Zimní RUNdál

Poslední letošní závod seriálu RUNdál dostál svému jménu a v Bělském lese to vypadalo jako v zimní pohádce Hanse Christiana Andersena. Závěje sněhu pokryly celou krajinu. I tak se 2. 12. 2023 na start Zimního RUNdálu postavilo 105 běžců a běžkyň. Všichni společně vyrazili v 11:00 hod. prošlapanou cestičkou skrz les. Běžci na prvním kilometru trasy vytvořili vláček a sem tam se někdo prohnal okolo ostatních neprošlapaným sněhem a postupně se utvořily malé skupinky. Organizátoři se postarali o přehledné značení trasy a spolu s policisty hlídali a navigovali běžce postupně směrem k cíli.

Čekání na vyhlášení výsledků Zimního RUNdálu a celého seriálu závodů roku 2023 v mrazivém a větrném počasí zpříjemnil teplý čaj a koblížky. Pár vytrvalců počkalo v cíli i na posledního běžce, který se vydal na trasu o berlích s nohou v sádře, protože nechtěl vynechat ani jeden závod v tomto roce. Věřím, že všechny zahřál u srdce jeho překvapený výraz a úsměv při zjištění, že jsme čekali právě na něj a podpořily jej při jeho doskocích do cíle.

Muži v cíli: 1. David Mikala 20:02 AKEZ Kopřivnice, 2. Miroslav Mokroš 20:06 FreeRun Vratimov a 3. Tomáš Janeček 20:09 NAPOHODU bike team Píšť.

Ženy v cíli: 1. Hana Legerská 23:01 SSK Vítkovice, 2. Markéta Kašná 23:05 TJ Jäkl Karviná, 3. Lenka Jurkovská 24:25 Ostrava.

Výsledky závodníků našeho klubu: Marek Škapa 20:25 a 2. v kategorii, Michal Buba 20:31 a 3. místo ve stejné kategorii, Dan Šindelek 21:07 a 1. místo v kategorii, Ivana Kondasová 25:37 a 1. v kategorii seriálu RUNdál, Lenka Běhunčíková 29:34, Irena Skřipcová 29:57, Jaroslav Máčala 41:54.

Organizátorům přeji, ať počet závodníků v dalších letech roste.

Zimním pohádkám a běhům zdar.

Iris

Vánoční posezení MK Seitl

Ve středu 20.12. od 16 hodin pořádáme na našem stadionu v Ostravě – Martinově vánoční večírek. Sebou si doneste dobrou náladu, něco k dodržení pitného režimu a potěší také maličkost k zakousnutí :-).

Pojďme se opět sejít po roce,
neb blíží se nám Vánoce.
Ježíškovi posíláme přání,
ať dost místa k sezení je a stejně tak i k stání,
a v hojném počtu setkají se starší i mladí.
Zkušení běžci i začátečníci v klusu,
každý kdo přijde, může dostat od předsedy pusu.

Běh 17. listopadu

V pátek se v Ostravě – Hrabové konal již 8. ročník běžeckého závodu na 10 km. Ač závod vznikl poměrně nedávno, dal by se směle nazvat tradičním, neboť se těší každý rok v tento sváteční den velké oblibě. Letos se na start postavilo 155 závodníků, což je takový standard v počtu účastníků. K pozitivní změně došlo ohledně startu a cíle, který se posunul co nejblíže k zázemí na Základní škole Paskovská. Závodníci to tak měli po doběhnutí jen několik desítek metrů k občerstvení a šatnám. Tím pádem se posunula otočka na trati, ale trasa zůstala téměř stejná, s minimálním převýšením a tudíž velice rychlá. Ještě dva dny před závodem nevypadala předpověď počasí moc optimisticky, ale jak se závod blížil, přece jen se počasí trošku umoudřilo. Nakonec nepršelo, bylo jen chladno a závodníky zlobil místy svěží protivítr.

Hned od startu šli do čela favoriti a po obrátce již bylo jasné, že o vítězství si to rozdají Petr Muras (SSK Vítkovice) a Vojtěch Bližňák (TJ Sokol Praha Královské Vinohrady). Petr velkou část závodu odtáhl a tak už mu nezbyly síly do závěru a tak si pro vítězství v čase 33:32 doběhl Vojta. Petr do cíle doběhl v čase 34:12 min. Na třetí místo se postupně propracoval náš Jan Fousek a finišoval v čase 35:26 minut.

V ženách to byl souboj až do konce, kde nakonec uhájila prvenství zkušenější Markéta Kašná (TJ Jäkl Karviná) před Danielou Valovou (AKEZ Kopřivnice). Čas vítězky byl 41:06 a druhá v cíli na ní ztratila necelých 7 sekund. Taktéž u žen třetí místo skončilo v obsazení našich barev, když ho získala v čase 44:04 Magdalena Drastichová.

Výsledky dalších našich zástupců: Marek Škapa 37:24 a 1. místo v kategorii, Daniel Šindelek 38:15 a 3. místo v kategorii, Ondřej Dominik 38:50 a 2 místo v kategorii, Petr Škrabánek 41:03 a 2. místo v kategorii, Roman Slowioczek 42:03 a 3. místo v kategorii, Tomáš Lipina 43:50, Kateřina Šeděnková a 2. místo v kategorii 44:11, Michal Nosek 47:01, Romana Hyršová 48:19, David Dočkálek 48:48, Jana Kilarová 49:19 a 3. místo v kategorii, Radim Václavík 49:57, Alfons Vytisk 51:45 a 1. místo v kategorii, Lenka Běhunčíková 52:25, Josef Smola 53:35 a 2. místo v kategorii a Radomír Pach 56:40 min.

Ondra

FOTOGALERIE

Starobělské lurdy

Devátým rokem se příznivci běhu, podzimního sychravého počasí, deště, sněhu, větru, slunce, sucha, vody i bahna vydali na kopečkovitou trať Starobělských Lurd konajících se v Ostravě – Bělském lese. Vyjmenováním možností, jak si s námi počasí může pohrát, jsem si z Vás nedělala srandu. Vydáte-li se někdy na závod Starobělské Lurdy je dobré být připraven na situace, které při tomto závodě mohou nastat. I tak počítejte s tím, že se na toto místo budete rádi vracet.

Letos v neděli 12. 11. 2023 byl den jako dělaný pro běh. Jen v předešlých dnech bylo počasí deštivé a díky tomu jsme mohli očekávat trať příznivou pro všechny divočáky a ty, jež se nebojí se trochu ušpinit. Kondiční chůze se zúčastnilo 43 chodců. Na start hlavní 3,2 km trasy se postavilo celkem 620 závodníků.

S každým běžcem byla trať více a více prošlapaná a rozbahněná a některé úseky pravidelně dávají závodníkům zabrat. Hned před pilinovkou nás čekala novinka letošního závodu, dřevěné schody místo kořenů stromů. Ostatní úseky byly pro pravidelné návštěvníky známé. Málo asfaltu, lesní stezka, zatáčky, pověstná část z kopce do údolí, kde bývá připraveno lano, Výklenková kaple Panny Marie Lurdské, křížová cesta, poslední výběh do kopečka a poté už jen 400 m rovinkou do cíle.

Organizátoři se vždy starají o pitný a jídelní režim závodníků, a tak všechny v cíli čeká teplý čaj a koblížky (v posledních letech i tvarohové šátečky).

Celkovými vítězi se stali 1. Výduch Luděk 00:12:52, 2. Fousek Jan Mk Seitl Ostrava 00:12:53 a 3. Koch Jakub 00:13:14 a z žen 1. Štiglerová Sylvie USK Praha 00:14:52, 2. Vikartovská Lucie SSK Vítkovice 00:15:31 a 3. Rozumová Charlotte 00:16:28.

Nejlepšího výsledku za náš klub dosáhl již zmíněný Fousek Jan 00:12:53, který byl 2. celkově a 2. v kategorii. Petr Milfait 00:17:34, Kondasová Iva 00:18:28 3. v kategorii, Smola Josef 00:20:18 2. v kategorii a Skřipcová Irena 00:22:49.

Gratuluji kolegům z klubu ke krásným úspěchům.

Věřím, že si všichni užili krásně rozbahněnou trasu a těší se, co nám přinese další ročník tohoto závodu.

Irča

Pozvánka na Mikulášský běh

V sobotu 9. prosince 2023 se na našem stadionu v Ostravě – Martinově uskuteční tradiční Mikulášský běh. Podrobné propozice najdete v naší termínovce. Každý, kdo se zúčastní a doběhne do cíle, se může těšit na medaili viz titulní fotografie. 

Registrovat se můžete předem pod tímto odkazem: http://www.mkseitl.cz/registrace-mbp

Členové MK Seitl mají startovné zdarma  za podmínky, že závodí v klubovém dresu.

Závod je také součástí Moravskoslezského běžeckého poháru.

Mistrovství světa na 50 km

V indickém asi šestimilionovém městě Hyderabad se v neděli 5. listopadu konalo MS na 50 km. Na start se postavili také tři Češi: Karel Splítek, vítěz Ostravského maratonu Jan Kohut a naše Petra Pastorová. Startovalo se v 7 hodin ráno, vzhledem k časovému posunu bylo u nás 2:30 v noci. Běželo se na okruhu dlouhém 5 km. 

Teplota v den závodu byla asi 32 °C. Trasa nebyla úplně lehká, běželo se mírně z kopce a zpátky zase nahoru. Petra běžela velmi rozumně. Naplánoval jsem ji čas 3:25:00 hod. To znamenalo tempo 4:06 min/km. Ze začátku se pohybovala na 13. místě a pomalu se posunovala pořadím dopředu, až se propracovala na končenou 7. pozici a to v Českém rekordu 3:24:23 hod. Svůj vlastní rekord tak zlepšila o tři a půl minuty. Ve své věkové kategorii se stala mistryní světa.

.Z kluků zaběhli Karel Splítek 3:12:40 a Jan Kohut 3:14:16 hod, ten měl potíže s křečemi v žaludku.

My jsme přijeli do Indie o týden dříve. Ale Petru asi z dlouhé cesty letadlem chytly záda a 5 dnů vůbec netrénovala. Stejně se tady nedalo moc běhat, protože zde nejsou vůbec chodníky. Skoro nikdo tady nechodí pěšky. Většina místních jezdí na motorce nebo autem. 

Na Indii, jak mi řekl jeden známý, je třeba se psychický připravit. Smrad, špína a chudoba. Lidé tu spí venku na zemi a je zde plno žebráku.

Z Indie přelétáme do Nepálu, kde budeme necelé tři týdny a pak letíme na Taiwan, kde se koná Mistrovství světa na 24 hodin. 

Otta

 

Zapomenuté hory

Jak ty poslední měsíce plynul čas, můj vztah k běhu se zhoršoval a je to jakoby něco, co mi neslo radost a poskytovalo oporu se postupně začalo stávat přítěží mysli. Snažím se to napravit, protože vím, že když nic jiného, můj život by byl mnohem prázdnější, kdybych před třemi lety nepřišel na ten první skupinový trénink a nepoznal lidi, mezi kterými jsem si našel blízké přátele, kteří se mnou za ty roky tak nějak stáli i když jsem na plno tréninků přišel ve špatném rozpoložení a neobrátili na mě záda ani v těžkých momentech mého života, kdy se mnou nebylo jednoduché trávit čas. Na pozitivní stranu jsme už spolu za ty roky zažili hodně včetně nezapomenutelného Sorrenta.
 
Takže vždycky, když se ta naše Seitlovská skupinka začne předem domlouvat na nějakém závodě tam někde v budoucnu, přemýšlení nad detaily závodu jde do pozadí. Spíše to vnímám jako něco, k čemu můžu vždy vzhlížet, ať cítím radost nebo naopak, ať odpočívám nebo mám hory neustávající práce. Je to taková připomínka větší části smyslu mého života. Někdy pochybuji o jeho směru, ale když se člověku děje něco opravdu srdci blízkého, tak v ten moment ucítí takový rozkvět v nitru a začne vnímat sebe i okolní svět trochu jiným zrakem. Možná, že každý to cítí trochu jinak, ale rád věřím, že takhle se dá poznat, na čem opravdu záleží. Mně je blízká touha plnit život společnými zážitky s blízkými. Je to tak jednoduché a přesto někdy tak vzácné z různých důvodů a ne vždy se tomu dá pomoct i když by si to člověk přál.
 
Na Zapomenuté hory jsem tedy jel bez ambicí, přemýšlení nad profilem tratě nebo jakýchkoli představ. Mrzelo mě, že nakonec neuslyšíme Liborovy vtipy, neuvidíme Evi a zejména chudáka Romču, která od pohledu strašně chtěla, ale postihla jí nemoc v tu nejhorší chvíli. Myslím, že každý z nás je chvílemi vzpomínal ve své mysli. Cítil jsem se ale dobře a myslel jsem na to, že jsme se domluvili, že to půjdeme společně a ten hřejivý pocit jsem si držel i když jsem věděl, že stát se může cokoli a život mě naučil si nedělat moc očekávání.
 
Naše skupinka si společně vybrala 76km trať s tím, že jsme měli běžce z oddílu i na kratších tratích. Na té naší trati nás z té expedice bylo 7, z toho rychlíci Majkl a Radek si běželi daleko před námi svým tempem. My jsme sice vystartovali adrenalinově, ale poté jsme nasadili pokornější tempo, což nám umožnilo lépe vnímat okolní krásu a poznávat některé okolní běžce, kteří to pojali stejně jako my. Hodně snaživě, ale tak, ať jim neutíká to všechno kolem a povahově byli příjemní a přátelští. Jeden pár se zastavil aby nás vyfotil a my jsme jim pak udělali to samé. Některé z nich jsme přerušovaně potkávali po celou dobu závodu, až do samotného konce.
 
Já jsem se nikdy v životě nepokládal za nějakého velkého, dobrého autora, ale psaní je od dětství můj oblíbený styl sebevyjádření a přesto Rychlebské hory nedokážu popsat. Zejména pak jako člověk, kterému se moc líbí i obyčejné lesní průchody a pohled z výše na nekonečné louky a lesy jsem kochání jsem měl požehnaně. Lépe řečeno neustále.
 
Dlouho jsme se všichni drželi pospolu a někteří z nás si do toho i na pomalejších úsecích zpívali pro lepší náladu a sebepodporu. Já se nerad slyším zpívat, ale poskočil jsem si a plácnul si do větve 😃 Pak ale přišla první špatná zpráva a to že se museli odpojit Lenča a Mirek z různých důvodů a zahnout na odbočce na kratší trať. V Lenčiném případě to byl i bolavý kotník, se kterým ale i tak doběhla tu 46km trať a jsme na ní za to hrdí i když jsem jí to nestihl říct osobně. Snad brzy.
 
Zbyli jsme já, Kačka a Milan a po tom odpojení jsme zkusili zrychlit. Tak, jak pocit dovolí, jsme šli rychlejšího indiána, než předtím. Únava už ale pomalu začala být znát, tak jsme s ní museli pracovat. Kačka jako nejmoudřejší z nás poznala, že to není tak udržitelné. Tiše v mé mysli jsem byl za to trochu rád nejen kvůli tomu, že jsem z nás byl asi nejpomalejší, ale bylo díky tomu více prostoru na užívání a pokec. Makání ještě přišlo… a nakonec mi to tak nevadilo. Vlastně ten prostor na pokec způsobil, že jsme minuli hafo fáborek, které značily trať a několikrát jsme blbě zahli a nadběhli díky tomu asi krásných 5 kiláků 😃 Nelituji ale ničeho. Byla to jedna z věcí, na které jsem se tak těšil.
 
Ta trať byla hodně těžká a všichni jsme už bojovali po takové dálce a tolika hodinách na trati, ale Milan to tlačil několik desítek kilometrů s bolestivým kolenem.
 
Únava rostla ještě více, ale drželi jsme dobrého ducha. Nikdo z nás nemluvil pesimisticky a nekazil radost druhému. Podporovali jsme se navzájem (a to už od začátku) a kontrolovali, zda někdo nepotřebuje zastavit. Naopak. I v tom snažení jsme se několikrát rádi zastavili na společné fotky na památku a Milana třeba napadlo strašně hezky oslavit Kačin vzdálenostní rekord, když překročila největší běžeckou kilometráž v životě. To samé pak udělali mě. Reagoval jsem mírným úsměvem, ale uvnitř se i teď, když na to vzpomínám, budí dojetí.
 
Pak se blížila ta poslední občerstvovačka. S hudbou, lidmi, co už cítí, že to skoro dokázali, vybavená vývarem. Těch posledních 10 kilometrů. Tam už jsme to nakopli – byť já už jsem to zase brzdil – a opět potkávali ty známé, příjemné tváře a se Soňou jsme už pak běželi nerozlučně a tak, ať to dokončíme spolu a trochu jí poznali. Chvilku jsme se radovali, že jsme zase na asfaltu a jako silničáři jsme tam měli druhé vánoce.
 
A pak ten cíl… to už jsme se všichni hecli. Byli jsme tam pozdě, ale přesto slyšet naše jména po 15 hodinách na trati bylo tak krásné, to cílové pivo tak chutné, ten pocit toho zážitku na srdci doposud.
 
…Napsal jsem knížku. Jinak to nešlo, nevím, co bych smazal, všechno je pro mě důležité a cítím, že ani tak jsem nevyjádřil vše…
 
Míla

Technika RUN 4.10.2023

Ve středu 4.10.2023 se konal VII. ročník charitativního běhu Technika RUN, který
pořádá Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Přihlásit se mohli
zaměstnanci, studenti, absolventi VŠB-TUO a jejich rodinní příslušníci.

Bylo možné závodit nejen jako jednotlivec, ale i v družstvu, a to jak na trase 5 km tak i 10 km.
Počasí nám hrálo do karet a babí léto nám ukázalo svou nejkrásnější stránku.
Trasa vedla od budovy C v areálu VŠB-TUO směrem do porubského lesa kolem
Oherova běžeckého okruhu, přes Porubskou Myslivnu a zpět do areálu VŠB-TUO.

Z celkem 176 běžců, 110 na trase 5 km a 66 na trase 10 km, se na startovní čáru
postavilo i několik běžců klubu Mk Seitl Ostrava a nejeden z nich měl radost z
vítězství 5 km trasu Milan Ondrášek 00:18:46 zvládl jako 3. celkově a 2. v kategorii, Zuzana
Krajíčková 00:23:08 doběhla jako 3. žena a 2. v kategorii, Skřipcová Irena 00:30:26.

Na 10 km trase se umístil Jan Benbenek 00:38:34 na 2. místě v kategorii, dále Marek
Škapa 00:40:53, Radim Murárik 00:44:01, Magdaléna Drastichová 00:44:31 byla 1.
ženou v cíli a stejně tak i 1. v kategorii, Pachotvá Iva 00:48:12 3. žena v cíli a 2. v
kategorii, Lipina Tomáš 00:48:36.

Iris

MEDZINÁRODNÝ MARATON MIERU Košice

Tuto neděli 1. října se v Košicích konal jubilejní 100. ročník Medzinárodného maratonu mieru. Protože jde o významnou událost a po Bostonu o druhý nejstarší maraton na světě, tak si nejprve dovolím trošku historie.  

Na Olympijských hrách v Paříži v roce 1924 se běžel maraton a jeho vzdálenost byla tehdy určena na 42 kilometrů a 195 metrů a od té doby už zůstala neměnná. Výkony vytrvalců V ulicích Paříže tehdy sledoval i Béla Baun, všestranný košický sportovec, organizátor a novinář v jedné osobě (po druhé světové válce si změnil jméno na Vojtech Bukovský). Když se vrátil domů, byl dojmy z maratonského závodu tak naplněný, že přišel s nápadem uspořádat podobnou akci také v Košicích. Nejprve však organizátoři uspořádali zkušební závod na 30 kilometrů. Po úspěšné generálce padlo rozhodnutí, že první ročník Košického maratonu se uskuteční 28. října 1924, na výročí vzniku Československé republiky. Maratonská premiéra se pro Košice stala velkou událostí a její úspěch pořadatele utvrdil v přesvědčení, že nadšení nesmí skončit jedním ročníkem, je třeba založit atletickou tradici, která pokračuje doteď. V Košicích za celou dobu startovalo nespočet výborných běžců, mimo jiné také čtyři olympijští vítězové v maratonu Juan Carlos Zabala, Mamo Wolde, Abebe Bikila a Waldemar Cierpinski.

Mé rozhodnutí zúčastnit se košického maratonu padlo na Silvestra na hřišti v Hrabové po tamním závodě. Kamarádi běžci nejen z našeho oddílu se na jubilejní ročník chystali a mě se ta myšlenka zalíbila a ještě navíc jsem do toho „uvrtal“ i mojí Janču, kterou jsem následně přihlásil na poloviční trať. Neměl jsem tu čest běžet maraton v Berlíně, Londýně či Valenci, kde jsou tratě stvořené pro velké výkony, ale o Košicích se mi dostávalo jen samých dobrých referencí, jako třeba o rychlé trati a skvělé divácké kulise. Po rozporuplném dubnovém Krakovu, a hlavně „emočně“ vypjaté generálce před třemi týdny na půlce v Ostravě, jsem si jel na východ Slovenska takzvaně spravit chuť a hlavně si to celé užít.

V sobotu dopoledne jsme s Jančou vyrazili přímým spojem ze Svinova. Zbytek výpravy už byl na místě nebo na cestu vyrazil ten den dříve. Cestovat žlutým vlakem je tak trošku prasárnička. Ten jejich cheescake za 10,-Kč je prostě neodolatelný 😊. Aspoň cesta rychleji utíkala. V Kulturparku jsme si vystáli frontu na startovní čísla a pak už jsme se přemístili na studentské koleje Technické univerzity, kde jsme měli zajištěný nocleh. Při podvečerní taktické poradě se dozvídáme, kdo má jaké problémy. Láďa bojuje s bolavou kyčlí a kolenem a na Evu leze nějaký moribundus. Eva nakonec neběžela, ale Láďa se druhý den popral s tratí se ctí!!!

Ráno se společně pěšky přemisťujeme k místu startu a tam už se tak nějak každý více méně sám připravuje na závod. Asi 15 minut před startem se začnu přemisťovat do svého koridoru. Vše je skvěle zorganizováno, pořadatelé nápomocni a je vidět, že přesně vědí, co mají dělat. Uf, tady to teda funguje. Aspoň je čas myslet jenom na výkon. Představují se největší hvězdy, nade mnou se mihne kamera, do které běžci okolo mne mávají. Vůbec jsem netušil, že na ČT Sport dávají přímý přenos a že moje mamka sedí doma u televize a že mě zrovna zahlídla 😊. Výstřel a jde se na to. Okolo tratě davy povzbuzujících lidí, první kilometry se běží jakoby zadarmo. Jen nepřepálit. Běžím, užívám si to. Připadá mi, jako by byl ten maraton prorostlý s městem. Jako by tam ta trať přirozeně patřila. Co 2,5 kilometru pití, paráda. Na výběr buď papírový kelímek nebo 250 ml petka s vodou. Možná neekologické, ale opravdu účinné a praktické. Každou použitou pet láhev vhazuji za běhu do kontejneru. Za celou dobu ani jednou neminu, takže jsem tak trochu i úspěšný basketbalista 😊. Počasí je pro běh téměř ideální. Teplota tak akorát a sluníčko se docela schovává za mraky. Jen byl hlášen trošku vítr a ten se začíná v úsecích, kde se běželo proti němu, projevovat. V prvním kole to ještě šlo, ve druhém hlavně po 32 kilometru byl boj s protivětrem náročnější a ubíral na rychlosti. Běžím tak nějak na jistotu. Obávám se, aby nepřišla krize jako v Krakově, kde jsem posledních 12 km doslova protrpěl. Krize nepřišla, zpomalení však ano, ale ne výrazné. Dokonce se na posledním kilometru hecnu a mám sílu zrychlit a najednou je tu modrý koberec a cílová brána. A je to za mnou. Cítím se spokojeně, tenhle závod si mě získal. Dokážu si představit, že bych se sem s radostí vrátil. Sice jsem nepodal výkon na hranici svých možností, ani jsme tak nebyl vnitřně nastavený, ale s čipovým časem 2:50:40 jsem naprosto spokojený.

Náš oddíl byl v Košicích poměrně solidně zastoupen. Nejlepšího výsledku dosáhl Marek Škapa, jenž zde byl potřetí a připsal si nejlepší čas 2:50:24 hodiny. Roman Slowioczek běžel za velmi dobrých 3:24:01 a pod 4 hodiny se ještě vešli Tomáš Lipina 3:42:51 a Libor Svozil 3:58:55 hodiny. Marek Moravec zvládl maraton za 4:11:46 a Ladislav Dvorský i přes své zdravotní hendikepy zaběhl za 4:28:44. Jediná žena na královské distanci byla Martina Metzová a do cíle doběhla za 5:33:54 hodin. Jaroslav Máčala to po prvním polovině zabalil a připsal si tak DNF. S poloviční tratí se téměř bez běžeckého tréninku poprala Jana Dominiková a za svůj výkon 1:56:30 hodiny se nemusela ani trošku stydět.

Pokud by někdo uvažoval o rychlém maratonu se skvělou atmosférou, organizačně zvládnutém na výbornou a ještě navíc za rozumnou cenu, tak MMM v Košicích můžu jen a jen doporučit.

Ondra