Každý z nás má v dětství nějaké sny. Některé jsou reálné a časem si je člověk splní. Některé jsou zdánlivě nesplnitelné, ale občas se stane zázrak a sen se promění ve skutečnost. Jeden můj dětský sen se splnil minulý týden. Odmala fandím sportu a jednu z předních příček zaujímá fotbal. Při sledování televizních přenosů jsem vždy obdivoval slavné světové stadiony. Maracana, Wembley, Nou Camp atd. Jedním z nich je sídlo milánských velkoklubů AC a Interu legendární San Siro. A právě tento svatostánek jsem mohl vidět na vlastní oči. Zásluhou skvělého koníčku jménem běhání…
Myšlenka jet na maraton do Milána se objevila již na podzim 2019. Naše skupinka tradičních účastníků nejrůznějších městských maratonu se dokonce rozrostla o další zájemce. Startovné zaplaceno, ubytování rezervováno, letenky zakoupené. Bohužel začátkem roku 2020 přišla celosvětová pandemie Covid-19 a naše plány se odložily na neurčito. Z Itálie sice přišla pozitivní informace, že startovné se převádí do dalších let, ale to bylo jen takové světlo na konci tunelu. Během nekonečných měsíců krize jsem už pomalu nevěřil, že se ještě někdy někam podíváme. Ale všechno špatné jednou skončí. V roce 2021 se závod opět nekonal, ale v loňském roce již byl obnoven. Ovšem s cestováním to bylo ještě složité. Na podzim minulého roku jsme si řekli, že už není na co čekat a potvrdili jsme účast na letošním ročníků.
Cesta proběhla v pohodě a v pátek večer naše desetičlenná výprava stanula v Miláně. Metropole Lombardie nás přivítala slunečným a teplým počasím, které nás provázelo po celou dobu pobytu. V sobotu po snídaní jsme se vydali na prezentaci, která se konala na místním výstavišti. Cestou metrem jsme však zjistili, že nedaleko se nachází stadion Giuseppe Meazza neboli zmíněné San Siro. V tu chvíli nebylo co řešit a na stejnojmenné stanici jsme vystoupili. V okolí se právě vše chystalo na večerní zápas Interu proti Florencií. Samozřejmě nás napadlo, zda by se nešlo dostat na zápas. Ovšem brzy jsme pochopili, že v Itálií to není tak jednoduché jako u nás. Ale i procházka kolem stadionu v nás zanechala silný zážitek. Následovala návštěva Expa a bezproblémová prezentace. Milým překvapením bylo, že jsme obdrželi původní tričko z neuskutečněného maratonu v roce 2020. Odpoledne jsme si dali krátký rozklus. Vzhledem k tomu, že jsme bydleli přímo v centru velkoměsta, tak to nebylo právě jednoduché. Ulice plné aut, motorek, cyklistů a všude přítomných turistů souvislému běhu moc nepřáli. Na druhou stranu kdo může říci, že běžel po Napoleonově ulici, která se řadí mezi nejdražší adresy světa. Kličkování mezi vozy značek Alfa Romeo, Lamborghini, Lotus apod. bylo docela zábavné.
Přišlo nedělní ráno a s ní vrchol našeho výletů. Na start v parku Porta Venezia jsme to měli od ubytování jen pár stovek metrů. Po rozklusání a uložení věcí nastal menší problém dostat se do správného startovního sektoru. Ale všechno dobře dopadlo a v devět hodin jsme úspěšně odstartovali. Trať tvořil jeden velký okruh s minimálním převýšením. V centru místy kostky, v parcích šotolina, ale převažoval kvalitní asfalt. Pro mě osobně byla menším zklamáním atmosféra. Od temperamentních Italů jsem očekával bouřlivou kulisu. V centru fandící diváci byli, ale mnoho úseku bylo liduprázdných. Čelo závodů opanovali jako tradičně běžci z Afriky. Vítězný Andrew Kwemoi z Ugandy dorazil do cíle v čase 2:07:13. Nejlepším Evropanem byl domácí Crippa za 2:08:56.
Zbytek neděle byl ve znamení odpočinku, probírání zážitků, doplňování ztracených sil a hlavně tekutin. Pondělí jsme věnovali prohlídce města a jeho pamětihodností. První nákupní centrum na světě Galerie Vittorio Emanuelle, hrad Castello Sforzesco, nejslavnější opera La Scala a zejména monumentální katedrála Duomo. Její impozantní interier v nás zanechal mnoho silných dojmů. Ovšem to hlavní teprve přišlo. Vystoupat více než 200 schodů den po maratonu dalo zabrat, ovšem výsledek předčil naše očekávání. Procházka po střešních terasách páté největší katedrály v Evropě byl další z nezapomenutelných zážitků. Navíc počasí přálo a tak jsme si na střese udělali malý piknik. Po sestupu jsme zavítali i do zajímavého muzea, které je chrámu věnováno. Po celodenním putování jsme den završili závěrečným večírkem, který byl tečkou za podařeným výletem.Všechno krásné jednou končí a člověk se vrátí do reality. Tou pro nás bylo přistání v Ruzyni, kde byla teplota o skoro 20 stupňů níže než při odletu z Itálie. Nás však zahřívaly vzpomínky, které v naších srdcích ještě dlouho zůstanou…
Marek
Facebook Comments