Jakubův lesní běh, 23. června 2020
Důlňák. Tam bylo místo, kde jsem před dvaatřiceti třiatřiceti (?) lety absolvoval druhý závod v životě. Po záhadné kvalifikaci (rozhodně díky orientaci a vůbec ne rychlosti) ze školního či porubského kola žákovského orientačního běhu do kola městského nebo okresního jsem běžel právě v lese mezi Horní Datyní a Vratimovem.
Hudební doprovod během jízdy na tehdejší premiéru byl stejného metalového stylu, jako při letošním návratu. Jen ne britský Venom, ale nový švédský Vampir. I na startu to bylo podobné: Skoro samé neznámé tváře. Jakubův lesní běh Důlňákem působil jako masová akce. Že by kvůli tolika lidem na malém prostoru na startu?
Jak dlouhý se tehdy běžel orienťák, si fakt nepamatuji. O umístění ani nemluvě, ale na další postup o úroveň výše to už nebylo. Extra výsledek jsem neočekával ani od účasti na letošním „Důlňáku“. Šlo zejména o záminku podívat se tam, kde jsem přes třicet roků nebyl … a že se při tom i běželo, jsem považoval za fajn bonus.
Ani se nedivím poznámkám na mou adresu, že to přece musí být pro mne moc krátké. Sotva jsem se na osmém kilometru jakžtakž rozběhnu, už to skončilo – proto jsem si taky po doběhnutí v čase 37:11 dal ještě jedno kolo. MK Seitl každopádně ovládal startovní i výsledkovou listinu, celkové resumé je v sekci „Výsledky“!
Radek
Výběh do první Lysé jsem nechtěla uspěchat a tak jsem se kousek držela Adélky Voráčkové a na dohled Zuzce Kocumové. Ta se mi ovšem po první zatáčce ztratila a já věděla, že si musím držet své tempo ať se neuvařím na prvním kopci. Na první Lysou jsem tedy dobíhala jako pátá žena. Při prvním seběhu směr Šance jsem věděla, že to musím pustit a snažit se nezabít. Tady se mi podařilo doběhnout závodníci a posunula se na čtvrtou pozici. Od této chvíle jsem si pozici držela. Po pozvolném stoupání na druhou Lysou jsem se míjela spoustu turistů, kteří šli z Ostravice a tak se ani nedalo zjistit zda je nějaká závodnice na dohled. Já se pověsila za jednoho muže, kterého jsem si hlídala téměř až do cíle. Po výběhu na druhou Lysou jsem se krátce zastavila na občerstvovačce, doplnila soft flask vypila 4 kelímky vody a běžela dál. Tušila jsem a to se i potvrdilo, že klubko třech vedoucích závodních je o několik minut předemnou. Do cíle zbývalo zhruba 6 km. Po seběhu sjezdovky směr Ivančena poté poslední výběh na Kikulku, která mi už moc nechutnala byl cíl téměř na dosah. Následoval pozvolný sestup, kde jsem se snažila běžet a už si jen udržet pozici. Tady se mi podařilo na 27 km spadnout, jelikož už jsem zřejmě povolila a po náročných sebězích si nedávala tolik pozor. Chvíli jsem ležela na zemi a trvalo mi než se zvednu a vůbec to rozchodím. Obě dlaně i kolena rozbité, ale nechtěla jsem skončit stejně jako loni na Ještědu, kde jsem si pádem vykloubila prst a závod ukončila. Rychle jsem zahnala špatné myšlenky a zkoušela běžet. Po pár set metrech jsem opět dokázala zrychlit a konečně doběhla do cíle. Konečný výsledek tedy celkově 4.žena a 3.v kategorii. Celkově tedy 1. Zuzka Kocumová 2. Hana Švestková Stružková 3. Barča Macurová 4.Jana Adamcová 5. Adéla Voráčková. Celým závodem panovala parádní atmosféra, kterou si závodníci velice pochvalovali stejně jako já a velké díky tedy patří organizátorům Markovi Balcarovi Hance Přádkové a Milanu Michnovi.