IMOS LH 24 hodin na Lysé hoře 2025
Když se v sobotu 25. ledna 2025 rozbřesklo nad Beskydami, dva neohrožení členové MK Seitl Ostrava, Radim Murárik a Michal Kubín, se postavili na start legendárního závodu IMOS LH 24 hodin na Lysé hoře, který je vyhlášen jako Zimní MČR v horském maratonu jednotlivců. Tento extrémní vytrvalostní závod, který se koná na Lysé hoře, láká odvážlivce z celé republiky již od roku 2012. Cílem je během 24 hodin co nejvíce krát zdolat náročný okruh o délce 13,4 km s převýšením 850 metrů.
My jsme se rozhodli čelit této výzvě jako jednotlivci. S odhodláním a humorem sobě vlastním jsme se vrhli do boje s nástrahami trati. A že jich nebylo málo! Kromě strmých stoupání a zrádných klesání nás na vrcholu Lysé hory přivítal vítr o rychlosti až 86 km/h, který se nás snažil sfouknout zpět do údolí. Cesta byla suchá, místy mokrá, viditelnost byla celkem dobrá (start na suchém asfaltu se postupně přes bláto měnil na ledovku až na ztvrdlý sníh, to vše se kolo od kola dramaticky měnilo k horšímu, bláta přibývalo a z pevného sněhu byla uklouzaná břečka, která si vyžádala i nehezké pády). Naše příprava byla pečlivá – tréninky, strategie, výběr správného oblečení a občerstvení (ano, i tatranky mají své místo v profesionálním sportu). Ale jak se říká, člověk míní, Lysá mění.
Po startovním výstřelu jsme se s Michalem vrhli do prvního kola s elánem sobotního rána. První výstup na vrchol proběhl hladce, dokonce jsme si dovolili i pár vtípků o tom, jak to „půjde samo a jestli nedáme hned pauzu na oběd v hotelu Sepetná, když jsme běželi okolo“. Ale jak slunce stoupalo výš, začaly se objevovat první náznaky únavy.
Nenechali jsme se odradit. S každým dalším kolem si dokazovali, že máme na to překonat sami sebe. A když už nohy začínaly protestovat a mysl toužila po teplém čaji, přišla na řadu podpora. Radimův taťka, který se ujal role supportu, byl vždy připraven podat pomocnou ruku (a svačinu). V depu připravoval občerstvení a staral se o naše vybavení. Bez jejich podpory bychom to rozhodně nezvládli. Na trati nás povzbuzoval trenér Martin Prusek s manželkou a kamarády, jejichž hlasité fandění dodávalo potřebnou energii. A samozřejmě nesmíme zapomenout na velmi početnou skupinu s členy MK Seitl Ostrava, kteří přišli podpořit své kolegy a vytvořili atmosféru, která by rozhýbala i lenochoda. Vaše podpora pro nás byla nesmírně důležitá a dodávala nám sílu pokračovat dál.
Někde kolem třetího kola jsme si uvědomili, že naše představa o nekonečné energii byla poněkud optimistická. Michal začal mluvit o halucinacích ve formě tančících medvědů, zatímco já jsem přemýšlel, zda by nebylo lepší se věnovat šachům.
Když se setmělo, teploty klesly a my jsme se museli vypořádat s chladem, pocitově s minimálně hurikánem, nekonečnou tmou a „lehkou“ únavou. Každý další výstup na vrchol byl boj s vlastní vůlí (životem). Ale s každým dalším sestupem jsme si uvědomovali, že se blížíme k cíli (čokoládě a klobásce).
Speciální poděkování patří rovněž přítelkyni, která nespala, sledovala celou noc naše výkony a posílala podporující zprávy, které nám dodávaly morální vzpruhu. Také obrovský dík patří kamarádům za nedělní servis s jídlem, protože regenerace začíná právě u dobrého talíře po závodě.
Dokončili jsme závod s celkovým počtem kol (Radim 9, Michal 7). Byl to pro nás oba obrovský úspěch a zážitek, na který nikdy nezapomeneme.
A jak dopadli ti nejlepší? Vítězem letošního ročníku se stal Jan Procházka, který nedal nikomu šanci a suverénně zvítězil. V ženské kategorii zazářila Katka Klepáčová, která si připsala vítězný hattrick.
IMOS LH24 opět ukázal, že je závodem pro skutečné srdcaře (čti blázny), kteří jsou ochotni překonávat sami sebe a čelit nástrahám přírody i vlastního těla. A my už teď víme, že se na start příští rok určitě nepostavíme.
Závěrem slova trenéra Martina: „pak se s dovolením vrátíme k atletice a budeme dělat věci co Tě nezlikvidují.“
Radim