Velikonoční házení Ostrava

 

Ve středu na našem stadionu proběhla akce s názvem Velikonoční házení Ostrava. Soutěžilo se v hodu oštěpem, diskem a kladivem. Největším favoritem v hodu oštěpem měl být slovenský reprezentant, který chtěl využit své formy a hodit limit na mistrovství světa do Londýna. Jenže ve středu foukal doslova uragán. Při rozcvičování házel v silném protivětru za hranici  70-ti metrů. Trenér však slovenského reprezentanta do závodu nepustil, protože v tomhle počasí by bylo nemožné předvést solidní výkon. Celé velikonoční házení ovlivňoval silný vítr. Takže i disk a kladivo někdy létali dost mimo vyseč a lidé na ploše museli dávat velký pozor, aby je nářadí netrefilo. Závod se konal na zatím nedodělaném stadionu. Veškeré práce okolo vrhačského centra mají být hotové v nejbližší době.

 

Bratislavský maraton pohledem Martina

Opět po roce nastal čas vyrazit do Bratislavy na místní maraton. Proč zrovna tam? Loni tam bylo mé poprvé na klasickém silničním maratonu, takže částečně z nostalgie. Těch důvodů bylo samozřejmě víc: dobrá dopravní dostupnost, skvělá organizace, přiměřená trať, dobře zásobené občerstvovačky… Při pohledu na startovní listinu je zřejmé, že nejsem sám, protože se běžci z Moravy a Čech jen hemžilo.

V sobotu při procházce Bratislavou mi došlo, jak jsou vzpomínky šálivé a nepřesné, a začal jsem si uvědomovat, že to není jen kolečko po centu s jedním výběhem na sídliště, ale že 42 km je 42 km a někde se budou muset nabrat. Ráno před závodem začala nervozita stoupat, stejně jako teplota. No co, když to nepůjde, tak to nepůjde a půjde to příště. Před závodem přišla jobovka – trať se oproti loňsku změnila. Rychle k mapě a do koridoru. Zadal jsem si vyšší předpokládaný čas, a byl ve druhé startovní skupině, což bylo fajn, alespoň nepřepálím začátek. Strategie byla tentokrát zvolena jinak – co nejdéle držet tempo trochu lepší než předpokládané finální.

První třetina šla v pohodě, trasa hezky ubíhala, všude spousta lidí, stále nějaký impulz, dokonce míjím občerstvovačky bez povšimnutí. Na 15 km si dávám banán, říkám si, pro jistotu. Poslední část kola je oproti loňsku jiná – kupodivu nevadil až tak přeběh přes most, ale to pobíhání parkem tam a zpátky mě teda nějak nechytlo. Ještě když na mě koukl chlápek s kamerou – na co myslíte? Co mu mám říct – aby už to bylo za náma, jaké to bude na 40 km, na práci, na oběd? Na nic… Hranici půlmaratónu jsem minul někde málo za hodinou a půl, zatím to vypadá celkem dobře a běží se fajn. Nasazuju sluchátka, pouštím hudbu, spousta lidí končí půlkou, psychická vzpruha se bude hodit. Na 24 km dávám  energy gel, a běžím dál, následuje delší pasáž po hlavní cestě a výběh na sídliště, takže trošičku mentální krizka, snažím se myslet na techniku, vnímat více věci kolem sebe a nezpomalovat. Na 31 km další banán a už počítám, kdy bude další. Vracíme se do centra a tempo začíná klesat, průměrné zdá se o sekundu na kilometru, v centru je sice více lidí, ale tělo už pomalu začíná bolet. Už se tak moc nepředbíhá, změny nejvíce kolem občerstvovaček, na 36 km další banán a objevuje se i kola a tak neváhám. O kilak a půl potkávám na kraji rodinku, plácám si se synátorem a od manželky slyším povzbudivé „Makej“, držíme se blízko sebe s nějakou dámou chvíli ona chvíli já. Blíží se most, ten mi nevadí, oproti klasickým silničářům můžu získat. Pak zase neoblíbený park, ale ten už se trochu ztrácí, zvažuju, zda jít do nějakého trháku, počítám, jak by to mohlo klapnout, poslední občerstvovačka je pod mostem, něco málo přes kilometr před cílem, jsem pevně rozhodnut ji minout, to už vydržím, a získám pár desítek sekund k dobru, nahoru to dám a pak je to už z mostu do cíle. Náhle mě z myšlenek vytrhne dívčí hlásek „kola“ nohy zastaví a ruka se vymrští ke kelímku. Žádný trhák se nekonal, někoho jsem ještě předběhl, ale skupinka včetně dámy, která mě posledních 10 km provázela, se vzdálila. Mi to ale vlastně vůbec nevadí, na posledních desítkách metrů se pokouším o sprint, míjím rodinku a spokojeně míjím cílový oblouk. A co dál? Za rok asi zase :-).

Martin Hořínek

Výsledky http://sportsofttiming.sk/sk/zavod/overview/2127

Přihláška na Mistrovství ČR v půlmaratonu v Pardubicích

Pokud chcete běžet v Pardubicích v rámci Mistrovství ČR mužů a žen v půlmaratonu, pište přihlášky na dvorsky.ladislav@seznam.cz. Na MČR se lze přihlásit pouze přes svůj domovský ATLETICKÝ KLUB.

Přihlášky

Podávají atletické oddíly na www.atletika.cz a to od středy 5. do úterý 11. dubna 2017, uzávěrka přihlášek je v úterý 11. dubna 2017 ve 24,00 hodin.

Přihlásit lze pouze závodníky a závodnice, kteří v období od 1. ledna 2016 do dne uzávěrky přihlášky splnili účastnický limit stanovený pro kategorii mužů v půlmaratonu na 1:25:00, resp. v běhu na 10 km na 37:00, a pro kategorii žen v půlmaratonu na 1:45:00, resp. v běhu na 10 km na 47:00.

Letošní novinka

VŠICHNI BĚŽCI, KTEŘÍ SE PŘIHLÁSÍ NA MČR , BUDOU BEZ DALŠÍ REGISTRACE ZAŘAZENI DO VÝSLEDKŮ A VYHLÁŠENÍ PARDUBICKÉHO PULMARATONU.

http://www.pardubickyvinarskypulmaraton.cz/

CarambaRUN! Březová

Na začátku dubna již jaro přebírá nadvládu nad zimou, ale že teploty atakují a překračují dvacítku na teploměru je poněkud neobvyklé. Nám běžcům to vůbec nevadí. Můžeme tak shodit přebytečné oblečení a vyběhnout jen „nalehko“. V Březové u Vítkova takhle do závodu vyrazilo celkem 88 závodníků. Pořádající Caramba! Team v čele s místním Romanem Janečkem odvedl opět skvělou práci. Značení trati, před i po závodní servis, vše zvládnuto na jedničku. A desetikilometrová krosová trať byla opravdu krásná. Střídaly se rychlé pasáže po rovince či z mírné0ho kopce, přeskoky kaluží, lehké stoupání. V polovině závodníky prověřil více jak kilometr dlouhý kopec a v podstatě téměř celý závěr byl do mírného kopce, letos ještě okořeněného čerstvým protivětrem. Pro jasné vítězství si v čase 37:05 doběhl Martin Ocásek (rehabilitace Hanka Krnov). O druhém místu se rozhodovalo až v závěru. Nejlépe si síly rozložili naši dva členové, kteří si v závěru nedali nic zadarmo. Nakonec byl úspěšnější Ondřej Dominik (38:54 a 1. místo v kategorii), který za svými zády udržel Marka Škapu (38:59 a 2. místo v kategorii). Nejrychlejší ženou byla Lucie Gruchalová(SK Šafrata Bohumín) 46:14 min. Druhou příčku vybojovala Lenka Štěpánová (Babylonbike) 47:06 a třetí skončila Hanka Přádková (Montura Czech Team) 49:11 min. Z našeho klubu se závodu ještě zúčastnili Tomáš Lipina 46:42, Petr Brož 47:02, Jana Dominiková 52:33 aMartina Metzová 58:57.

Letos jedno kolo … a příště až tři?

O kousek delší trať, jakožto o pár kilometrů bližší lokalita rozhodly dát před Březovou přednost novému závodu, jehož druhý ročník se uskutečnil v Pusté Polomi – a jak název napovídal – zejména v údolí říčky Setiny. Stejně volilo dalších dvaadvacet běžců včetně pár účastníků sobotního Běhu J.A. Komenského (část jeho trasy vedla jen „o kopec“ vedle), kde jsem se docela mordoval. Vedro i protivítr jsme si ostatně „užili“ i v neděli. Běh údolím říčky Setiny začínal svižným klesáním, pokračoval po pohodové rovince, pak následovalo lehounké stoupání a táhlý kopec, kde jsem nejen já šetřil síly chůzí. Potom rychlovka polem, sešup ze svahu lesem a zpátky nahoru na hřiště v Pusté Polomi. Tam jsem po dvanácti a něco kilometrech (organizátoři avizovali 12.8 km) byl za 1.07.05, což stačilo na třetí místo v kategorii. MKS zde reprezentoval také Václav Procházka, který s časem 1.13.07 zvítězil ve své kategorii. Celkovým vítězem se stal Pavel Rýdl za 50.53, nejrychlejší ženou pak byla Nikola – z trojčat Peterkových z Jablunkova – za 56.39. Pořadatelé nás obdarovali apartními slamáky, nakrmili gulášovkou a došlo také na štamprle. Jelikož se mi okruh líbil, stočila se řeč na možnost absolvovat ho v příštím roce – při prodloužení na 14 km s otočkami u lihovaru – třikrát. Pořadatelé proto začali spřádat plány na maratonský závod! Co myslíte, mohlo by to v Pusté Polomi stát za to?

Radek Luksza

Petra 2. na půlmaratonu v Polsku

Petra Pastorová doběhla na 2. místě v půlmaratonu konaném v polském městě Żywiec. Petra trať zvládla za 1:23:30 hod. Vyhrála Maďarka Zita KÁCSER v čase 1:22:25 hod. Petra se  s Maďarkou držela v čele do 17. km, kde si její soupeřka vytvořila v kopci menší náskok a až do cíle ho pomalu navyšovala. Na start se postavilo celkem 1 737 startujících. Běželo se kolem jezera, přesto nešlo o žádný rovinatý závod, ale o náročnou trasu nahoru-dolů. Celkovým vítězem se stal Keňan, který běhá za Benedek team, Joel MWANGI za 1:06:01 hod. Překonal tak traťový rekord o 17 sekund.

Otta

Zájezd na Radenský maraton ve Slovinsku

Dostala se k nám zajímavá nabídka na zájezd na Radenský maraton a půlmaraton „TRI SRCA“ ve Slovinsku. Závod se koná v sobotu 20. 5. 2017. Více informací a také kontakty najdete v přiloženém letáčku a nebo pod tímto odkazem:http://www.relaxslovinsko.cz/dovolena-zajezdy-termalni-lazne/maraton-vikend-lazne-radenci-hotelovy-komplex-radin-4/

Oficiální stránky závodu: https://www.maraton-radenci.si/

Všechny informace přehledně v tomto dokumentu: radensky-maraton-a-pulmaraton

Petra v Polsku obhájila vítezství v krosu

Petra Pastorová obhájila v polském městě Wodzisław Śląski loňské vítězství v krosu na 10 km. V hlavním závodě startovali také další Češi a byli úspěšní. Petra zvítězila časem 44:43 min. Celkově doběhla na 11. místě. Běžely se dvě kola a na start se postavilo celkem 163 závodníků a z toho 4 naši. Roman Baláž doběhl v kategorii na druhém místě v čase 45:35 a Adéla Esentierová doběhla mezi ženami na třetím místě a v kategorií byla druhá v čase 48:19 min. Dalším Čechem byl Miloslav Szarowski z Orlové, jehož čas v cíli byl 57:49 min. Trať byla poměrně náročná. Běželo se nahoru dolů, což dalo závodníkům pořádně zabrat.

Jarní Rundál

V pondělí 20. března začalo dlouho očekávané jaro. Běžci z Ostravy a okolí dostali v sobotu možnost ho přivítat novým závodem, který ho má přímo v názvu. Jarní Rundál vznikl v hlavách několika bývalých mladých vytrvalců okolo Jana Šrajera. Jejich ambice byly vysoké. Svědčila o tom celkem mohutná propagace i to, že závod byl hned při premiéře zařazen do Moravskoslezského běžeckého poháru.

Pětikilometrový okruh vedl od Vodního světa v Zábřehu asfaltovými chodníky i terénními úseky Bělského lesa. Specialitou bylo, že ženy a muži startovali samostatně. Nejprve za slunečného, ale dost chladného počasí vyběhlo 109 žen. Zpočátku se na čele drželi mladé členky SSK Vítkovice, ale nakonec zvítězila zkušenost v podobě Petry Pastorové.Ta se již aklimatizovala po návratů ze soustředění a časem 19:00 o patnáct sekund zdolala Sylvií Štiglerovou. Z dalších naších členů doběhla v A na 8.místě Magda Drastichová (23:29) a na 11. místě Jana Dominiková za 24:22. V ženách B skončila osmá Martina Metzová časem 26:19.

Hodinu po ženách se na trat vydalo 120 mužů. Zde na prvních pěti místech doběhli členové SSK Vítkovice. Nejrychlejší z nich byl Matouš Vrzala (17:15) před Jakubem Lukášem a Radkem Karnůfkem. Jediným naším zástupcem v A byl Martin Hořínek na 12. místě (19:53).

Druhé prvenství pro náš klub vybojoval Ondra Dominik (18:03), který potvrdil, že se na přechod do vyšší věkové kategorie dobře připravil. V závěrečných metrech zdolal i Aleše Veličku a oplatil mu týden starou porážku z Kravař. Za nimi se seřadili Marek Škapa (18:20), čtvrtý Dan Šindelek(18:35), šestý Petr Škrabánek (19:08) a na 13. místě Tomáš Lipina (21:31).

První ročník se určitě vydařil. Všichni startující dostali účastnickou medaili, v cíli je čekala mimo jiné hromada koblih a na vítěze věčné i finanční odměny. Nějaké nedostatky se určitě našli. Například dlouhé čekání na vyhlášení výsledků a zejména absence vyšších věkových kategorií. Tato skutečnost bohužel řadu veteránů od účastí odradila. Nová tradice ale byla založena a podle závěrečného slova organizátorů se i za rok můžeme těšit, že jaro přivítáme v Bělském lese.

Marek Škapa

Tréninkový kemp

S Petrou jsme využili pozvání na běžecký kemp a 28. února 2017 jsme vyrazili do Arabských emirátu, kde jsme strávili celkem 17 dní. Po 6,5 hodinovém letu jsme dorazili do Dubaje, kde jsme si museli zvykat na tříhodinový časový posun. Na letišti jsme si vypůjčili auto a vyrazili na asi 90km vzdálený poloostrov Al Marjam Island. Bydleli jsme 50m od moře a místo pobytu jsme již dobře znali z naší předešlé návštěvy před 5-ti měsíci. Na fotkách můžete vidět, jak měla Petra mmožnost trénovat na poušti a to přímo mezi velbloudy. Také při cestování jsme museli dávat pozor, protože se stávalo, že nám přes cestu přecházeli velbloudi, osli nebo kozy. Před domem Petra běhala po pláži a na druhé straně byla 3,5 km dlouhá tartanová rovinka široká 4 metry. Zde se běhalo hlavně večer. Ráno běhala úseky a k večeru jsme měli delší běh, kdy jsem ji doprovázel autem a vždy po dvou km jsem ji podával pití. Předposlední den kempu už toho měla Petra dost a po 3km běhu to zabalila, neboť už nebyla schopna dalšího pohybu. Podle jejích slov ještě nikdy v životě nenaběhala takový objem kilometrů za týden jako tady. Také jsme vyrazili na dva závody a to do Dubaje a týden nato do Hatty vzdaléne asi 150 km od ubytování. Naštěstí počasí ještě v tuto dobu nebylo tak hrozné a teploty se pohybovaly okolo 25 stupňů.

Otta