MFB MarathOn LABE, sobota 13. června
Ve stínu pětadvacet, na sluníčku (i pocitově) až pětatřicet stupňů nad nulou. Takové podmínky panovaly na trati Kolín – Poděbrady – Kolín, kde se jako doplněk k tradiční „patnáctce“ poprvé běželo na 42 195 metrů. Prakticky po rovince, většinou kolem řeky Labe, případně Cidliny a dokonce chráněnou oblastí největších českých lužních lesů; Veltrubského a Libického.
Pořadatelé si zaslouží pochvalu nejen za příkladné značení trasy, ale i vstřícnost. Umožnili totiž deseti nejpomalejším start o hodinu dříve … a jednomu (mně) později. Oficiální začátek maratonu byl stanoven na devět hodin ráno – zrovna, když měl v Kolíně stavět expres znamenající nejjednodušší, nejrychlejší, přímé spojení od Ostravy. Že měl zpoždění, bylo vedlejší.
Kvůli snadnějšímu přesunu jsem cestoval i s kolem, což se mírně prodražilo, ale nakonec ukázalo, jako dobrý tah. Pět minut po půl desáté jsem tak vybíhal od amfiteátru na Kmochově ostrově. Sám a čekalo mne závodění na dálku se zbytkem maratonců. Trať byla obrátková, takže jsem se s každým zdravil v protisměru. Zajímavý pocit, když mi jako poslednímu tak fandili!
Ještě na obrátce v Poděbradech to vypadalo na obvyklý čas okolo čtyřech hodin. Zvlášť, když jsem mezi dvaadvacátým a třiatřicátým kilometrem zrychloval, co to dalo, a předběhl nejméně deset těch, kteří mi předtím mávali. Ale pak si horko začalo vybírat svou daň a tempo se ustálilo někde nad 6:08 na kilometr. Sem tam jsem míjel hady a ještěrky. Plus ta spotřeba vody …
Ve strojovém rytmu jsem finišoval v čase 4:18:42 a celkově na 37. místě, přičemž 41. maratonců (diskvalifikované vyjímaje) skončilo za mnou. Vedro se podepsalo na Petru Jorníčkovi, jenž zaběhl za 3:53:51, i Ivě Pachtové. Její výkon 3:57:05 znamenal první místo v kategorii. A tečkou byla metalová hymna „Seven Gates Of Hell“ od Venom pouštěná v cíli v amfiteátru!
Radek
Výběh do první Lysé jsem nechtěla uspěchat a tak jsem se kousek držela Adélky Voráčkové a na dohled Zuzce Kocumové. Ta se mi ovšem po první zatáčce ztratila a já věděla, že si musím držet své tempo ať se neuvařím na prvním kopci. Na první Lysou jsem tedy dobíhala jako pátá žena. Při prvním seběhu směr Šance jsem věděla, že to musím pustit a snažit se nezabít. Tady se mi podařilo doběhnout závodníci a posunula se na čtvrtou pozici. Od této chvíle jsem si pozici držela. Po pozvolném stoupání na druhou Lysou jsem se míjela spoustu turistů, kteří šli z Ostravice a tak se ani nedalo zjistit zda je nějaká závodnice na dohled. Já se pověsila za jednoho muže, kterého jsem si hlídala téměř až do cíle. Po výběhu na druhou Lysou jsem se krátce zastavila na občerstvovačce, doplnila soft flask vypila 4 kelímky vody a běžela dál. Tušila jsem a to se i potvrdilo, že klubko třech vedoucích závodních je o několik minut předemnou. Do cíle zbývalo zhruba 6 km. Po seběhu sjezdovky směr Ivančena poté poslední výběh na Kikulku, která mi už moc nechutnala byl cíl téměř na dosah. Následoval pozvolný sestup, kde jsem se snažila běžet a už si jen udržet pozici. Tady se mi podařilo na 27 km spadnout, jelikož už jsem zřejmě povolila a po náročných sebězích si nedávala tolik pozor. Chvíli jsem ležela na zemi a trvalo mi než se zvednu a vůbec to rozchodím. Obě dlaně i kolena rozbité, ale nechtěla jsem skončit stejně jako loni na Ještědu, kde jsem si pádem vykloubila prst a závod ukončila. Rychle jsem zahnala špatné myšlenky a zkoušela běžet. Po pár set metrech jsem opět dokázala zrychlit a konečně doběhla do cíle. Konečný výsledek tedy celkově 4.žena a 3.v kategorii. Celkově tedy 1. Zuzka Kocumová 2. Hana Švestková Stružková 3. Barča Macurová 4.Jana Adamcová 5. Adéla Voráčková. Celým závodem panovala parádní atmosféra, kterou si závodníci velice pochvalovali stejně jako já a velké díky tedy patří organizátorům Markovi Balcarovi Hance Přádkové a Milanu Michnovi.
