velmi silné. Vadilo to zejména v druhé polovině trati, kdy po odpojení půlmaratonců zůstala většina z nás osamocena. Na vysvětlenou celý maraton absolvovalo 1 504 mužů a 369 žen, ale poloviční distanci 4337 mužů a 2862 žen.

Závod je držitelem bronzové značky IAAF a tak na startu nechyběla ani skupina afrických vytrvalců. Ti si rozebrali místa v první desítce. Vítězem se stal Marius Kimutai z Keni pro nás vzhledem k podmínkám v neuvěřitelném čase 2:08:33. V ženách zvítězila Shuko Wote Genemo z Etiopie za 2:27:02.

Kvůli výše zmíněnému větru bylo jasné, že osobáky si asi nevylepšíme. Jako první doběhl do cíle na Kongresovém náměstí Honza v čase 2:45:29 a obsadil celkové výborné 20. místo a 9. v A. Marek časem 2:51:01 obsadil 31. místo a získal bramboru v kat. 45-49 let. (kdyby nefoukalo, tak by možná osobák padl, chybělo 2:23). Olda zaběhl 3:12:22 a skončil 142. celkem a 37. v kat. Petr byl handicapován tím, že běžel maraton před 14 dny v Hradci Králové, kde si udělal osobák. Proto jeho výkon 3:23:02 je obdivuhodný. Stačil na 241. místo a 22. v kat. Láďa tomu v tréninku v poslední době moc nedal, takže jeho čas 3:42:50 odpovídal situaci. Znamenal 570. místo a 50. v kat. Poslední z nás Zdeněk Čech běžel půlku a v mnohem početnější konkurenci mu 2:02:59 stačilo na 3252. místo a 183. v kat.

Maraton měl některá specifika. Například zde nestartovali jinde obvyklé štafety. Občerstvovací stanice byly zásobené dobře (pouze nebyly houbičky). Diváků kolem tratě bylo spousty a vydatně všem fandili. Na atmosféru si nikdo stěžovat nemůže. Zajímavé bylo, že jako maraton music festival bylo kolem tratě několik klasických dechovek. Velkým plusem bylo, že každý obdržel hned dvě trička. Jedno s dlouhým rukávem hned na prezentaci a nátělník po doběhu do cíle.

Zbytek dne jsme věnovali odpočinku a obnově sil. V pondělí nás totiž čekalo náročné turistické putování včetně výstupu na Lublaňský hrad. Slovinská metropole je příjemné a přívětivé město na hony vzdálené rušným metropolím typu Prahy nebo Vídně. Možná i v naší Ostravě je na ulicích živější provoz. Centrum se rozkládá kolem řeky Ljubljanky a autorem mnoha staveb je i nám dobře známý slavný architekt, místní rodák Jože Plečnik. Jeho nejslavnější dílo, Slovinská národní knihovna je opravdu obdivuhodná stavba.

Pondělní den jsme zakončili u pěnivého moku, kde jsme celý výlet zhodnotili a v úterý ráno se vydali na dlouhou cestu domů. Ta se už obešla bez problémů a večer jsme dorazili unavení, ale spokojení zpět do svých domovů.

Marek Škapa

Facebook Comments


1 komentář k “22. Volkswagen Ljubljanski maraton 2017

  1. Souhlasím s Tomášem, moc pěkně se to četlo. Představoval jsem si, že jsem tam s Vámi. Mám stále v paměti výpravu do Blanska na půlmaraton. Bylo to s klukama a s Danuško fajn. Časy krásné a všem gratuluji. Ať Vám to běhá.

Napište komentář: