V sobotu se běžel v polském Rybniku noční půlmaraton. Start byl ve 22.00 hod. u koupaliště. Celkem se ho zúčastnilo 857 startujících. Na startu nechyběla ani naše Petra Pastorová. Běžely se 3 okruhy a hned po startu se šlo do kopce. V jednom kole na závodníky čekaly tři kopce, takže náročná trať. Petra mezi ženami doběhla na celkově 5. místě a v kategorii vyhrála. Vyhodnocení bylo půl druhé ráno a hned po něm jsme jeli domu. Naštěstí je Rybnik pouze 60km od Ostravy.
V neděli jsme se ve 14.30 vydali opět směr Polsko, kde jsme jeli na závod na 10 km a to na 15. ročník Ogólnopolskiego Biegu Ulicznego. Petra doběhla na 4. místě v čase 38:53 min. Svojí kategorii vyhrála s přehledem. Do cíle doběhlo 369 závodiníků.
Novinky
43. ROČNÍK KYSUCKÉHO MARATONU
O tomto víkendu se konalo ve více či méně vzdáleném okolí množství běžeckých akcí a jednou z těchto akcí byl tradiční, již 43. ročník Kysuckého maratonu. Součástí této významné akce, mimochodem druhého nejstaršího maratonu na Slovensku (první ročník se konal již v roce 1953), byl také půlmaraton (15. ročník), minimaraton, maratonská štafeta a společenský program přímo v místě startu, v centru Čadce. Zde krátký pohled dvou běžeckých nadšenců – amatérů, maratonce i půlmaratonce.
Trať maratonu vedla od Domu Kultúry v Čadci údolím řeky Kysuce přes obce Raková, Staškov, Podvysoká, město Turzovka, Vysoká nad Kysucou a zpátky po stejné trase; převýšení k otočce na trati činilo 115 m. Trasa půlmaratonu byla stejná, jen otočka byla už v obci Podvysoká, s převýšením 40 m. Na start se v 10 hodin dopoledne postavilo podle výsledkové listiny společně 65 maratonců (4 ženy) a 96 půlmaratonců (z toho 20 žen). Závod startoval tradičně výstřelem z historického děla J za mohutné divácké podpory. Úvodní kilometry vedly po rovině a poté se trať zvolna zvedala, zejména v maratonské části, mezi 10 – 20 kilometrem. Obtížnost trati spíše než v jejím profilu spočívala v tom, že se běželo za plného provozu na poměrně frekventovaných komunikacích. Při přebězích ze strany na stranu v zatáčkách došlo místy i na kličkování mezi auty, naštěstí bez kolizí. Komplikací pro mnohé běžce byla také teplota, která se blížila třicítce, a pálící slunce, pod kterým měkl asfalt a před kterým se nebylo po většinu trati kam ukrýt. Tradičně se kolem trati kromě oficiálních občerstvovaček nacházely sem tam i ty neoficiální, které „provozovali“ místní a kde jsme viděli na stolečku i decky piva :-). V Rakové místní hasiči kropili ze stříkačky probíhající závodníky a na jiném místě trati sestrojili improvizovanou sprchu i místní, což autoři článku v průběhu závodu dosti ocenili :-).
V náročných povětrnostních podmínkách mezi muži zvítězil, stejně jako v předchozím ročníku, Ukrajinec Viktor Starodubtsev (JM Demolex Bardejov) za 2:37:38 a mezi ženami Ivana Butoracová(MTC Vyšná Šebastová) za 3:22:57. Půlmaraton ovládl Tomáš Michalec (AŠK Fenix Bratislava) za 1:20:00 a mezi ženami zvítězila Radka Prívarová (Čadca) za 1:39:27.
MK Seitl Ostrava měl v závodě jediného závodníka a ten si vedl skvěle. Dan Šindelek zvítězil ve své kategorii M50-59 v čase 3:06:36 (9. celkově). Hned za ním doběhl jeho bratr Vladan.
Ze „zpřátelených“ běžců maraton dále zvládli Pavel Horkel (jeden z autorů článku, M50-59) v osobáku 4:10:46 a Jaroslav Vernarský za 4:22:53. Druhý autor článku (M30-39) se „protrápil“ do cíle půlmaratonu za 1:43:12. Po doběhu na všechny závodníky čekal gulášek a pivko.
Oficiální výsledky lze nalézt zde:
https://www.kysuckymaraton.sk/vysledky
Fotogalerie by měla být dostupná časem zde:
https://www.kysuckymaraton.sk/fotogaleria
Mirek Turjap a Pavel Horkel
T-Mobile Olympijský běh v Porubě
Ve středu 21. července byl na baseballovém hřišti Arrows v Ostravě – Porubě odstartován zlatý T-Mobile Olympijský běh. Závod jako takový má dlouholetou tradici a mohl se pyšnit oblíbeností místních běžců, milovníků sportu, ať už rekreačního či výkonostního. Poslední ročníky se však této celorepublikové běžecké akce chopil T-Mobile a celá idea tak dostala komerčnější podobu. Zda je to ku prospěchu věci, ať posoudí každý sám. Za nemalé startovné sice obdrží prvních 200 přihlášených funkční tričko, ale nezaručí vám, že dostanete vámi vybranou velikost. Nemožnost se přeregistrovat za jiného běžce, jenž se nemohl zúčastnit, také nelze brát jako bonus. V rámci oficiálního závodu se vyhlašují jen první tři muži a ženy bez rozdílu věku, což je zřejmě jakési měřítko te pravé komerce…vy nám tučné startovné, my vám, co uznáme za vhodné. Ještě že některé jistoty zůstávají. Místní organizátor TJ Liga stovkařů Ostrava je zárukou toho, že si na výhlášení přijdou také závodníci ve věkových kategoriích, že po závodě proběhne tombola a organizace a zázemí bude pečlivě připraveno. A abychom nebyli jen kritičtí, tak velké plus bylo, že se závodu zúčastnil také předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. Po doběhnutí závodu na 10km pak sám předával ceny prvním třem mužům a ženám. A kdo že vlastně byli ti vítezové? V hlavním závodě si s přehledem pohlídal první místo Marek Causidis 37:11 min. Druhý doběhl Aleš Miko 37:21 a třetí skončil nášMarek Škapa 37:42, jemuž se zde tradičné daří a pro kterého panovaly ideální klimatické podmínky. Ženy ovládla, jak jinak, naše Petra Pastorová 40:59 min. Druhé a třetí místo zbylo pro Adélu Esentiérovou 41:41 a Hanu Legerskou 45:31 min. Naše další zastoupení v hlavním závodě: Ondřej Dominik 37:55 a 2. místo v kategorii, Dan Šindelek 39:51 a 1. místo v kategorii, Iva Pachtová 49:41 a 1. místo v kategorii, Jana Dominiková 51:50 a 2. místo v kategorii, Radek Luksza 52:41, Radka Miturová 53:49 a 2. místo v kategorii a Václav Procházka 1:02:04 a 1. místo v kategorii.
Závod na 5 km ovládli Roman Janeček 19:17 a Andrea Krstevová 23:15 min.
Ondřej Dominik
V sobotu se ve Vítkovicích běželo pro dobrou věc
Letošní Běh Vítkovicemi se nesl ve znamení pomoci malému bojovníkovi Matymu Tazbirkovi. O nádherné částce, která se vybrala, se zmiňovala rodina Matyho v poděkování, které najdete níže na stránkách. My se přidáváme k poděkování všem, kteří přispěli ať už formou startovného nebo následné spontánní sbírky.
Trať se oproti loňsku pozměnila. Již se neobíhal kužel na náměstí, ale kroužili se 4 kola pouze v parku a na náměstí byl start a cíl. To mělo za následek, že se trasa zkrátila na cca 3300 metrů. Pro vítězství si zkušeně doběhl v čase 11:31 Matouš Vrzala (SSK Vítkovice). Následován byl naší dvojicí Petr Muras 11:39 a Ondřej Dominik 11:45 min. V ženách zvítězila Adéla Esentierová (Baláž Extreme Team Ostrava) 12:38 min. A také vítězku následovaly dvě naše závodnice Petra Pastorová 12:52 a Jana Dominiková 15:49 min. Za náš oddíl se ještě zúčastnili: Michal Buba 12:23, Petr Škrabánek 13:15, Lukáš Malík 13:33,Václav Procházka 17:26 a Jiří Brož 20:54 min.
Poděkování rodiny Matyho Tazbirka
Veliké poděkování posíláme v prvé řadě panu Ottovi Seitlovi a jeho MARATONSKÉMU KLUBU SEITL OSTRAVA za skvělý zážitek, spojený s jeho velkým srdcem a vůli pomáhat. MK Seitl nám dle slibu věnoval celý výtěžek ze startovného, což činilo nádherných 6.300,- Kč!!! Dále se na akci formou sbírky vybralo na Matyho vozíček 4.275,- Kč a to už nás dostalo doslova do kolen. Jak jsem již psal dříve, není lepší místo na světě než ta naše krásná malá zemička v srdci Evropy, ale neznamenala by nic bez lidí, co mají srdce na pravém místě. Jsme rádi, že zde můžeme být s Vámi!!!
Běh w Pogoni za Zubrem Vyhrál Robert Míč, Petra doběhla v ženách druhá
V polském městě Niepolomice se na start závodu na 15 km postavili také dva Češi a oba dosáhli velmi dobrého výsledku. Robert Míč se stal celkovým vítězem v čase 51:18 a až za ním doběhl polský závodník Pawel Kosek 52:32 min. V ženách zvítězila polská běžkyněPaulina Golec 57:07 a naše Petra Pastorová vybojovala druhou příčku v čase 58:25 min.
Nipolomice jsou asi 30 km za Krakovem. Trasa vedla z poloviny po asfaltu a druhá půlka se běžela lesem. Oba čeští závodníci byli překvapení, když se na 8. kilometru objevil dost prudký kopec. Celkem doběhlo do cíle hlavního závodu 458 závodníků. Běžel se také závod na 8 km, kde startovalo 506 sportovců.
Otta
Naši o víkendu na závodech v Polsku a na Slovensku
Půlmaratonu v Rybniku běžel Tomáš Mrajca 1:34:11 a Lenka Hehejíková 2:20:57 hod. Petra Pastorová doběhla tak jako loni na druhém místě v Grizcislawi Welkopoském. Její čas na půlmaratonské trati byl 1:23:33 hod. Letos prohrála o 3 sekundy se stejnou závodnicí jako loni. Senica maraton bežel Pavel Sedlák 3:02:57 a první v kategorii a Petr Škrabánek3:12:06 a třetí v kategorii.
„Běh Vítkovicemi“ pro Matyho již tuto sobotu!!!
Již tuto sobotu 17. června se koná v Ostravě – Vítkovicích (náměstí Jiřího z Poděbrad) závod„Běh Vítkovicemi“ pro Matyho. Začátek je již v 9:00 hodin. Startovné činí 100 Kč a celá částka bude věnována Matyáši Tazbirkovi. A navic je závod premiérově zařazený do Moravskoslezského běžeckého poháru a polsko – českého běžeckého poháru RYBOST. Více informací najdete v propozicích na naší termínovce. Jen připomínáme, že do závodu se můžete přihlásit předem a to na e-mail: ottoseitl@seznam.cz. Každý přihlášený závodník dostane poukázku na nápoj + jídlo.
Po závodě a vyhlášení proběhne menší tombola 🙂
Jeden pestrý závod pod Sněžníkem
Mohl to být krásný závod….kdyby bylo azuro, příjemných 18 – 22 stupňů v lesním stínu, osvěžující vánek, hřející sluníčko a hlavně suchá cesta. Místo toho to byl jen dost hezký závod. A pestrý. Jak co do počasí – déšť, mrholení, zataženo, dokonce i vykukující sluníčko, tak do terénu – sjezdovka, kamení, šotolina, lesní cestičky, dokonce i pár set metrů asfaltu. To všechno byl KTRC Kralický půlmaraton 2017.
Po messengerové komunikaci rozhodl manažer týmu Tomáš Lipina, že v sobotu poběžíme s Petrem Murasem závod dvojic, což bylo rozhodnutí, které se ukázalo jako pragmatické a prozíravé. Takový pokyn je také závazkem a tak i když se ráno v Šumperku venku čerti ženili, nezbylo než odjet. Jen na vysvětlenou – nevadí mi zima, ani horko, ani slunce, ale běhání v dešti mě fakt nebaví. Rodinka se rozhodla počkat v Šumperku v suchu a tak jsem sbalil věci a vyjel. V Hanušovicích jsem ale špatně odbočil – ranní mrknutí do mapy: na Jeseník ne, odbočit doleva, nebylo úplně přesné, protože odboček doleva bylo víc a tak jsem „domachroval“ a zbytek dojel podle navigace, akorát za pět dvanáct, resp. půl jedenácté, kdy se zavírala registrace. Potkali jsme se s kluky, převlékli, trochu rozklusali a šli pomalu na start. Strategie byla jasná – Petr bude útočit z předních pozic a já mu budu krýt záda :-). Mezitím přestalo pršet a tak se zdálo, že to nakonec všechno hezky půjde.
Už start je v kopečku, průsekem pod sjezdovku a pak po ní nahoru. To byla obzvláště výživná část. První 2 km za více než 20 minut :-). Běh vystřídala chůze a chůzi pak pomalá chůze. V závěru jsou nachystáni fandové a fotografové a tak všichni kolem mě zabírají. Ne tak já, protože nohy a hlava si o tom myslí své. Nejhorší to ale bylo po zlomu na konci sjezdovky, přechod z chůze znovu do běhu, než se nohy opět zaktivují. Kousek po šotolině dolů k občerstvovačce, pak napít, dotáhnout botu a vzhůru zase do terénu. Nahoru pěšinkami mi to celkem jde a tak jsem pár lidí (mimo nějaké pány i všechny dámy) předběhl. Ocitáme se na nějakém vršku – nenastudoval jsem si trasu, tak vůbec nevím, kde jsme, a co nás čeká. Začíná drobně mrholit a noříme se do mlhy. Trasa vede nahoru a dolů po stezkách plných kamení a kořenů. Vzhledem k nočnímu lijáku je terén výživný – bahýnko, voda, bahno. Snaha o hledání nejsušší cesty bere záhy na své a běžím tam, kde tuším cestičku voda nevoda. Začíná pršet a přestává mě to bavit, cesta je navíc samý kámen a kořeny a vzhledem k občas pobolívajícímu kotníku mám trochu obavy, aby vydržel. S nějakým borcem v černém se předbíháme a tak doháníme skupinku před námi. Déšť ustává a na chvilku dokonce vysvitlo nesměle sluníčko. Cestička se láme a máme před sebou kopec, ve kterém se dostávám do čela skupinky, kterou „dovedu“ k občerstvovačce, kde mi utečou. To jsme zhruba v polovině a cesta se zase láme. Následuje seběh, nejdřív prudký po kamení a pak po cestě. Po pár kilometrech se sklon umírňuje, ale míříme stále dolů. Na nějakém 16 – 17 km je poslední občerstvovačka a my se opět vydáváme do kopce, ale tentokrát pozvolna po široké cestě, která se táhne a klikatí, aby se pak zlomila a mířila zase pozvolna dolů. Po cestě nahoru předbíhám pár lidí z již roztahané skupinky a cestou dolů se jen snažím udržet si pozici a poté, co za sebou slyším dusot nohou, zabírám. To už hodinky hlásí 20 km za námi a slyším v dáli nějaký hluk. Z lesa vybíhám někde na sjezdovce a snažím se utrefit směr dolů do cíle. No úplně se nepovedlo – „Ne tady ne, po druhé straně, vem to přes kytky.“ Podle vydusaných pruhů v kytkách jsem asi nebyl jediný :-). Na sjezdovce jsou nějací lidé, kteří povzbuzují známé, což je podle ohlasu i ten za mnou, a tak čekám jeho závěrečný finiš, ale ten se nějak nedostavil. Ještě jednou zabírám, ale pod 2 hodiny to nebude.
V cíli se potkáváme s Petrem, trochu splknem, pak si jdu převléct tričko. Vzhledem k nejasnému počasí jsem se nakonec před startem rozhodl vzít na sebe lehké tričko bez rukávů, tentokrát pro případ deště, čím méně mokrých studených věcí tím lépe, dokonce jsme si nebral ani přehrávač. Ten mi, přiznám se, trochu chyběl, hlavně na táhlých úsecích v druhé polovině. To jsem si pro nakopnutí musel dokonce sám zazpívat, naštěstí nikdo nebyl v doslechu. To by totiž utekli a to přece jen nebylo v mém zájmu, leda by utíkali na opačnou stranu zpátky :-). Po cestě na těstovinový salát se potkávám i s Tomášem a zhodnotíme trať. Mrknu na vytištěné výsledky – 30. místo beru, na ty přede mnou jsem fakt neměl, jen mě mrzí těch 45 vteřin, které byly přes 2 hodiny. Pojím a chystám se za rodinkou do Šumperku. Jen tak pro sichr se jdu podívat, zda už nejsou i výsledky dvojic, když jsme se tedy účastnili i tohoto klání. Moc to nevidím, na výsledkové listině byly přede mnou dvojičky ze stejných klubů. Jenž ouha – závod dvojic, muži, 1. MK Seitl Ostrava, Petr Muras, Martin Hořínek. No co dodat, pocit to byl fajn, strategie vyšla, Peťa to hezky pral a Tomáš to krásně zmanažoval, takže díky chlapi. A samotný závod? Jedinou objektivní slabinou je jeho nevyváženost – první polovina je hodně náročná na pozornost, technická a celkem těžká, zvláště v tom rozbahněném terénu, druhá polovina je oproti tomu skoro fádní. Na druhou stranu, možná by se to dalo využít a na lepším povrchu v druhé půlce nasadit ostřejší tempo. Tak možná příště.









