Petrovy kameny po roce a rychleji

Yes!enický maraton, sobota 20. srpna 2016

Takřka přesně rok od své maratonské premiéry jsem – v sestavě MKS s UltraLiborem Svozilem a Jardou Hrabuškou – pohlédl na nesvaté Petrovy kameny. Samozřejmě opět v rámci Yes!enického nebo chcete-li Jesenického maratonu.

Ten loňský skončil v čase 5.58.14, takže jsem se připravoval na vylepšení s cílem nejméně 5.30. Zúročil jsem běhy na Skalku v Porubě, Velký Javorník i jiných stoupání, jakožto další maratony. Na Šeráku z toho bylo devět minut v plusu, na Červenohorském sedle cca jedenáct, na Ovčárně skoro čtvrthodina. Místa s chůzí se podstatně ponížila, dlouhé seběhy mi nahrávaly a vystoupání na památné místo orgií čarodějnic s pekelníky motivovalo. Vedle trasy zde ležely, přísahám, vidle (a hrábě) na závan síry přísahat nemohu, ale … Stejně jako vloni by se místy šikla větrovka, kterou jsem opět nechal na startu. V závěru před Ztracenými kameny mi ovšem nešlo běžet po úzkých pěšinkách a klesání po balvanech znamenalo další ohromné ztráty, které jsem pak musel odčiňovat závěrečným sprintováním na přirozeném povrchu – asfaltu. Jardu Hrabušku jsem nedoběhl, stačilo mu 19 sekund k dobru. Ale, kde pět a půl hodiny? Finišoval jsem za 5.20.55!

Maraton doběhlo 285 závodníků. Nejlépe David Pelíšek z AK Olomouc za skvělých 3.15.32. Mezi ženami byla první Denisa Krejčiříková z VZS Ostrava za 4.07.40.

A výsledky MKS Ostrava: Jeden z pouhých dvou účastníků všech osmi ročníků Jesenického maratonu Jarda Hrabuška – 5.20.36, David Rigo – 5.22.33, Georgis Fasulis – 6.33.09,UltraLibor Svozil – 6.37.07. Půlmaraton: Kristina Čabanová – 3.36.50.

Radek Luksza

Šli jsme do toho a překonali Hostýnské vrchy

Druhý srpnový víkend si v Rajnochovicích dali sraz příznivci ultra trailů na startu stále populárnější (soudě podle rychlosti vyprodaných registrací) Hostýnské osmy. A není se čemu divit, trasa je tak akorát dlouhá (na mapě vytváří onu osmičku), hezky běhavá a přitom si nastoupáte své, občerstvovačky plné a usměvavé a pořadatelé se snaží vymýšlet různé doplňující aktivity, jako je třeba rodinný pochod.  Letos se kromě již klasické osmy, běžela i protáhlá 108 s nočním startem z Vizovic. Letošní ročník patřil k nejpovedenějším, trasa byla zase trošku jiná a řekl bych, že lepší, počasí tak akorát pro slušné časy, ani vedra, ani bouřky, jako loni a předloni.

S úderem 8 hodiny ranní zazní povel ke startu a pomyslný had se uvede do chodu. Začátek je úplně jiný a na z minulosti známá místa se napojujeme až v Lázech. První část je řekl bych společenská – ahoj…ty jsi tu taky…ať ti to běží…hodně štěstí… Běžíme a popocházíme ve skupince s Pavlem Tabanyem a občas Markem Škarpou, a pozvolna polykáme úvodní kilometry. Od Lázů (10 km) se závodníci ustalují podle výkoností a už se až tak moc nepředbíhá. Od Tesáku (20 km) následuje subjektivně nejhorší úsek stoupání, klesání a stoupání na Jehelník (23 km) pak krásnou cestou nahoru a dolů do Chvalčova. To jsme na zhruba 27 km a vítá nás první pohostinná valašská občerstvovačka, následuje pár kilometrů lesem a jsme na Hostýně. Hlavou proběhne vzpomínka na studium teologie – Bůh není automat – a zapomínám na sliby typu „když to dobře dopadne, tak ….“ a nahoru posílám jen rychlé poděkování, že to letos krásně jde (loni jsem toho měl na Hostýně tak akorát) a valím si to dál. Na Obřany se jde letos jinak, takže míjíme mou oblíbenou studánku, ale to nevadí, protože letos žáden velký pařák a vody mám tak akorát. Je po poledni a další zastávkou má být Rusava (40 km), tak je čas pouvažovat co za polívku si pro nás tentokrát pořadatelé připravili. U Obřan se potkáváme s Ondrou Dominikem, kterého jsem předpokládal někde výrazně vepředu, mapa v ruce ale napovídá, že Ondrovi se Hostýnské vrchy líbí natolik, že si občas odskočil i mimo trasu, aby se náležitě pokochal. S Ondrou se různě míjíme a potkáváme až na Troják, tedy zhruba 50 km. Z Trojáku je to už jen z kopce a do kopce na Tesák, kde čeká další polívka a máme skoro konec. Ono skoro je na místě, protože nás čeká ještě něco mezi 9 a 10 km a hlavně dnes podruhé na Jehelník. I tentokrát to jde ale pozoruhodně lehce a pak už jen závěrečné klesání do cíle a k zaslouženému guláši v Rajnochovicích.

Opět se ukázalo, že dlouhé vzdálenosti jsou hodně o hlavě. Po loňské „katastrofě“, kdy mi v polovině odešel žaludek a následně došla „šťáva“, jsem si vzal tolik vlastního jídla, že bych mohl udělat další občerstvovačku (k radosti dětí, ale všechny čokoládové a oříškové tyčinky donesl zpátky domů) ale hlavně od sebe nic nečekal a jen prostě běžel volným tempem, nikam se nehnal, a nerval to na sílu a nějak to šlo, včetně toho předbíhání. Takže si to asi za rok zase zopákneme.

Martin Hořínek

Foto

PS: Pro doplnění časy našich členů: Iva Pachtová absolutní vítězka mezi ženami v H108 (112km) v čase 17:21:48. H8 (64km): Martin Hořínek 8:08:00, Tereza Gecová a Ondřej Velička 3. celkově v mixu 8:24:30, Ondřej Dominik 8:25:11 a Marek Škapa 8:25:12.

Seitlovácká Relativní 10°

 

Ve středu na našem stadionu proběhl 2. ročník závodu, který se svými pravidly vymyká zajetým kolejím. Slušela by mu více letní tropická teplota nad 30°C, přesto se počasí umoudřilo a před startem aspoň přestalo pršet. I tak si přišlo zazávodit, nebo zahnat žízeň, slušných 46 sportovců. Stručně k pravidlům pro ty, kteří tento závod ještě neobjevili. Na pěti okruzích (cca 1600m jeden okruh) se probíhá 4x občerstvovací stanicí, kde se každému běžci za vypitý kelímek piva odečítají od konečného času 2 minuty. Takhle si může závodník pomoct maximálně 3x v závodě (6 minut k dobru). Nejlépe se s taktikou popral Marek Radomský z Ostravy, když o svém vítězství rozhodl v posledním kole. Jeho relativní čas v cíli byl 24:32 min (3). Druhý skončil náš Ondřej Dominik 24:40 (3) a třetí, v občerstvovací stanici snad nejrychlejší, Matt Mayer (GB Team !!!) 24:51 (3). V ženách zvítězila naše 100% se občerstvující Petra Pastorová 27:36 (3). Druhá doběhla Kateřina Hollá-Lindnerová (Team Light Bike Ostrava) 29:58 (3) a třetí s opatrnou taktikou naše Tereza Šádková 32:04 (1). A jak si vedli na trati a u piva další naši členové, kterých dorazilo rovných 20?! Petr Škrabánek 26:08 (3), Marek Škapa 28:19 (3), Petr Jorníček 31:11 (3), Michal Buba 31:53 (0), Jaroslav Hrabuška 32:19 (3), Ladislav Dvorský 33:00 (3), Lukáš Malík 33:12 (1), Radek Luksza 33:26 (3), Jaroslav Kuncek 33:39 (3), Patrik Chovanec starší 33:55 (3), Jana Dominiková 35:22 (1), Patrik Chovanec mladší 35:53 (2), Alfons Vytisk 36:11 (0), Zdeněk Oršový 38:17 (1), Magdaléna Drastichová 38:34 (0), Vladimír Skalka 39:21 (0) a Radomír Pach 39:22 (3).

 

Naše štafeta úspěšně propojila všechny čtyři české olympijské parky

Stejně jako tomu bylo před dvěma roky, kdy se konala zimní olympiáda v Soči, tak se i tentokrát běžci našeho oddílu zúčastnili olympijské štafety u příležitosti konání letní olympiády v brazilském Riu. Cílem bylo propojit všechny čtyři olympijské parky v Ostravě, Pardubicích, Plzni a na Lipně. Celá akce by se neuskutečnila, kdyby ji opět perfektně nezorganizoval předseda Ligy 100 Ostrava Jaromír Horák. A tak se téměř celá výprava mohla předvést již v pátek 5. srpna na slavnostním otevření Olympijského parku v Ostravě.

V sobotu v 8 hodin ráno na Masarykově náměstí proběhl ostrý start štafety. Za náš oddíl se jí zúčastnili Jiří Brož, Ondřej Dominik, Magdaléna Drastichová, Ladislav Dvorský, Petr Jorníček, Martina Metzová, Radovan Pach, Iva Pachtová, Petra Pastorová a Otto Seitl. Ve výpravě nechyběli také organizátor a šéf celé akce Jaromír Horák a dva řidiči doprovodných aut značky Škoda Superb. Cílem nebylo uběhnout celou trasu postupnými předávkami, což by bylo časově velmi náročné, ale součtem dílčích úseků každého běžce dosáhnout kilometrové vzdálenosti z jednoho parku do druhého. Vzhledem k bezpečnosti, jsme vybíhali většinou ve dvojicích. Dopolední kilometráž byla vždy větší, pak následoval společný oběd, kde jsme se podělili o aktuální zážitky a následovala odpolední běžecká část.

V Pardubickém parku se nám na pódiu dostalo milého přivítání. Obdrželi jsme velký pardubický perník se symbolem místního parku, který jsme měli jako dar přivézt až do Lipna. Moc příjemná byla po celodenní námaze návštěva VIP stanu, kde jsme s radostí doplnili ztracenou energii a hlavně tekutiny J. Marně jsme pak takový stan vyhlíželi v Plzni a na Lipně. Druhý den jsme při doběhu do Plzně okořenili svou návštěvou přestávku fotbalového utkání I. ligy mezi místní FC Viktorií Plzeň a Bohemians Praha 1905. Na ploše se nám dostalo příjemných ovací. Na stadion a následně také do olympijského parku nás doprovodil olympionik a plzeňský rodák triatlonista Přemysl Švarc. V pondělí nás čekal poslední úsek z Plzně na Lipno. Někteří ve svém běžeckém úseku museli překonat slušnou nadmořskou výšku a tak si mohli dosyta užít běhání do kopce J. Na Lipně se nám opět dostalo vřelého přivítání. My jsme organizátorovi místního parku předali perník z Pardubic a také pozdrav z Ostravy v podobě hornického kahanu. Moc milým překvapením pro nás bylo ubytování v hotelu Vltava, kde jsme si užili jak hotelový bazén tak skvělou večeři. V úterý nás už čekala jen zdlouhavá cesta zpátky do Ostravy.

Velké díky za celou vydařenou akci patří hlavně Jaromíru Horákovi, ale také našemu předsedovi Ottovi Seitlovi. A nebýt nás běžců, tak by se tahle štafeta nemohla uskutečnit. Parta jsme byla skvělá. Moc jsme se nasmáli, viděli velkou část naší republiky, prohloubili jsme a utužili náš kolektiv.

Ondřej Dominik

Fartlek maraton s osobáky

14. Maraton Energetyków, 7. 8. 2016

Čtrnáct kol? Po třech kilometrech? Abych se přiznal, dvakrát se mi do 14. EDF Maratonu Energetyków ve Starej Grabowni u Rybnika za těchto propozic nechtělo. Na druhé straně, okruhový maraton jsem ještě nevyzkoušel. A protože se rodí podobný projekt i v Ostravě, rozhodl jsem se to zkusit – a díky za to! Navíc, rybnické závody jsou mezi běžci z našeho kraje dosti populární.

V autě s Davidem Hartigem z Petřvaldu jsme se za MKS sešli s UltraLiborem Svozilem (na Maraton Energetyków zamířil letos podesáté) a Lenkou Hehejíkovou (startovala na druhém maratonu v životě). Po ideálním běžeckém počasí v sobotu 6. nicméně přišlo v neděli 7. opět vedro, které poznamenávalo celý závod. Štěstí, že bývá trasa vedena skoro ze třetiny v lese. Tam se taky víceméně svažuje, což mne svádělo k fartlekovým hrátkám. Úvod kola vždy v ostrém tempu, nekrytou rovinku po dlažebkách v pomalejším, kousek lesa svižněji, kopeček o něco pomaleji, seběh k překvapení celého dne – nonstop stříkající hasičské proudnici – skoro sprintem (šup přes ni!) a závěrečnou rovinku opět klidněji. Tak to trvalo celých třináct kol. Ve čtrnáctém fartlek ustoupil finiši a výsledkem byl osobák za 4.12.18! Čekaný, nečekaný …

UltraLibor doběhl šestnáct sekund přede mnou (4.12.02), Lenka se také radovala z osobáku za 4.54.05. A navíc prvního místa v kategorii. Jak to ta ženská dělá? Druhý maraton a podruhé na bedně …

Radek Luksza

Rocktrail Castelvecchio

Měla jsem domluvený půlmaraton ve francouzském městečku Mende a po cestě jsem si chtěla vyzkoušet nějaký menší závod v Itálii. Už samotná orientace v italské termínovce byla pro mne rébusem…vše společně – soutěžní, nesoutěžní, triatlony, spartarace, k tomu region, vzdálenost….práce s překladačem….rozhodla jsem se pro tento Rocktrail kousek za Janovem ze startem na zřícenině hradu, přičemž slovu trail jsem nevěnovala pozornost. Z propozic jsem pochopila, že se poběží nesoutěžní 1kolo a soutěžní 2kola – 15km. Meilem jsem kontaktovala pořadatele, v Itálii je vyžadován pro soutěžní závody členství v atletickém klubu – doložení průkazem (často chějí i jednodenní vstup do Italské atletické asociace) + zdravotní potvzení s lékařským osvědčaním – to byl pro mě oříšek, nějak jsme se nakonec domluvili. Start byl v propozicích v 18hod. Přijeli jsme na místo ráno, šla jsem se rozklusat po trase a v hlavě mi začalo znít úsloví – chyba lávky….těch chyb bylo nakonec víc….

Prudké výběhy v kamenech střídaly ještě prudší vyasfaltované chodníky – Jak se TOHLE běhá znělo mi v uších??? Rozhoupalo se mi břicho a toaleťák mi do večera nestačil 🙂
Organizace mi seděla k Italskému charakteru. Běžci si družně povídali ve stínu, bylo opravdu vedro, takže se nikdo ani nerozběhával, tak asi 20min po 18hod začal organizátor trailu povídat do mikrofonu, tak jsme se přemístili pod oblouk. Italštině nerozumím (takže pokyny k trati mi utekly – opět chyba lávky), počkala jsem na výstřel a běžela s ostatními. Vběhli jsme do hradu po schodech do úzkých chodbiček s nízkými stropy, pak přes nádvoří no a pak už prudké výběhy střídaly prudké seběhy, občas vedla trať do olivového sadu, kde jsem se konečně na chvíli rozběhla. Někde na 4.kmstáli organizátoři a ukazovali, pochopila jsem něco jako „secunde runde“ a běžela do prava za chlapíkem, který vypadal, že ví co běží (další chyba lávky). Když jsme dobíhali k hradu, říkala jsem si – celkem těžké na to, že to poběžím ješte jednou…Běžec přede mnou protínal nataženou cílovou pásku a já začala mít podezření, že je něco špatně. Běžec přede mnou měl číslo zelené, já bílé (zezadu to nepoznáte :-)), nebyly to dvě kola, ale okruhy (překladač zřejmě nezná rozdíl mezi kruhy a okruhy :-))……to vše jsem pochopila pozdě – zelené čísla běžely vpravo kratší nesoutěžní trať, vlevo bílé-soutěžní-15km…..
Co dodat?
  • V zemi, kde se nedomluvím, je pro mě vše kolem závodu spíše překvapením, než jistotou
  • Není trail, jako trail, každopádně máte můj obdiv všichni, kdož běháte v terénu

Afterpárty na hradě byla i s rockovým koncertem a pro mě byl tento nakonec nesoutěžní běh spolu s dalšími tréninky na stejném místě v kopcích, jen už ne v tak těžkém terénu, velmi kvalitní přípravou pro  těžký kopcovitý půlmaraton v Mende, kde jsem doběhla jako 7.žena půl minut před Petrou Kamínkovou.

………………………………..
Petra Pastorová

Iva vyhrála (v ženách) javornický trail

Na startu premiérového závodu Tripl3Run měl MK Seitl Ostrava ve Frenštátě pod Radhoštěm oproti běžeckému podniku pořádanému stejný den o pár „kopců“ východněji jen o něco menší zastoupení. V konečném účtování ale naši dopadli podobně, protože Petr Škrabánek bral první místo v kategorii a Iva Pachtová absolutní vítězství mezi ženami (a navíc speciální ocenění za nejšpinavější lýtka). Bahno bylo ostatně jedna z mála věcí, která se dala závodu s velkým Z vytknout. Za to ovšem nemohli pořadatelé. Za těmi každopádně stála šikovná organizace, zajištění běhů i zábavy pro děti, s náležitým gustem vybraná trailová trasa s délkou mezi devětadvaceti a třiceti kilometry s trojnásobným výstupem na Velký Javorník. A k tomu slušně zásobená občerstvovací stanice včetně výčepu nealko piva, srozumitelné značení, ochotní dobrovolníci či možnost zapůjčit si terénní boty (využil jsem k maximální spokojenosti, zasvinil je k nepoznání a docela nerad se s nimi musel loučit). Kouzelně exhibicionistický se nakonec ukázal pár sprch instalovaný před zahradou místní obyvatelky.
Radek Luksza

Naši na Tripl3Run

Petr Škrabánek 2.54.04 (v kategorii 1., celkově 9.)
Iva Pachtová 3.23.53 (v ženách i kategorii 1., celkově 27.)
Radek Luksza 3.50.35
Josef Smola 3.59.53
Martina Metzová 5.10.16
Lenka Hehejíková 5.14.38 (s vodičem bez startovního čísla Stanislavem Kováčkem)

30.7.2016 Běh na Lysou horu

Čtvrtá dekáda tohoto mezi běžci velice oblíbeného závodu začala a patřil ji samozřejmě poslední víkend v červenci. Trochu mě mrzí kolize s novým závodem 3*Javorník, kde jsme měli samozřejmě taky své zástupce. Trpce bych chtěl podoknout, týden zpět termínovka zela prázdnotou, proč si konkurovat?

Ale zpět k závodu slunko pálilo a start byl v 15:00hod. před vrcholem se zatáhlo a potom trochu sprchlo. První se na Lysé objevil běžec kat. B Tomáš Blaha  v čase 38:49 druhý doběhl junior Marek Chrascina 39:48 a třetí Jan Fousek 41:01.

V ženách nenašla přemožitelku Denisa Krejčíříková 46:02 před druhou Adélou Esentierovou 50:26 a třetí Katkou Bluchovou 50:33

Výsledky našich běžců:

1.A Fousek Jan 41:01, 4.A Prášil Vítěslav 44:13, 3.B Škapa Marek 42:06, 4.B Jiří Žák 43:15, 5.C Dan Šindelek 47:41, 14.C Hrabuška Jarda 57:31, 15.C Březina Ladislav 58:21, 16.C Ladislav Dvorský 58:32, 21.C Skalka Vladimír 63:18