Dne 2. července 2018 proběhlo ve Slovinsku, v městě Železniki Mistrovství světa masters v horském běhu. Závodilo se na trati dlouhé 10,8 km, a převýšením 1184 metrů. Cíl závodu byl v nadmořské výšce 1660 metrů. V kategorii mužů nad 45 let se v konkurenci 59 běžců neztratil i běžec z oddílu MK Seitl Ostrava Jiří Žák, který doběhl na desátém místě, v čase 1 hodina 13 minut 6 sekund. K tomu Jirka dodává: ,, Prvních dva a půl kilometru bylo po asfaltu a vybíhalo se z centra města. Tato pasáž mi moc nevyhovovala a do terénu jsem nabíhal okolo dvacátého místa. Poté až do cíle to byl pravý horský terén s místy velmi prudkých stoupání. To mi už mnohem více vyhovovalo a postupně jsem předbíhal své soupeře. Byl jsem nakonec rád, že 150metrů před cílem jsem předběhl jednoho z italských běžců a doběhl jsem v první desítce. Za slunečného počasí jsem dnes na víc neměl, a nepodařilo se mi přiblížit k pátému místu z roku 2016 z italské Susy, a šestému místu z rakouského Telfesu v roce 2014.“ Mistrem světa se stal Ital De Colo Daniele před týmovým kolegou Antoniny Giuseppe, na třetím místě doběhl domácí Slovinec Alič Simon. K tomu Jirka říká: ,, Italové jsou absolutní špička, na letošním šampionátu ještě skončili na čtvrtém a pátém a jedenáctém místě. Před dvěma lety byli na světě přede mnou tři Italové, před čtyřmi roky všech pět Italů.“
Odkaz na internetové stránky závodu: http://www.atletsko-drustvo-zelezniki.si/AK/stran/tek-na-ratitovec
Když jsem vloni odtrpěl maraton v Jistebníku v sotva zaběhnutých Hoka One One Challenger ATR II, šastnul jsem s nimi pod stupně vítězů, prohlásil, že s nimi nic delšího nedám (mám v nich pozdější osobák na desítku!) a začal střídat čtyři modely Altra. Jenže se pak naskytla koupě jiných Hoka One One – Huaka – za fakt super cenu …. a ty se mi ukázaly také jako superrychlé. Rozhodl jsem se tedy risknout v nich Záhorácký maraton ve slovenské Senici.
V první půlce jsem se přidal k Zlatici Semanové a Peteru Bačíkovi (zdravili všechny v MKS), kteří mi pomáhali hlídat tempo, přičemž jsme probírali známé od Otty, přes Jardu až po Sandokana. Moje desítka za asi 54 minut, půlmaraton v Šaštíně 1:57, pětadvactíka pod 2:20, třicítku nevím a na devětatřicátém kilometru u nádraží v Senici za 3:40. Předběhl jsem i jednoho se závodníků, jenž neměl stejné podmínky jako my ostatní = podporoval ho cyklista.
Třiačtyřicátý maraton se mi vydařil, tajně jsem totiž chtěl v lehkých rychlých botách Huaka jít pod čtyři hodiny. Konečně se to povedlo, bez následků požití litovelské desítky a jiných trablů. Osobák jsem tušil, avšak 3:55:10 ani náhodou! Úspěch v Záhorí korunovali Iva (3:30:01 a absolutně první žena) a Petr (3:00:21, druhý v kategorii a celkově šestý). Maraton v Senici se vykázal perfektní organizací, připravením občerstvovaček i zajištěnou trasou závodu!
Naše zastoupení bylo docela početné a úspěšné. Honza Fousek v prvním závodě po zdravotní pauze skončil třetí v kat. do 34 let za 16:30. Marek Škapa byl rovněž třetí v kat. 45-54 let (17:15) následován Danem Šindelkem (17:38). U Dana je třeba se pozastavit. Na start totiž nastoupil pouhých 24 hodin po Mad-race. Pro neznalé jedná se o náročný překážkový závod na Vaňkově kopci u Ostravy. Dan startoval v podobném závodě poprvé v životě, navíc bez jakékoliv speciální přípravy a ani moc nevěděl, do čeho jde. Přes tento handicap obsadil vynikající desáté místo v absolutním pořadí v konkurenci několika stovek účastníků. Klobouk dolů!
Z něžného pohlaví v sobotu dorazily jen tři odvážlivé a tak měly všechny již předem jisté místo na stupních vítězů. Nejrychleji do cíle doběhla jediná zástupkyně kategorie do 34 let 
Do Polské Ostroleky na pulmaraton jsme vyjeli o den dřív a po cestě se stavili do městečka Klembow se nacházi asi 50 km za Waršavou kde se běžela v sobotu desítka. V této části Polska jsou převážně zemědělské usedlosti a statky, pole střídají borovicové lesy. Takže trať desítky byla opravdu pěkná a náročná zároveň, v rovině přesto často v písku, šotolině nebo klikatými stezky lesem. Mě se běželo dost těžce, to jsem zjistila hned po druhém kilometru, někdy jsou prostě nohy tuhé a nechce se jim zvedat 🙂 ….sic to mohlo být po páteční tréninkovém závodu na Ostré Hůrce, brzkou a dlouhou cestou nebo změnou počasí – projeli jsme bouřkovými mraky a pro krupobití dokonce skoro stáli…ale Bělorusku jsem prostě pustila už na 3. kilometru před sebe a nechtělo se mi s ní soupeřit…. V cíli se mě však zeptala, zda-li jedu do Ostroleky na zítřejší pulmaraton a samozřejmě ve mě vzbudila pochyby o obhajobě třetí výhry v ženách na tomto pulmaratonu….no co už, uvidíme zítra…..
Poprvé jsem na jednom závodě stala třikrát na stupních. Když mě pozvali po třetí na pódium ani nevím, za co to bylo.
v 16:30 hod. a nesměli chybět, jak obhájce prvních míst za minulé tři ročníky Marek Škapa z MK Seitl Ostrava, tak i obhájce loňského druhého místa Stanislav Záleský z AO Slavia Havířov. Dalšími adepty byl Petr Chovanec z BK SAK Karviná, Rostislav Pietrzyk , ale velké překvapení náš Ondřej Dominik z MK Seitl Ostrava, který nakonec v samotném závodě na 5,3 km diktoval velmi slušné tempo kolem 18 km/h. To se snažili akceptovat pouze Stanislav Záleský a náš Marek, který jako loni na začátku tratě se držel za Standou a nakonec musel jít před něj, pokud nechtěl, aby mu Ondřej utekl. V druhé polovině trati již bylo jasné, kdo bude stát na bedně, ale ne na kterém místě. To se ukázalo až 1,5 km před cílem, kdy Ondřej s Markem začali stupňovat své tempo a Standa si je držel na dohled. A jak to dopadlo? V teplém slunečném počasí, které miluje snad jen náš Marek, byl nakonec na 1. místě Ondra Dominik s časem 18´33“/18,11km/h. O pár metrů a 07“ za Ondrou doběhl Marek Škapa s časem18´40“/18,00km/h a na 3. místě Stanislav Záleský s časem 18´55“/17,76km/h. Oba za Odrou si vylepšili osobáky z loňska. Se ztrátou 1´18“ a také pěkným časem 19´51“/16,93km/h doběhl na pěkném 4. místě Petr Chovanec z BK SAK Karviná. Další na 5. místě se umístil Rostislav Pietrzyk 20´22“/16,50km/h a 6. místo Daniel Monczka 21´56“/15,32km/h. Naši kluci si vítězství vychutnali plnými doušky. Marek ihned si byl po závodu koupit jontovo-chmelový nápoj, kterým doplnil ztracenou energii. A pokud čekáte informaci o tom, kdo hlídal ze zadu běžce a držel si stále 10´odstup za naším Odrou, tak to byla má maličkost Dědek. Kamarádi běžci umístil jsem na celkovém pěkném 42. místě s časem 28´33“/11,77km/h. Jo nic moc? Vloni 64. místo a čas rychlejší než loni, ale je to jen o pár sekund a to se počítá přeci. Nebo ne? Byl to moc pěkný závod a pořadatelský na velmi dobré úrovni, včetně startovného. Žádná velká komerce, ale kamarádské prostředí.
Šest maratonů + jeden ultra = pokaždé bedna! To je vizitka naší nejnovější oddílové kolegyně 
MK Seitl má každopádně v ženách první (