Novinky

Simona Vrzalová právě přebíhala ulici Martinovskou tempem 3:40/km v rámci zhruba dvanáct a půl kilometrů dlouhého „Štěpánského běhu Porubou“, tradičního to vánočního závodu v Ostravě. Mířila zcela nekompromisně a odhodlaně k táhlému stoupání od tramvaje až nahoru ke Glóbu v Plesné.

Pavel stál se svými dvěma syny na chodníku několik metrů od oné podívané. Manželka ho vyhnala ven, že prý by jí doma spolu s klukama jenom překážel během přípravy slavnostního oběda.

„Tatí, ta paní běží,“ pronesl čiperně mladší Kuba.

„Nóóó, běží,“ souhlasil jeho tatínek, a byl rád, že jeho syn není dement, že se u něj zcela normálně probouzí přirozené postřehy pětiletého kluka.

Osmiletý Dominik vnesl do tématu problém: „Tatí, a proč vlastně běží?“

„Ááále, prostě neví, co s časem, tak se honí jako blázni po ulicích.“

„Aha, takže oni jsou blázni?“ doptával se hned mladší Kuba.

„Taťka říkal, že běží jako blázni, ne, že jsou to fakt blázni, kreténe!“

Pavel střihl Dominikovi pohlavek a pronesl něco v tom duchu, že takhle se jako už nikdy Dominik vyjadřovat nebude, ani o svém mladším bratrovi, ani vůbec o nikom. S trochou škodolibosti a zároveň provinilosti mu na chvíli problesklo hlavou, že by tak mohlo jeho starší dítko někdy nazvat Žanetu, drahou polovičku a matku synů. Samozřejmě si to nechal jen pro sebe.

Ani jeden ze tří chlapců-diváků netušil, že běžkyni, kterou před chvílí zahlédli, mohli na začátku roku vidět v televizi ve finále patnáctistovky na halovém mistrovství Evropy v Glasgow, krátce poté, co v únoru překonala na stejné trati dvacet osm let starý český halový rekord.

Když asi o minutu později proběhla v tempu 3:46/km rovněž inkognito pětinásobná mistryně republiky v maratonu Petra Pastorová, Pavel konstatoval, že se na ty blázny už nemůže dál dívat, a že se jde alou domů. Nemohl se dočkat kradmých návštěv balkónu v šestém patře. Bude se tam za zády panovačné drahé chotinky celé odpoledne i večer pozvolna opíjet Republicou.

Za malou chvíli se nahoře u zastávky Opavská mihlo v hodnotě 3:27/km samotné čelo závodu, Martin Ocásek spolu s Janem Zemaníkem. Kněz nedaleké římskokatolické farnosti jej fascinovaně sledoval se svým věřícím druhem a pronesl: „To jsou výkony, bratře!“

„Ale Zdeňku, není to hřích, tohle závodění, tohle nahánění časů a výsledků?“

„Což si myslíš, Igore, že já jsem nějaký potrhlý sluníčkář? Že budu kázat pomalé cupitání a selfie pózování pro Facebook, reklamu na to, jak si to ti šneci užili?“

„To ne, ale přece…“

„Víš, Igore, tihle mládenci chtějí zabíhat stále lepší a lepší časy, nahánějí osobáky, a jaký to má vlastně účel nebo smysl? Zanedbatelný nebo žádný. Co však získávají tímto snažením?“

„Že by rozkoš a potěšení?“

„Přesně tak! Řeknu ti, že já taky sem tam závodím. O Vánocích nikdy nemůžu, ale už se moc těším na zimu, třeba na patnáctku v Ludgeřovicích. Nebaví mě běhat po lese jenom sám se sebou a naslouchat veverkám. Rád závodím. Z dobrých výsledků pociťuji rozkoš a potěšení. Víme, že rozkoš může být andělská, ale také ďábelská. Anděl vládne rozkoši, která z nás činí bratry a staví řád na čemsi hlubším než je pouhé zblázněné závodění. Ďábel rozvrací a poskytuje blaho tím, že nás alespoň na chvíli vyprostí z okovů každodenního naplňování řádné průměrnosti. Rozkoš běžecká, rozkoš ďábelská, to je panečku extáze!“

„Ale otče, jak můžeš takhle mluvit? Ty, jako otec?“

„Něco ti řeknu: Andělé nemůžou vládnout pořád. Učiní nás lidskými, ale nakonec je zde s nimi a jen s nimi nebeská totalita. Ďábel je katalyzátorem, dává do věcí žádanou rovnováhu.“

Po chvíli zvláštního mlčení kněz Zdeněk oslovil bratra: „Prosil bych tě, Igore, aby naše předešlá debata zůstala jen mezi námi.“

Igor souhlasil. I když ho někdy jeho vzor děsil, nemohl si pomoct. Měl ho rád.

Další a další zbloudilé duše probíhaly Porubou. Ať už v jejich životech převládala slast andělů či pochutiny samotného ďábla, bylo jim stejně jako každý rok rozličně naděleno:

Marek Škapa – 0:47:22 a první místo v kategorii, Petra Pastorová – 0:47:29 a první místo v kategorii, Ondřej Dominik – 0:47:45 a třetí místo v kategorii, Daniel Šindelek – 0:48:16 a druhé místo v kategorii, Daniel Pastor – 0:49:53, Petr Škrabánek – 0:51:20, Pavel Juřica – 0:51:52, Ivan Karas – 0:54:31, Magdaléna Drastichová – 0:54:33 a třetí místo v kategorii, Tomáš Lipina – 0:55:03, Roman Slowioczek – 0:55:47 a první místo v kategorii, Ladislav Dvorský – 0:55:56, Petr Jorníček – 0:56:22, Rostislav Marvan – 0:57:52, Iva Pachtová – 0:59:57 a první místo v kategorii, Ivana Kondasová – 1:00:17, Alfons Vytisk – 1:00:51 a první místo v kategorii, Otmar Pospíšil – 1:01:19, Jana Kilarová – 1:01:53 a druhé místo v kategorii, Iva Sýkorová – 1:02:51, Marek Moravec – 1:03:01, Radek Luksza – 1:04:55, Iveta Prokopová – 1:07:28, Jaroslav Hrabuška – 1:08:14, Karel Meloun – 1:08:55, Martina Metzová – 1:15:48, Václav Procházka – 1:22:17 a třetí místo v kategorii.

Ivan Karas

Foto Josefa Zajíce: https://fotozajic.rajce.idnes.cz/Stepansky_beh_Porubou_42._rocnik_26.12.2019

 

Vianočný beh, Žilina, 21. prosince 2019

Pětkrát okolo Vodného diela je povinnost hlavně kvůli startovnému € 0, což vyvažuje termín běhu v nejohavnějším ročním období. Jel jsem do Žiliny po 215 prosincových kilometrech a více než měsíční maratonské pauze. A s obavami z počasí. Tentokrát ovšem úhlavní nepřátelé – sníh, led, vítr – nebyli na scéně. Ani déšť.

Povětrnostní podmínky na mém pátém Vodném diele byly takové, jaké bych si (i Marek Škapa a určitě mnoho dalších) přál nejméně do dubna. Deset až dvanáct stupňů se sluníčkem! Kraťasy, tričko, šustka stočená u pasu a rukavice se šátkem pro jistotu. Vítr příliš neobtěžoval ani na severní, nekryté, straně přehrady.

Společník z velké části tratí posledních maratonů Józek zaostal za mnou už za polovinou prvního kola. Na dvanáctém kilometru jsem pak nabyl jistoty, že to dneska nedopadne jinak, než slušně: Černá kočka přes cestu!!! Pěkně od vody – jako kdyby ji vypustil na závěr mé letošní maratonské sezony sám žilinský hastrman.

Takže, po pěti okruzích byl čas konečně pod čtyři hodiny (3:59:09), což se mi na Vianočnom behu povedlo poprvé. Další zástupci MK Seitl finišovali dříve. Iva Pachtová za 3:36:09, vyhrála mezi ženami gratuluji! Petr Jorníček za 3:47:38 a byl alespoň prvním Čechem v mužích v cíli. Nás, maratonců, doběhlo osmasedmdesát.

Radek Luksza

Posledním závodem letošního ročníku Moravskoslezského běžeckého poháru bude ve čtvrtek 42. ročník Štěpánského běhu Porubou. Do letošního ročníku bylo zařazeno 16 závodů a ještě stále není rozhodnuto o všech dotovaných místech. A tak i tento závod může částečně zamíchat celkovými výsledky. Zde se můžete podívat na průběžné hodnocení poháru po 15. závodě: VÝSLEDKY

Na hřiště MK Seitl v Ostravě – Martinově vyrazilo v neděli opravdu hodně sportovních nadšenců, aby se zúčastnili 10. ročníku Mikulášského běhu. Z let minulých jsme byli zvyklí na mikulášský dvojzávod Jilešovice/Martinov, letos už to byl jen jeden závod a účast nebývale narostla. Přispěla tomu zřejmě i slušná mediální propagace a také například tématická medaile. Na start pětikilometrového závodu se tak celkem postavilo 188 závodníků.

Hned od začátku bylo jasné, že o tempo závodu se bude starat čtveřice současných či bývalých členů z SSK Vítkovice. První tři místa nakonec obsadili v tomto pořadí: Matouš Vrzala 16:36, Patrik Pastor 16:43 a Michal Stanovský 17:09 min. Mezi ženami to byla jasná záležitost pro naši Petru Pastorovou 18:57, které kryla záda klubová kolegyně Magdaléna Drastichová 20:21 min. Na třetím místě skončila v čase 20:43 Markéta Kašná z BK Ludgeřovice.

Náš tým měl na takříkajíc „domácí půdě“ početné zastoupení: Marek Škapa 17:49 a 1. místo v kategorii, Ondřej Dominik 17:55 a 2. místo v kategorii, Daniel Šindelek 18:32 a 1. místo v kategorii, Martin Prusek 19:09, Otmar Pospíšil 20:37, Roman Slowioczek 20:37 a 1. místo v kategorii, Ladislav Dvorský 21:10, Iva Kondasová 22:22, Iva Sýkorová 22:35, Jana Kilarová 23:45 a 2. místo v kategorii, Iveta Prokopová 25:32, Zdeněk Čech 26:08 a 3. místo v kategorii, Martina Metzová 27:20 a Václav Procházka 28:47 a 3. místo v kategorii.

Ondřej Dominik

32. ročník Vánočního krosu, který se koná v sobotu 21. prosince 2019, proběhne s těmito změnami:
– prezentace se uskuteční na pilinové dráze 
– vyhlášení se uskuteční, nikoliv v Kolibě, ale v restauraci Racek jako v minulých letech po ukončení závodu a zpracování výsledků

Již jen poslední dva závody zbývají do konce letošního ročníku Moravskoslezského běžeckého poháru. Tím nejbližším bude tuto neděli 8. 12. v Ostravě – Třebovicích jubilejní 10. ročník „Mikulášského běhu“. Startuje se v 10:30 hodin a více informací naleznete v přiložených PROPOZICÍCH.

Peťa Pastorová mě poprosila, zda bych něco nenapsal k Paskovské 9, a kdy jindy se bude hezky psát než v okamžiku, kdy na okno bubnuje déšť a ve vzpomínkách opět běžíte prosluněným podzimem, zatímco v realitě víte, že se k dnešnímu výběhu budete joooo přemlouvat.

O Paskovské 9 jsme se dozvěděl letos někdy na sklonku jara, když mě starosta Paskova provázel zámkem při nějaké pracovní příležitosti. Termín jsem si zapsal a neřešil, neb se mi nehodil, a hlavně jsem měl už sezónu za ukončenou. Jenže pak jsme se dočetl, že závod přesunuli na neděli a bylo hezky. Vědom si toho, že celá Seitlovská elita bude v Hrabové, jsem si řekl, že se nebudu nikam hnát, vezmu to na pohodu a spíše jako proběhnutí. Tomu odpovídalo i to, že v sobotu před závodem jsem si dal skoro 20 km v ne úplně pomalém tempu.

Při dojezdu k zámku mě zarazila záplava modré, která plnila zámek a park. No jo, závod pořádá Atletika FM, tak to tu bude jiná elita. Beru číslo, dozvídám se, že ho pak mám vrátit a vše v poklidu, vždyť už o nic nejde. Na start docházím tak akorát, potkávám nějaké známé a sotva dotáhnu boty zazní výstřel. Je to tady jako na Hornické 10 – 3 kola, dlouhé rovinky, pár zatáček, před cíle průběh trochu cik cak parkem.

Už po půlce prvního kola si říkám že by stačilo, bolí mě nohy a hlavě se moc nechce. Nebuď béčko oponuje ten druhý, a tak se snažím držet tempo pod 4 min/km, což se daří, ale je třeba makat. Zpomalit by totiž taky znamenalo se propadat startovním polem dozadu a to nechceme, že. Vyhlédnu si dva přede mnou, kterých se chci držet a běžím. Výběr byl poněkud mylný, neboť se mi vzdalují a mi se fakt nechce přidávat. Ale ani zpomalovat, a tak se daří občas někoho předběhnout.  Míjím nějaké, podle povzbuzování, místní, dokonce nějakého mladíka v dresu Atletiky FM, co má na zádech napsáno Marek. Od prvního kola se přede mnou drží „děda“ v zeleném, vzdálenost mezi námi je víceméně konstantní, když už mám pocit, že ho doháním, jakoby zrychlil, tak to vzdávám. Na konci druhého předbíháme první lidičky o kolo. A tak to jde i v třetím. Od jeho poloviny jako bych dědu doháněl, ale říkám si moc daleko, ještě jedno kolo možná, nebo nějaký kopec. A už se vidím v cíli.

Ale pak to přišlo. Při vběhnutí do parku zezadu slyším zrychlující se kroky, tak přidávám taky…. Není to ten, kterého jsem předbíhal na začátku tohoto kola, ale mladej Marek z Atletiky. Na dravé mládí nemám, ale ve snaze se od něj nenechat předběhnout dobíhám dědu a jsem pár kroku před ním. Hlava mi nebere, jak snadno jsme zrychlil a proč jsem teda nezabral dřív. Ale v cíli, už pozdě bycha honiti.

A to nejlepší na konec…zpětnou výměnou za číslo jsme dostali řízek. Jako fakt řízek, s chlebem, velký. Tam budu asi chodit rád.

Jinak mimo mou maličkost byli v v Paskově ještě Roman Slowioczek a Ladislav Březina. A na vysvětlení, „dědu“ rozhodně nemyslím hanlivě. Naopak smekám a klaním se, jel jak mašina a nebýt finiše nedoběhl bych ho, ale nevím, jak se jmenuje. Klobouk dolů před všemi jako on.

Martin Hořínek

Výsledky

V neděli se v Ostravě – Hrabové konal již 5. ročník svátečního Běhu 17. Listopadu. Letos byla velice hojná účast i díky krásnému a slunečnému počasí. Klasicky tento závod odstartoval klub českých velocipedistů a poté už mohli vyběhnout samotní závodníci.

Trať je jako stvořená k osobním rekordům na 10 km. Po pěti kilometrech, kdy část závodu vede i kolem řeky Ostravice, je otočka a běží se opět zpátky do cíle. Přesto, že bylo krásně a svítilo slunce, tak místy foukal i dost silný vítr, ale všichni běžci se s tím skvěle poprali a úspěšně doběhli do cíle, kde na nás již čekal stan s teplým čajem a výbornými koláčky. Mnoho z nás si zaběhlo svůj osobáček a byla zde opět veliká účast – 22 běžců z MK Seitl a celkem přesně polovička stála na stupních vítězů.

Celkový vítěz se stal Patrik Pastor časem 35:43, hned za ním doběhl dobře běžící náš Marek Škapa 35:46 a svoji kategorií vyhrál, Jan Fousek 36:51 druhý v kategorií, Ondřej Dominik 36:57 třetí v kategorií, Dan Šindelek  38:09, Michal Buba 38:19 třetí v kategorií, Petra Pastorová celková vítězka 38:22, Petr Škrabánek 39:54, Ivan Karas 41:10, Petr Jorníček 42:22, celkově třetí žena a druhá v kategorií Dagmar Drastichová 42:42, Iva Sýkorová 44:18, Stanislav Kováček 44:40, Otmar Pospíšil 45:07, Iva Pachtová 45:35 první v kategorií, Alfons Vytisk 46:18 a první místo v kategorií, Jarmila Gavlíková 48:32 druhá v kategorií, Jana Kilarová 50:46, Jaroslav Hrabuška  51:06 a třetí v kategorií, Iva Prokopová 52:42, Zdeněk Čech 54:03, Václav Procházka 57:47 a Martina Metzová 58:21 min.

Iva Sýkorová

Foto: https://www.zonerama.com/Ostrava-Hrabova/Album/5780081

O tom, že členové našeho oddílu rádi a na výbornou (!) zdolávají i nejisté stezky pod suchým listím, svědčí docela solidní účast u našich „sousedů“ v Ludgeřovicích. 

Protože jako nováček nemám srovnání s předchozími ročníky, tak musím pochválit příjemně „zvlněnou“ trať (pouhých 215 m převýšení), skvělou organizaci (ani na chvíli jsem například nepochybovala, kudy že to mám běžet) a bohatou tombolu, ve které jsem žel nevyhrála ani ten nepitelný zázvorový čaj jako na Porubském čtvrtmaratonu…☺ (Inu, snad se na mě štěstí usměje někdy příště…) Ovšem horký ludgeřovický čaj v cíli byl báječný! No, a jako zarytý odpůrce hladu a vděčný strávník jsem po doběhu velice ocenila voňavou grilovanou klobásu s chlebem, zalitou pivem. 

Organizátoři nám rovněž na tuto druhou listopadovou sobotu „objednali“ akurátní běhací počasí na míru. Ještě ráno to vypadalo všelijak pošmourně, ale nakonec na nás zpoza mraku občas vykouklo sluníčko a hlavně jsme nezmokli. To by pak byla jiná klouzačka!

A jak že jsme v tomto terénním zápolení dopadli? Naše skvělé jedničky – Petra Pastorová  (kat. nad 35 let),  a místní rodačka – Jana Coufalová   (42:33,7 / kat. do 35 let), se postaraly o bedny nejvyšší. Petra navíc s časem 41:33, jak už  v poslední době bývá jejím zvykem…☺, opět překonala ženský traťový rekord!

Krásné druhé místo v kategorii mužů 40-49 let s časem 39:30,9 obsadil Marek Škapa. Ve stejné kategorii si pro 25. pozici doběhl Robert Wágner s časem 51:17,3.

Ze třetí příčky v kategorii mužů do 39 let se mohl s časem 39:12,3 radovat Michal Buba.

Jen chvilku za ním proběhl cílem Martin Hořínek a s časem 41:04,5 se umístil na 5. místě a Martin Prusek s časem 46:41,6 obsadil 16. místo.

Také ženy v mladistvé kategorii (nad 35 let) Jarmila Gavlíková (53:16,6/ 8. místo) a Jana Kilarová (53:47,2 / 9. místo) zaběhly s maximální spokojeností a s úsměvem na rtu.

Tak jsme se fajně proběhli na čerstvém vzduchu a budeme se těšit zase na příští rok!

Nu, a třeba se do budoucna i v krosových závodech dočkáme více ženských kategorií…☺

Jarmila Gavlíková

V neděli 17. listopadu, kdy si budeme připomínat 30 let svobody a demokracie, proběhne v Hrabové již 5. ročník oblíbené přesně změřené desítky. Běh 17. listopadu je 14. závodem Moravskoslezského běžeckého poháru a zároveň také finálovým závodem 2. ročník poháru „Hrabovské běhy“. Veškeré potřebné informace naleznete na stránkách http://zavod-hrabova.wz.cz/. Stále je také možná registrace předem a to pod tímto odkazem: REGISTRACE